Metcheque komentáře u knih

Tabery umí psát, to je bez diskuse. Poměrně čtivě pojmenoval politický vývoj, který nastal po skonu Václava Havla - tedy vymizení nositele jakési humanistické tradice. Jak to ale vypadá, liberální novináři se čím dál víc rozcházejí s obyčejným člověkem, protože lidé "standardní politiku" a "masarykovské ideály" zjevně nechtějí. Není na čase dívat se na Havla a Masaryka bez patosu a idealizace? Přestat si nalhávat, že první republika byla následováníhodný vzor? Kdepak, byla stejně zkorumpovaná, klientelistická a nedemokratická, jako ta současná. Pokud v něčem na "zlaté masarykovské časy" navazujeme, tak bezesporu v tomto.

Myšlenkové proudy sdružující se kolem Taberyho jsou zkrátka často zcela vzdálené reálným životům obyčejných lidí a jejich moralizační apely mají často spíše opačný efekt - intelektuál se stává synonymem pro zbytečného žvanílka.

8 20.07.2018

Reagovat na Urzovu knihu z pozic sociálního anarchismu by možná vydalo na další knihu, nicméně v kostce lze říci, že jde o skutečně povedené, vizuálně zdařilé a ucelené dílo o tématu, které v této podobě dosud nebylo zmapováno. To, že s řadou postulátů nelze souhlasit, je věc druhá, ale o tom už je politická diskuse - hodnocení knihy jako uměleckého díla by to nemělo snižovat. Více v mé recenzi na LaCultura.

2 13.07.2018

Vágní titul knížky bohužel souvisí i s vágností jejího obsahu. Autorka do diskuse v rámci feministického hnutí nepřináší nic nového a myšlenky, které by mohly po podrobnějším rozvinutí diskusi obohatit, zůstávají pouze načrtnuty. Šedesátistránkovou knihu tak dočtete během hodinky. Přitom z knihy vůbec nevyplývá, že by autorka neměla co říci. Autorka by se směle mohla pustit do srovnávací studie mezi nigerijským a západním pojetím ženských práv, protože ze střípků z minulosti, kterými svůj text obohacuje, vyplývá, že nedostatky v ženských právech mají obě kultury společné.

4 09.07.2018

Skvělý humoristický počin, ke kterému jsem se dostal až v době, kdy největší vlna hartlerismu již opadla. Z toho by mohla být skvělá komedie točená Bohdanem Slámou!

9 11.05.2018

Málokdy se stává, že se dětská obrázková knížka velmi rychle vyšvihne na čelní příčky knižních žebříčků. Publikaci Rok v lese se to však díky její originalitě povedlo. Dávám zasloužených pět hvězd a v záložkách můžete mrknout na moji recenzi, kde polemizuju nad tím, proč je kniha tak úspěšná.

10 15.04.2018

ODS se absolutně nepoučila. Čteme-li trochu mezi řádky, záhy pochopíme, že Petr Fiala je vlastně jen starý dobrý (nebo špatný?) Václav Klaus v novém kabátě. Občan má chodit k volbám, jinak má mlčet, zejména pak nesmí ovlivňovat politiku prostřednictvím neziskových organizací. Klientelismus je přirozená součást systému, mají ho všude na Západě. Migraci vyřešíme návratem k národním státům, musíme více zbrojit. Všude je diktát EU a neomarxisté… bla bla bla. ODS je prostě taková umírněnější strana euroskeptických populistů, umírněná proto, protože prostor napravo (i nalevo) od ní je již vyplněn jinými, konzervativnějšími subjekty.

Petr Fiala zkrátka balancuje na hraně zákona. Snaží se „rozlišovat, co je morálně špatné a co je trestné, což není totéž.“ A tady naráží hřebíček na hlavičku. Pokud chce Petr Fiala v čele ODS coby praktikující křesťan zlepšovat politickou kulturu v ČR, nemůže obhajovat nemorální jednání jen proto, že není vyloženě trestné. S takto nastavenou politickou linií může ODS čekat maximálně to, že její vládu budou chtít občané za nějaký ten pátek opět svrhnout.

Víc moje recenze v záložkách.

4 15.04.2018

Multiperspektivní příběh vyprávěný převážně ženskými hrdinkami nás přivádí do Valašského Meziříčí čtyřicátých a padesátých let a rafinovanou kompozicí postupně odkrývá spletité osudy jejích rodinných příslušníků. Jako slupky cibule jsou jedna po druhé odkrývány jednotlivá desetiletí rodinných osudů, až se čtenář dostane k traumatickému jádru poznamenanému válečnými útrapami.

Jedna z nejlepších knih poslední doby. Více v recenzích na La Cultura.

