Metcheque
komentáře u knih
Hovory z rezidence Schlechtfreund
Džian Baban
Štyry hvězdičky pane Lipniku? To jsem nějaký nýmand, šajse? Ven!
Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška
Slavoj Žižek
Pokud chcete pochopit Žižeka, sáhněte po této knize! V Nepolapitelném subjektu už je to mnohdy spíše o intelektuální onanii a nadbytečné filozofické omáčce.
Proměna
Franz Kafka
Klasika, z níž bude zřejmě vycházet stále víc a víc autorů. Odcizená byrokratická diktatura klepe na dveře.
Lékaři hanby: Pravda o lidských morčatech v Osvětimi
Betty Truck
Hodně výživná četba. Zvláště, když je vám čtrnáct.
Nezbytné věci
Stephen King
Přestože jsou Nezbytné věci tučnou bichlí, text má spád a přečtete to za pár večerů. K páté hvězdičce chybí autorovi často opakovaný nešvar - zakončení se topí v apokalyptické béčkovině, přitom atmosférické napětí funguje Kingovi celou dobu, není důvod ho měnit.
Šunkový nářez
Charles Bukowski
Jedna z těch lepších Bukowského knížek. Tady je alespoň náznak nějakého děje.
Po nás ať přijde potopa! / Radosti života / Nové verše / Don Juan
František Gellner
Protopunker Gellner ve svém souborném díle ukazuje, že ačkoli vlády se mění, útlak zůstává. Kdyby žil v dnešní době, squatoval by na Klinice a psal by do Advojky.
Romance pro křídlovku
František Hrubín
Nádherná sbírka z doby, kdy poezie ještě byla poezií.
Cobainovi žáci
Miroslav Pech
Kdo jsou barevní kámoši hlavního hrdiny Pechova románu Cobainovi žáci? Odpověď na tuto otázku můžeme najít hned ve třech rovinách. Sledujeme životní příběh obyčejného kluka, který vyrůstal v devadesátkách a postupně si uvědomoval, že polistopadová doba mu může nabídnout stejně málo, jako šeď normalizace. Barevné rozlišení jeho kamarádů tak symbolizuje opak šedi, v níž se hlavní hrdina pohybuje, tep života, přátelství.
Odkaz na béžovou kámošku či modrého kámoše může také znamenat permanentní delirium, v němž se ústřední postava pohybuje – a své nejbližší tedy vidí ve formě bizarních halucinací. A koneckonců smysl má i rovina vizuální. V prostředí punkerů, hipíků a dalších subkultur je barva znakem té či oné komunity – konfrontací uniformního společenského obleku těch nahoře.
Více v mé recenzi na lacultura.cz
Mezi náma
Šimon Leitgeb
Šimon Leitgeb není básník, co by inspiroval. Jeho básně jsou pokračováním linie současné prozaizované poezie, v níž ku škodě básní samotných nemají barvité metafory místo. Sbírka tak překvapuje zejména určitou generační zpovědí, protože českobudějovický rodák Leitgeb patří mezi nejmladší generaci současných českých poetů.
Proluka
Jan Nemček
„Ano, je to závažné společenské téma, ale jako básník jej potřebuju pozorovat s odstupem,“ vysvětlil mi kamarád důvody, proč svou přítomností nepodpoří protestní shromáždění proti neonacismu. Podobnou kombinaci kavárenského alibismu a filozofické nedořečenosti lze vysledovat i ve verších Jana Němčeka, který ve své sbírce Proluka do jisté míry ilustruje trendy mladší generace současných básníků.
Více v recenzi.
Zakletý zámek
Alena Vorlíčková
Zakletý zámek ukazuje malým čtenářům, jak to dopadá v praxi, když se pedagožka pustí do beletrie. Autorka knížky Alena Vorlíčková totiž několik let působila jako středoškolská učitelka českého jazyka a příběhy na motivy slovinských lidových pohádek tak mají zajímavý didaktický rozměr. Před každou pohádkou bývá zamyšlení a po dočtení čekají na rodiče i děti otázky k diskusi.
Nejde tedy jen o samotný text, jde i o to, naučit práci s textem. A byl to možná právě tristní stav čtenářské gramotnosti současných dětí, co autorkám dodávalo oprávněný pocit, že jejich práce má v kontextu dětské četby opravdu smysl. V souladu se současným trendem (který ovšem osobně neschvaluji) také na konci některých pohádek vybízí Petra Řehová dětské čtenáře, aby za pohádku doplnili vlastní text či obrázek.
Více v mé recenzi na La Cultura.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Jiří Hájíček přišel po rozpačitém povídkovém souboru Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku se zdařilým a propracovaným románem, který završuje jeho pomyslnou vesnickou trilogii. A opět se – podobně jako v mladších autorových prózách – setkáváme s osamělými, tápajícími a životně nenaplněnými postavami.
