mi-380 komentáře u knih

I v roce 1979 se v Isole vraždí.
...
Poučení hned na úvod: kalypso je mimo jiné hudební styl z Trinidadu (proslavil Harry Belafonte – Banana Boat Song), něco jako předchůdce rapu. Nebo také růžová orchidea. Původně ovšem nymfa z ostrova, s velkým písmenem na začátku.
...
Kromě toho všeho v hlavních rolích znovu exceluje dvojice Steve Carella a Meyer Meyer, obklopena svůdnými dlouhonohými dívkami všech odstínů pleti a smutných osudů. O hlavním padouchovi je jasno v polovině příběhu, přesto je detektivní pátrání už po třiatřicáté mcbainovsky originální, napínavé a věrohodné, plné řízných dialogů. Dílko stručné, přímočaré, osvěžující čtenářské buňky, balancující u mne někde na hranici mezi čtvrtou a pátou hvězdou.
90 % (aktuálně 102 hodnocení s průměrem 86 %).
…
“Co já mám v úmyslu udělat, je moje věc, ne vaše. Já znám policajty, nemyslete si, že policajty neznám! Hasiče taky, ne nadarmo jim říkáme tady u nás čtyřicet loupežníků! Když jsem bydlela v ulici Svatýho Sebastiana, tak mi jednou v bytě hořelo a oni ukradli všechno, co nebylo přibitý k podlaze. O policajtech a hasičích mi nemusíte nic vykládat!...“

58 17.10.2022

Ano, právě jsem se vrátil z příjemného, klidného, skoro jako by zapomenutého koutu Jižních Čech, tuhle knížečku si tam (kromě omikronu) opatřil a s nadšením přečetl. Autor za dva dny stihl projít pěšky skoro tolik jako já za týden na kole a to ještě vyšplhal na každý kopec, který cestou spatřil, což já jsem zkusil jen dvakrát (Nebelstein a Hradišťský vrch). O svém putování pak sepsal pěknou zprávu, která je vedena ostře v národním duchu, s nostalgií po starých časech, kdy tam ještě nebylo tolik německy mluvícího obyvatelstva. Jako správný učitel, postižený nemocí z povolání zvanou „vysvětlování musí být důkladné“, doplňuje všechna navštívená místa podrobnými statistikami a faktografickými údaji oné doby. Radost mi působil příjemný starosvětský styl vyprávění, stejně jako názorné popisy míst, která jsem projížděl a procházel o 112 let později.
80 % (přede mnou zatím jedno tříhvězdičkové hodnocení).
…
Za východisko k výletu použil jsem Nových Hradů, kamž přijel jsem vlakem v 10 ¾ hod. dopoledne. Dostavník Mayerův (80 hal.) dovezl mne za ¾ hod. z nádraží do města.
Při silnici leží vesnice Pěnov (Byňov, Böhmdorf), bývala ještě před málo lety hodně česká, ale od doby, kdy v místě zřízena německá škola (1906), na níž působí učitel, dle sdělení zuřivý odrodilec, jest tam český živel stlačován.

58 25.07.2022

1973, války městských gangů, čistý rasismus v krvavé podobě. Autor pokračuje v nekompromisním popisu odvrácené strany Ameriky a věřím, že nepřehání (je jasné, že jeho velkoměsto Isola se má k New Yorku stejně jako Dánovo Naše Mesto k Bratislavě). Tentokrát se McBain zaměřuje na absolutní bezmoc společnosti při nezvládání integrace záplavy imigrantů z odlišných kulturních okruhů. Příběh padesát let starý, ale i tak, pro jistotu: Bůh ochraňuj Ameriku.
I Evropu.
85 % (zatím 89 hodnocení s průměrem 82 %).
…
Bylo skutečně těžké věřit, že západní Riverhead patří k největšímu městu nejbohatší země na světě, ale nedá se nic dělat, stačí pár rychlých kroků přes most na Thomasově třídě. Na druhé straně mostu žilo půl milionu lidí v neuspořádaném prostředí pustém jako měsíční krajina. Dvaačtyřicet procent zdejších obyvatel bylo na seznamu sociální pomoci a z těch, kdo byli schopni pracovat, jich mělo zaměstnání pouze dvaadvacet procent. V budovách našlo útulek sedmnáct tisíc narkomanů, pokud se ovšem nepotulovali po ulicích jako konkurenti zlých psích smeček. Statistiky západního Riverheadu byly děsivé.
…
Je to negr a v padesátejch letech v jedný pouliční rvačce ztratil oko, někdo ho do něj píchnul. Dřív bydlel v Diamondbacku a tam byl tenkrát mezi gangama velkej neklid. Byly to ale strašně primitivní, sprostý rvačky, chápete? Používali doma vyrobený kvéry a utrhávali antény z aut, měli vystřelovací nože a házeli ze střech cihly. Dětský hračičky! Když to porovnáte se zbraněma, který máme my teď a který užíváme s rozvahou, je to skoro k smíchu.

