Mermaida komentáře u knih
Tohle bylo velmi laskavé a dojímavé čtení, přestože není úplně veselé. A ačkoliv si nejsem úplně jistá, zda jsem "cílovkou", tak jsem ráda, že jsem jsem měla možnost si knihu přečíst. Tato kniha mě upoutala svojí nenápadnou a přesto krásnou obálkou, která dost vystihuje děj knihy. V druhé řadě jsem od autorky četla obě její předchozí knihy, které se mi dost líbily, a tak jsem si řekla, že zkusím i tuhle. A jsem za to ráda, protože mi sedla a četla se mi opravdu dobře. Byl to poutavý příběh, plný životních nástrah, ale také vroucné lásky. Dokonce mi ke konci i slza ukápla.
Jak už jsem při čtení podobných knížek (fejetonů) mohla zjistit, tenhle žánr není úplně pro mě... Ale u knih autorky Zuzany Hubeňákové to neplatí. Její knihy patří u mě do výjimek potvrzující pravidlo. A s Nejhezčí mezi krávami to nebylo jiné. Opět mě tahle knížečka a fejetony v ní dokázaly pobavit, vykouzlit úsměv na (depresivní) tváři a několikrát rozesmát i přes respirátor v MHD (čemuž okolní spolucestující úplně neholdovali - dle jejich pohledů plných nepochopení). :-D
Humorná povídková knížka plná střípků z autorčina života je určitě skvělým lékem do podzimních ponurých dnů a nejen do nich.. :-)
Již třetí kniha od autorky a musím říct, že se mi zatím líbila nejvíc. Byla čtivá, nápaditá a děj měl spád. Chytla mě prakticky od prvních stránek. Téma - ledových soch s mrtvolou vevnitř, bylo znepokojivé, ale promyšlené a vraha jsem do posledního okamžiku neodhalila (měla jsem jiný tip). Vyšetřovací dvojce a hlavně samotná Julie je mi už od prvního dílu série sympatická, takže já se rozhodně již nyní těším na další autorčinu knihu.
Z počátku se zdálo, že kniha nebude úplně můj “šálek kávy”, neboť jsem se obávala, že její depresivní atmosféra mě pohltí a mě se kniha bude horko těžko číst. Ale ejhle! Téhle knize se povedlo, že jsem se dokopala číst doma (místo prokrastinace u seriálů atd.). Během pátečního večera (29.10.) jsem přečetla přes 150 stránek a knihu jsem odkládala s nevolí, ale zvítězila spánková únava. Během sobotního večera jsem knihu dočítala nakonec až do nočních hodin. Kniha mě opravdu chytla a to tajemno v ní mne překvapivě bavilo. Určitě u mě hrálo podstatnou roli, že kapitoly byly spíše kratší a tak mi přišlo, že mi kniha rychleji ubíhá. Děj měl celkem spád a poslední stránky jsem hltala napnutá a plná očekávání, jak to celé dopadne. Poslední stránky byly celkem "síla" a svým způsobem i dost "brutální" (nebo jak pro koho!).
Mimo to má kniha mnoho postav a můžete se nich ztrácet, a aby toho nebylo málo, tak snad každá postava byla "pofidérní" a měla nějaká svá tajemství. Takže jsem si nakonec říkala, jestli toho tajemna nebylo na jedno malé městečko až moc??
Po této knize jsem sáhla poté, co mě naprosto nadchla autorčina (předešlá) kniha: "Když jsme ještě věřily na mořské víly". A možná právě proto, že zmíněná kniha ve mně vyvolala tolik nepopsatelných emocí, jsem do této šla s velkým očekáváním, které se moc nenaplnilo - v takovém duchu, v jakém jsem doufala. Ze začátku jsem se nemohla začíst a i když se mi líbilo popisování Anglie a panství, tak jsem se do atmosféry knihy dostávala opravdu dlouho. Knihu jsem tedy na chvíli odložila a v mezidobí si přečetla jinou a pak jsem se k "Jak se dětí tajemství" vrátila. To už se mi kniha četla o něco lépe a i atmosféra příběhu na mě dýchla a já se pomalu ale jistě začala propadat do děje a začala jsem Olivii nadšeně sledovat v jejím počínání a hledání indicií k rodinnému tajemství. Nakonec jsem posledních sto stran hltala se zájmem, jak to celé dopadne.
Tato sedmi-láska vypráví příběh tří sester. Vlastně spíš příběh celé rodiny Carpentierových. Jak je zmíněno v anotaci, odehrává se v Provenci na rodinném letním sídle La Garrigue. Každá ze sester má pocit, že ty druhé dvě zná, jak své boty, přesto ale má každá z nich nějaké to tajemství, které v knize postupně odkrýváme. Kniha se mi četla dobře, ale osobně mi přišla lehce rozvláčná.
Příjemné čtení. Léto, Provence a rodinné i milostné vztahy. Na léto určitě milá kniha na dovolenou, škoda, že jsem se ke čtení dostala až z kraje podzimu. Kniha byla lehce předvídatelná, ale ta atmosféra hrála prim.
Příjemné zakončení "Smrtčí" série. :-))
Sice na můj vkus trochu zdlouhavé, ale čtení bylo dechberoucí a já se těšila na finále. A čím více jsem se k němu blížila, tím více jsem si přála, aby kniha nekončila - bála jsem se, že mě konec "ochromí". A taky že jo, ale jinak než byly mé původní obavy.
Já myslím, že se N. Shustermanovi povedlo skvělé dílo, které má možná i "hlubokou" myšlenku. Jen jí tam chtít vidět! Narážím na "otázku nesmrtelnosti" i na "fanatika Goddarda".
