mi-380 komentáře u knih

Moderní Odyssea s Illiadou a Aenesis dohromady. Místo starověké Tróje novodobé Jericho, v roli Bohů americká armáda, role válečníků zastali prostí Američané, muži z městečka Jericho (z nichž leckdo ještě pamatoval nějakou tu válku, což, jak víme, platí pro tento národ i dnes), místo kouzel biologické zbraně. Autor rozjíždí své drama pomalu, nenápadně, důkladným seznamováním s množstvím postav, které postupně vtahuje do smrtící hry a některé i do explicitně popsaných sexuálních scén (je znát, že kniha vyšla těsně po revoluci - krunýř cenzury praskl, z doby předrevoluční přesto vydržel protiimperialistický obsah – čestný šerif spolu s hippíkem proti zpupnému generálovi).
80 % (114 hodnotících s průměrem 82 %).

56 02.09.2021

Mistr krátkých románů McBain se projevil i jako mistr dlouhých povídek. Tři příběhy; jasné, stručné, výstižné, přesvědčivé, navíc citově zabarvené. Jako bych přečetl další tři autorovy romány, velká spokojenost. Dalo se to zvládnout i během intenzivního vodácko-turistického pobytu na Soumaráku.
95 % (zatím 85 hodnocení s průměrem 84 %).

P.S.
V hlavních rolích postupně Carella, Meyer, Hawes.

56 05.08.2021

Překvapivě drsný náhled do české komunity v Chicagu osmdesátých let. Sex, chlast, chudoba, slang, cynismus. Autor v několika propojených povídkách popisuje vzdálený americký sen, který ale vypadá spíš jako průlet černošským ghettem let sedmdesátých. Starou vlast připomíná jen čeština a škodolibý humor.
85 % (aktuálně 14 hodnocení s průměrem 77 %).
...
„Představte si, jak sou ty Američani blbý. Tři votázky se mě ptali na imigračáku: Kdo že byl první impresario tohodle cirkusu. To byla ta nejtěžší. Kdo prej je prezidentem letos a kolik nakradli států. A já se vůl šprtám ústavu? Na co, prosím vás? Dyk tady se může stát vobčanem každej debil.“

56 25.05.2021

Právě jsem s Marlowem podruhé dokončil Tour de L.A. pod dohledem Raymonda Chandlera. Ten napsal sedm románů s jeho detektivem číslo jedna, až The Long Goodbye mě vyvedl z jednoho omylu. Totiž, měl jsem vždy Philla Marlowa za těžkého individualistu, Terry Lenox a Roger Wade mě ale přesvědčili o opaku. I autorův styl se od úvodních románů proměnil. Strohé a vtipné hláškování Chandler omezil na minimum, zato přidal blues vydatného smutku osamělých srdcí, ozvěny jeho vlastních zkušeností z války, z Anglie, z Kanady a celým příběhem prosakuje jeho velký, zoufalý, nekonečný boj proti těžko porazitelnému tekutému soupeři. Druhé přečtení potvrzuje pět hvězd.
95 % (aktuálně 127 hodnocení s průměrem 88 %).
…
„Vlastním noviny, ale nemám je rád. Pokládám je za neustálou hrozbu tomu zbytku soukromí, který ještě máme. To jejich ustavičné štěkání o svobodě tisku neznamená nic jiného — až na několik čestných výjimek — než svobodu roztrubovat senzační skandály, vraždy, sexuální aféry, nenávist, osočování a propagandu politických a finančních skupin. Noviny jsou obchod, v kterém se dá vydělat na příjmech z inzerátů.“

87. revír v dvanácté epizodě nestíhá. Může za to „Hluchý“, autorem přesvědčivě popsaná záporná postava, která když promluví, připomíná Brouka Pytlíka, Fredericka Forsytha nebo Jardu S. z vedlejší ulice. Je tu ale rozdíl, „Hluchý“ je mnohem nebezpečnější, takhle velkolepou aprílovou party, kterou naplánoval a se svou partou provedl, 87. revír ještě nezažil.
80 % (zatím 98 hodnocení s průměrem 88 %).

