Metcheque
komentáře u knih
Asylum
Madeleine Roux
Poměrně povedený "adult-horor", který zkušeného kingistu asi nepřekvapí (je tam jedno klišé za druhým), ale teenage čtenáře zákonitě přikove strachy k pohovce.
Národní satanista
Erlend Erichsen
Poměrně naivním jazykem psaná sonda do života norských blackmetalistů. Kniha je beletrie, nemá proto ambice obsáhnout téma v celé své šíři, ale co do autenticity to funguje skvěle. Lze z toho v kostce i pochopit filozofii BM.
Ne nestačí: jak se bránit Trumpově šokové politice a vydobýt si svět, jaký potřebujeme
Naomi Klein
Po úžasné Šokové doktríně jsem věděl, že s další knihou Naomi Klein nesáhnu vedle. A nemýlil jsem se. Ta ženská prostě píše o politice a ekonomice tak, jako kdyby psala milostný román.
Jak udělat revoluci
Naděžda Tolokonnikova
Text je především svěžím punkovým vánkem v době všeobecné krize politické představivosti. Autorka poměrně odvážně brainstormuje a bez ladu a skladu před čtenáře pokládá inspirativní citáty, útržky vzpomínek či výzvy ke vzpouře. V tomto ohledu se kniha pohybuje někde mezi Exodem Petra Silajeva a pamfletem Vzpoura přichází.
I přes velmi poutavé a dramatické čtení se od Tolokonnikovové nakonec nedozvíme, jaký je její politický program. Na jednu stranu touží po vládě volného trhu, na straně druhé provolává antikapitalistická hesla, což poukazuje spíše na snahu umělecky provokovat, než klást konkrétní politické požadavky.
Knize dost ubírá i autorčina nepřiměřená sebeprezentace, kdy se pasuje do role dominantní opoziční síly a své dva roky natvrdo za punkovou modlitbu přirovnává k utrpení vězňů ze stalinských gulagů.
Všem sráčům navzdory
Jan Urban
Urban ve své sbírce lepí pomocí krátkých reportáží složitou mozaiku války v Bosně a Hercegovině v letech 1992 až 1995, a snaží se tak o maximálně plastický obraz.
Háčkem ovšem je, že titul vyšel již v roce 1996 a Absynt přišel s druhým vydáním. Tady by se očekávala nějaká důkladnější revize textů, přece jen od války uplynuly více než dvě desítky let a z vládních či vojenských archivů vypluly nové informace.
V ediční poznámce se sice píše, že veškeré texty byly upraveny, nicméně pachuť z toho, že většina reportáží je vyzobána z dobového tisku, v němž tehdy Urban publikoval, zůstává.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Příběh slovenského Žida Lalea, který unikne jisté smrti tím, že se stane táborovým tatérem a nakonec se dožije konce války, v mnohých čtenářích vzbuzuje pocit neuvěřitelnosti. Hlavní hrdina několikrát jen o vlásek unikne smrti a jeho příběh vzbuzuje dojem, že každý trochu šikovnější vězeň si mohl zařídit poměrně snesitelný táborový život.
Tady je žel názor na knihu formulován historickou neznalostí. Lale, který se jako tatér stál pracovníkem Politického oddělení Osvětimi, disponoval úplně jinými právy, než obyčejní vězňové a bylo zřejmé, že i důstojník SS, který byl jeho přímým nadřízeným, patřil mezi sice primitivní, ale v jádru dobrosrdečné dozorce.
Tatéra z Osvětimi lze bezesporu považovat za kvalitní počin, který čekal na své literární zpracování 70 let, protože hlavní protagonisté o těchto věcech nechtěli mluvit, dokud byla jeho žena naživu. Nyní má lidstvo na jednu z nejbrutálnějších kapitol 20. století nový úhel pohledu.
Více v mé recenzi.
Rok na venkově
Magdalena Koziel-Nowak
Po bestselleru Rok v lese byla kniha Rok na venkově napjatě očekávanou publikací. Koncept velkého leporela, v němž dítě hledá svá oblíbená zvířátka, a to v rámci dvanácti kalendářních měsíců, byl didakticky i graficky zajímavý a nejedno dítě si knížku doslova zamilovalo.
Možná roli hraje fakt, že Rok na venkově není z dílny stejné autorky, každopádně knížka podle všeho nemá ambici dosáhnout úspěchu předchozího dílu. Magdalena Koziel-Nowak kreslí na rozdíl od Emilie Dzubiak méně výrazné kontury a používá méně syté barvy, což má za následek relativní chaotičnost a přeplácanost obrázků. V knize už pro dítě není tak snadné se orientovat, často i z toho důvodu, že obrázky jsou poněkud „akčnější“. Postav je více, nejsou ale příliš propracované.
Našim přátelům
Neviditelný výbor
Za každým rozbitým oknem Neviditelný výbor hned vidí novou beztřídní komunu, za každým ukopnutým zrcátkem policejního auta nové výrobní družstvo, za každou zapálenou pneumatikou novou samosprávnou továrnu.
Přitom bezhlavé nihilistické exploze násilí, jaké pamatují pařížská a londýnská předměstí, nejen že neměly žádné politické požadavky, ale prakticky ani teoreticky současná sociální hnutí neobohatily. Každopádně platí, že „revolucionáři jsou velmi často ti, které revoluce nejvíc překvapí“.
Odmyslíme-li ten revoluční romantismus, je to brilantní analýza současné situace. Více v mé recenzi.
