Mermaida komentáře u knih
Kniha se mi moc hezky četla. Jedná se o krásný poetický příběh s příměsí romantiky - a jak by také ne, když se odehrává z velké části v Paříži - ve městě "zamilovaných". Čtenář se tak může spolu s hlavní představitelkou Maggie projít kolem Seiny nebo i zahradami Versailles.
Tahle kniha mě pohladila po duši.
Jednoduchý příběh o nevyřčeném. Za mě asi takový průměr, co neurazí. Působilo to na mě jako takové klišé (ne v romantickém slova smyslu) - spíš nedotažené - nepřijde mi reálné, že by manželé, kteří spolu žijí čtyřicet let spolu 6 měsíců nepromluvili ve společné domácnosti...?
Na druhou stranu se mi kniha kupodivu četla dobře a času stráveného s ní nelituji, proto dávám 3 hvězdičky místo dvou.
Trvalo mi dlouho než jsem se do knihy začetla. Ze začátku jsem se s knihou opravdu prala. Přišla mi zdlouhavá a nesedl mi styl psaní a přeskakování mezi postavami a dějem. Jedno velké plus však byly krátké kapitoly, jinak bych knihu asi odložila. Dalším důvodem (neodložení knihy) byl ten, že mě tématika "Kindertransportů" hodně zajímala a byla jsem na knihu hodně zvědavá. Pravdou je, že jsem díky této knize o Tante Truus - slyšela (četla) prvně. Nakonec jsem se začetla někde až za půlkou knihy. Příběh to byl zajímavý a svým způsobem opět silný. Truus měla můj obdiv a našim hlavním hrdinům Stephanovi a Žofii-Heleně jsem držela palce, ale přesto mi tam něco chybělo. Možná jsem jen měla velká očekávání ...
(SPOILER) Zajímavě pojatá kniha, která mne lákala svým tématem - hledáním. Přeživší Židovka Žofie, hlavní hrdinka tohoto románu, hledá svého mladšího bratra, protože mu slíbila, že se po válce shledají doma. Kniha byla poutavě napsaná a čtivá, ale zhruba od poloviny knihy, jsem tušila rozuzlení, ve kterém jsem se nespletla. A chvíli jsem si říkala, proč autorka napsala takový spletitý příběh, ale odpovědí mi bylo například autorčin doslov, a nebo to, co bylo uvedeno v knize, že mozek si s námi umí leckdy pěkně pohrát, ale také nám umí pomoci překonat a zabarikádovat traumata. Nakonec jsem usoudila, že to autorka uchopila originálně. Pokud se nepletu, tak pro mě osobně je to první kniha, kde se setkávám s tím, co následovalo po osvobození. A jako celek se mi líbila. A určitě si najde své čtenáře.
Pro jistotu jsem zaškrtla "spoiler", protože jistá věta, by mohla těm, co se na knihu chystají prozradit dějové okolnosti.
Je to teprve hodina od dočtení a kniha ve mě stále rezonuje, a já stále přemýšlím co o ní napsat. Byla velice zajímavá a čtivá. Měla svou hloubku - autorka nám zde nastínila rasismus, ale také lásku mezi dvěma totálně odlišnými kulturami (a barvou pleti). Ale nic není jen "černobílé", a jak tu již někteří citovali.... Barva srdce je vždycky červená...
Líbilo se mi jak se příběhy různých lidí (párů) nakonec protly. Jen mi osobně nějak nesedl ten konec, přišel mi takový "nemastný-neslaný".
Jedním slovem "jízda".
Propracované a hlavně čtivé. Od prvních stránek mě kniha vtáhla do svého tajemného hábitu. Je rozdělená do čtyř části a od začátku druhé se už nedalo od knihy vpodstatě odtrhnout. Byla fascinující, pohlcující a šokující.
Četla jsem jako rereading - pro oživení příběhu z Bellina pohledu, před čtením knihy Půlnoční slunce. A musím říct, že bylo milé se zase ocitnou ve Forks a prožívat s Bellou a Edwardem jejich romanci.
Kdo by neznal ságu Stmívání? A který milovník by ji nechtěl číst očima našeho milovaného upíra Edwarda? Po 15 letech jsme se dočkali. :) Kéž by to ale nebyl jen první díl, kéž by nás autorka provedla Edwardovýma očima celou ságou... Osobně by mě strašně zajímaly události z jeho pohledu z Rozbřesku. Ale to předbíhám!
Bylo milé se opět vrátit do Forks. Do příběhu, který všichni fanoušci ságy Stmívání známe, ale z Bellinina pohledu. Tento nový pohled Edwardovýma očima byl naprosto skvělý. Čtivý a pohlcující. Nové pocity, nové okolnosti, nová vyjasnění staré známé romance! Kdo tuhle ságu nemiluje - nepochopí...
Bohužel česká verze má své mouchy v chybách. Nejedná se o chyby v příběhu, ale o překladatelské / korekturní prohřešky, které by se v knize v takovém hojném počtu neměly objevit! :( Snažila jsem se vnímat pouze příběh, ale i tak jsem je viděla. Byla jsem si jich vědoma a rušily mě. Občas jsem si musela chybnou větu přelouskat znovu, abych věděla, co tím “chtěl básník říci”. Opravdu smutné, u tak očekávané knihy! To bych si na ni raději ještě dva měsíce počkala a měla ji bez chyb než tohle... Za ty chyby má kniha o jednu hvězdu méně - jinak by si vysloužila plný počet.
Ale i tak knihu doporučuji všem milovníkům Edwarda a Belly. :-)
Tento druhý Juliin případ se mi četl daleko lépe, než tomu bylo u knihy Vražda na blatech. Ačkoliv pokud jde o vyšetřující případ, tak ten mi přišel daleko zajímavější v první knize o soudní lékařce Julii. Tak jako tak, to ale byla čtivá detektivka. Spád děje byl stupňující a ke konci jsem se nemohla od knihy odtrhnout.