56 16.05.2021

Dva klasické starosvětské dobrodružné příběhy z pionýrské doby poznávání zapadlých koutů naší planety. Norský cestovatel Frithjof Storm-Johnsen, podle jehož vyprávění (vyslechnutého na památné výpravě vzducholodí k severnímu pólu) doktor Běhounek knihu napsal, by se asi divil, k jakým změnám za těch sto let došlo. V roce 1958, kdy tohle druhé vydání vyšlo, bylo ještě zvykem doplnit vzdělání mladého čtenáře spoustou vysvětlivek, ty zde zabírají celou poslední čtvrtinu textu. Jejich autor Jaroslav Tichý projevil smysl pro systematičnost a detail. Příjemné jsou ilustrace Václava Junka.
85 % (jsem hodnotící s pořadovým čísle 32, průměr je 84 %).

56 23.04.2021

Tři kamarádi, tři mušketýři na Slovensku: Honza, Gabriel a Péter. Čech, Žid a Maďar. Všichni tři milují Slovenku Máriu, všichni čtyři se těžce probíjejí kritickými třiceti lety naší historie. Demokracie, válka, demokracie, totalita, demokratizace, okupace. Autor znamenitě vypráví a nemilosrdně popisuje tíhu doby, nacionalismus a tlak vetřelců i vnitřních nepřátel: Němců, Sovětů, SNB, STB. Působivá románová kronika, skvěle propojený prolog a epilog, chytře vymyšlené posuny v ději. Porovnání a poučení pro ty, kteří si myslí, že posledních třicet let (1990 – 2020) trpěli. Jdu si opatřit další autorovy knihy.
90 % (aktuálně 238 hodnocení s průměrem 85 %).

56 04.03.2021

V tomhle je Frederick Forsyth mistr. Konec osmdesátých let, tajní agenti, dvojití agenti, spící agenti, defektoři, političtí dobrodruzi, skutečné historické postavy. Pro jejich nevyzpytatelné přesuny se dá úspěšně použít zprofanované přirovnání – šachy, tady to opravdu sedí. Jen mezi tradičními bílými a rudými (Američané versus Rusové) s nimi hrají další hru vysoké úrovně Britové. Jejich hlavní mistr klamu, s koncem studené války už skoro odepisovaný Sam McCready, zde ve čtyřech akcích dokazuje, že práce zpravodajců jen tak rychle neskončí:
1. Pýcha a obrovský předsudek – záchrana britského agenta v NDR.
2. Věno – útěk ruského důstojníka KGB do USA.
3. Oběť války – libyjská a československá podpora IRA.
4. Trocha sluníčka – političtí gangsteři řádí v karibském ráji.

Všechny příběhy jsou napínavé, chytré, uvěřitelné a poučné.
95 % (zatím 253 hodnocení s průměrem 87 %).
…
„Zjistili jsme, že někteří Východoevropané dokáží kdykoli oklamat polygraf. Američané v tom příliš nevynikají, protože jsou vychováváni k tomu, aby říkali pravdu, a když lžou, jde to snadno poznat. Zjistili jsme ale, že mnoho Evropanů… dokáže na polygrafu obstát vcelku snadno… Mezi jedinci obývajícími tyto oblasti se občas najdou takoví, kteří po celý život o tom či onom lhali, a tak se v tom zdokonalili, že testem na detektoru lži projdou.“
Roth si odfrkl a strčil mu papírek zpátky. „To napsal nějaký připosraný vědátor, co jaktěživ nebyl v Langley, ne?“
„Abych byl zcela přesný,“ oznámil McCready mile, „řekl to před dvěma lety Richard Helms.“
Richard Helms byl legendárním ředitelem CIA. Roth se zatvářil otřeseně. McCready vstal…