Líný učitel – Jak učit dobře a efektivně
Robert Čapek
Čapek (možná trochu z neznalosti) píše, že učitel má ve své profesi absolutní svobodu a nemůže se tedy v případě nekvalitní výuky vymlouvat na společnost ani na vedení. V tom má pravdu. Učitel má skutečně tvůrčí svobodu - ale jen do chvíle, kdy se začne řídit radami z Líného učitele, přestane drilovat, memorovat, trestat, zadávat diktáty a domácí úkoly a nedejbože přestane parafovat sešity či zkoušet na stojáka u tabule. V tu chvíli mu začnou hodit do hodin kontroly, je jemně upozorněn na nutnost změnit svůj přístup a v případě, že si prosazuje svou, má problém. Co s tím?
Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění
Matthew Walker
Kniha na první pohled zaujme svou angažovaností. Autor, neurolog Matthew Walker, mimo jiné zakladatel Centra pro výzkum lidského spánku, se v knize svými postoji netají a publikace tak slouží zejména jako varování. Aneb co se stane, když budeme svůj spánek zanedbávat. Více v mé recenzi.
Komunismus (nejen) pro děti aneb jak vše bude jednou jinak
Bini Adamczak
Trolling bez valné přidané hodnoty. Jestli tohle mělo levici nakopnout, tak ji spíše pohřbilo. Kniha teoreticky ničím neobohatí, natožpak děti.
Dívka, která se ptala na otázky
NEKLAN (p)
Jeden ze slabších Neklanových kousků, přestože právě s touto knihou byla spojena dle autora velmi dlouhá a precizní práce. Některé oddíly mohou oslovit pouze nejužší okruh Neklanových přátel (rozhovor s matkou, básně syna) a jiné zase opakují témata z předchozích sbírek. Z průměru knížku zvedá jako vždy skvělý Boží deník a novinka v podobě úvahového pásma.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Tak prý kniha ze života... Cože? První polovina byla ještě ucházející, ale ten zbytek? Nesourodý rádobyvtipný guláš žánrově rozkročený mezi Beverly Hills a Pornhubem, kdy se dozvíme, že v prostředí top class vlastně každý spí s každým, mít nemanželské děti s milenkama je úplně v pohodě a všichni se tomu nakonec zasmějeme, a že bohatí a úspěšní lidé tráví svůj volný čas buď ožíráním, skupinovým sexem nebo nihilistickou destrukcí. Ano, úplně ty Petry Čechy, Pavly Nedvědy a špičkové české neurochirurgy vidím...
Ku-klux-klan: Tady bydlí láska
Katarzyna Surmiak-Domańska
Snad první kniha, kde jsem si byl jistý pěti hvězdami, aniž bych měl dočteno. Dílo ucelené, čtivé, bez hluchých míst, do jisté míry i šokující. Vyvodit z Bible, že Jehova je vlastně nácek, to je prostě úžasný doklad toho, že původní texty abrahámovských náboženství jsou napsané tak obecně, že si v nich může kdokoli najít cokoli. Každopádně po přečtení knížky pochopíte mentalitu členů a členek Ku-klux-klanu i důvody, proč v různých kontextech zaznamenával rasismus v USA růst a oblibu.
Bytosti odjinud
Arnošt Vašíček
Vzhledem k tomu, jaké prkotiny dokáže Vašíček vyplodit v rámci "paranormálních jevů v Česku", je na pováženou, zda je alespoň Planeta záhad autentická. Holt záhadologové jsou nuceni trochu přibarvovat, protože létající talíře prostě nepřistávají každý den...
Biomanželka
Michal Viewegh
Tady budu ostře ve sporu s některými literárními znalci, ale Biomanželku považuji za nejlepší autorovu knihu (přestože kritika za první a poslední hodnotné dílo Viewegha považuje konsensuálně Báječná léta pod psa).
Kniha je nadčasová, vtipná, autor byl v té době ještě zdravotně v pohodě, takže absentují mstivé citové výlevy směrem k exmanželce, má to tempo... Nadto je kniha psána jakoby ženskou autorkou, takže vypravěč je rafinovaně stylizován. Přitom autor předběhl dobu. V době, kdy Biomanželku napsal, byla biománie (ale i greenwashing nadnárodních korporací) teprve na vzestupu a ty pravé biomanželky nastoupily až se současnou generací kavárenských hipstrů, kteří si dávají výhradně biohranolky z domácího políčka v ceně tří eur za sto gramů.
Hodina děsu
Stephen King
Další z paperbacků, jimiž jsme si na chatě za temných deštivých nocí naháněli hrůzu. Tato sbírka to točí trochu do scifíčka, ale to vůbec nevadí. Napětí je v ní dokonalé.
Katyně
Pavel Kohout
Kohoutovo nejlepší dílo. Úchvatná forma (všimli jste si, jak začínají jednotlivé kapitoly?) i neskutečně satirický námět. Ačkoli o KSČ tam nepadne slovo, mezi řádky je všem jasné, na koho se ukazuje prstem.
Kytary a řev aneb Co bylo za zdí
Filip Fuchs
V podstatě první ucelené dílo o historii punku v Československu. Když to v roce 2002 vyšlo, punkeři rabovali knihkupectví! Podrobná historie kapel, texty, dobové fotky (nespoileruju moc?).
Dneska už je samozřejmě knižní trh nasycenější a v průběhu těch patnácti let vyšla řada podobných, neméně kvalitních počinů, nicméně Kytary zůstávají na piedestalu.