Medunkavera
komentáře u knih
Eneagram
Karen Webb
Tuhle knihu jsem hrozně dlouho sháněla. Seznámil mě s ní jeden terapeut v roce 2009 a od té doby jsem ji chtěla mít. Ukázal mi, jak s knihou pracovat a jak najít svůj typ osobnosti. Úplně přesně mě to ukázalo, jaká jsem. Poznala jsem se v tom.
Alternativní medicína - komplexní prevence a léčba přírodními prostředky
Jiří Janča
Nechápu, že jsem ještě tuhle knihu neohodnotila a nic o ní nenapsala.
A přitom ji mám v té řadě, jako Křížovku života. Divné.
(Kolikrát věci vnímáme jako samozřejmost a pak se divíme, že jsme se o nich ještě nezmínili)
Mám to vydání z roku 2000 - a ten rok jsem si knihu koupila - a pamatuji se, že jsem večer jela v tramvaji z odpolední a . . ko - neč - ně jsem mohla z tašky vytáhnout knihu, kterou jsem si koupila, než jsem na odpolední šla.
Přejela jsem jednu stanici, než jsem si uvědomila, že jsem měla vystoupit a přestoupit na trolejbus, abych se dostala domů..
Ale musím napsat, že vše, co tam autor píše je dokonalé a někdy - když mě to chytne - tak to dodržuji, ale... drží mě to jen nějakých pár týdnů.. možná měsíců. Jak kdy..
Prostě.. jak mě to baví..
Břicháč Tom
Tomáš Kosačík
Knížku jsem dostala od dcery. Mám ji v kuchyni, často do ní nahlédnu a nějaké jídlo si z ní udělám. Líbí se mi, že jídla jsou lehká a nenáročná na přípravu.
Půjčka za oplátku
James Hadley Chase (p)
Půjčka za oplátku.
Zajímavý název. Zajímavý příběh. Ano. Moc se mi to líbilo.
Prostě.. stará dobrá detektivka.
Dokonce jsem tam našla pár slov, které jsem ještě nikde v jiných knihách nečetla:
...Jakmile však spatřil dívčin bílý strnulý obličej,
poznal, že se něco pošpatnilo..
...Když tak seděla blízko něho, ucítila, jak mu šaty zamřele páchnou špínou a potem..
... začal rudnout v obličeji, jak ostopryč hulákal..
...neklidně se zachrul, jak šel Edris do koupelny..
Malá kniha etikety pro každý den
Ladislav Špaček
Ano, přesně tak: Jak vystrčíme nos ze dveří, musíme se chovat slušně.
Ale.. Doma přece také, ne?
Nemohu se doma chovat jako hrubián a jak vyjdu ven, je ze mně slušný člověk..
(To mi něco připomíná..)
Velice pomalu a důsledně jsem si přečetla tuto knihu - ale nejen tuhle - a zjistila jsem, že nemám s ničím problém. Navíc je psána s takovým lehkým humorem, který mám ráda.
Problém mám s představováním: Jakmile mi druhá strana řekne svoje jméno, okamžitě ho zapomenu.
Ale s tím mi asi nikdo nepomůže..
A ještě.. co mě úžasně pobavilo, to bylo to, že když si sedneme za stůl, kde sedí hodně lidí - opravdu hodně lidí - a teď je otázka: Který ten rohlík je můj? Ten napravo, nebo ten nalevo? A teď nevíme, že? A sníst rohlík, který patřil mému sousedovi u stolu.. Hrůza.. Úplně mně polilo horko..
Ještě, že jsem obyčejná holka a takových obědů a večeří se nezúčastňuji.. Určitě bych to popletla..
