Melic komentáře u knih
Tohle je vážně skvěle napsáno. Zvláštní styl, dlouhá souvětí, strhující proud slov vykládá napínavý příběh. Ze začátku jsem měl problém s tím jednoznačně pozitivním přístupem autora. Slovně "mává rukou" nad negativními aspekty činů skupiny, naopak ve zrůdnosti režimu si libuje, pěkně ji vykresluje do nejmenších detailů.
Postupně jsem měl více a více pochopení pro akce Mašínů, autorovi se dařilo mě strhnout. Ale nedá mi to a musím zůstat zpětně neutrální, protože nedokážu posoudit, nakolik se jedná o nástroj korekce jednoznačně negativní propagandy z minulého režimu a na kolik se jí dá skutečně věřit.
Nicméně jedná se o beletrii a ta je o čtivosti, která rozhodně dosáhne na 5 hvězd.
Já mám problém právě s tou uvěřitelností. Zápletkou určitě ano, ale to, jak oba viníci vidí věci stejným způsobem v tu samou chvíli (přitom rozdílné povahy), se mi úplně nepozdává (nebudu psát konkrétně, ale stalo se to vícekrát). Napsána je kniha samozřejmě poměrně dobře (akorát už jsem začal být alergický na "po té změně to bylo ještě mnohem horší"), autor se nevyhýbá šťourání v nehezkých věcech, což napomáhá působivosti díla. Jeho popis oné pasáže - místa děje hned na začátku knihy se mi velmi líbil, jako bych tam přímo stál a díval se kolem sebe. Jinak můžu říct, že během čtení se nudit nebudete, děj zbytečně neodbíhá a jste zvědaví, jak se vše vyvine. Subjektivně to vidím mezi 3 a 4*.
Jestli jste nečetli jinou knihu od autora, přidejte si 1 hvězdičku za překvapení, jak zajímavá je. Jestli jste už četli "Jak drahé je zdarma?", kniha vás už sice nezaskočí, pár věcí vám přijde povědomých, ale stále bude zajímavá.
Měl jsem poměrně potíže se stylem psaní. V několika po sobě jdoucích větách dialogu dvou osob jsem narazil na takovou, u které jsem nedokázal určit, který z řečníků ji vyřkl. Občas mi dokonce přišlo, že ve větě chyběla slova nutná pro absolutní jistotu pochopení jejího významu.
Ale jako by to zvyšovalo reálnost příběhu. Ukazovalo, že deník píše skutečně člověk, ne nějaký stroj.
Pokud to mám shrnout, čte se těžce (s přibývajícími stránkami to jde lépe), ale nese v sobě cenné myšlenky. Ve výsledku u mě rozpačitost vystřídalo uznání.
Pokud chcete dobrodružnou akční knihu, nemáte zrovna náladu se prodírat hlubokou filosofií a vykreslováním postav do podrobností, jste tu správně. Tím nechci říct, že by byla špatně napsaná, jen splňuje to, co si žánr žádá - nebýt rozvleklá. Knížka má spád, stále se něco děje a obsahuje i určitou míru tajemna. Kapku se nabízí se srovnání s Terrorem od Dana Simmonse - výprava na lodi, určitá záhada a nebezpečí. Tento souboj však nemůže Ledová bariéra vyhrát. Ač děj má podobně dobré tempo, Terror mi přišel propracovanější a hlubší.
Poslední dobou jsem četl dost knih z období druhé světové války a tahle rozhodně nepatří ke slabším. Autorův styl psaní mi sedl. Nemůžu rozebírat detaily, abych nevyzradil věci dopředu, takže musím komentář takto odbýt.
Na základě komentářů jsem měl strach, jak hrozná kniha to bude. Ale jakožto fanouškovi série mi přišla v pořádku. Je pravda, že nedosahuje až takových kvalit jako předchozí, ale žádný propadák to není. Souhlasím, že cestování a pitek tam bylo dost, a snad i zbytečně, ale čtu i ruskou klasiku a tam je stran vykreslujících atmosféru či osobnosti hrdinů nespočet. Takže to beru jako nástin ruské mentality a jejího kladného vztahu k alkoholu :-)
Dal bych 3 a kousek hvězdy, ale už jen proto, že se jedná o 90. nejhůře hodnocenou knihu v žebříčku (?!?!), tak se přikloním ke 4*
Zatím nejlepší díl série. Obsahoval vše, co má dobrá fantasy mít. Tajemno, napětí, myšlenky, vtip. Nejvíc se mi líbila prostřední část.
Navazuje dějem i kvalitou na předchozí knihu. Hned sahám po další v sérii.
A těší mě i to, že část knihy se odehrávala v Praze, čímž ji využiji i v čtenářské výzvě 2017.