27 26.03.2018

Co to sakra je?, napadlo mě ihned, co mi kniha dorazila z Kosmasu. Tenká paperbacková brožura nebyla tím, co jsem si pod ekonomicky zaměřenou literaturou představoval (to víte, když čtete bichle od Švihlíkové a Kleinové, snadno propadnete určitému stereotypu). Nicméně nebylo to špatné. Vůbec ne! Kniha i přes stručnost dokázala poměrně jasně načrtnout směr, kterým se vydat, pokud nechceme jako planeta spáchat kolektivní sebevraždu a kromě ekologicko-ekonomických alternativ se v ní objevují i ty politické (beztřídní komuny, konsensuální rozhodování apod). Jako odrazový můstek k hlubšímu studiu problematiky je to jasná volba.

1 19.03.2018

Nevědecká snůška nesourodého ezožvanění tvářící se jako odborná vysokoškolská skripta. Doporučuji jen hipíkům, buddhistům, čtenářům Lorny Byrne a Jaroslava Duška a lidem, kteří s důvěrou ve tři ráno volají na Ezo TV.

1 17.03.2018

Velmi důležitá kniha, zvláště v éře dezinformací a hybridních hrozeb!

Je-li podle autora informační válkou i používání mediální manipulace a prosazování mocenských zájmů prostřednictvím médií, pak již ve válce jsme. Válečným aktem může být v tomto případě třeba zveřejnění protivládního článku. A využívá-li Rusko v rámci tzv. „hybridní války“ kybernetické útoky či špionáž, Evropa je tím pádem v hybridní válce i s USA, které – jak odhalila kauza Wikileaks – dlouhodobě špehovaly své spojence a prostřednictvím masmédií dezinformují veřejnost.

Svododa je otroctví, válka je mír, nevědomost je síla!

6 17.03.2018

Landsmanovy fake news patří neodmyslitelně k tomu nejlepšímu, co můžou současné české internety nabídnout. Politická nekorektnost je v jeho článcích do čtenáře huštěna v koňských dávkách a berete-li autorovy závěry vážně, obvykle se vytočíte.

Literárně však nejde o nic světoborného. Landsman prostě posbíral svou tvorbu pravidelně uveřejňovanou převážně na serveru g.cz, a aby knížka nebyla jen jakýmisi sebranými spisy, přidanou hodnotou měla být nastavená kaše pseudopříběhu, kdy "Antonín nevěřícně odloží noviny" a po chvíli urputné nudy "opět sáhne po novinách". Zbytečné. Kdyby místo vaty šoupl mezi glosy dosud nepublikované povídky nebo básně, bylo by to stokrát lepší. Jednu hvězdu nahoru za dokonalé koláže od TMBK.

01.03.2018

„Tak dlouho oslavovala MF Dnes volný trh, až ji koupil Andrej Babiš,“ říká jedna česká anekdota. U čtení Žlutého barona se ovšem smát nebudete. Strhující reportáž Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky odhaluje mnohdy děsivé detaily Babišova podnikání v Česku.

Více v mé recenzi na LaCultura

6 12.02.2018

Zatímco předchozí publikace o Nikolovi Teslovi se často zaměřovaly na mystéria a konspirace, spojené s jeho osobou, kniha vydaná Jotou je obecnější, životopisnější. Velkým plusem biografie je její grafická podoba. Kombinace kvalitního křídového papíru a velkého množství ilustrací, dobových dokumentů a fotografií zaručuje zejména příjemný vizuální zážitek.

5 21.01.2018

Sbírka Nejlepší české básně 2017 na první pohled zaujme poměrně poctivou snahou o objektivitu. Zatímco v minulých letech byl podobným výběrovým sbírkám vyčítán (většinou oprávněně) zejména fakt, že editoři jsou silně ovlivněni vlastním básnickým vkusem či kolegiálními vazbami s autory básní, letos je možno vidět jasné koncepční změny.

Editory sbírky jsou filoložka a básnířka Sylva Fischerová a editor a redaktor Jan Šulc, tedy lidé všeobecně vzdělaní a umělecky natolik zralí, že mohou s jistým odstupem porovnat nejrůznější básnické proudy. O poctivosti jejich práce koneckonců svědčí i to, že se snažili přečíst nejen vše, co za uplynulý rok vyšlo knižně, ale stranou zájmu nenechali ani aktuální čísla soudobých literárních časopisů. V seznamu přečtených knih se tak objevila třeba představitelka konzervativnějších tvůrčích přístupů Lydie Romanská či zástupce nejmladší básnické generace, debutant Šimon Leitgeb.

Nejlepší české básně 2017 potvrzují víru mnohých básníků i čtenářů, že když je společná vůle, nejmladší i nejstarší básnické generace dokážou najít platformu, kde se jejich dílo vzájemně prolne. A to i přesto, že každý svou tvorbou sděluje to, co je mu generačně blízké.

