Metcheque
komentáře u knih
Kaleidoskop (70 povídek)
Ray Bradbury (p)
Knížka, která obsahem odpovídá svému názvu. Fantazijně i metaforicky hodně bohaté a barevné sci-fíčko, navíc tematicky různorodé. Už ty názvy jednotlivých povídek dokážou tak namotivovat...
Carrie
Stephen King
Jeden z prvních nesmělých pokusů o velkolepé literární dílo, jímž King potvrdil své literární kvality. Největší pecky typu Řbitov zviřátek, Osvícení a další přišly později.
Malé pivo, malý rum
NEKLAN (p)
Výběr těch nejlepších povídek (včetně řady nových, dosud nezařazených) legendárního hukvaldského autora, jehož pseudonymy zde nebudu vyjmenovávat. Z důvodu ne úplně zdařilé propagace zatím kniha žel na vrchol své slávy ještě čeká.
K čemu samé jedničky?
Ondřej Šteffl
Česko obchází strašidlo - strašidlo Scioškol. Nechť se normalizační učitelky třesou před moderní výukou!
Šteffl ve svých glosách poměrně trefně a obrazně přibližuje čtenářům, co je jádrem moderní, konstruktivistické výuky. Vše podkládá anketami (byť z vlastních blogů) a následnou diskusí. V tomto ohledu je kniha super.
Nešvarem je - jako u každé knížky, která je poskládaná z již zveřejněných článků - jistá neaktuálnost, zejména pro ty, kteří Šteffla pravidelně čtou na internetu. Pro ty tady není žádná přidaná hodnota. Myšlenky obsažené v jednotlivých příspěvcích blogu se navíc často opakují a zajímavé myšlenky klíčící v diskusích jsou mnohdy jen načrtnuty. Přitom polemika se čtenáři Štefflova blogu by mohla být právě onou přidanou hodnotou, kvůli níž by si knihu koupili i pravidelní čtenáři autorova blogu.
Pohovka Sigmunda Freuda
Jan Zbořil
Zbořilova poezie je jako závan čehosi prastarého. Autor na čtenáře nikterak neútočí rozmáchlým manýristickým vrstvením básnických prostředků, ani se žánrově nepohybuje na hranici poezie a prózy (jak je dnes trendem), ale servíruje čtenáři tematicky ohraničené jednohubky obyčejného dne, pod jehož slupku svými verši nahlíží.
Zjednodušeně řečeno: přečtěte si to, je to fakt dobré!
Islám & islamismus v České republice
Lukáš Lhoťan
Tak to byla hodně velká slabota. Kniha tvářící se jako odborná literatura je ve skutečnosti agitkou, která už v předmluvě řekne čtenáři, co si má myslet. Lhoťan se prostě neumí zbavit množství neprofesionálních prvků (třeba citování z dezinformačních webů), což jeho knihám značně ubírá na důvěryhodnosti.
Publikace je zmatečně členěná, řada důležitých kapitol je odbyta několika řádky bez dostatečně kritického zhodnocení zdrojů a bezmála půlka knihy je tvořena fotografiemi a scany ze setkání či mailové korespondence jednotlivých muslimů, která je pro běžného čtenáře zcela nezajímavá.
Lhoťan sice české arabisty a orientalisty obviňuje z přehnané politické korektnosti, jeho kniha však z důvodu výše zmíněných nedostatků nepředstavuje žádnou alternativu.
Krev, pot a pixely - Příběhy vítězství a šílenství ze zákulisí vývoje videoher
Jason Schreier
Nápad vydat knihu o vývoji PC her je bezesporu originální. Realita je pak dle reportáže ještě horší, než čtenář předpokládá. Neplacené přesčasy, rozpad rodin, syndromy vyhoření, miliardy dolarů sem a tam...
Je škoda, že autor je zjevný fanda RPG, určitě by bylo zajímavé mrknout se i na pozadí vývoje nějaké first person střílečky či sportovního simulátoru.
Mínusem je určitý stereotyp jednotlivých reportáží, kdy herní studia v podstatě absolvují víceméně tentýž šílený kolotoč a příběhy jednotlivých PC her jsou si podobné jako vejce vejci.
