mi-380 komentáře u knih

Únos, těch už tu bylo... Jenže tady jsme u pana McBaina, a ten dokázal už před šedesáti lety z tohoto tématu vytesat napínavé a tíživé psychologické, skoro existenciální, drama. Dialogy jsou jako vždy skvělé, párkrát mi ale připadaly nekonečné, samotný únos je oživen originálním nápadem, finále nestandardní. Vyšetřování chlapců z 87. revíru tentokrát zabírá menší procento knihy než obvykle, o přízeň čtenáře se musí dělit s dvěma dalšími skupinami osob: partou podnikatelů a partou únosců.
Poslech v autě, dnešní pětihodinová cesta s dvěma přerušeními – promrzlým hlídkujícím policistům a vojákům jsem musel dokladovat důvod mé jízdy skrz několik zasněžených okresů.
85 % (aktuálně 99 hodnocení s průměrem 84 %)

P.S.
V akci tentokrát Steve Carella, Meyer Meyer, Andy Parker, Sam Grossman.

53 05.03.2021

V rozporu s názvem; žádné vraždění se nekoná. Alespoň to tak dlouho vypadá. Nejdřív venkovská pohoda, potom houstnoucí rodinné drama plné napjatých vztahů a erotiky, nakonec krutý thriller. Detektivka naruby, jak kdesi o svých románech a filmech řekl sám autor (a jak napsala kap66: já chci detektivku, ale ať to není detektivka). Historka originální, svěží, občas i vtipná, poskládaná čtyřmi vypravěči. Styl je jedinečný, nedá se přirovnat k americké, britské ani skandinávské detektivkářské líhni.
Nejdřív jsem viděl film (scénář psal sám autor), skvělý zážitek. Sháněl jsem knihu, právě jsem ji dočetl, srovnatelný zážitek. Kniha a film se tentokrát výjimečně úžasně doplňují.
95 % (64 hodnocení, dosavadní průměr 88 %).
…
Pin-Pon se otočí k matce a řekne: „A co ty, chceš něco říct?“ Ta odpoví a dívá se mi přitom na ruku: „Co sebrala ve stodole?“ Pyšně řeknu: „Nic. Nic jsem nesebrala. To jsou moje kalhotky.“ Natáhnu dokonce ruku, aby je dobře viděla…

P.S.
Jak jsem v roce 2016 na čsfd hodnotil film:
Knihy Sébastiena Japrisota mají své osobité kouzlo, stejně jako Isabelle Adjani. Dokonalý obraz živého francouzského městečka, kamenných domů, velkých rodin, barevných sedmdesátých let. Veselá atmosféra ale pomalu houstne a středem všeho roste dokonalý herecký výkon tehdy 28leté Isabelle, která skvěle zvládla roli dvacetileté, krásné, nevyzpytatelné a záhadné Elle. Umělecky i technicky téměř dokonalé a nestárnoucí dílko: 90% (zatím 228 hodnotících s průměrem 80%, v roce 1984 4x César).

53 03.12.2020

Občas sáhnu po detektivce nebo thrilleru. V těch současných mi často něco chybí. To něco nalézám v téhle staré Americe made in Hammett, Chandler, Macdonald a spol. I při druhém čtení po letech musím nechat všech pět pohromadě.
90 % (aktuálně 14 hodnocení s průměrem 74 %).
…
Ruce jsem měl svázané dozadu, nohy ohnuté a přivázané k pasu. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo trochu se kolébat a bouchat čelem o zem. Rozhodl jsem se tuto taktiku nepoužít.
…
Byl to kamenný obličej vytesaný primitivním sochařem. Obličej, do kterého byl vepsán jeden z mnoha příběhů, typických pro dvacáté století: příliš mnoho rvaček, příliš mnoho zvířecích choutek a příliš málo mozku.
...
Podíval jsem se mu na nohy, abych odhadl jeho věk. Byl obutý v sandálech s podrážkou z provazu a s poutky mezi prsty. Jeho nohy byly zkroucené a oteklé: byly to nohy staré tak šedesát let.
…
„Ale to není možné.“ Položil mi ruku na rameno. Byla měkká, hnědá a tlustá jako smažená ryba.
…
Má žena ústřice nikdy neměla ráda. Nyní jsem mohl zasednout k jídelnímu stolu, jíst ústřice od rána do večera a posilovat tak svoji mužnost.
Svlékl jsem se a šel jsem spát. Svým způsobem to byla úleva, když člověk nemusel nikomu vysvětlovat, co vlastně celý den dělal.
…
Řekl agresivním tónem: „Co se tady děje?“
„Nic zvláštního. Únos a vydírání.“

