meluzena komentáře u knih

Dokonalé. Tyto dialogy připomínají spíš povídky ve formě scénářů pro 2–4 herce. Tím, že tu chybí jakákoli popisná „omáčka“, působí silně zhuštěně, (úplně se vidíte, jak máte ucho přilepené na rádiu :), za každou replikou tušíte celý příběh, který postavu dovedl právě k této jedné větě/slovu. (následuje trochu SPOJLERU)

● SESTRA a TA VTEŘINA jsou z doby fašistické okupace a neobsahují žádné režijní poznámky, takže nevíte, v jakém rozpoložení je co vyřčeno. Texty tak působí jaksi úsečně, což jim dodává zvláštní atmosféru.
● PRO KAŽDÉHO NEBE je příběhem sobeckého papaláše, který se po autonehodě dostane do „nebe“, kde už ovšem nemůže nikoho obelhávat. Ani sebe. Není to ale žádná agitka ani politická satira jak by se mohlo zdát, ale v podstatě velice inteligentní zamyšlení na téma svědomí. Autorka využívá reálie své doby jako srozumitelné zkratky, díky nimž tehdejší posluchač rychle pochopil, oč tu běží. Díky nim ale příběh trochu postrádá nadčasovost, což jsem mu pro jeho jiné kvality ráda odpustila.
● SUPERKOČKA je kočkoidní „člověk“, vysoce inteligentní výsledek genové manipulace, jenž nyní ve výzkumném ústavu zahajuje nový experiment na nových pokusných „zvířatech“ – kterými tentokrát mají být vědci, kteří zde dosud prováděli své pokusy na kočkách, psech a krysách. Role se ale nyní obrátily…
● TŘETÍ PLANETA je rozhovorem člověka, který nezáměrně přistál na neznámé planetě, a místního „mezičlověka“, který jej má co nejvíc prozkoumat. Tento sci-fi příběh přivádí k zamyšlení nad rychlostí technického rozvoje a morálními vlastnostmi lidí.
● ZAJATEC je rozhovorem zajatého barbarského chlapce a římského vojáka, který jej chce dovést do tábora a předat svému veliteli. Setkávají se tu dva světy – svět domorodých „primitivů“ žijících v souladu s přírodou a sebevědomých římských světovládců.
● TRIUMF RAZUMOVA je mikropříběh tak přelíbezně ruský, že by ho snad ani Rus nemohl napsat ruštěji – všechny ty zdrobněliny a metafory, jednání postav a celková atmosféra je prostě dokonalá :). Razumova navštíví jeho manželka s žádostí, aby vyřešil zapeklitou situaci: jejího milence čeká souboj, v kterém bude zcela jistě zabit. Razumov je ale moudrý muž a rozuzlení nemůže na vaší tváři nevyloudit úsměv.
● OSTROV SLUŠNÝCH LIDÍ je nádherný příběh o ostrově, kde žijí jen slušní lidé, a my se postupně dozvídáme, jak toho dosáhli. Příběh mistrovsky graduje až k milé pointě.

7 31.03.2021

„Jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči, jsou tajemství, jejichž kouzlo dospělé srdce nezachytí.“
Jenže ono to (naštěstí) není nutně o biologickém věku a sám autor je toho důkazem. Jinak by „na stará kolena“ nestvořil tolik krásných věcí, jako třeba tuhle knihu.

PS. Knihu i jejího autora jsem objevila díky Výzvě - díky za ní.

7 25.12.2020

Jímavý jednoduchý příběh.
Není pravda, že člověk sám nic nezmůže. Může ovlivnit hodně. Pozitivně - jako třeba v této knize - nebo negativně - stačí se podívat do historie (i současnosti).

7 16.09.2019

Tahle kniha by měla být povinnou četbou v duchu hesla „Poznej svého nepřítele“ - propagandu můžeme odhalit a stát se vůči ní imunní jedině když budeme znát její zbraně (a naše slabá místa).

Souhlasím, že knížka je poněkud chaotická, používá spoustu cizích slov (na konci je slovníček) a s vysokou kadencí chrlí výklady z psychologie o manipulaci a fungování mozku, fakta, hoaxy, příklady z historie a svoje závěry, takže čtenář musí číst pozorně, aby se neztratil :) A taky si nebere servítky o úspěších manipulátorů u různých cílových skupin, což je citlivé téma, protože nám čtenářům šlape na kuří oko a ne každý, kdo se v tom pozná, to snese.

