mgeisselreiter komentáře u knih
Vzhledem k vysokému hodnocení jsem se do knihy pustil, ale zjistil jsem, že o této části historie lidstva nemám vůbec přehled a navíc že mě ani moc nezajímá, alespoň touto formou. Četba pro mě neměla vůbec smysl.
Stručný přehled o plísních, který přinese několik užitečných informací a rad především o plísních v domech a domácnostech a jak je likvidovat. Obsahuje také rozsáhlé tabulky obsahující seznamy výrobců a seznamy výrobků. Jelikož je kniha z roku 2000, tyto seznamy poměrně dost ztrácejí na aktuálnosti, jelikož se mnoho komerčních výrobků a výrobců v průběhu času mění. Nečekejte detailní informace o plísních, ale jako stručný přehled je kniha jistě užitečná. 70%, 3*, 19. 2. 2023.
Trochu nesourodé vyprávění z několika výprav, některé poutavější, některé rozvláčnější, ale nakonec vždy zajímavé a uspokojující - já to prostě mám rád. Kniha je doplněna většinou povedenými barevnými fotkami, jejichž popis ale neuvádí, ke které výpravě se vztahují - je to trochu matoucí a popletené. 70-75%, 18. 2. 2023.
Bryson svým osobitým stylem přináší cestopis o Austrálii. Je to nejen zábavné, ale i poučné a zajímavé. Jednoduché černobílé mapky pomohou pro orientaci, ale barevná obrazová příloha by se hodila. I bez ní jde ale o velmi dobrou knihu, která dává pro potencionální cestovatele nemálo zajímavých tipů. 80%, 16. 2. 2023.
(SPOILER) Zločin v Římském divadle (1929), Zločin v obchodním domě (1930), Zločin v Holandské nemocnici (1931) jsou první tři romány Ellery Queena.
Děj prvního z nich se odehrává v roce 1928, velmi dobře se čte, ale zápletka je tak nesmyslná, že to bohužel sráží celkové hodnocení. Je to pěkné počtení, ale řešení zločinu je na můj vkus prostě slabé. 70% a 3*, 9. 2. 2023.
Zločin v obchodním domě je podobného stylu jako první román. Metody vyšetřování jsou hodně podivné, některé logické kroky a předpoklady jsou evidentně chybné, mnoho zbytečných keců, ale závěrečné finále se čte s očekáváním, co z toho vzejde. Já vlastně tušil, že z toho vyjde úplně něco neočekávaného, což se potvrdilo. Ani jako próza, ani jako detektivka nic moc. 60%, 11. 2. 2023.
Zločin v Holandské nemocnici pokračuje v nastoleném stylu předchozích románů. Čte se velmi dobře, i když postupně je to takové trochu zdlouhavé. Rozluštění případu je opět "nečekané a překvapivé", ale celkově jde o hodně vykonstruovaný, nereálný příběh. 70% a 3*, 18. 2. 2022.
Za zmínku stojí velmi zajímavý doslov Grety Maškové, který rozebírá vzestup i částečný úpadek románů autorské dvojice Ellery Queen a také něco málo z historie detektivní literatury. Každopádně Ellery Queena jsem poznal a to mi stačilo, není to špatné čtení, ale další knihy už nemusím.
Murakami píše přirozeně a tak uvěřitelně, že i když občas vypráví v podstatě nesmysly, čtenář vlastně ani nepochybuje, že to není možné, spíš přemýšlí, jak je to možné. Velmi zajímavé čtení, kde navíc s napětím sledujeme vývoj děje, kam se ubírá a jak asi skončí. 75-80%, 5. 2. 2023.
(SPOILER) Moc dobrý začátek, pak konečně přichází to hlavní, následně ale čekám víc, než dostávám, přesto následuje zajímavé rozvíjení jednotlivých příběhů (čekal jsem pokračování v trochu jiné rovině), no a závěr je taky dost dobrý. Celá kniha se velmi dobře čte, četba mě fakt bavila. 75-80%, 4. 2. 2023.