Zoufalé kličkování malé umělecké myšky, poznamenané nesprávným rodokmenem, v bludišti totalitního režimu, pod stálým dohledem všemocného velkého bratra té doby. Aroganci SNB střídá psychologický tlak STB, na pracovišti natahují uši udavači. Mantinely byly jasně dány, bez maximální autocenzury jsi neměl šanci. Schopnosti, výkon, charakter, to vše se svým významem nikdy nemohlo vyrovnat tomu nejdůležitějšímu – absolutní loajalitě těm, co si o sobě mysleli, že jsou „vědeckým učením“ fanatických vizionářů předurčeni vést lid k té nejúžasnější budoucnosti. Ať už se to tomu „nechápavému“ lidu líbilo nebo ne.
Mám dojem, že poslední dobou ti „nejchytřejší“ zase odněkud vylézají, nabírají síly a jsou čím dál tím hlasitější a viditelnější. Nezažili totalitu, kterou i tato kniha, založená na vlastních zkušenostech autorky, věrohodně připomíná, ženou se tedy do ní bezhlavě.
Občas mě zaskočil nezvyklý ženský pohled na svět, občas nevyrovnané chování vypravěčky, kdy se strach a hrůza, a z toho vyplývající připravenost podřídit se režimu, střídá s nečekanou drzostí při jednání s lidmi potencionálně nebezpečnými. Převládající temnou atmosféru naštěstí občas tu a tam prozáří malé světýlko naděje.
85 % (aktuálně 242 hodnocení s průměrem 91 %).

P.S.
Audiokniha, rozhlasová četba na pokračování. Jana Paulová se do četby vžívá naplno, její dramatizace je procítěná, v některých nejemotivnějších momentech se mi hysterický tón zdál až mírně přehnaný. Asi proto, že nejsem žena.

53 23.10.2020

Marcus Tullius Cicero (106 – 43 před n. l.). Římská republika na vzestupu, Spartakovo povstání poraženo, očekávám ponor do slavné doby. Nečetl jsem obsah ani komentáře, jen dal na doporučení spřátelených uživatelů, takže překvapení na mé straně. Ano, je tu velkolepá bitva, ale jde o skvělé, napínavé a nebezpečné souboje právní s obrovským politickým tlakem v pozadí. Boj o moc všemi prostředky. Nic, co bychom dnes neznali a nezažívali. Autor tyto předletopočtové konflikty podává tak přesvědčivě a poutavě, že Cicero, hlavní postava, i jeho rodina, přátelé a soupeři jako by ožívali před mýma očima. Těším se na pokračování.
100 % (aktuálně 42 hodnocení s průměrem 84 %).
…
Do skalních stěn lomu byly vyhloubeny oddělené zvláštní cely a chodby, kde se mučilo a popravovalo a kde se také stravovaly a spaly stráže. (Oblíbeným způsobem poprav, jak jsme zjistili později, bylo uškrcení garotou.) Zde se také nacházela jakási administrativa vězení. Vytáhli krabice vlhkých a plesnivých svitků s dlouhými seznamy jmen vězňů a daty jejich příchodu a odchodu. U některých se uvádělo, že byli propuštěni, ale u většiny bylo naškrábáno sicilské slovo edikaiothesan – což znamená „vykonán trest smrti“.
„Chci opis každého záznamu za ty tři roky, kdy byl Verres správcem,“ požádal mě Cicero, „a ty,“ obrátil se ke kapitánovi, „až to bude hotové, podepíšeš prohlášení, že jsme pořídili pravdivý opis.“...

