mi-380 komentáře u knih

Geniální rapl Lila a geniální pozorovatelka Lenù se ocitají uprostřed třídního boje. Fašisté proti komunistům - nekonečný konflikt mezi totalitními pohledy na svět. Autorka umí perfektně popsat neustálé napětí mezi dvěma hlavními hrdinkami, ale také zoufalé pocity chytré holky z chudého, vulgárního a násilnického neapolského předměstí, která se tvrdošíjně propracovává nahoru mezi etablovanou střední třídu. Její občasné střety s pologramotnou matkou, svázanou primitivními tradicemi, pro mne byly osvěžujícími úniky z jinak většinou tíživé realisticko-naturalistické atmosféry a komplikovaných osudů všech postav.
90 % (aktuálně 608 hodnotících s průměrem 89 %).
…
Zachovala jsem klid, řekla jsem jí, jako by šlo o nějaké odstupné, že dám do bytu zavést telefon, že koupím na splátky televizor. Nejistě na mě pohlédla, s náhlým obdivem, který neladil s tím, co mi před chvílí řekla.
„Televize a telefon tady v našem bytě?“
„Jistě.“
„Budeš je platit ty?“
„Jo.“
„Pořád, i po tom, co se vdáš?“
„Jo.“
„A ten profesor ví, že nemáme ani vindru na tvoje věno a ani na hostinu?“
„Ví to, a žádná hostina nebude.“
Znovu se jí změnila nálada, oči jí zas začaly rudnout.
„Jak to, žádná hostina. Ať ji kouká zaplatit on.“
„Ne, obejdeme se bez ní.“
Mámu zas začal popadat vztek, všemožně se mě snažila vyprovokovat, abych jí odsekla a ona se mohla rozběsnit ještě víc.

53 28.07.2020

Kolem posledního tématu čtenářské výzvy jsem kroužil, kontakt oddaloval, prostě se mi do toho nechtělo. Tohle téma už mi mnohokrát úspěšně zapůsobilo na city a snížilo náladu hluboko pod obvyklou hodnotu. Nakonec jsem při výběru upřednostnil minimální počet stran. Setkání devítiletých kluků z dvou stran osudného plotu se nedá považovat za realistické vypravování, jde o symboliku, porovnání, poučení. Věřím, že pro mladší generaci, která v hlavě nemá tolik dokumentů a vzpomínek přímých pamětníků, jde o informace důležité a hlavně předané přijatelnou a nenásilnou formou. Ani já jsem se při těch klukovských vzpomínkách a zážitcích nenudil. Připomenutí kruté doby: smutné, naivní, mrazivé, hlavně však potřebné.
90 % (zatím 1187 hodnotících s podprůměrem 89 %).
…
“Polsko,” opakoval Bruno zamyšleně a pomalu si to slovo převaloval po jazyku. “To ale není tak dobré jako Německo, nemyslíš?”
Šmuel se zakabonil. “Proč by nebylo?”
“Protože Německo je nejlepší země na světě.” Bruno si totiž vzpomněl na něco, co zaslechl, když si otec povídal s dědečkem. “My jsme lepší než všichni ostatní.”
Šmuel se jen upřeně díval a neříkal nic, pročež Bruno najednou dostal chuť změnit předmět hovoru, neboť už v momentě, kdy to řekl, mu přišlo, že to není správné, a rozhodně si nepřál, aby si Šmuel myslel, že se k němu staví nepřátelsky.
“A vůbec, kde je to Polsko?” přerušil otázkou delší ticho.
“No přece v Evropě.”...

P.S. Čtenářská výzva 2020 splněna.

53 29.02.2020

Do třetice všeho zlého a smutného. Jeden den vidím zoufalé, neschopné, překrmené a pomalé americké dělníky v čínské továrně v oscarovém dokumentu Americká fabrika, druhý den sleduji v dokumentu Heroin: Cape Cod kdysi nadějné mladé vysokoškoláky z Nové Anglie zasažené heroinovou „epidemií“ a dnes Adler-Olsen zatlouká třetí hřebíček do rakve mého pohledu na západní civilizaci názorným předvedením takzvaných „uchazečů“ o práci, kteří od svých osmnácti let do nekonečna čerpají milióny z fondů štědrých dánských sociálních dávek. Během (jako obvykle u tohoto autora) zábavné a napínavé četby se objevuje jedno originální řešení…
85 % (zatím 748 hodnotících s průměrem 79 %).