Ne se vším, co je nám předkládáno, musíme slepě souhlasit (třeba máte nějakou „konspirační teorii“, o jejíž pravdivosti nepochybujete). Fajn, nicméně to základní zůstává - můžeme pochopit spoustu věcí. Např. proč se bulvární slovník tak rozmáhá v různých médiích, proč se všude nabízí tolik zábavy, co jsou trollové a jak fungují atd. atd., což je velmi cenná osvěta, kterou můžete šířit mezi svými přáteli, dětmi, vnoučaty, (pra)rodiči... Díky tomu můžeme rozpoznat, že námi někdo manipuluje a přestat polykat návnadu i s navijákem. A o to asi šlo autorce v první řadě.
---
„Jedním z předpokladů úspěšné informační války je zpochybnit existenci pravdy.“
---
„Dva znepřátelené tábory jsou důležitý základ funkční manipulace. (...) Společnost si musí připadat ohrožená, opuštěná svými lídry a rozdělená na MY a ONI. (...) Důležité je, aby se rvali. V rodině, v sousedství, ve škole, v hospodě. Na ideích nesejde.“
---
„Mír klidně zmizí jedinou špatnou volbou do volební urny, to nás Evropany naučil Hitler.“

7 20.08.2019

Knížka se věnuje srdečním záležitostem - jak objektu péče kardiologů, tak duchovnímu sídlu soucitu a lásky. Hlavními hrdiny jsou špičkový kardiochirurg, který utíká sám před sebou (a zběhl i ze své profese), dobrosrdečná a všemi zbožňovaná holčička, která osiřela když její rodiče-misionáři byli při misii zabiti, nutně potřebuje transplantaci srdce, ale nemá na ni peníze, a její teta, která se o ni stará, má tři zaměstnání, aby to všechno utáhla, a už mele z posledního. Není tu žádná záporná postava a všichni jsou moudří a empatičtí.
Ano, je to poněkud klišovité a občas to zavání křesťanskou literaturou :) Ale jestli se někdy rádi kouknete na nějaký "vánoční hollywoodský slaďák", nalaďte se na tuhle strunu a knížku si užijte. Protože i v těch "vánočních filmech" lze najít ty nejzákladnější pravdy (které je asi třeba omílat pořád dokola, aby neupadly v zapomnění). Tady najdeme mj. jakýsi jemný apel na změnu přístupu klasické medicíny k léčbě nemocí. A hlavně je to příběh o naději a tu občas potřebujeme všichni, nebo ne?
---
„Pro vědu bylo srdce něčím, co je třeba rozpitvat, popsat a uložit na polici naložené v konzervačním roztoku, aby nějaký student s brýlemi a zubními rovnátky mohl říct ,Ahaʻ a ,Ajoʻ. Vědecký přístup byl chladný, bez citu, a dokonce i způsob vyjadřování vědců byl sterilní. Jako by srdce nebylo nic víc než buňky držené pohromadě dalšími buňkami.“
---
„Zázraky se dějí. Navzdory tomu, že si to někteří lidé nemyslí, se zázraky opravdu dějí.“

7 15.07.2019

Báječné, vědeckými důkazy podložené pozvání do peřin.

Na 416 stránkách se dozvíme, proč je lepší dát si šlofíka než dělat spoustu jiných věcí, proč nechat své náctileté dítě v klidu vyspávat, proč senioři nutně potřebují stejné množství spánku jako zamlada a ne méně, proč nečučet před spaním do mobilu či notebooku, jak spánek činí lidi moudrými a laskavými, že nevyspalý člověk je na tom s (ne)pozorností zhruba stejně jako lehce podnapilý člověk, atd. atd. Kniha je psaná i pro laického čtenáře - všechny odborné záležitosti jsou srozumitelně vysvětleny a z knihy přímo čiší, jak je tento „spánkový vědec“ do tématu zapálený. Ke cti mu slouží, že je sice fanda, ale není fanatik uctívající spánek a nic než spánek, pečlivě odděluje svoje názory od závěrů vědeckých studií a studie zas podrobuje kritickému zkoumání.
Vřele doporučuji pro zajímavost i poučení.
(Pokud jste svůj spánek dosud zanedbávali a ani po přečtení téhle knihy jste to nezměnili, pak vám už asi není pomoci :)

7 11.07.2019

Velmi hutné (až depresivní, protože je to příliš reálné a v podstatě bezvýchodné). Naštěstí pan Backman umí psát, takže knížku můžete rychle shltnout a mít to rychle za sebou :) Nicméně ta deka ze všech těch těžkých témat na vás může ležet ještě dlouho poté.