Knize Spánek jsem dal při 70% 4*, zde uberu a dám 3* na rozhraní. Birthday Girl je pěkná knížečka se zajímavými ilustracemi umělecky laděná do červené barvy, ale jde prostě jen o povídku, která se sice pěkně čte, ale pointa mi bohužel unikla. Doslov autora je také pěkný, je to krátké zamyšlení o narozeninovém dnu. 2. 2. 2023.
Čtivé i zajímavé, ale dost informací mi tam chybělo, což není chyba autora, prostě jsou tajné a nedostupné. Zdá se, že Kmenta převedl vyprávění špiona, který se mu sám nabídl, do knižní podoby, což není úplně pravda, protože musel vynaložit své pátrací schopnosti též sám. Přesto mám pocit, že to chtělo pohled z více směrů. 75%, 1. 2. 2023.
Všechny tři příběhy jsou typické simenonovské - mají spád, jsou čtivé, zajímavé, chytře vymyšlené. V Adamově rouše je asi nejslabší námět (70%), Muzikantovo zatčení asi nejlepší (80%) a Škrtič z Moretu je trochu nereálný a až moc geniálně vyřešený (75%). 28. 1. 2023.
Četba této knihy mi bohužel nebyla příliš potěšením. Greene nepíše úplně čtivě, nutí čtenáře hodně k pozornosti (řekl bych, že si pozornost svým stylem vynucuje), zaplétá do dějové linie spoustu "balastu" (v uvozovkách), on to není balast, je to rozšíření myšlenek, obohacování o náboženské, politické a jiné názory a postoje. Z tohoto důvodu je asi autor ceněn a uznáván, což i já uznal v Tichém Američanovi. V těchto dvou příbězích mě ale příliš neoslovil.
Honorární konzul - čiší z toho ironie a nadsázka, ale nevyznívá to tak, působí to příliš vážně a slušelo by tomu to víc přesunout do parodie, aspoň pro mě. 65%.
Doktor Fischer ze Ženevy - zpočátku moc pěkně psané, čtivé a zajímavé, ale později zase Greene sklouzává ke svému stylu, který mi až tak nesedí. Přesto zajímavý příběh - 70-75%.
Celkově je to slabších 70% a 3* a od Greena si asi nadlouho odpočnu. 28. 1. 2023.
Kniha přináší velmi zajímavý a dost podrobný a především reálný pohled na britské impérium ve 20. letech 20. století v Barmě. Ve své době svým kritickým pohledem na britskou vládu v koloniích vzbudil Orwell pozdvižení a román tak nejdříve vyšel v USA. Je to velmi zajímavé a poučné čtení. 75%, 22. 1. 2023.
Tato detektivka má slabý děj a navíc první polovina je spousta zbytečného tlachání. Druhá část je již zajímavější a s větším spádem. 60-70%, 18. 1. 2023.
Nechci používat superlativy, protože z vlastní zkušenosti když je něco moc vychválené, pak jsem z toho zklamán. Takže: jedná se o knihu, kde autor opravdu velmi velmi detailně popisuje život Churchilla od narození až po jeho skon a odkaz. Zajímavé je, že Roberts se prakticky téměř nevyjadřuje, prostě dává dohromady fakta z neskutečně mnoha podkladů a dává je dohromady tak, že je kniha velmi čtivá, místy až poutavá. A i když je o Churchillovi, přináší též pohled do historie od búrských válek přes obě světové až po studenou.
Pro mě byla kniha velmi přínosná. Portrét Churchilla sám o sobě je na dlouhé přemýšlení, jelikož to byl svým způsobem génius a s tím souvisí i to, že velmi složitá a komplikovaná osobnost. No a jelikož nejsem příliš silný v historii, získal jsem mnoho zajímavých a překvapivých informací především o 2. světové válce (nebýt Churchilla, historie a asi i současnost by byla úplně jiná). Je to dlouhé čtení, ale stojí za to. Bez zaváhání 5*, 15. 1. 2023.
Novela je zajímavě vystavěná a postupně se jí daří čtenáře vtáhnout do děje. 70% a 4*, 1. 1. 2023.