P.S.
Býval jsem optimistou na 95%, teď mám často pocit, že mi těch procent optimismu zbývá už jen 51. Že by opravdu platila poučka: Optimista je vlastně jen špatně informovaný pesimista? Musím se podívat po něčem veselejším.

53 14.02.2020

To není šikmá plocha, to je přímo volný pád, do kterého se v souboji s českým Barnevernetem dostává bývalý Mikův kolega. Podobně jako předchozí Goffovy knižní případy má i tento příjemně přiměřenou délku, vysoké procento uvěřitelnosti, odlehčující humor a velkou výhodu blízkosti a znalosti domácího prostředí. Proti srsti mi šla Mikova psychická labilita.
85 % (zatím 152 hodnocení, průměr je zatím 89 %).
…
Ve čtvrtém emailu mě zdraví Ngahumbi Bataeke z Nigérie, který pro mě má jeden a půl milionu dolarů z jakéhosi dědictví. Jen mu mám poslat nějakou tu tisícovku na vyřízení formalit a číslo svého účtu.
…
Ve Švýcarsku někdo unesl malého synka jednoho zámožného bankéře. Policie pachatele dopadla, šlo o mladíka, který se snažil rodinu vydírat a dopomoct si tak k pohádkovému výkupnému. Když ho však zadrželi, dítě u sebe neměl a tvrdošíjně odmítal říct, kde je. Promluvil až poté, co se na něm policisté dopustili jednání, které bylo později úředně nazváno jako blíže nespecifikované násilí. Teprve pak byl chlapec nalezen, bohužel již mrtvý. Dohra celého případu však byla jako podle scénáře absurdní frašky. Již odsouzený únosce inicioval vyšetřování policistů, kteří oním blíže nespecifikovaným násilím pošlapali jeho lidská práva. Samozřejmě že v hyperkorektní demokracii západního střihu uspěl a domohl se jejich potrestání.
…
„Ahoj Bety,“ oslovil jsem ji. Zvedla ke mně oči a usmála se. Tvář i dekolt měla o něco plnější, než jak jsem si je pamatoval z minula, ale v jejím případě to nebylo na škodu, spíš naopak. Vždycky jsem razil heslo, že když je něco hezké, může toho být i víc.
…
Bůh není, pochopil muž před několika dny. Neoplácel by přece dobro zlem. Ovšem pokud existuje a něco takového dělá, tak… Tak to není bůh, se kterým bych chtěl mít cokoli společného. Proklínám ho. Popírám. Potrestá mě za to? Nemůže víc, než už to udělal.

53 27.01.2020

Krátké, čtivé, úderné. Signál déjà vu mě upozornil na podezřelou podobnost s filmem Jiřího Svobody Cesta do tmy z roku 2023. Goffův smutný příběh byl vydán už v roce 2020, takže jeho neuvedení jako předlohy scénáře (na ČSFD) považuji za… noo?! Autor každopádně znovu dokázal, že patří mezi naše nejlepší současné autory sociálních dramat s detektivní zápletkou.
85 % (zatím 337 hodnocení s průměrem 87 %).

52 19.09.2024

Tentokrát s Otou běháme po Praze poloviny šedesátých let, už je mu hodně přes třicet a stále se chová jako kluk těsně po dvacítce. Škoda, že si autor nevzal příklad z McBaina, kde americké město stárne s dobou, ale parta z 87. revíru kolem Steva Carelly nestárne a zůstává desítky let v nejlepším věku mezi třicítkou a čtyřicítkou. Ale hezky se to četlo, ať už pro autorův svébytný styl, tak znovu a znovu jako připomínka doby, kterou už si málokdo pamatuje, i když detektivní příběh tentokrát připomínal mix červené knihovny s foglarovkou, a závěrečný deus ex machina celému pátrání zasadil bizarní finální úder.
…
„Alealeale,“ povídá, hned jak mě zahlíd ve dveřích kuchyně. „Vy už jste zas objevil nějakýho nebožtíka?! Fuj, člověče – jak vás to může pořád bavit…“
75 % (zatím 37 hodnotících s fanouškovským průměrem 89 %).