53 08.09.2020

Předrevoluční exkurze a praxe. Práce tam nebyla ani pro zaměstnance, natož pro nás, středoškoláky z průmyslovky, kteří jsme do továrny chodili povinně a hlavním úkolem bylo nepřekážet. Stroje vyráběly a brousily jehly a my jsme četli J. M. Trosku, jehož tři díly kapitána Nema přinesl spolužák Čestmír zvaný Effa. V kantýně jsme si koupili osmistupňové pivo, zalezli do skladu a hltali fantastický text. Rychle utekla nejen osmihodinová směna, rychle se přečetly i všechny knihy. Vzpomínám, že byly nabité dějem a jak jsme byli šťastní, že verneovky mají pokračování.
Ověřeno a potvrzeno v národním podniku Igla České Budějovice.
80 % (aktuálně 185 hodnotících s průměrem 88 %).

53 23.08.2020

V květnu 2020 jsem dočetl devětadvacátý, tehdy poslední, příběh z Našeho Města a komentář zakončil přáním, že snad nebude úplně poslední. Jsem rád, že jsem se návratu mezi partu od Dvou Lvů dočkal brzy, je to jako sejít se s dobrými známými. Znovu sledujeme dvě souběžně probíhající pátrání a čekáme, zda a jak se propojí. Kriminalisté jsou tentokrát ve dvojitém lisu: z jedné strany tlačí zkorumpovaní vysoce postavení, z druhé špičky podsvětí. Obě strany mají stejný cíl: změnit Naše Město na Moje Město. Krauz a spol mají co dělat, aby opatrně a napůl tajně odhalovali pravdu.
Nechal jsem si číst, Martin Mňahončák se toho ujal po Jozefu Vajdovi a Mariánu Geišbergovi na výbornou.
85 % (zatím 35 hodnotících s průměrem 93 %).
...
„Spolupráca s vami ma vždy bavila, vajčáci zo stoštyridsaťjednotky. Keby ste chytili nejakého vraha, nezabudnite na mňa...“
„S odmenami,“ doplnil ho pohotovo Krauz. „Vieme, pamätáme si. Vypadni!“
Billi sa porúčal, detektívi mohli pracovať.

53 20.08.2020

Do stejné řeky se nevrací, Connelly se tentokrát ale ponořil do velmi podobné. Hned první Hallerův trik je přesně opsán z prvního dílu a základní schéma celého případu (pozor, malý spoiler) je vykucháno z Advokáta.
Perfektně popsané soudní prostředí, napětí v soudní síni i mimo ni a také dvě malá překvapení na závěr mi vylepšují celkovou bilanci na 75 % (aktuálně 140 hodnotících s průměrem 90 %).
…
Kvůli pomalým výtahům v budově trestního soudu jsem k soudkyni Holderové dorazil o čtyři minuty později. Rychle jsem prošel kolem ohrádky její asistentky a ocitl se u její pracovny. Nikoho jsem neviděl a dveře byly zavřené. Zlehka jsem tedy zaklepal a slyšel, jak mě soudkyně vybízí ke vstupu.
Seděla za stolem a na sobě měla černý talár. Pochopil jsem, že má zřejmě zanedlouho soud a že moje zpoždění nevěstí nic dobrého.
„Pane Hallere, naše schůzka byla stanovena na deset hodin. Doufám, že jste o tom byl řádně zpraven.“
„Ano, Ctihodnosti, já vím. Omlouvám se. Výtahy v této budově jsou…“
„Všichni advokáti používají stejné výtahy a většině se daří přicházet na schůzky se mnou včas.“
„Ano, Ctihodnosti.“
„Přinesl jste si šekovou knížku?“
„Myslím, že ano.“
„Takže to můžeme vyřešit dvěma způsoby,“ řekla soudkyně. „Mohu vám uložit pokutu za pohrdání soudem a nechat vás, abyste to vysvětlil kalifornské advokátní komoře, anebo to můžeme pojmout neformálně: vytáhnete šekovou knížku a pošlete dar nadaci Make-A-Wish. Je to jedna z mých oblíbených charitativních organizací. Dělá dobrou práci pro nemocné děti.“
Tohle bylo neuvěřitelně. Holderová mi dávala pokutu za čtyřminutové zpoždění. Arogance některých soudců byla zarážející. Nějakým způsobem se mi podařilo spolknout rozhořčení a promluvit.

