MayB2 komentáře u knih
Zamrzelo mě, že víc než velký příběh hrdinství je to příběh lásky ve stylu červené knihovny. Příliš mnoho rozbředlého poetického žvaněníčka.
Půjčeno za účelem "doplnění vzdělání", bez přehnaných očekávání. Texty ponechané v archaické češtině (Běda ti, padoušský Martiniče!), popis zvuků (OÚÚNZ), vložené mikrovtípky – to všechno mě nakonec královsky bavilo.
Baví i děsí zároveň – to je přesné; a taky pomalu graduje, protože to co bylo asi ve dvou třetinách knihy, by čtenář na začátku těžko rozdýchával. Po přečtení této knížky už si nepřipadám jako asociál, jen trochu plachá.
Jedna z těch zásadních Foglarovek. Musím dodat, že ilustrace Zdeňka Buriana ve starém vydání po mamce jsem si zamilovala, vytvářejí nádhernou atmosféru, kam se hrabe Marko Čermák.
Pomocí téhle knihy jsem na ZŠ sfoukla nějakou četbu do čtenářského deníku a pak se k ní ještě několikrát vrátila. Nejde odolat – Poláčkův věčný kolotoč rodiny Hedviky a Ludvíka, klasické povídky Oty Pavla, kouzelné Hrabalovo vyprávění o mamince Maryšce – to jsou pravé poklady.
Opět zajímavá linie číslo 2 – vzdělávání žen a jejich postavení ve společnosti. Lord Petr a Harriet jsou jedním z mých nejoblíbenějších párů v literatuře – protože to nemají snadné, protože pochybují, protože k sobě cítí o hodně víc, než jen vášeň.
Po Třech mušketýrech můj nejoblíbenější Dumas, svižně napsaný. Kromě pár nezbytných historických odboček se pevně drží hlavních postav a neskončí, dokud není dokonáno.
Jedna z těch knih, které jsem si nejdřív párkrát půjčila v knihovně a nakonec koupila vlastní.
I když se moje povolání liší, cynický humor, zoufalství nad dodaným materiálem a nechuť k lidem jsou nám společné. #47 #65 #100 #117
Originál by mě zajímal, ale bojím se, že bych nerozumněla ani slovo :)
u hubaře
Dáma: Mám vykudlaný zub, jenž mne veslice trpí.
Pán: Pokaďte se tady do toho křusla dámo a pořádně otevřete husu – váš ústní potvor je prakticky bez supů.
Díky častému prohlížení této knížečky v dětství mám vtisklý myšmaš jednoznačně s tvrdým Y. Některé vtípky dodnes kolují v rodinné konverzaci. "Povídám – taste! Jsem Aramyš!"
Esence Čapkova humoru a nádherného jazyka: "Jako příklad pesimismu bych mohl uvést Heraklita, Schopenhauera nebo Eduarda von Hartmanna; volím však příklad hroznější, výlupek všeho životního a světového pesimismu; je to strašné a nevyvratitelné tvrzení, že “krajíc padne vždycky na tu namazanou stranu”."
Hodně hutný díl, zápletka není nijak složitá, ale po několikadenním pomalejším rozjezdu přichází krvavá nelítostná bitka, jejíž popis předčí i některé dřívější velké bitvy.
Absurdní kniha o absurdní době plná absurdních postav. Ovšem nejvíc mě dostalo oddalované odhalení Snowdenova tajemství.
"Když jsem vyvrátil hlavu dozadu, viděl jsem sloupy koňských nohou tyčit se nade mnou, a viděl jsem to v životě prvně. Už dávno jsem nic neviděl v životě prvně."
Cesta na Praděd a zpět, dva dospělí, skupina mladých, koně, vůz, vědomě omezený rozpočet, lidé po cestě, krajina, volné nebe, poezie.
Jakmile se Aubrey a Maturinem dostanou opět na moře, nejde knížka odložit, tentokrát se bojuje spíše s živly než s jinými loděmi.
Tenhle díl se četl krásně lehce. I když už jsem dříve viděla celou TV sérii, knihy mají čím překvapit, protože filmaři se jich drželi jen částečně.
Pěkná knížka o Mozartově dětství, ale klidně by se snesla i druhá půlka o dospělém skladateli.
Bezvadná vtipná knížka, jen mi nesedí vložená fantasy část.