(SPOILER) Fanoušky konspiračních teorií kniha asi moc neuspokojí, autor tyto teorie sice nijak vehementně nevyvrací, ale přináší logické a rozumné důvody proti nim. To ale není hlavním tématem knihy. Rothkopf, jako zkušený manažer působil i v Clintonově vládě (je tedy spíš levicový demokrat, což hraje jistou, ale ne zásadní roli v pojetí knihy), nastoluje více témat, a i když většinou nepřináší odpovědi a řešení, nutí alespoň čtenáře k přemýšlení. Jde například o problém nevyváženosti bohatství lidí, kdy jen hrstka extrémně bohatne a stovky milionů žijí v chudobě. Věnuje se otázkám globalizace - popisuje pozitiva i negativa (ne)možné globální vlády, alternativy, jak jinak "řídit" svět a nastiňuje, že tuto roli již svým způsobem supertřída řeší. Autor se také zabývá definováním a popisem, co dle něho supertřída je a jak funguje, s čímž úzce souvisejí setkání typu Davos nebo Bildeberg apod. Pokud bych měl něco málo vytknout, tak to, že autor se téměř vůbec nevěnuje EU a jejím negativům a pozitivům. Přestože kniha vyšla v roce 2008, i nyní má co čtenářům říct a prakticky je stále aktuální. 70-80%, 31. 12. 2022.
Tato kniha - díl III a IV, je přímou součástí prvních dvou dílů a mohu prakticky opsat svůj komentář k prvním dvou dílům:
Je neuvěřitelné, že tuto rozsáhlou knihu napsal kluk ve věku 21-23 let. Čte se poměrně dobře, i když jsem se občas mírně ztrácel (ale zase se našel), ale hlavně přináší podrobný pohled na kozáky na Donu, na jejich mentalitu a život. Co je překvapující, jak i přes dobu vzniku je kniha vyvážená a nestraní budovatelům komunismu, jak by se dalo čekat.
Tato nestrannost je zachována i v těchto dvou dílech, což je skoro neuvěřitelné vzhledem k době vzniku tohoto rozsáhlého díla. A tyto dva díly se mi líbily ještě víc než první dva. Sice zpočátku je hodně popisováno válčení, taktizování, přeskupování vojsk, což je dost nezáživné, nečte se nejlíp a složitě jsem se v tom orientoval. Pak ale přichází opravdu zajímavé a poutavé čtení ze života hlavních hrdinů. Jedná se opravdu o skvělé zobrazení neklidné situace na Donu mezi kozáky krátce po revolučním roce 1917. 70-85%, 28. 12. 2022.
Je neuvěřitelné, že tuto rozsáhlou knihu napsal kluk ve věku 21-23 let. Čte se poměrně dobře, i když jsem se občas mírně ztrácel (ale zase se našel), ale hlavně přináší podrobný pohled na kozáky na Donu, na jejich mentalitu a život. Co je překvapující, jak i přes dobu vzniku je kniha vyvážená a nestraní budovatelům komunismu, jak by se dalo čekat. Uvidíme, jak se to dále vyvine v dílech III-IV. 70-75%, 23. 12. 2022.
Možná víc zajímavé pro Finy (a Švédy), než pro českého čtenáře. Mě to nechytlo. Autorka nepíše špatně, snaží se, aby se čtenář neztrácel v množství postav, ale celkově je to takové... ani nevím, jaké. Prostě nenacházím ani pozitiva, ani negativa. 60%, 16. 11. 2022.
Messner mi sedí jako chlap, je to borec, ale bohužel neumí moc dobře předávat své myšlenky. Toho je důkazem i tato kniha. Mesner v ní vždy poměrně stručně popíše nějakou svou úspěšnou výpravu (zde je kniha celkem čtivá a zajímavá, ale nejde moc do hloubky) a v následující části filozofuje - jak vést lidi, o psychice apod. Zde jsem si nedokázal odnést téměř žádné užitečné informace. Dost špatně se to čte, těžko chápe. 60%, 11. 12. 2022.