56 13.10.2020

Druhá část skládanky. Vše do sebe zacvaklo jako dobře ošetřené části střelné zbraně. Westernový konec se k Mikovi, osamělému hrdinovi brázdícímu širé pražské pláně a saloony, logicky hodí.
Opravdu poslední část?
90 % (zatím 91 hodnotících s průměrem 95 %)
…
Mluvili jsme o našich dětstvích, o školkách a školách, kamarádech, rodičích, prvních láskách. O televizních seriálech, které jsme jako malí hltali. Dozvěděl jsem se, že Eva byla v jedenácti zamilovaná do Sandokana a pak taky do Átreje z filmu Nekonečný příběh. Já se jí na oplátku přiznal k Samantě Fox. Oba jsme se jako děti báli, když začaly jiskřit oči malé mimozemšťance Majce z Gurunu ve slovenském seriálu Spadla z oblakov. A taky jsme oba brečeli, když mladičká Libuška Šafránková v roli Barunky přišla říct k úlu včeličkám, že babička zemřela.
Společné vzpomínky jsou někdy nejvíc. V tu noc pro nás byly důležitější než cokoli jiného.
Jenže když jsem pak ráno odjížděl, loučili se ve dveřích namísto milenců dva kamarádi.

56 17.07.2020

Krauzův pražský bratranec Miko Sirový řeší případ související s jeho léty dospívání na moravské vesnici. Smutný příběh s návštěvou komunity bezdomovců je naštěstí znovu tu a tam zlehčen vtipnými hláškami. Závěrečnou dvojitou pointu už jsem nečekal, ale jsem moc rád, že se objevila. Díky ní je celkové vyznění pátrání razantnější a přesvědčivější.
80 % (aktuálně 122 hodnocení s průměrem 89 %).
…
Sám nevím, co to mělo znamenat, ale tiše jsem si pohvizdoval. Dokonce cestou do práce, což je skoro na nějakou diagnózu, zvlášť u mě, který mívá ráno dobrou náladu asi třikrát za dva roky.
Na chodbě před kanceláří jsem potkal Roberta.
„Nevím, co bereš, ale já to chci taky,“ řekl, když viděl, jak se usmívám.
„Pořiď si o dvacet let mladší holku a půjde to samo, Robe.“
„Už jsem to zkoušel, ale manželka mi ji nechce dovolit…“

56 25.11.2019

Téma uprchlíků před hrůzami války a strachu z krutých dobyvatelů je nekonečné, nevyčerpatelné. Autorka během střídavého vyprávění čtyř nesourodých hlavních postav spojila několik podstatných válečných událostí: Východopruskou operaci, atentát na Hitlera, tajemství Jantarové komnaty, operaci Hannibal a tragédii lodi Wilhelm Gustloff. Joana, Emilia, Florian a Alfred vzpomínají na dobu před válkou i během ní, popisují vzájemné vztahy, opatrně odkrývají tajemství. Ve vší té bídě dalšího z mnoha pochodů smrti cítíme, že vším prostupuje vlásek naděje. Naděje, že když je opravdu třeba, to dobré v nás dokáže vítězit. Alespoň u většiny z nás, i když každý mluvíme jinou řečí.
100 % (zatím 1175 hodnotících s průměrem 93 %).

PS: Najdeme tu propojení s knihou V šedých tónech: Joana a Lina jsou sestřenice.

56 31.12.2018

Jaro, léto, podzim, a zima je tu. Byl jsem zvědavý na příběh, stejně zvědavý jsem ale byl na dodržení (už počtvrté) autorovy šablony: žena středního věku, chytrá, bystrá, krutě poznamenaná životem, se objeví ve švédském zapadákově a rozkrývá staré tajemství, o jehož vyjasnění někteří místní moc nestojí. Ano, Anders de la Motte splnil zadání - i tentokrát jsem si užil jeho dílko, znovu mírně detektivní, chytře vymyšlené, zručně napsané, sympaticky překombinované, a hlavně - velmi čtivé.
85 % (zatím 605 hodnocení s průměrem 91 %).
…
„A co se teda stalo?“
Hedda pokrčila rameny.
„Zamilovala jsem se.“
„Do koho?“
„Do kluka s kytarou. To je klišé, co?“...