53 11.08.2020

Soudní drama (ve stylu šachů, pokeru, mariáše), což jsem si v knižní podobě nedovedl pořádně představit a které jsem si nakonec užil stejně jako některé filmy, do nichž se mi také nechtělo, ale pak jsem seděl, zíral a ani nedutal, počínaje Dvanácti rozhněvanými muži, přes Firmu, Nebezpečného klienta, Michaela Claytona, až k Obhájci natočeném podle tohoto Connellyho románu, kde v hlavní roli exceluje Matthew McConaughey. Sledování soudních triků, přemetů a podrazů v knize ale vyžaduje stoprocentní pozornost, takže při mé letní roztěkanosti, kdy týden v Beskydech rychle vystřídal týden na kole v okolí Plzně a hned potom pár dní s kanoí a kytarou na Soumaráku, se mé čtení neobvykle protahovalo, často jsem usínal únavou, vracel se zpět, takže celkově jako bych přečetl knihu nejméně třikrát. Ale už se těším na další Mickeyho vyprávění.
90 % (aktuálně 201 hodnotících s průměrem 90 %).

53 04.08.2020

Geniální rapl Lila a geniální pozorovatelka Lenù se ocitají uprostřed třídního boje. Fašisté proti komunistům - nekonečný konflikt mezi totalitními pohledy na svět. Autorka umí perfektně popsat neustálé napětí mezi dvěma hlavními hrdinkami, ale také zoufalé pocity chytré holky z chudého, vulgárního a násilnického neapolského předměstí, která se tvrdošíjně propracovává nahoru mezi etablovanou střední třídu. Její občasné střety s pologramotnou matkou, svázanou primitivními tradicemi, pro mne byly osvěžujícími úniky z jinak většinou tíživé realisticko-naturalistické atmosféry a komplikovaných osudů všech postav.
90 % (aktuálně 608 hodnotících s průměrem 89 %).
…
Zachovala jsem klid, řekla jsem jí, jako by šlo o nějaké odstupné, že dám do bytu zavést telefon, že koupím na splátky televizor. Nejistě na mě pohlédla, s náhlým obdivem, který neladil s tím, co mi před chvílí řekla.
„Televize a telefon tady v našem bytě?“
„Jistě.“
„Budeš je platit ty?“
„Jo.“
„Pořád, i po tom, co se vdáš?“
„Jo.“
„A ten profesor ví, že nemáme ani vindru na tvoje věno a ani na hostinu?“
„Ví to, a žádná hostina nebude.“
Znovu se jí změnila nálada, oči jí zas začaly rudnout.
„Jak to, žádná hostina. Ať ji kouká zaplatit on.“
„Ne, obejdeme se bez ní.“
Mámu zas začal popadat vztek, všemožně se mě snažila vyprovokovat, abych jí odsekla a ona se mohla rozběsnit ještě víc.