52 02.05.2024

Dokonalý průvodce českou a slovenskou politikou v době, kdy se rozpadalo a nakonec i rozpadlo Rakousko-Uhersko. Opatrné našlapování kolem Rakušanů a Maďarů, nadšení z velmocemi uznaných hranic Československa, které nerespektovaly národnostní poměry a daly nám víc území, než se kdo odvážil doufat, okamžité poválečné konflikty se sousedními státy, čeští úředníci a učitelé na Slovensku místo Maďarů, klady a problémy v soužití, jednání všech významných postav u nás i v zahraničí. Styl je striktně dokumentární, ale popisované události se valí na čtenáře tak překotně, že četba připomíná napínavý thriller (jak napsal milan3144).
...
Prvního ledna 1919, po odchodu Maďarů, byla obsazena také Bratislava. Maďarský novinář se vypravil k prezidentu Masarykovi, aby mu položil otázku, zda obsazení Bratislavy není imperialismem. Masaryk nepopřel, že toto město není slovenské. Řekl: Pravda, ale není ani maďarské. Je německé.
100 % (zatím jen 18 hodnocení s průměrem 92 %).

52 14.04.2024

Po dvou letech přečteno/poslechnuto podruhé. To jsem minule jasně neviděl/neslyšel ten úžasný švih, vtip, nápaditost a nedokázal ocenit tu dokonalou četbu Kristýny Podzimkové? Přidávám 10 % a pátou hvězdu.
90 % (aktuálně 645 hodnotících se stabilním průměrem 88 %).

52 06.12.2023

Poplach ve Škodovce. V roce 2018 krize zažehnána, to ale ještě netušili, že v roce 2023 bude hůř, a to v celém VW koncernu. Jen místo souboje s magickými silami se rozjíždí tvrdý obchodní boj s Čínou.
Pro autora i čtenáře malá jednohubka.
60 % (zatím 163 hodnocení s průměrem 62 %).

52 14.11.2023

Aberdeen – město nejen žulové, ale i studené, vlhké, špinavé, v tomto příběhu skoro šílené. Gangsteři, úchylové, násilníci, absence presumpce neviny, lynčující davy. Z klopotných vyšetřovacích postupů často dětinsky jednajících policistů (kombinace myšlenek puberťáka, trvalého přísunu sladkostí a hospodských tahů) byla pro mě nejnapínavější linie vývoje vztahu mezi seržantem a konstáblem.
...
Situace začínala být dost napjatá.
Lidé vykřikovali hesla a hulákali nadávky směrem k budově soudu: muži, ženy, rodiče, prarodiče, všichni se tu sešli, protože prahli po krvi. Chyběly už jen vidle a planoucí pochodně.
A pak dav ztichl.
70 % (zatím 210 hodnotících, průměr je 87 %).

52 07.11.2023

Podivná rodina v podivné době, kde fiction převládá nad science. Děj se sune nejdřív trochu povídkově a opakovaně pomalu vpřed a stejně pomalu zase vzad, hlavní záhada se vyjevuje velmi pozvolna a není nijak objevná. Nemám komu fandit, chybí spád a pořádné napětí, děj se smutně vleče. Obálka lákavá.
60 % (zatím 240 hodnotících, průměr 71 %).