Co jsem řekl své dceři o ekonomii
Janis Varufakis (p)
Moc užitečná kniha. Autor vysvětlil fungování bankovního systému, zboural mýtus, že "kdo chce, práci si najde" i ten o tom, že "kapitalismus je přirozený". Dokonce se snaží na konci knihy nalézt východisko! Podobně jako Švihlíková či Kleinová, i Varufakis vidí cestu v demokratizaci (to už víme) a odhalení pravdy o globální ekonomice, kdy autor používá příměr se slavnou scénou z Matrixu (červená či modrá pilulka?). Nicméně to už také víme. V dnešní hyperinformační době , kdy wikileaks zcela demaskovaly mýty o „hodných a zlých“ státech a tvrzení o neomylnosti neoliberální ekonomie byly zcela smeteny realitou ekonomické krize v roce 2008, už nemusíme dohledávat fakta tajných anarchistických přednáškách. V tomto ohledu jsme tedy tam, kde jsme byli. Víme, co je špatně, ale nevíme, co s tím.
Prostě Einstein!
Rüdiger Vaas
Mno...
"Prostě z formálního pohledu má lambda rozměr křivosti, tedy je vyjádřena v jednotce vzdálenosti na méně druhou."
"Pochopil jsem to až k tomu prostě."
Snaha Rudigera Vaase zjednodušit teorii relativity tak, aby ji pochopil i naprostý fyzikální blb, se dle mého poněkud minula účinkem. Chápu, že autor se snažil (nesnažení by znamenalo, že by běžný čtenář odložil knihu už po první stránce), ale i tak byly některé pasáže těžce nesrozumitelné.
Druhá strana
Jody Houser
Pro fanoušky seriálu Stranger Things je jakýkoli merch vítaným ukojením touhy po třetí sérii, proto nepřekvapí, že komiksové nakladatelství Crew vydalo překlad netflixového komiksu Stranger Things: Druhá strana. Exkluzivně se tak můžeme podívat do zákulisí tajemného světa z pohledu Willa Byerse, který je celý seriál v podstatě nezvěstný.
Už zde však čtenář naráží na problém. Znalec seriálu si vlastně jen přečte příběh, jehož rozuzlení předem zná a netradiční úhel pohledu je v rámci patnáctiminutové četby za 250 korun ne úplně dostatečná přidaná hodnota. Místo hluchých míst v podobě Willových snových vizí mohli autoři proplést osudy Willa s vládními průzkumníky či ztracenou kamarádkou Nancy Wheelerové.
Ten, kdo seriál neviděl, se naopak v komiksové nedořečenosti ztratí – uvidí zkrátka příběh kluka, kterého pronásleduje jakási neznámá příšera, aniž by byl osvětlen kontext. O programu MKULTRA či vládním spiknutí nepadne ani slovo. A v jakési paralelní dimenzi
skupina kluků hraje deskovku. Proč ji hrají? Jak to souvisí s hlavním hrdinou?
Hvězda navíc za úchvatné grafické zpracování.
Asylum
Madeleine Roux
Poměrně povedený "adult-horor", který zkušeného kingistu asi nepřekvapí (je tam jedno klišé za druhým), ale teenage čtenáře zákonitě přikove strachy k pohovce.
Národní satanista
Erlend Erichsen
Poměrně naivním jazykem psaná sonda do života norských blackmetalistů. Kniha je beletrie, nemá proto ambice obsáhnout téma v celé své šíři, ale co do autenticity to funguje skvěle. Lze z toho v kostce i pochopit filozofii BM.
Ne nestačí: jak se bránit Trumpově šokové politice a vydobýt si svět, jaký potřebujeme
Naomi Klein
Po úžasné Šokové doktríně jsem věděl, že s další knihou Naomi Klein nesáhnu vedle. A nemýlil jsem se. Ta ženská prostě píše o politice a ekonomice tak, jako kdyby psala milostný román.
Jak udělat revoluci
Naděžda Tolokonnikova
Text je především svěžím punkovým vánkem v době všeobecné krize politické představivosti. Autorka poměrně odvážně brainstormuje a bez ladu a skladu před čtenáře pokládá inspirativní citáty, útržky vzpomínek či výzvy ke vzpouře. V tomto ohledu se kniha pohybuje někde mezi Exodem Petra Silajeva a pamfletem Vzpoura přichází.
I přes velmi poutavé a dramatické čtení se od Tolokonnikovové nakonec nedozvíme, jaký je její politický program. Na jednu stranu touží po vládě volného trhu, na straně druhé provolává antikapitalistická hesla, což poukazuje spíše na snahu umělecky provokovat, než klást konkrétní politické požadavky.
Knize dost ubírá i autorčina nepřiměřená sebeprezentace, kdy se pasuje do role dominantní opoziční síly a své dva roky natvrdo za punkovou modlitbu přirovnává k utrpení vězňů ze stalinských gulagů.