Knížka pro kočku a nejen pro ni od Pavla Kantorka
Pavel Kantorek
I já jsem si tuto knížku uložila dnes do knihovny. Koupila jsem ji zde na Databázi knih v bazaru. Paní mi ji zaslala hned druhý den po zaplacení. A pečlivě zabalenou. Vyndala jsem ji ze schránky, přišla domů, všeho jsem nechala a začala ji prohlížet. No, takhle jsem se už dlouho nezasmála. To nemá chybu. Miluju tenhle humor. Kbyby se mě někdo zeptal, která ta malůvka a text pod ní se mi líbil nejvíce, tak bych nebyla schopná odpovědět. Prostě všechny jsou perfektní. Uvádím alespoň jeden, kdy kočičí maminka stojí před koťátky a za rohem je vidět kocour s obrovskou boulí na hlavě a maminka koťátkům důrazně říká: "Proboha děti, tiše!! Tatínek už zase spadl ze střechy."
Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
. . . "Už hořela, když jsem si do ní lehal . . . "
Jóóó, paráda !
Kouzelný jednorožec
Amy Zhing
Zvukové leporelo s autíčkem, to je spíše pro kluky a tohle je zase pro holčičky.
Moc je baví mačkat velké modré tlačítko, protože se ozve zaržání koníka.
(Až tak moc je to bavilo, že jsem už večer musela vyndat z knížky baterie, protože jsem měla pocit, že mám v předsíni koně..)
Závodní autíčko
Steven Wood
Moc hezká knížka. Prcky moc baví tisknout velké žluté tlačítko, kdy se ozve zvuk jedoucího auta. Musela jsem koupit knížky dvě, aby se nehádaly. Takže má každý svoji.
Bylo by pěkné, kdyby do toho zvuku jedoucího auta bylo slyšet i zatroubení. Tak jsem děti naučila, aby si zatroubily na vlastní pusinku.
Ženy, které běhaly s vlky
Clarissa Pinkola Estés
V roce 2008 mi tuto knihu doporučila jedna známá a tak moc ji vychvalovala, že jsem si ji koupila. První povídka se mi líbila. Druhá už ne. Začala jsem číst další a další, ale nějak mě to neoslovovalo a nebavilo. Knihu jsem tedy nedočetla. Někdy to možná zkusím znovu.
Dnes, 22.9.2021 ještě doplňuji:
Ono se mi to nelíbilo, nebo.. mě nezaujalo, protože jsem tomu nerozuměla.
Měla jsem na to jít jako alef:
". . . začala jsem kratičkou exkursí do starověkého antického Řecka, která jasně a srozumitelně vysvětluje tehdejší postoj k lidskému tělu a duši, či mysli . . ."
Všechny řitě světa i ta má
Charles Bukowski
Hodně syrový a drsný. A také vulgární.
Je tu zmínka o tom, že Hemingway boxoval.
Je to na stránce 63.
Nejznámější filmová místa - křížem krážem po Česku
Radek Laudin
Moc hezká knížka. Dostala jsem ji od své dcery k narozeninám.
A udělala mi hroznou radost. Jsou tam zajímavosti z místa, kde se ten který film natáčel. Už jen obálka je krásná. Jak Véna jistí svého tátu, který leze na skálu. Jen to pozadí se mi nezdá. .
Domeček plný koleček
Radek Malý
Jedna z nejhezčích knih pro děti.
Měla takové vyříznuté kolečko na každé stránce a až na konci byly hodiny a tam jste si mohli nařídit kolik je hodin.
Třeba jste tam nařídili poledne a k tomu byla říkanka: Dvanáct hodin, to je hlad, na talíři je to znát.. V okamžení nic v něm není..
Dál už si nevzpomenu. Ale začíná to vstáváním školáka a končí, když jde spát.
6.11.2020
Komentář jsem psala k leporelu, které vyšlo v roce 1968.
Nejnovější vydání mám také. Když jsem ho viděla na pultě v knihkupectví, nemohla jsem věřit vlastním očím, že leporelo znovu vyšlo. Ani jsem si nevšimla, že v názvu chybí jedno slůvko. Zaměřila jsem se jen na tu holčičku a na hodiny. Nic jiného mě nezajímalo. Popadla jsem leporelo, protože tam bylo jediné a fakt - nebudete mi to věřit - já byla v tu chvíli šťastná.
Škoda, že ty říkanky už nejsou takové, jak je znám, když jsem byla malá. Myslím si, že by se originál neměl měnit.