55 25.10.2024

A znovu volám radostně: DD se nám vrátil! A s ním i Naše Bratisla, pardon Mesto. Krauz tentokrát v téměř sólové akci kličkuje mezi podsvětím, podivnou policií, a ještě podivnějšími hrami tajných služeb. V první polovině jde hlavně o důkladný vhled do situace, takže rozhovory, vysvětlování a znovu rozhovory a vysvětlování. Nějak moc, ale naštěstí i tohle autor umí podat přesvědčivě a s přiměřenou dávkou černého humoru. V druhé půli už se vše zrychlí, rozjede, mírně rozpačitý dojem mizí, a nakonec převládly obvyklé pocity z dobře využitého času, k čemuž znovu přispěla dokonalá četba Martina Mňahončáka.
85 % (zatím 82 hodnotících s průměrem 88 %).

P.S.
Naše Mesto chronologicky:
Po 38. knize (Kruhy na vode, 2024) to vypadá nějak takto (letopočet v přehledu znamená datování hlavního příběhu):
01. Uzol (1988)
02. Básnik (1988)
03. Nežná fatamorgána (1989)
04. List zo záhrobia (1990)
05. Mucha (1990)
06. Beštia (1990 - 1992)
07. V tieni (1991)
08. Bremeno minulosti (1991 s návratem do 1985)
09. Mucholapka (1991)
10. Rudý kapitán (1992)
11. Krv nie je voda (1992)
12. Tajomný závoj (1993)
13. Smrť na druhom brehu (1994)
14. Korene zla (1994)
15. Cigaretka na dva ťahy (1995)
16. Mačacia stopa (1995 s návratem do 1985)
17. Dáma kontra strelec (1996)
18. Popol všetkých zarovná (1996)
19. Nehanebné neviniatko (1997)
20. Kruhy na vode (1997)
21. Na podpätkoch (1998)
22. Jednou nohou v hrobe (1998)
23. Cela číslo 17 (1998)
24. Žiješ iba dvakrát (1999)
25. Nevieš dňa, nevieš hodiny (2000)
26. Nevinným sa neodpúšťa (2001)
27. Sára (2002)
28. Hriech náš každodenný (2002)
29. Studňa (2002)
30. Knieža Smrť (2003)
31. Kožené srdce (2003)
32. Kráska a netvor (2008)
33. Reminiscencie (2008 s návratem do padesátých let)
34. Konečne normálna vražda (2008)
35. Noc temných klamstiev (2009)
36. Venuša zo zátoky (2009)
37. Pochovaní zaživa (2009)
38. Klbko zmijí (2009)

55 21.09.2024

Audiokniha, u které mi nevadilo, když jsem tu a tam přestal poslouchat a naskočil zpět do děje třeba až po dvaceti stránkách. Autorka mi (spolu s monotónní četbou Renáty Honzovičové z roku 1992) připomněla, jak rozvláčné byly detektivky v době, kdy se ze mě stával čtenář. Odpověď zní: Zrovna tahle byla móóóóc rozvláááčnáááááá, skoro až nesnesitelně. Tenkrát mi to ale tak nepřipadalo.
60 % (zatím 136 hodnocení s průměrem 82 %).

55 01.07.2024

Severní Španělsko, 1813, bitva u Vitorie. Úspěch britské expediční armády je nejistý, Francouzi jsou i po debaklu v Rusku silní, Španělé nevyzpytatelní. V Burgosu se pouhé 2.000 Napoleonových vojáků úspěšně ubránilo obrovské přesile 35.000 Britů a Portugalců, u Vitorie útočí 90.000 spojenců proti 60.000 Francouzů. Sharpe se tentokrát trvale a zoufale brodí problémy, způsobenými lstivými protivníky, sebevražednou misí, jeho striktním dodržováním důstojnické cti a prohnanou nejkrásnější ženou světa, tohoto druhu pro Sharpa už asi dvacátou. Autor znovu připravil velice čtivou směs dobrodružství, romantiky a válečné historie během Poloostrovní války.
85 % (zatím 72 hodnotících s průměrem 94 %).