7 03.06.2019

Milý příběh o tom, jak se ošklivé káčátko stalo bílou labutí.
Anna je sirotek, kterého nikdo nechce - je zrzavá a příšerně užvaněná, ale má ohromnou fantazii a silně nakažlivý optimismus. Navíc je snaživá a dobrosrdečná, a tak není divu, že vyroste v sympatickou mladou dámu (která neztratila svůj optimismus a fantazii, ale už tolik neplýtvá slovy).

Knížka pro všechny, kteří potřebují koňskou dávku optimismu.

7 08.04.2019

Velmi zvláštní kniha, po které je dobré sáhnout v tom správném rozpoložení.
Pokud budete čekat normální knížku, asi budete zaskočeni, a když narazíte na „podivné“ esoterické myšlenky, možná budete uvažovat, zda vůbec číst dál.. Ale pokud se nenecháte odradit, zjistíte, že s přibývajícími stránkami jsou tyhle neobvyklé úhly pohledu v knize čím dál přirozenější, že vedou k samé podstatě, a že právě ony činí knihu tak jinou a vlastně velmi modrou.
A možná se ve vás zahnízdí neodbytná myšlenka, že vnímat jen to, co je na povrchu a nesnažit se ani nakouknout, co je pod tím, by byla škoda.

„Domov důchodců nebyl postaven starým způsobem a neměl žádná okna na server, jako by se ti, co jej postavili, snažili vzepřít čtvrté, nejtmavší části světa, aby nekazili starouškům náladu.“
---
„Den byl krátký, jako by byl nemocný a neměl sílu dojít až do konce.“
---
„Stáli u nemocničního okna a snažili se pochopit neštěstí, které Míšu potkalo. Možná se uhodila do hlavy a poškodila si tak všechna důležitá centra: řeči, chuti do života, radosti ze života, neopakovatelnosti života.“

7 22.07.2018

Velmi osobní zpověď pana Síse, kterou vlastně napsal pro svoje děti (= rozené Američany), aby jim alespoň trochu přiblížil to, z čeho vzešel (= socialistické Československo). Je si vědom toho, že „je to doba pro ně natolik vzdálená, je už je možná ani nezajímá“.
Příjemné dílko, které může mladým, kteří socialismus už nezažili, alespoň nastínit atmosféru té doby. A ti starší si můžou nad jeho stránkami zavzpomínat na to dobré či zlé, co mají stále v živé paměti nebo co už dávno zapomněli.

7 02.01.2018

Tak tohle je jen pro fajnšmekry - žádný knižní fastfood!
Je to knížka pro lidi, kteří jsou ochotni/schopni si udělat čas a opravdu si prohlédnout každý čtvereční centimetr této výtvarné delikatesy a hledat/najít v nich ukrytý vtip nebo odkaz. (A na každém obrazu aspoň jednu vránu :-)
Knížka pro lidi, kteří v sobě nechají doznít poetiku každé pointy - ticho, které s sebou přinese....

7 06.12.2017

Výborná knížka. Sice tlustá bichle, ale čte se jako nic (asi jako Egypťan Sinuhet).
Navíc Roby je houževnatý klaďas, takže se s ním člověk rád ztotožní :-)
(jen to množství perských jmen bylo nad moje síly a občas jsem se ztrácela, o kom že jde právě řeč...)

Kniha líčí příběh Angličana Robyho, který to neměl v životě lehké, ale nikdy se nevzdal.
Praxe ranhojiče a silná touha stát se lékařem jej zavede až do daleké Persie, kde aby mohl studovat, musí předstírat, že je Žid, za což riskuje trest smrti jak od muslimů, tak od křesťanů. Ale postupně se ukazuje, že to zdaleka nebyla jediná možnost, jak rychle sejít z tohoto světa...

7 09.08.2017

„Taxikář dlouho a se zájmem poslouchal příběhy, které mu vykládal pasažér. Nepoznal, že ten člověk je nemocný, dokud mu nechtěl platit nemocničním záznamem svých teplot.“
Kolik nemocných chodí kolem nás aniž bychom si toho všimli?

Knížka, která nutí k zamyšlení.
A třeba nás dovede i k tomu, abychom si vážili toho, co máme (a co jiní nemají).
Nejsou to čistě jen „povídky“ - odborné pasáže mi tam trochu drhly, ale dalo se to přežít nebo přeskočit.