58 11.07.2022

Podzim 1969, hospodyňka si při úklidu zpívá Penny Lane od Beatles, Klingova girlfriend dělá psychologický rozbor Zvětšeniny od Antonioniho, dívky chodí v minisukních, muži stále ještě v oblecích s klobouky. Kling s Carellou hledají vraha s brokovnicí, Meyer a Hawes řeší další vraždu, obě pátrání se nedaří, zato se nečekaně vyjasní záhada z roku 1965*. To vše autor pomocí břitkých a dobře odposlouchaných dialogů spojuje do další rychločetby ze života chlapců ze sedmaosmdesátky, tentokrát s mírně nesourodým dějem, zato s překvapivou tečkou.
85 % (zatím hodnotilo 209 čtenářů a jsme na průměru 84 %)
…
„Rozhlížím se, jestli tu nejsou nějací známí kriminálníci a vůbec, pozoruju ty typy. Co kdyby. Náhodou. To je nemoc z povolání.”
“Nepovídejte, jste nervózní,” řekla. “To jste tak nervózní z těch mých šatů?”
“Ale ne, jsou to moc pěkné šaty.”
“Chtěla bych mít tu kuráž, abych si je opravdu vzala na holé tělo,” řekla Anne a zahihňala se.
“To už by vás sebrali policajti,” řekl Kling. “Paragraf 1140 trestního zákoníku.”
“Co tam stojí?”
“Nepřístojné obnažování,” řekl Kling a zacitoval: “Osoba, která…


P.S. * spoiler: díl 19 - Nerozhodnost

58 03.02.2022

Že vždy dokázal do pouhých dvou stovek stran vložit logicky poskládanou detektivku, plnou bystrých postřehů, to autorovi nestačilo. Tady do 168 stran vtěsnal dokonce dvě nezávislá vyšetřování, s čtenářovým očekáváním kdy a jak se zkříží. Pravda, zjednodušení už je znatelné, přesto se znovu jedná o četbu svižně ubíhající, občas vtipnou, občas smutnou, jak už to v životě bývá. Vyšetřují Carella, Meyer a Kling.
80 % (zatím 118 hodnotících s průměrem 83 %).
…
„Poslyšte, pane Klingu, jestli se tu zdržíte ještě minutu, budeme zase tam, kde jsme posledně přestali. A pokud se neklamu, řekla jsem vám, když jsme se viděli naposledy, ať už mi nechodíte na oči, živý nebo mrtvý.“
„Správně.“
„Tak proč jste tady?“
„Musím,“ řekl Kling. „Je to můj případ.“ Příjemně se usmál a usadil se pohodlně na židli vedle jejího stolu.
…
Meyer a Carella pak diskutovali o tom, jaké spropitné mají dát servírce, a shodli se, že o malinko víc než patnáct procent, protože je obsloužila rychle a má hezké nohy.

58 28.01.2022

Pomalu, ale jistě sázel pastýř Elzéard Bouffier stromy v lidmi zdevastovaných horách Provence. Stejně pomalu, se stejným úsilím, stejně zdánlivě beznadějně vrací do Spojených Států, zdevastovaných třetí světovou válkou, „pošťák“ Gordon Krantz civilizační návyky. Román jako by vznikl spojením několika více či méně dobrodružných příběhů o muži putujícím poloprázdným postapo světem. Hlavní postava na začátku není žádný dobrodinec, co jde zachránit svět, ale díky náhodnému objevu prodělává vývoj, kdy šance pana Hyda prosadit se proti panu Jekyllovi postupně klesají k nule.
80 % (zatím 90 hodnotících s průměrem 75 %).
…
Když lidé stavějí dobře, dokáže jejich dílo zřejmě zničit jenom čas anebo zase lidé. A tihle lidé stavěli dobře, pomyslel si Gordon. Možná, že až se budou příští generace Američanů potloukat po lesích a navzájem se pojídat, budou si myslet, že tyhle stavby jsou dílem bohů.

P.S.
Patřím do kategorie, která ještě pamatuje dobu, kdy pošta roznášela hlavně ručně psané dopisy, ale nikdy jsem se nesetkal s pošťákem.
Vždy to byla pošťačka...