55 23.04.2023

Nedávno jsem s Prahou Neznámou a Canonem přes rameno procházel romantickou Malou Stranu a jednou ze zastávek byl i ateliér Josefa Sudka. Dřevěná bouda schovaná ve vnitrobloku na Újezdu mi připomenula mé fotografické začátky, temnou komoru, vůni vývojky a ustalovače, červené světlo, a těch několik knih o fotografování a fotografech, které už dávno spí v mé knihovně. Kirschnerův výběr z celoživotního díla Josefa Sudka jsem oprášil, prolistoval, tu a tam se zastavil a znovu musel uznat, že od tohoto mistra se mám stále co učit.
100 % (zatím 16 hodnocení s průměrem 93 %).
...
Zamžené okno Sudkových fotografií rezonuje i s jeho každoroční touhou, aby mu sluníčko zase moc předjaří a jaro nepopohánělo, aby stačil vyfotografovat všechno, co už měl dávno rozmyšleno, na co třeba několik let čekal a co mohlo snadno utéci proto, že ve správný den a ve správnou hodinu, a tedy při správném světle keře nebo kaštany už kvetly jinak, než Sudek toužil.

55 07.04.2023

Silný Courtney a slabý Courney, věrný černošský sluha, velké výzvy, bohatství a krásy jižního cípu Afriky. První courtneyovské semínko, z něhož později vyrostl strom s jedenadvaceti obdivuhodnými větvemi. Zatím jsem přečetl sedm z nich, tahle mi připadá skoro dokonalá.
Angličani, Búrové, Zuluové: spolupráce, konflikty, podrazy, postavy si jen těžko získávaly mé sympatie, zato je docela rychle ztrácely.
Zlato, diamanty, obchody na burze, zabíjení slonů. Několik malých lásek a jedno velké přátelství v sérii obrovských dramat a dobrodružství.
90 % (zatím 217 hodnocení s průměrem 89 %).

P.S.
Totožné s Na život a na smrt.

55 04.03.2023

Indie, Amerika, Francie, šestá kniha a šestá generace Courtneyů. Autor se v jednom ze svých posledních románů s pomocí spoluautora Toma Harpera vrací do osmnáctého století a snaží se propojit nejstarší generace Courtneyů s těmi mladšími. Úspěch částečný. Mezi sedmou a osmou částí zůstala díra velká skoro jako jedno století. Co se mu ale povedlo, je udržení standardně vysoké čtivosti, kdy střídá americké dobrodružné šarvátky bojovníka proti Francouzům Thea s pařížskými milostnými eskapádami jeho sestry Connie. Oba osudy jsou dramatické, zábavné, napínavé, plné nečekaných zvratů a očekávané erotiky.
85 % (aktuálně pouhých 24? hodnocení s průměrem 86 %).

P.S.
Pro ty, kdo si tuto ságu rádi přečtou chronologicky:
https://www.databazeknih.cz/autori/wilbur-smith-150

55 03.12.2022

Nejsem odborník, jen mírně poučený obdivovatel. Autor dal dohromady další standardní životopis, což už malířovi ctitelé dobře znají. Užitečné je stručné shrnutí významných dat na konci. Hlavní význam pro mne mají kvalitní reprodukce (navíc se standardními popisy: datace, technika, velikost, umístění), prozářených obrazů, které jsou v tak velkém kontrastu k předčasně stárnoucímu, nemocnému, pochybujícímu Renoirovi. Barvy, tvary, nálada, jako by dílo, naštěstí v jeho případě oceňované už během malířova života, ukazovalo to pravé, dobře ukryté, optimistické Renoirovo já.
90 % (zatím 13 hodnotících s průměrem 75 %).

P.S.
Pokud vím, tak v ČR je k vidění jen jedna Renoirova malba (z šesti tisíc) – Milenci (1875, olej na plátně, 176x130 cm, NG Praha).

55 22.10.2022

Sociální studentský ping pong, červenou knihovnu občas připomínající.
Ich forma: Ruby – James – Ruby – James – Ruby…
Chudá – bohatý – chudá – bohatý – chudá…
Milostné hrátky za odemčenými dveřmi, přetlačovaná, kde dlouho není jasné, o co vlastně autorce jde. Kam se děj/neděj posune? Drama, happyend, něco mezi?
70 % (zatím 630 hodnocení s průměrem 83 %).

55 14.10.2022