7 18.07.2017

Geniální. Výborně vystižená obludnosti profízlovaného státu.
I to, že postavy nemají jména, ale hlavními postavami jsou vyšetřovatel, manažer, on, šéf atd. působí skličujícím a odosobněným dojmem.
Obyčejná situace: v kavárně mu někdo šlápne na nohu, on tomu neznámému vyhubuje a vzápětí ho za to zatknou agenti Zvláštního oddělení jakožto nepřítele státu. Druhý den ho veze vyšetřovatel a manažer na Ústředí do 910 km vzdáleného hlavního města. Během cesty se porouchá auto, manažer zajišťuje opravu a vyšetřovatel s ním mezitím jde na neformální procházku.
Vše je vyprávěno nejdřív chronologicky, ale pak se začne skákat v čase tam a zpět, převypráví se totéž z pohledu jiné postavy (čteme ty samé odstavce, stejné slovo od slova, ale pak se najednou přehodí výhybka, a...) a nám dochází, že to vlastně není totéž a že vše je trochu jinak, a po jiném skoku v čase ještě zase jinak. Postupně se odkrývá, co kdo komu tají nebo předstírá a proč, a ukazuje se skoro až kafkovská absurdita a nesmyslnost státní mašinerie. Ano, Kavkův Proces mi mnohokrát vytanul na mysli, stejně jako i různé antiutopie.

6 07.03.2024

Holič Ivan Jakovlevič najde při snídani nos zapečený v chlebu a láme si hlavu, jak se nosu zbavit. O to hůř, když pozná, komu nos patří.
To vážený občan a soudní přísedící Kovalev se ráno probudí bez nosu a řeší problém, kde nos najít a jak ho vrátit zpět na místo, kam patří, protože jak se může ukazovat ve společnosti - bez nosu...?!

Báječně absurdní novelka, skoro dvě stě let stará. Dneska by se možná hodila do škatulky bláznivá komedie.
Pokud jste ochotni naskočit na vlnu téhle roztomilé "kravinky" a odložit na chvíli rozum v šatně, můžete si to krásně užít.

6 24.08.2023

Vynikající matematik Jeremy a jeho žena Gail, oba s výjimečnými telepatickými schopnostmi, spojeni více než silným poutem, ona po téměř 10 letech manželství umírá na neoperovatelný nádor. K tomu jakýsi nehmotný vypravěč a bez jakékoli souvislosti ještě slepý, hluchý a mentálně postižený chlapec. Toť expozice.
Dál se rozjíždí příběh ovdovělého Jeremyho a zhruba ob kapitolu skáčeme do minulosti, do různých období jejich vztahu, a občas taky k vypravěči samotnému a k onomu postiženému chlapci. Velkou část retrospektivních kapitol tvoří vysoká matematika - kvantová mechanika, teorie chaosu, vlnoplochy, stojaté vlnění a podobné finesy, kterými se Jeremy zabývá a které vysvětluje Gail. Dost pestrá směsice, která někomu vyhovuje a jinému ne, čemuž odpovídají i komentáře zde na DK.

Pro mě byl kamenem úrazu samotný Jeremy - univerzitní profesor (intelektuál, tedy žádný ranař či zocelený desetibojař), který dlouze rozkládá o složitých matematických teoriích, ale zároveň je akční a nezničitelný jako Bruce Willis za mlada, takže v kritickém stavu a s těžkými zraněními "v pohodě" utíká z nemocnice, sám vítězí nad grupou mafiánských zabijáků atd. - to pro mě nebylo uvěřitelné.
Co se týče těch dlouhých matematických pasáží, sice se postupně ozřejmí, že v knize musí být, protože bez nich by se děj a vyústění neobešly, ale mě to nebavilo. To už si raději přečtu nějakou odbornou knihu. A pokud tuhle matematiku aspoň trochu nepobíráte, nebudete vůbec vědět, která bije, a asi vám uteče dost z pointy.

Podtrženo, sečteno: Na můj vkus příliš překombinovaný koktejl, v němž mi překážely málo uvěřitelné akční scény a zbytečně explicitní násilí v kombinaci s (ne)uvěřitelností fyzikálně (ne)možného. (Obyčejné fyzice podle mne odporovala i rychlost mrznutí vody v mrazáku slečny Morganové).

6 05.06.2023

(SPOILER) Tahle útlá knížka se četla špatně. Shodou okolností jsem ji četla souběžně s Le Bonovou Psychologií davu - vždy jednu odložila a zkusila druhou. Steinbecka jsem dočetla, Le Bona nikoli.

Potulní dělníci žijou z ruky do huby, nemají nic než svoji bídnou existenci, veškerý majetek si vozí ve stařičké rachotině. Vždycky když v údolí Torgas dozrají jablka, přijedou česáči, očešou je, pak přejdou hřeben na jih a očešou bavlnu.
Většinu štěpnic (nebo-li sadů) tu vlastní hrstka lidí, která zároveň tahá za provázky v místní politice, bankovnictví, soudnictví i tisku. Když letos dorazili česáči, Svaz sadařů jim oznámil snížení mzdy a oni mohli jen polknout hořkou slinu, protože všechno, co měli, vydali na cestu sem.
Ruďasové ví, že je to příležitost vyvolat stávku a podpořit dělnické hnutí. A tak tam vyráží ostřílený Mak a mladičký nezkušený Jim, který právě vstoupil do strany a dosud nevytáhl paty z města. Když z trouchnivého žebříku spadne starý česáč Dan a zlomí si pánev, stačí dělníkům jen ukázat směr a stávka je tu. Jenže tím to nekončí, ale naopak začíná.