Tohle hodnocení bude kapku komplikovanější. Souhrnně se dá říci, že z hlediska emocionálního vyvolává mnoho pocitů, někdy dost protichůdných. Z hlediska mého pohledu na svět mi Julianova povaha plná bouří pocitů přišla až nepochopitelná. Považoval jsem ho za takového Dona Quijota, který se hnal za nějakými bludy, které si vytvořil v hlavě.
Avšak po dočtení jsem se musel zamýšlet dále, že vlastně tak se chováme všichni. Všichni chceme především to, co nemáme. Co máme, toho jako bychom si vážili méně, je to samozřejmé. Navíc naši realitu (jako u Juliana knihy) ovlivňují média, společenské názory dnešního okolí. Doba je už výrazně jiná, lidská povaha je stejná, jen se přizpůsobila jiným časům.
Přesto, pokud bych měl doporučit čtenáři lačnému propracované psychologie postav, sáhl bych raději po ruském autorovi, Tolstojovi či Dostojevském. Ti jdou hlouběji, jejich postavy jsou reálnější. A opět si neodpustím, toto je doporučená četba pro střední školu? Číst to tehdy, jako náctiletý, nic by mi to nedalo, odložil bych to po padesáti stranách, že je to blbost :-)
Děj má spád, sledujeme více rovin splétajících se směrem k jedné operaci. Akorát ve jménech jsem se kapku ztrácel, nějak mi ta paměť přestává sloužit. Přesto po předchozím čtení Dvou proti říši se neubráním pocitu, že tato je o něco slabší. Kdo čte od autora jako první, přidejte si hvězdičku k hodnocení.
Mám rád, když někdo zapracuje fantastickou dějovou linii do našeho reálného světa kvalitním způsobem. Jako třeba zde. Začátek mě doslova nadchnul, pak tempo šlo kapku dolů. I tak se těším na další knihy série, škoda jen, že se mi nehodí do žádného bodu čtenářské výzvy :-)
Je až neuvěřitelné, jakou předvídavost Bradbury měl. Čtivost nebyla (pro mě) na 5 hvězd, ale myšlenka výborná.
Buď mi chybí zkušenost z těch dob nebo mi nesedí autorův styl. Možná oboje. Ale na druhou stranu pár stránek se mi líbilo a chápu, že někomu tento styl sedne a pak se mu bude knížka líbit.
Zajímavé čtení. Zejména v tom, že zápletka je vesměs jednoduchá a děj není nějaký strhující, přesto jsem se u čtení nenudil snad ani chvíli. Ale i když čas to byl strávený příjemně, za rok si na knihu nevzpomenu.
Kvalita autora je naprosto zřejmá. Dokáže skvěle vyjádřit pocity, v jednom souvětí utvoří obraz nálady lidí, že já bych ho popisoval na dvě stránky a ještě by polovina čtenářů nechápala, co tím myslím. Ovšem stěžejní zápletka mi byla dost cizí, pohlížet na nějakého chlapce jako na modlu, to se mi tedy nestává. Být to o nějaké mladé dívce, která fascinuje hlavního hrdinu, aniž by ji znal, tak se v tom téměř poznám :-)
Vidím to mezi 3 a 4 hvězdičky.
Kniha s cennými myšlenkami, od začátku mě zaujala. Autor názory dokazoval výzkumy, ale pak jako by se to zlomilo a začal tam vmíchávat "dílo boží". Což u mě bohužel kazí dojem, má-li kniha působit vědecky a seriózně.
Spolu s Dnem trifidů moje oblíbená kniha z mládí, četl jsem ji v rámci čtenářské výzvy už potřetí. Pořád dobrá, i když mezi svoje top 3 už bych ji nedal. Kdybych hodnotil až dnes jako vyzrálejší čtenář, asi bych dal 4 hvězdy, ale nejen z nostalgie nechávám 5.
Možná jsem po přečtení vynikající Snídaně šampionů čekal více a nebo knížka byla prostě moc chaotická. Taky mi ze začátku moc nepřišla jako protiválečná, spíš jako by vše zlehčovala, tak to chodí.. Až ke konci jsem pochopil, jak to autor myslel (snad). Malé plus za Kilgora Trouta, ty pointy jeho povídek prostě žeru. Jestli jste nečetli žádnou knihu od autora a chcete nějakou zkusit, doporučil bych spíš Kolíbku nebo Snídani šampionů (i když před tou by se dalo číst o kapku slabšího Modrovouse).
Knížka, kterou nedoporučuji empatickým a citlivým osobám, které raději žijí v klidné nevědomosti. Některé zážitky tam byly hrůzné. Obzvlášť část o Rút. I když to celé začalo jakoby zlehka, od příjezdu do Osvětimi jsem chvílemi musel přestat číst a trochu si odpočinout.