„Pojď spát,“ konstatuje otráveně manželka hlavního hrdiny poté, co je jí o půl čtvrté ráno vysvětleno, že katoličtí kolonizátoři považovali indiánské zbožšťování přírody za kacířství. Zdeněk, ústřední postava celé knihy, je člověk plný touhy. Má rád svou práci katastrálního úředníka, avšak se svým životem spokojen není. Jeho vrozená potřeba pomáhat druhým a hledat spravedlnost jej postupně vrhává do víru bizarních situací, jejichž sled spěje k finální peripetii. Hlavní postava by s trochou fantazie mohla připomínat klasické tragikomické hrabalovsko-švejkovské hrdiny, tolik typické pro českou literaturu. Hrdiny tápající, hledající, nešikovné, smolné – a přesto sympatické. Zdeněk v Dešťové holi je však pouze zosobněním tragédie. Komika chybí.
Kdo ovládá svět?
Viktor Farkas
Lincoln a Kennedy byli oba prezidenti USA. Oba byli zastřeleni. Náhoda? Nemyslím si. Vrah Lincolna se narodil v roce 1808, vrah Kennedyho se narodil v roce 1908. Náhoda? Nemyslím si. Jeden z vrahů střílel ze skladiště a byl chycen v divadle. Druhý z vrahů střílel z divadla a byl chycen ve skladišti. Náhoda?... ne, tak takhle opravdu ne.
Knížka je zajímavou mozaikou pozoruhodných náhod, o to žádná, ale spojovat tyto náhody se světovládným spiknutím je poněkud unáhlené.
Viktor Farkas není špatný spisovatel, co se týče duchařin, mimozemšťanů a magických míst. Ovšem napsat knihu, v které přesvědčivě a bez nějakých pečlivých odkazů na zdroje doložím, že svět je ovládán skrytými organizacemi, vyžaduje poněkud lepší práci s kontextem.
Naše současné spory o liberalismus
Milan Znoj
Skvělá sonda do začátku 90. let, kdy teprve krystalizovaly hlavní ideologické proudy budoucí politické debaty.
Banánové chybičky
Halina Pawlowská
Souhlasím s Julankou... to jsou prostě historky, které se autorce evidentně nestaly, spíše slouží jako archetyp klasických anekdot. Navíc mě neskutečně dráždí nekonečné lamentování nad tím, jak je těžké zhubnout. No, mít životosprávu jako Halina Pawlowská, asi bych také neměl problém udržet se nad BMI 18...
Nejšťastnější miminko v okolí
Harvey Karp
Jak autor správně poznamenává, jím stanovené zásady v podstatě nahrazují miminku čtvrtý trimestr. Po čtvrtém měsíci už jsou víceméně k ničemu. Naše sedmiměsíční dcerka by nám zavinovačku hodila na hlavu, při houpání se v lepším případě pozvrací a bílý šum ji dovádí k nepříčetnosti. Alespoň, že jí vydrželo to sání.
Vzpomínky na Atlantidu
Rainer Holbe
Skvělý vypravěč konečně našel komplexní téma, které vypadá jakžtakž erudovaně. Neříkám, že historky o děsivých vraždících přízracích nebyly dobré, ale k Atlantidě se můžete vrátit i po letech a neztrácí na věrohodnosti.
Záhada hlavolamu
Jaroslav Foglar
No jo, málem bych na tento bestseller pro prepuberťáky zapomněl! Kultovní věc, z které i po opakovaném přečtení běhá mráz po zádech. Aneb kdo z nás po přečtení nechtěl alespoň na týden žít v Praze!?
K událostem v Československu
kolektiv autorů
Na jednu stranu perfektně odvedená propagandistická práce, na druhou stranu příšerný výplach mozku. No a nyní Brežněve raď. Dávám tedy dvě hvězdy, protože co do manipulace s fakty to bylo dokonalé.
O čem byl tedy srpen 1968 z pera nestranného a neoddiskutovatelně objektivního kolektivu sovětských žurnalistů? Kapitalisté, imperialisté, Američani, cyklisté, nacisté, fašisté, Židé (Ano, i ti. Čekal jsem, kdy na ně přijde řada a pro nedočkavé prozradím, že na straně 78.) a dokonce i obyčejní lidé (no považte!) se rozhodli využít dezorientace dělnické třídy (zkrátka, na vůli dělnické třídy se odkážeme jen tehdy, kdy se nám to hodí) a svrhnout socialistický režim v Československu. Co bylo cílem? Samozřejmě nastolení nacismu. Západoněmečtí agenti už žehlili říšské vlajky a nebýt vpádu internacionálních vojsk, za chvíli už se v Terezíně kouří z komína (nedělám si šoufky, sovětští vojáci fakt věřili, že budou bojovat s wehrmachtem).
Že se nenašly k těmto obviněním žádné důkazy? Ohó, no to je logické. Bolševici byli totiž tak chytří, že zasáhli ještě dřív, než by stihl kdokoli cokoli připravit. A protože zakamuflovaní nacisté byli poraženi ještě dřív, než je vůbec napadlo nastolovat nacismus, logicky se žádné důkazy o plánovaném převratu ani najít nemohou.
Co na tohle chcete odpovědět? To je stejné, jako by vám někdo dal do držky s argumentem, že kdyby to neudělal, bezesporu byste dali do držky vy jemu.