Nyní čteno jako re-reading... Už když jsem knihu četla na jaře roku 2019, tak jsem psala, že mi přijde, že mě bavila o dost míň než první díl. Nyní - při druhém čtení musím konstatovat, že to mám stejně. :( Tím neříkám, že mě nebavila! Jen to nebylo takové nadšení jako ze Smrtky. Přestože příběh je velmi propracovaný a pořád se něco děje a čtenář má potřebu číst a číst a číst, aby věděl co bude dál, tak na druhou stranu se tam toho děje tolik, že jsem se občas až ztrácela. Tento díl je bohatší na postavy, ale také na zvraty. A někdy toho bylo na mě zkrátka moc. Ale i tak je to velmi zajímavá a dosti znepokojivá kniha.
Je čas se pustit do Zvonu a zjistit, jak to nakonec autor celé vymyslel...?
Prvně čteno v říjnu 2018 - nyní jako re-reading - napůl čteno a napůl posloucháno jako audiokniha. Na poslech vynikající - interpretace p. Fridricha naprosto brilantní. Rozhodně doporučím i tuto formu "knihy". :)
Četla jsem jako re-reading po pěti letech a bylo to velmi milé připomenutí. I když během čtení jsem zjistila, že si toho spíš víc nepamatuju než pamatuju, takže jsem cestu "naděje" s Connorem, Risou a Levem velmi prožívala. :-)
A bylo to naprosto skvělé čtení - děj knihy je dost živý, pořád se něco děje a díky tomu se od knihy jen těžko odtrhnete. Vtáhne vás do děje a jen tak nepustí. Kniha je působivá, strhující a svým tématem šokující.
Re-reading zhruba po šesti letech a bavila mě stejně jako když jsme knihu četla prvně, možná i o něco víc. Celkem pobavila a v něčem zas trochu rozesmutnila. Každopádně bych po tomto čtecím opáčku ráda vyrazila na film - protože obsazení hlavních protagonistů je prostě TOP! A kolegyně říkala, že film je více než slibnej... :-)
Nádherná kniha, která mne pohladila po duši, ale také pěkně zamávala emocemi. Místy byla hodně smutná, ale byla napsaná takovým velmi laskavým stylem, že se četla "jedna-báseň". (Což se asi podle délky mého čtení neslučuje - ale to nebylo dáno čtivostí, ale časem na čtení... A také tím, že jsem "zoufale" nechtěla knihu dočíst, protože jsem nechtěla mít ten "skvost" za sebou.)
Byl to opravdu nádherný příběh - o hledání, a to nejen druhého, ale také sama sebe. Jediné co mě osobně trochu nesedlo byly některé dosti dlouhé kapitoly, ale nijak to neovlivňuje mé hodnocení. Jak už jsem psala - příběh to byl opravdu čtivý a dech-beroucí. I slza ukápla, jak mě kniha chytla za srdce. Domnívám se, že tahle kráska bude ve mně ještě dlouho rezonovat.
Parádní počtení.
Autorka opět nezklamala. Kniha mi padla do noty, skvěle se četla a měla (pro mě) propracovaný námět - dokonce jsem dvakrát musela přehodnotit svůj tip na události v ději. Tahle kniha se Shari opět povedla - skvělý počin (i když za mě určitě ne nejlepší)...
Zase jsem se přesvědčila, že Paris prostě umí. Příběh, ve kterém autorka ukázala, jak důležité je spolu mluvit, se mi opravdu líbil. Byl čtivý a propracovaný. Je pravda, že někdy jsem si říkala, že je to už lehce vleklý. Nemluvě o stále se opakujícím dilema obou hlavních protagonistů: "říct nebo ještě počkat"... Přesto jsem tento neobyčejný román hltala a skoro si přála nemožné - ale pak by to asi nebyla (pro mne), tak vynikající kniha... Kniha jako celek mi přišla tou myšlenkou dilematu originální.
Knihy od Boyna mám ráda. V této jeho knize se setkáváme s genderovou tematikou. Šlo o celkem milé čtení, povedeně pojaté. Nenáročné.
Fajn čtení - velmi dobrý nápad autorky s výměnou identity a propracovaný a čtivý děj, který měl spád. I když uznávám, že ze začátku mi přišlo, že se to trochu vleče, ale po sléze se děj rozjel a ke konci bylo i dost zvratů. A Claire se mi četla lépe než Eva, ale obě měly zajímavou linku. Za mě příjemný a docela i oddechový thriller, který rozhodně neurazí. :-)
Bylo to zamotané, ale napínavé a musím říct, že mě to teda bavilo a četlo se mi to docela dobře. Líbilo se mi jak se to ke konci rozklíčovalo. Jen ten konec okolo Mariah mi přišel už přes čáru, ale vysvětlilo to tu jistou "mlhu", ale možná to už byl závěr, který si mohl autor nechat "od cesty" - překombinovaný. Ale kniha mě bavila a to je podle mě hlavní.
Tento 1. příběh o detektivu Danu Rileym jsem četla až po přečtení druhého dílu, který mne zaujal na tolik, že jsem si po roce konečně přečetla i první díl.
Tato kniha měla velmi zajímavý námět a byla celkem i svižná. Rozhodně je to spíše kniha určená pro nenáročné čtenáře, protože bych ji zhodnotila jako lehčí oddechovou detektivku. Ale rozhodně o takovou, která neurazí, ale zároveň by mohla některé čtenáře nadchnout. Já se počítám mezi ně.
Tohle bylo milé a čtivé - lehké a oddechové. Kdy jedny malé černé "koktejlky " putovaly mezi devíti ženami a tak nějak zlehka měnily "osud" (nejen těchto žen).
Měla jsem trochu obavy, že se budu ztrácet v nadměrném počtu postav, ale příběh do sebe hezky zapadl a udělal z něho příjemně "sladký" celek.