Všem sráčům navzdory
Jan Urban
Urban ve své sbírce lepí pomocí krátkých reportáží složitou mozaiku války v Bosně a Hercegovině v letech 1992 až 1995, a snaží se tak o maximálně plastický obraz.
Háčkem ovšem je, že titul vyšel již v roce 1996 a Absynt přišel s druhým vydáním. Tady by se očekávala nějaká důkladnější revize textů, přece jen od války uplynuly více než dvě desítky let a z vládních či vojenských archivů vypluly nové informace.
V ediční poznámce se sice píše, že veškeré texty byly upraveny, nicméně pachuť z toho, že většina reportáží je vyzobána z dobového tisku, v němž tehdy Urban publikoval, zůstává.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Příběh slovenského Žida Lalea, který unikne jisté smrti tím, že se stane táborovým tatérem a nakonec se dožije konce války, v mnohých čtenářích vzbuzuje pocit neuvěřitelnosti. Hlavní hrdina několikrát jen o vlásek unikne smrti a jeho příběh vzbuzuje dojem, že každý trochu šikovnější vězeň si mohl zařídit poměrně snesitelný táborový život.
Tady je žel názor na knihu formulován historickou neznalostí. Lale, který se jako tatér stál pracovníkem Politického oddělení Osvětimi, disponoval úplně jinými právy, než obyčejní vězňové a bylo zřejmé, že i důstojník SS, který byl jeho přímým nadřízeným, patřil mezi sice primitivní, ale v jádru dobrosrdečné dozorce.
Tatéra z Osvětimi lze bezesporu považovat za kvalitní počin, který čekal na své literární zpracování 70 let, protože hlavní protagonisté o těchto věcech nechtěli mluvit, dokud byla jeho žena naživu. Nyní má lidstvo na jednu z nejbrutálnějších kapitol 20. století nový úhel pohledu.
Více v mé recenzi.
Rok na venkově
Magdalena Koziel-Nowak
Po bestselleru Rok v lese byla kniha Rok na venkově napjatě očekávanou publikací. Koncept velkého leporela, v němž dítě hledá svá oblíbená zvířátka, a to v rámci dvanácti kalendářních měsíců, byl didakticky i graficky zajímavý a nejedno dítě si knížku doslova zamilovalo.
Možná roli hraje fakt, že Rok na venkově není z dílny stejné autorky, každopádně knížka podle všeho nemá ambici dosáhnout úspěchu předchozího dílu. Magdalena Koziel-Nowak kreslí na rozdíl od Emilie Dzubiak méně výrazné kontury a používá méně syté barvy, což má za následek relativní chaotičnost a přeplácanost obrázků. V knize už pro dítě není tak snadné se orientovat, často i z toho důvodu, že obrázky jsou poněkud „akčnější“. Postav je více, nejsou ale příliš propracované.
Našim přátelům
Neviditelný výbor
Za každým rozbitým oknem Neviditelný výbor hned vidí novou beztřídní komunu, za každým ukopnutým zrcátkem policejního auta nové výrobní družstvo, za každou zapálenou pneumatikou novou samosprávnou továrnu.
Přitom bezhlavé nihilistické exploze násilí, jaké pamatují pařížská a londýnská předměstí, nejen že neměly žádné politické požadavky, ale prakticky ani teoreticky současná sociální hnutí neobohatily. Každopádně platí, že „revolucionáři jsou velmi často ti, které revoluce nejvíc překvapí“.
Odmyslíme-li ten revoluční romantismus, je to brilantní analýza současné situace. Více v mé recenzi.
Líný učitel – Jak učit dobře a efektivně
Robert Čapek
Čapek (možná trochu z neznalosti) píše, že učitel má ve své profesi absolutní svobodu a nemůže se tedy v případě nekvalitní výuky vymlouvat na společnost ani na vedení. V tom má pravdu. Učitel má skutečně tvůrčí svobodu - ale jen do chvíle, kdy se začne řídit radami z Líného učitele, přestane drilovat, memorovat, trestat, zadávat diktáty a domácí úkoly a nedejbože přestane parafovat sešity či zkoušet na stojáka u tabule. V tu chvíli mu začnou hodit do hodin kontroly, je jemně upozorněn na nutnost změnit svůj přístup a v případě, že si prosazuje svou, má problém. Co s tím?
Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění
Matthew Walker
Kniha na první pohled zaujme svou angažovaností. Autor, neurolog Matthew Walker, mimo jiné zakladatel Centra pro výzkum lidského spánku, se v knize svými postoji netají a publikace tak slouží zejména jako varování. Aneb co se stane, když budeme svůj spánek zanedbávat. Více v mé recenzi.