Mně to bohužel nesedlo, ačkoliv se kniha četla celkem příjemně, tak dějově za mě nic moc. Do čtení jsem se musela nutit a kolem půlky jsem uvažovala, že knihu odložím nedočtenou - ale to tak nerada dělám.... Tak jsem ji nakonec "přelouskala". Naštěstí pro mě, byla poslední třetina knihy o něco zajímavější a čtivější.
Jako oddechovka dobrý, ale osobně: kdybych knihu nečetla, o nic bych nepřišla.
Kniha se mi líbila o něco méně než již přečtená Růže bílá černý les. Četla se mi dobře, byla poutavá, ale místy mi přišla "přehnaná" a nereálná. Ačkoliv mám romantika knihy ráda a skloubení s válečnou tematikou mi nevadí, tak zde mi občas přišlo, že je to až moc přeslazený čaj...
Ale třeba tento můj dojem kniha budila jen díky mému momentálnímu single rozpoložení.
Kniha o poválečné době v Itálii a chudobě na jihu a bohatšího severu. Sdružení komunistů vypraví vlak plný dětí, které opouštějí chudý jih, aby se o ně postarali cizí rodiny na severu. Jak by řekla Maddalena: Tomu se říká So-li-da-ri-ta.
Celý příběh sledujeme z pohledu sedmiletého chlapce a v závěrečné části z pohledu padesátníka. Kniha byla velice zajímavá a působivá. Četla se mi dobře, přestože měla pachuť hořkosti.
Trochu jiný příběh, než k tématu 2. světové války běžně čtu. Přesto je tato kniha také plná strachu, strachu o malou Lalečku. Ale je i plná odvahy dvou mladých žen, které se malé holčičky ujaly - válka ne-válka. Kniha je psaná systematicky z pohledu několika vypravěčů jejich očima. Což ještě více dělá knihu zajímavější a i čtivější.
Když pominu tu nereálnost příběhu, tak to bylo příjemné čtení. Kniha se četla pěkně, i když druhá část knihy byla daleko svižnější než první půlka. V knize bylo i několik velmi vtipných pasáží, u kterých se čtenář pobavil a byly i takové ze života. Což přidalo knize více na uvěřitelnosti. Celkový dojem z knihy hodnotím na lepší průměr, i když se mi ten autorčin nápad vlastně líbil, a proto jsem knize dávám nakonec čtyři hvězdičky.
Kniha mě chytla a moc se mi líbila, hlavně tím zajímavým pojetím o druhém "snovém" životě. Lyds jsem si brzy oblíbila a během čtení jsem se zamilovala do Freddiho i do Jonaha. Za mě to byl velmi povedený příběh o tom, jak jít dál, když přijdete o někoho milovaného... A i když máte pocit, že se tím Váš svět totálně zhroutil, tak tenhle příběh Vám ukáže "naději", ke které si nakonec našla cestu i Lydile.
A bez mučení přiznávám, že mi na konci ukáplo mnoho slz, přestože jsem v tenhle konec doufala od 3/4 knihy.
Mé druhé setkání s autorem, a opět jsem byla vyšetřováním pohlcená. Bavil mě zajímavý příběh, kolem zmizelých lidí v mlze a nádrže. Četlo se to dobře a rychle. Bryndzův styl psaní mi sedí a vyšetřovatelka Kate je mi sympatická.
Budu se těšit na její další případ. (A snad se jednou knižně setkám i s jeho první vyšetřovatelkou Erikou).
Taková jednohubka na konec. Kniha je útlá a svižně se čte. Je nenáročná a pobaví. Obě povídky mě bavily, měly vtip a říz. A hlavně nebyly “krvelačné”. Naopak byly hodně netradiční - originální. Druhá povídka na mě působila více zajímavě, ale obě byly čtivé. Knihu bych osobně mezi thrillery nezařadila, ale asi to dělá autorovo jméno..?
Taková trochu jiná Backmanovka...
Ze začátku jsem si říkala, že tentokrát to nebude vůbec ono, ale čím více jsem četla, tím více mi docházela "hloubka a duch" této knihy. U knihy jsem se smála i ukápla nějaká ta slza. Prostě Backmanův styl: lehce smutný, ale jinak celkem veselý a humorný příběh k zamyšlení a s "odkazem" plným moudrosti.
Kniha se mi dostala do rukou úplnou náhodou (kolegyně ji měla půjčenou z knihovny a nabídla mi ji k přečtení). Rozhodně této šance nelituji. Čtení to bylo opravdu rychlé, přestože celkem depresivní a ubíjející (ve smyslu - co představitelka Bára musela ustát za příkoří ze strany rodičů, tedy hlavně matky, která ve všem co Bára udělala si našla jen to špatné). Příběh dal emocím rozhodně zabrat - byl velmi silný. Děkuji autorce za tuto čtivou a smutnou novelu, která třeba některým lidem otevře oči...
Nebylo to špatné čtení, ale ze začátku (a dlouhý kus i poté) jsem se nemohla začíst, přišla mi kniha taková bez nápadu a nijaká. Při čtení tápete, co se vlastně stalo a kdo je oběť. Samozřejmě nastává i otázka, kdo je vrahem. Za půlkou jsme už vůbec nevěděla, co od knihy čekat. A pak "tradá" a já se nemohla od stránek odtrhnout. Konečný zvrat mi nakonec přišel skvěle promyšlený. Nakonec kniha mile překvapila, i když prvotní dojem nic "nespláchne" a proto jen 3 hvězdičky.