52 06.04.2023

Dlouho jsem autora řadil do skupiny průměrných řemeslníků, využívajících principy americké drsné školy, přičemž vynikal jednou specialitou: uměl zahnat hlavní postavy do neřešitelných situací a ty pak nějak vyřešil. Někdy tak, jindy onak. Zároveň pro jeho příběhy platí poučka inspektora Vodičky, ze Škvoreckého a Zábranovy Vraždy pro štěstí: „…Ale pamatujte si: ženská málokdy dělá něco sama. Obyčejně se dělají věci kvůli ní, anebo ona využívá ostatních a ti to dělají za ni…“
Po přečtení téhle šarády, popisující mimo jiné i smutné konce éry hippies, musím autora rehabilitovat a, v porovnání s ostatními jeho detektivkami, přidat jednu hvězdu.
75 % (zatím pouhých 22 hodnocení s průměrem 86 %).

52 28.09.2022

Velký manipulátor King nám jako obvykle hned na začátku jasně oznámí, kde je dobro a kde zlo, a pak už děj tlačí do předem očekávaného finále.
65 % (1679 hodnotících je na průměru 85 %).

52 20.06.2022

Franta Franta je takový šikovný český Bull-Dog Drummond, jen jeho úmysly nejsou zdaleka tak ušlechtilé. Povídky jsou svižné, mírně staromilské, hlavní hrdina si pokaždé musí poradit s odpudivými přízraky minulosti, a to s vydatným použitím hesla „účel světí prostředky“. Občas se mi tahle směs Burroughse, Batličky (ten je dokonce přímým účastníkem děje) a Vernea zdála až moc jednoduchá, ale většinou šlo o příjemné, dobrodružné, nekomplikované, zlodějské procházky tajemným světem přelomu devatenáctého a dvacátého století, doplněné výstižnými ilustracemi samotného autora.
70 % (zatím 46 hodnotících s průměrem 82 %).
…
Franta se za ním díval, jak odchází nahoru do vily, a hlavou mu táhly verše z anarchistického časopisu, který kdosi kdysi propašoval na palubu Prime Leopolda:
Po lebkách dobře změřených, po prstech, ve vosk vtlačených pozná se v noci pán i sluha…
Tenkrát, před sedmi lety, ještě netušil, co tím básník míní. Od té doby se mnohé změnilo – prsty mu ve vosk vtlačili britští policajti v Súdánu, a co se týče měření lebky a jiných kostí, na to zřejmě dojde už dnes v něžné péči Sûreté…

52 03.01.2022

Vánoční dárek, který moudře propojil mé dvě hobby: fotografování a cestování. Procházky starou Prahou mám moc rád a každoročně si jich dopřeji několik, díky téhle knize mi přibyly další potencionální cíle. Fotky jsou zásadně černobílé, panoramata zde nenajdeme, spíš milé detaily a zajímavé stíny, tu a tam oživené lidskou nebo zvířecí siluetou. Úvodní vzletné slovo patří Josefu Topolovi, závěr knihy nás podrobně seznamuje s dílem autora. Jen těch 145 popisů fotografií bych z konce knihy přemístil přímo pod jednotlivé snímky, takhle je třeba neustále listovat - jako starým telefonním seznamem při vyhledávání stopětačtyřiceti ztracených duší.
Uklidňující, inspirativní, příjemná podívaná od autora, který už do svých alb nic nepřidá, zemřel v roce 2005 ve věku pouhých 55 let.
90 % (jsem první hodnotící).

52 27.12.2021

„Je mnoho věd, jedna je ale nejdůležitější, a tou je historie“, tak před několika lety opakovaně hučel do svého vnuka jeden ruský dědeček v námořnickém triku na pláži západního Kypru. A pak mu vyprávěl nějaký příběh z historie. Byl to malý hotýlek, Rusové byli stále poblíž, takže jsem jejich komunikaci občas vyslechl. Děda by si s Mariánem Kechlibarem hezky popovídal a já bych chtěl být u toho. Vyrostl jsem na fyzice, ale dějiny mě v posledních letech baví víc, připadá mi, že se v nich dá víc objevovat. A autorovy výlovy perliček a potopených pokladů z oceánu historických událostí jsou pro mě tou pravou zábavou. Jeho knihy mám s věnováním, jejich střídmý design odpovídá mému vkusu, v knihovně vytváří pěknou duhu, a co je důležitější - jejich obsah považuji za poznatky ducha obohacující. Autor se dokáže na události dívat netradičním úhlem pohledu, takže i v některých pro mě známých příbězích nacházím vždy něco nového. Navíc tento třetí díl oživil množstvím kvalitních ilustrací a fotodokumentů a podobně jako vylepšil HW knihy, tak v porovnání s předchozími díly vybrousil i literární styl. Pět palců nahoru.
90 % (aktuálně 64 hodnotících s průměrem 96 %).