2 27.12.2017

Román Budoucnost má vše, co může profesionální spisovatel nabídnout, přesto mu chybí jeden podstatný atribut: spád. Autor se zjevně nepoučil z neúspěchu dystopického románu Metro 2034, kde zbytečně cpal hned několik dějových linií a opět čtenáři naservíroval několik paralelních příběhů a retrospektivních záblesků, které se vzájemně prolínají. Můžeme tak sledovat příběh Jana Nachtgalla, zaměstnance ministerstva bezpečnosti, který vědomě dělá pro vládu špinavou práci - tím, že likviduje odpadlíky establishmentu. Jimi jsou lidé, kteří odmítli věčnou nesmrtelnost a rozhodli se ilegálně zplodit děti. Mezitím slepujeme střípky Janova dětství a velmi pomalu si uvědomujeme a doplňujeme souvislosti.
V přehršli hluchých míst, slepých odboček či popisných pasáží to však jde poměrně těžce a čtenář po pár kapitolách ztrácí pozornost. Konspirace odhaluje konspiraci a hranice mezi pravdou a iluzí se postupně téměř stírá. Motivace hlavního hrdiny je navíc místy poněkud nepochopitelná a čtenář si ani není jistý, zda se může s Janem ztotožnit – z děje nijak jednoznačně nevyplývá, zda je Jan kladnou, či zápornou postavou. Podle všeho jde o sexistu, homofoba a burana, který nejde pro ránu daleko. Kde jsou ty časy Arťoma, který chtěl udělat svět lepším místem…

Ostatně pojetí hlavní postavy je rovněž prvkem, který stojí za komentář. Už v románu Metro 2035 jsou Glukhovského postavy násilné, bezcitné a jakoby zvířecí. Budoucnost však posouvá ultranásilí do další roviny; stává se normou. Naturalistické popisy mučení či znásilnění doprovázené vulgárním jazykem nakonec působí spíše rušivě a čtenář se sám sebe musí ptát, zda jde o obsesi hlavní postavy příběhu, nebo spíše autora románu.

8 27.12.2017

Příjemné a zejména inspirativní čtení. Je obdivuhodné, že si autor pamatuje mnohdy i banální příhody ze svého mládí a dětství. Škoda, že ne vždy jde sám autor příkladem a jeho individualismus se stává spíše egoismem.

4 18.12.2017

V záplavě nesmyslných motivačních a osobnostně-růstových slátanin je Konec prokrastinace příjemným a svěžím vánkem, který poměrně prakticky, vtipně a přehledně popisuje, jakým způsobem plýtváme časem a radí, jak tento čas využít efektivněji.

Ne nadarmo se kniha stala na českém knižním trhu bestsellerem, a to i přesto, že téma se snaží poslední dobou literárně uchopit kdekdo.

2 18.12.2017

Něco tak šíleně nekorektního jsem snad ještě nečetl. Mladá Pákistánka vůbec neřeší, že nám tady Člověk v tísni, Petr Cibulka a Jaromír Štětina jasně nalajnovali, co je dobro, a co je zlo a bez obalu tady valí jakési nebezpečné konspirační teorie o tom, že USA se podílely na radikalizaci mudžahedínů v Afghánistánu a ve jménu boje proti terorismu dokonce spolupracovaly s diktátory!

Přestože příběh Malály je velmi silný a inspirativní, na mysl se vkrádá všetečná otázečka. Není kniha cílenou dezinformací ruských fízlů, kteří chtějí nabourat naši neochvějnou víru v americkou demokracii?

Do četby se tedy pusťte na vlastní nebezpečí a pouze s informačním siderickým kyvadélkem! Možná se dozvíte, co jste se dozvědět nechtěli.

3 18.12.2017

Povinná literatura na olomoucké politologii. Tomu také odpovídá Pipesův světonázor. Jako někdejší poradce Ronalda Reagana měl samozřemě na Rusko a jeho dějiny poměrně vyhraněný názor a přestože se publikace snaží o jistou objektivitu, některé relativně klíčové kapitoly bolševické revoluce (sovětská demokracie za Kerenského, machnovské hnutí na Ukrajině, Kronštadtské povstání atd.) jsou v knize načrtnuty jen velmi stručně.

Výběr pro autora důležitých témat pak vytváří z ruské revoluce úplně jiné poučení, než kdybychom byli obeznámeni například s rozdílem mezi komunisty a "komunisty", přičemž ti druzí ty první (a o tom se v knize také moc nepíše) zvesela posílali do gulagu.

Ta kniha má všechno. Je to doják plný silných okamžiků, místy téměř horor a vše je zabaleno do typické foglarovské dobrodružnosti. Jedna z nejlepších autorových knih. Konec příběhu je navíc korunován naprosto nečekaným zvratem a rozuzlením.

10 18.12.2017