58 07.01.2022

Jména, místa a data napovídají, že se nacházíme na konci dvacátého století v imaginárním evropském státu, sahajícím od Holandska k Pobaltí, od Skandinávie k Rakousku, v němž se autor prostřednictvím intuice svérázného komisaře Van Veeterena vyrovnává s traumaty, jež zřejmě kdekomu dovedou vytvořit dvě významné instituce: rodina a škola.
Už pátrám po dalším dílu, tenhle styl detektivky zdá se mi být velmi originální, jak napsala v komentáři Awča: „To byla ale divná kniha.“ U ní to znamená mínus, u mě plus. Díky za tip, kap66.
80 % (aktuálně 266 hodnocení s modrým průměrem 71 %).

58 07.07.2021

Volné pokračování Mstitele, Cal Dexter se vrací. Tentokrát jako muž číslo 2 v grandiózní operaci proti pašerákům kokainu, přičemž nás autor v ději širokém jako celá Země znovu přenáší mezi desítkami figurek ve hře z kontinentu na kontinent, přes hory a oceány, a to doslova. Styl je dokumentární víc než obvykle, autor předvádí své znalosti a zkušenosti v maximální míře. Občas to vypadá, že na této planetě zná úplně všechno a všechny (neustále chrlí přesné údaje: jména, organizace, lokality, události, firemní značky, kilometry, uzly, výrobní postupy, hodiny, tuny, dolary…) a že raději exceluje při vysvětlování pozadí akce a mazlí se s detaily, než aby postupoval v ději. I ten má ale znovu důmyslně promyšlený, včetně nečekaného finále.
85 % (aktuálně 236 hodnotících s průměrem 78 %).

58 05.04.2021

Typický utopický rámec, v souladu s ruskými klasiky mírně rozvleklý. Komunistická idea už ovládla svět, lidé se zbavili kulaků, církve, obchodníků, prostě všech zlých individualistů, jsou v pohodě, mají se moc dobře, práce je pro ně zábavou, cestují na jiné planety.
A na jednu z těch planet umístili autoři něco jako dobrodružný historický příběh, v němž upozorňují na dva zásadní problémy lidstva a hledají odpovědi na otázky:
1. Co udělat, pokud vyspělejší civilizace objeví jinou, která ještě není tak dokonalá? Přetvářet, pomáhat, nebo nechat jít vývoj svou cestou?
2. Je možné se udržet v klidu, pokud jsme se jako vědci ocitli uprostřed cizího totalitního režimu, máme na místní poměry neomezené technické možnosti, a kolem nás vidíme samou nespravedlnost? Zasahovat, nebo zůstat jen pasivními pozorovateli?
Tohle uměli ruští bratři perfektně. S pomocí žánru sci-fi nahodit otázky, na které se těžko hledají odpovědi a které přesně reflektují dění na naší planetě. I po druhém přečtení nechávám pět*.
90 % (aktuálně 159 hodnotících s průměrem 79 %)

P.S.
V roce 1989 vznikl podle knihy v koprodukci Německa, Francie a SSSR film, na čsfd jsem v roce 2012 napsal: Solidní a poměrné věrné zfilmování originálního a chytrého románu bratrů Strugackých: 75%

Vzpomínky na východoněmecko-československou socialistickou realitu. No future, přesvědčivě popsaná předrevoluční punkerská beznaděj. Po přechodu přes devětaosmdesátý nastaly sice v obou zemích podstatné změny, ale může být tahle generace už konečně spokojená? Autor si všímá hlavně těch neklidných duší, které spokojené jen tak nebudou. Dohasínající punkeři nebo čerstvě zapálení členové antify jsou stále připraveni zneklidňovat „hezký lidi“, jak je v knize nazývá jedna nekompromisní bojovnice. Už potřetí (Alois Nebel a Český ráj) mě autor svým originálním stylem a ostrým, nepřikrášleným pohledem do životů u nás i v blízkém okolí, nechal využít maximum hvězd a vyslal shánět další jeho knihu.
95 % (aktuálně 497 hodnotících s průměrem 88 %).