52 14.12.2021

Politika, politika, politika. Demokracie v posledním stádiu. Podvody, pletichy, korupce, incest, vraždy. A mužové prvního triumvirátu už krouží kolem, aby odstavili senát na vedlejší kolej a předvedli tvrdší a pevnější způsob vlády. Tohle umí autor popsat přesvědčivě: nekončící souboje politiků, v nichž jde o moc, o peníze, dokonce i o život, přitom velké a slavné římské výboje a bitvy legií zůstávají daleko na okraji vypravěčovy pozornosti. Při sledování životní cesty slavného Cicera během stupňujícího se napětí mezi patriciji a plebeji jsem dostal vydatnou lekci historie a nějak moc často jsem se musel až otřást při rozpoznávání paralel mezi demokracií tehdejší a dnešní.
90 % (aktuálně 40 hodnotících s průměrem 89 %).

52 16.11.2021

Ölandské léto se starým dobrým Gerlofem, záhadnou Lisou a krutým Navrátilcem. Očekávaná pohoda posledních prázdnin dvacátého století se ale ošklivě pokazí propojením hlavních postav s temnou minulostí i třaskavou současností rozvětvené a nevyzpytatelné rodiny místních boháčů Klossových. Theorin tentokrát přitvrdil, a to se týká jak zločinů samotných, tak hlavně připomínáním krvavých historických událostí minulého století. Vše se znovu skoro obejde bez policie, nechybí však silná dávka nostalgie a smutku, pořádné překvapení ve vysněné Nové zemi a hlavně otázka: Jak by asi dopadl kdokoli z nás, pokud by ho dostaly mezi kola stejné mlýny osudu jako Arona?
85 % (zatím 323 čtenářů je na stejném průměru 85 %).

52 10.07.2021

Přečteno podruhé. Původní dojem z prvního setkání s těžkou planetou Pyrrus musím poopravit, chyba paměti. Čekal jsem nepřetržitou záplavu humoru a akce, místo toho našel většinou celkem klidnou vesmírnou pohádku, kde hlavní postava – přemýšlivý dobrodruh Jason (zřejmě podle bájného řeckého cestovatele) kličkuje mezi svalnatými ostrostřelci a je rozhodnut dokázat jim, že síla myšlení (a telepatie) je nad sílu fyzickou.
75 % (zatím 212 hodnotících je na průměru 83 %).

52 17.04.2021

Mám v ruce nového Reachera, nejdřív jsem si ale zopakoval jednoho starého, pětihvězdičkového. V roce 2013 jsem viděl film, byl jsem nadšen, knihu jsem neznal. V lednu 2015 jsem přečetl knihu, byl jsem také nadšen. Okamžitě jsem si znovu pustil film a, jak už to tak většinou bývá, byl jsem zklamán. Trochu postavou hlavního hrdiny, ale hlavně zbytečnou hrou na efekty (automobilové honičky, rádobyatraktivní souboj muž proti muži v blátě…). Tvůrci filmu nepochopili, že podstatou Reachera nejsou efekty, ale efektivita. Přečetl jsem podruhé knihu a znovu potvrzuji 90 %, jen mi vadil malý nesoulad s informacemi, které najdeme ve třetím a čtvrtém románu: Reacher měl dům a měl auto, což se ve Výstřelu popírá! No, těším se na Spravedlnost a na nový seriál od Amazonu.
90 % (276 hodnocení, průměr 92 %).

52 07.04.2021