Kniha je sice z roku 1936, ale má co říct kdykoli, kdy se člověk stává jen jedním drobkem v davu, bezvýznamným a bezmocným, kdy ani celý dav nemá šanci proti hrstce mocných, kteří pošlou do basy nepohodlné a díky překrouceným zprávám v novinách manipulují veřejným míněním ve svůj prospěch. A nicotný človíček doufá, že může vyhrát tuhle předem prohranou bitvu, protože vlastně nemá na vybranou.
Na druhou stranu připomíná, že na chudáky nelze spoléhat, protože nemají co ztratit a jednají jako zvíře zahnané do kouta. A jakýkoli trochu majetný člověk může ve spolku s nimi jenom tratit. Takže to nemá řešení: boháči moc zneužívají, ale ani chuďasové s ní neumí zacházet. (Jedině že by boháči vládli moudře a spravedlivě. No, ale to už jsme v jiném žánru, že :)

Na rozdíl od jiných Steinbeckových knih je tahle poměrně strohá a bezvýchodná. A takovou ji lze doporučit.
---
"Boháči maj tohleto údolí zorganisovaný. Můjtypane, jak krásně to maj zorganisovaný! Je to náramně snadný, když hrstka lidí všecko ovládá: půdu, soudy, banky. Můžou vypovědět půjčky, zarazit úvěr, skřípnout hypotéky, hnát do kriminálu koho chtějí a zač chtějí, a vždycky mají dost a dost na úplatky."
---
- "Chtěli jsme se vám jen omluvit, pane Andersone. My jsme tu vaši stodolu nezapálili. To udělali ňáký lepší chlapci z města."
- "Co mi na tom, sakra, záleží, kdo to zapálil? Je spálená, sklizeň shořela. Co vy, tuláci, vo tomhle vůbec víte? Teď vo ten svůj stateček určitě přijdu. Vy, darebáci, vy jste jakživi nic neměli. Vy jste nikdy nesázeli stromy a nedívali jste se, jak rostou, nehladili jste je vlastníma rukama, nikdy. Jakživi jste neměli ani toho nejmenšího, nikdy jste si nemohli vyjít z baráku a pohladit svý vlastní jabloně vlastníma rukama. Co vy víte?"
---
[Jim:] "Andersona je mi líto, ale co s tím, k čertu! Když já můžu dát té naší věci celej život, může von voplakat svou pitomou stodolu."
[Mak:] "Nu, víš, těmhle lidem bývá majetek často dražší než vlastní život."

6 08.05.2023

Íránský "babinec", kde se u odpoledního čaje probírá všechno bez obalu - řeči, které se vedou výhradně bez mužů - o mužích a intimnostech, a taky touze vdát se z lásky, nebo ještě lépe: vdát se na Západ, nemuset nosit závoj, moct koukat na MTV, a o těch, které naletěly.
Nevzhledné kresby a bulvární dialogy, mrňavé perličky životní moudrosti v hromadě bláta. Nic pro mě.
---
"Nejlíp si člověk vylije srdce, když mluví o jiných za jejich zády."
---
- A navíc jsem tak moc toužila odjet na Západ... Pokaždé, když jsem se dívala na MTV, tak jsem si říkala: Tam to žije, tady ne.
- Co je MTV?
- To tam mají takovou hudební televizi.
- To je ta, jak tam všichni ti blbci zpívají napůl nahatí?
- Ano, babi.

6 22.04.2023

Autor je plodný, samolibý a bez talentu. Uživatel los to vyjádřit úplně přesně.
Přečtěte si autorův životopis. Pokud pozvedenete obočí, knihu ani nezkoušejte - je ještě zoufalejší. Jen je navíc "vyšperkovaná" sprostými slovy.

Pěkná obálka a jedno hodnocení s nulou, tak jsem si řekla, že to zkusím. Tak jsem to zkusila a přidávám druhou nulu. To se fakt nedalo. Mám pocit, jako bych se jejím čtením ušpinila.

Chtěla jsem si přečíst tuto kultovní knihu, ale vydržela jsem jen 150 stran. Ta absurdita mě nebavila. Odloženo.