58 18.10.2020

Povídkový úvod do nových světů, kterými nás provází Geralt z Rivie. Četl jsem před lety postupně v Ikarii, nyní jsem se pustil do nového vydání díky TV seriálu na Netflixu. Znovu musím konstatovat, že kniha je pro mne mnohem, mnohem, mnohem kvalitnější zábavou než filmové zpracování. Autor psal povídky podle známých pohádkových příběhů, které zatemnil a přenesl do svého vesmíru. Jsou plné nejednoznačných postav, fantastických kouzel, nemilosrdné akce, ale také laskavého humoru, smysluplných rozhovorů a tu a tam i tolerantního přístupu k problémovým jedincům. TV seriál je temný, těžkopádný, až moc vážný, plný bezduchých proslovů, které si hrají na velkou filozofii. Má ale dobře vykreslenou atmosféru zemí, kterými se zaklínač Geralt probíjí, důstojně plní funkci pohyblivé ilustrace.
Zvyšuji povídkám hodnocení o jednu hvězdu: 95 % (3665! hodnotících je na průměru 90 %).

58 26.12.2019

Tohle se dá čas od času zopakovat. Jiný svět, jiná doba, jiný způsob života, určitým způsobem osvěžení. Autor nás neurvale zatáhne do svého intelektuálského světa chudoby, sexu, násilí, humoru, barů a podivných existencí, jako bychom si s ním temnou stranu bezstarostného vysokoškolského života prodloužili o pár desetiletí.
...
„Nenávidím to tady, Benny. Jak to, že už spolu nežijeme?“
„Začalas šlapat ulici, zlato. Nasralas mě.“
„Dyť víš, jaká jsem.“
Betty vzala svou cigaretu a bezmyšlenkovitě ji zamáčkla do prostěradla.
I podruhé 90 % (442 hodnotících s průměrem 82 %).

57 16.01.2024

Carella a spol., spolu s delikventy různých kategorií, se stávají účastníky milé a vtipné vánoční hry, a to vše se tentokrát vešlo na pouhých 46 stran.
...
„Budete potřebovat horkou vodu?“ zeptal se Hawes.
„To máte z kina, co?“ zeptal se lékař.
„Chce to nějakou horkou vodu, ne?“ přidal se Carmody.
„Já nepotřebuju horkou vodu!“ řekl lékař. „Teď potřebuji pro ni místo, aby si měla kde lehnout.“ Chvíli přemýšlel a potom připustil. „Možná, budu potřebovat přeci jen trochu vody.“
80 % (zatím 62 hodnocení s průměrem 85 %).

57 19.11.2023

Po krátké pozemské přípravě se velmi rychle dostáváme na cestu k záhadnému tělesu u Jupitera a tam čeká vše, co si od kosmického sci-fi můžeme přát: velké dobrodružství, smrtelná nebezpečí, tajemné záhady, neznámé materiály a technologie a otázky stále aktuální (Dovol, pravil fyzik, položím ti otázku, která není bezdůvodná: jak se díváš na výsledek souboje nebo soutěžení mezi kybernetem a člověkem?...).
Přečteno podruhé, tehdejší stoprocentní nadšení mírně ochlazuji, jedna hvězda tou cestou proti času vyhasla:
85 % (zatím 31 hodnotících, průměr je 85 %).

57 21.06.2023

Isola/New York, jaro 1989. Uctívání Boha, uctívání Ďábla, uctívání Drog. Autor znovu nachází originální vypravěčský styl, kdy při vyšetřování vraždy kněze přímo čapkovsky relativizuje Pravdu a Lež. Co svědek, to úplně jiný pohled na událost. Násilí se stupňuje, lháři jsou stále drzejší, i na nezdolného Carellu padá beznaděj. V druhé linii sledujeme stejně napínavé pokračování dramatu kolem Willise a jeho tajuplné krásky (viz Ukolébavka).
85 % (zatím 88 hodnocení s průměrem 83 %).
...
To znamenal kdysi odznak.
Zákon.
Civilizaci.
Dnes už neznamenal nic. Dnes je zákon počmárán malůvkami, popsán krví policistů. Chtělo se jí zavolat prezidenta a říct mu, že Rusy ani nenapadne, aby napadli Ameriku, ale že nepřítel je tady a nejsou to Rusové. Nepřítel je tady, krmí naše děti drogami a zabíjí na ulicích policisty.
Dobrý den, pane prezidente, řekla by. Tady je Teddy Carellová. Kdy s tím něco uděláte?
Jen kdyby mohla mluvit!
A to ona ovšem nemohla.
...
Marcella Bella, řekl farář potěšené, když gestem odmítla lichotivou přezdívku, začala pro mě pracovat, když podzemní dráhy byly ještě čisté a když v nich po desáté večer nešlo o život.