53 28.07.2020

Kolem posledního tématu čtenářské výzvy jsem kroužil, kontakt oddaloval, prostě se mi do toho nechtělo. Tohle téma už mi mnohokrát úspěšně zapůsobilo na city a snížilo náladu hluboko pod obvyklou hodnotu. Nakonec jsem při výběru upřednostnil minimální počet stran. Setkání devítiletých kluků z dvou stran osudného plotu se nedá považovat za realistické vypravování, jde o symboliku, porovnání, poučení. Věřím, že pro mladší generaci, která v hlavě nemá tolik dokumentů a vzpomínek přímých pamětníků, jde o informace důležité a hlavně předané přijatelnou a nenásilnou formou. Ani já jsem se při těch klukovských vzpomínkách a zážitcích nenudil. Připomenutí kruté doby: smutné, naivní, mrazivé, hlavně však potřebné.
90 % (zatím 1187 hodnotících s podprůměrem 89 %).
…
“Polsko,” opakoval Bruno zamyšleně a pomalu si to slovo převaloval po jazyku. “To ale není tak dobré jako Německo, nemyslíš?”
Šmuel se zakabonil. “Proč by nebylo?”
“Protože Německo je nejlepší země na světě.” Bruno si totiž vzpomněl na něco, co zaslechl, když si otec povídal s dědečkem. “My jsme lepší než všichni ostatní.”
Šmuel se jen upřeně díval a neříkal nic, pročež Bruno najednou dostal chuť změnit předmět hovoru, neboť už v momentě, kdy to řekl, mu přišlo, že to není správné, a rozhodně si nepřál, aby si Šmuel myslel, že se k němu staví nepřátelsky.
“A vůbec, kde je to Polsko?” přerušil otázkou delší ticho.
“No přece v Evropě.”...

P.S. Čtenářská výzva 2020 splněna.

53 29.02.2020

To není šikmá plocha, to je přímo volný pád, do kterého se v souboji s českým Barnevernetem dostává bývalý Mikův kolega. Podobně jako předchozí Goffovy knižní případy má i tento příjemně přiměřenou délku, vysoké procento uvěřitelnosti, odlehčující humor a velkou výhodu blízkosti a znalosti domácího prostředí. Proti srsti mi šla Mikova psychická labilita.
85 % (zatím 152 hodnocení, průměr je zatím 89 %).
…
Ve čtvrtém emailu mě zdraví Ngahumbi Bataeke z Nigérie, který pro mě má jeden a půl milionu dolarů z jakéhosi dědictví. Jen mu mám poslat nějakou tu tisícovku na vyřízení formalit a číslo svého účtu.
…
Ve Švýcarsku někdo unesl malého synka jednoho zámožného bankéře. Policie pachatele dopadla, šlo o mladíka, který se snažil rodinu vydírat a dopomoct si tak k pohádkovému výkupnému. Když ho však zadrželi, dítě u sebe neměl a tvrdošíjně odmítal říct, kde je. Promluvil až poté, co se na něm policisté dopustili jednání, které bylo později úředně nazváno jako blíže nespecifikované násilí. Teprve pak byl chlapec nalezen, bohužel již mrtvý. Dohra celého případu však byla jako podle scénáře absurdní frašky. Již odsouzený únosce inicioval vyšetřování policistů, kteří oním blíže nespecifikovaným násilím pošlapali jeho lidská práva. Samozřejmě že v hyperkorektní demokracii západního střihu uspěl a domohl se jejich potrestání.
…
„Ahoj Bety,“ oslovil jsem ji. Zvedla ke mně oči a usmála se. Tvář i dekolt měla o něco plnější, než jak jsem si je pamatoval z minula, ale v jejím případě to nebylo na škodu, spíš naopak. Vždycky jsem razil heslo, že když je něco hezké, může toho být i víc.
…
Bůh není, pochopil muž před několika dny. Neoplácel by přece dobro zlem. Ovšem pokud existuje a něco takového dělá, tak… Tak to není bůh, se kterým bych chtěl mít cokoli společného. Proklínám ho. Popírám. Potrestá mě za to? Nemůže víc, než už to udělal.

53 27.01.2020

Poslechnuto podruhé. Spojení bukowsko-forsythovské kombinace potměšilého outsiderského (sexem bohatě proloženého) filozofování se striktním pozorovatelským talentem, to vše podpořeno masivní subvencí autorových zkušeností, ve spojení s razantní četbou Otakara Brouska ml., považuji tentokrát za téměř dokonalé a přidávám jednu hvězdu.
95 % (aktuálně už 600 hodnocení s průměrem 73 %, v prosinci 2021 to bylo 451 hodnotících se stejným průměrem).