Vaříme zdravě, chutně a hospodárně
Joza Břízová
Moje maminka už mně bohužel nestačila naučit vařit. A tak jsem si koupila tuhle kuchařku a podle ní se učila. Koupila jsem si ji v roce 1978. Ale.. to je ta nejúúžasnější kuchařka, kterou jsem četla. Nejvíc se mi tam líbí ten postup, jak je ta kuchařka - myslím tu ženu, (popř. i muže) která se učí vařit - naváděna, jak a co má udělat. A jak je tam hezky vysvětleno, co se stane, když to neudělá - pode mnou to tu jedna paní nazvala hezky ...tak to prostě "podělá.." To se mi moc líbí - a pozor! dodnes to mám na mysli. Dodnes, když něco vařím, tak mě to připomene, že třeba tohle nesmím dělat, protože to prostě podělám.
Tam je úúplně - ale úplně - všechno, co potřebujete vědět, jak uvařit tohle, nebo tohle. Jmenovat to všechno nebudu, to bych tu zabrala dvacet stránek. Možná, i více.
Ale.. promiňte.. ono tam není všechno.. Nejsou tam třeba ty dnešní, moderní a rychlé recepty, které každý den připravujeme, když přijdeme z práce. Třeba recept na pizzu, nebo vůbec na italská jídla, nebo indická jídla a jiné dobroty.
Jsou tam recepty na ta úúžasná jídla, která dělaly naše maminky, babičky a prababičky. To jsou recepty, k vůli kterým občas i zarytí dietáři (jako já) poruší vše. Tak je to dobré.
Já se z téhle kuchařky naučila všechno.
Výborné koláče. Knedlíky. Jak kynuté, tak bramborové.
Z těch knedlíků mohu skládat státnici.
Šunkový nářez
Charles Bukowski
Knihu jsem teda ještě nedočetla, ale podle toho, co jsem přečetla, je to teda něco!
Kolikrát čtu, čtu, pohoda, klídek a najednou taková pecka! a já se slyším, jak říkám: "Cožééé?"
A v tu chvíli se vracím zpátky a čtu tu pasáž ještě jednou. Buď je to zarážející, nebo děsná sranda, takže se úžasně pobavím a nebo je to šokující. A to je v případě, kdy popisuje jednání svého otce.
18.11.2017
Tak už jsem knihu dočetla.
Dočetla jsem ji už dříve, ale teď to teprve píšu: Čtyřikrát se mi u knihy udělalo špatně. To jsem knihu zaklapla a vyhrožovala: "Tak hele Bukowski, nes...štvi mě, nebo Tě už čist nebudu!" Pak mě to teda přešlo a knihu jsem zas otevřela a dočetla.
Filipka
Jaroslava Reitmannová
Filipka je moje nejmilejší knížka z dětství. Četla jsem ji pořád a stále ji mám. Nikdy nezapomenu na krásné přátelství Filipky a Kudláska. I na to, jak Filipka zalévala svého malého bratříčka jako kytičku, aby rychleji vyrostl. Nebo, jak jezdila se svým kamarádem výtahem nahoru a dolů a také, jak se ztratla v Praze a ještě spousty dalších příhod. Nádherná knížka.
Pracka v láhvi
James Hadley Chase (p)
Já jsem knihu odložila ve chvíli, kde je popisováno, jak se lovily opice:
do láhve se vložia dobrůtka.
Opice..velice zvědavá a lačná dobrůtku vylovit, tam strčila tlapku, ale protože držela v té tlapce tu dobrotu, kterou nechtěla pustit, už nemohla tlapku z lahve vyndat.
Néé, tohle néé. To je strašný.
I když třeba to bylo potom nějak napínavé, nebo zajímavé, ale ten začátek je hroznej.
Tess z d'Urbervillů
Thomas Hardy
S Tess jsem vše prožívala, jak to měla těžké. Také to byla těžká doba.
Aktivně proti nadváze
Bernd Hüttich
Cviky pro domácí cvičení, které zvládne snad každý. Fotografie jsou černobílé.