57 09.04.2023

Nejcennější obrazy v ČR? Tiziánův Apollo a Marsyas, Picassův Autoportrét. Kroměříž a Praha.
A také Dürerova Růžencová slavnost, zakoupená sto let po vzniku císařem Rudolfem II. a z Benátek v roce 1606 převezená do Prahy, kde časem upadla v zapomnění a koncem 18. století byla prodána jako veteš za 2 zlaté a 15 krejcarů, kde dvě zlatky byla hodnota rámu. Dnes kolem obrazu, který je k vidění v NG v patře Šternberského paláce na Hradčanském náměstí, létají částky s devíti nulami.
Publikace, plná kvalitních reprodukcí, podrobně popsaných, přibližuje, na můj vkus trochu zmateně, umělcův život a vývoj. Cestou musí přejít několik hluchých míst v životopisu, a na konci na dvou stranách vše shrne v chronologickém přehledu. Dvě stručná a výstižná hodnocení z textu:
- génius německé renesance
- první opravdu mezinárodní umělec.
85 % (zatím 7 hodnotících, průměr 77 %).

P.S.
https://www.youtube.com/watch?v=mkmaTdUI14w

57 14.03.2023

Tenhle amatérský detektiv je naprosto originální. S ukecaným, stále zvídavým soustružníkem s dobrým srdcem Otou/Biggles/Fanfánem Finkem absolvujeme další osvěžující bloumání Prahou začátku šedesátých let. Případ je to smutný, ale život se zdá v porovnání s dnešní rychlou dobou jednoduchý a nekomplikovaný, skoro až idylický. Na každém rohu hospoda nebo bufet s věrnými štamgasty, zahrádkářské kolonie, pivo za korunu čtyřicet, telefonní budky, lístek na tramvaj za šedesát haléřů, výplaty patnáct stovek, minimální rozdíly mezi chudými a bohatými (Churchill označoval socialismus za spravedlivě rozdělenou bídu, na rozdíl od kapitalismu, tomu říkal nespravedlivě rozdělené bohatství). Soustružník si dělá poskoka z doktora práv a svým bystrým mozkem klopotně, a tu a tam s naivním zápalem, řeší starou záhadu. Autor vytvořil nejen originální postavu, ale i jeho styl a humor je zcela specifický, navíc jde vždy o skvělý popis doby a města z pozice mladého outsidera, který s tehdejším režimem nemá velké problémy, je k němu jen lehce kritický a díky proletářské rodině ho víceméně respektuje.
85 % (zatím 36 hodnotících s průměrem 91 %).

Určitě ho našli tady vevnitř, zašeptala holka House, sotva jsem domluvil. A protože nebylo zamčíno, hrnula se dovnitř jak velká voda, a že prej honem a na co čekám, za chvilku se setmí a už tam neuvidíme nic, i kdybysme vyškrtali všecky sirky, proč jsme si sakra nevzali baterky, a já připustil, že snad čtyři oči uviděj víc.
Byl to omyl tam by bejval víc neviděl ani Bystrozrakej se světlometem a mikroskopem. Jestli tam totiž někdy něco zajímavýho bylo, tak teď už tam nebylo ani to nezajímavý. Jako by sem z okolí postupně vlez kdekdo, ti slušnější možná až nakonec

57 30.11.2022

Anglická detektivní klasika. Duchaplné rozhovory, kašírované vraždy, šedé buňky mozkové. S inspektorem Alleynem a skupinou podezřelých jsem plul do Jižní Afriky na vlnách mluveného slova – solidně zdramatizované rozhlasové hry.
80 % (zatím 58 hodnocení s průměrem 79 %).

57 30.10.2022

Je tu vše, co mladého Heinleina dělá Heinleinem i v dalších, slavnějších letech: nevyzpytatelná mimozemská civilizace, studentská akademie, suchý humor, tu a tam drsná akce. Hlavně však vším prolíná autorův náhled na svět, v němž individualismus a potřeby malé komunity staví nad nekompetentní rozhodování vzdálené vlády, nemající potuchy o potřebách normálních lidí.
Přesto se mi tentokrát tato směs jeví jako ne zcela soudržná. Autor s psaním začínal, jeho hvězdné hodiny přišly později.
65 % (zatím 32 hodnocení s průměrem 81 %).

57 15.10.2022

Vstup do děje jako výbuch bomby.
Spád svižný jak volný pád.
Citátů jak při přednášce filozofie.
Reálie, za něž by se nemusel stydět ani Forsythe.
Napínavé odhalování záhady jako s Poirotem.
Několikanásobný obrat zápletky ve stylu pouťové centrifugy.
Pravděpodobnost mizivá, konstrukce děje originální, obálka pěkná, ale nepřesná, čtivost nadprůměrná.
75 % (zatím 251 hodnocení s průměrem 80 %).

57 07.10.2022