52 07.06.2024

Tentokrát s Otou běháme po Praze poloviny šedesátých let, už je mu hodně přes třicet a stále se chová jako kluk těsně po dvacítce. Škoda, že si autor nevzal příklad z McBaina, kde americké město stárne s dobou, ale parta z 87. revíru kolem Steva Carelly nestárne a zůstává desítky let v nejlepším věku mezi třicítkou a čtyřicítkou. Ale hezky se to četlo, ať už pro autorův svébytný styl, tak znovu a znovu jako připomínka doby, kterou už si málokdo pamatuje, i když detektivní příběh tentokrát připomínal mix červené knihovny s foglarovkou, a závěrečný deus ex machina celému pátrání zasadil bizarní finální úder.
…
„Alealeale,“ povídá, hned jak mě zahlíd ve dveřích kuchyně. „Vy už jste zas objevil nějakýho nebožtíka?! Fuj, člověče – jak vás to může pořád bavit…“
75 % (zatím 37 hodnotících s fanouškovským průměrem 89 %).

52 02.05.2024

Dokonalý průvodce českou a slovenskou politikou v době, kdy se rozpadalo a nakonec i rozpadlo Rakousko-Uhersko. Opatrné našlapování kolem Rakušanů a Maďarů, nadšení z velmocemi uznaných hranic Československa, které nerespektovaly národnostní poměry a daly nám víc území, než se kdo odvážil doufat, okamžité poválečné konflikty se sousedními státy, čeští úředníci a učitelé na Slovensku místo Maďarů, klady a problémy v soužití, jednání všech významných postav u nás i v zahraničí. Styl je striktně dokumentární, ale popisované události se valí na čtenáře tak překotně, že četba připomíná napínavý thriller (jak napsal milan3144).
...
Prvního ledna 1919, po odchodu Maďarů, byla obsazena také Bratislava. Maďarský novinář se vypravil k prezidentu Masarykovi, aby mu položil otázku, zda obsazení Bratislavy není imperialismem. Masaryk nepopřel, že toto město není slovenské. Řekl: Pravda, ale není ani maďarské. Je německé.
100 % (zatím jen 18 hodnocení s průměrem 92 %).

52 14.04.2024

Anglie, 1813, Sharpova dramatická služební cesta. Velké podrazy, velké intriky, velká láska: vše, co má správný dobrodružný román s reálným historickým pozadím obsahovat, dokázal autor znovu vložit do čtivého a napínavého formátu. Velká spokojenost, škoda, že mi zbývá už jen pět posledních knih.
...
Generál s povzdechem vstal, došel k oknu a vyhlédl ven. Uviděl, že po přístavní hrázi pomalu přecházejí dva španělští důstojnici celní správy. „Víte, co nám ti bastardi dělají?“
„Ne, pane.“
„My tu jejich zatracenou zemi osvobozujeme, a oni teď chtějí, abychom jim za každý soudek prachu, který do Španělska dopravíme, platili clo! Věřil byste tomu?...“
90 % (zatím 81 hodnocení s průměrem 93 %).

52 06.01.2024

Poplach ve Škodovce. V roce 2018 krize zažehnána, to ale ještě netušili, že v roce 2023 bude hůř, a to v celém VW koncernu. Jen místo souboje s magickými silami se rozjíždí tvrdý obchodní boj s Čínou.
Pro autora i čtenáře malá jednohubka.
60 % (zatím 163 hodnocení s průměrem 62 %).

52 14.11.2023

Aberdeen – město nejen žulové, ale i studené, vlhké, špinavé, v tomto příběhu skoro šílené. Gangsteři, úchylové, násilníci, absence presumpce neviny, lynčující davy. Z klopotných vyšetřovacích postupů často dětinsky jednajících policistů (kombinace myšlenek puberťáka, trvalého přísunu sladkostí a hospodských tahů) byla pro mě nejnapínavější linie vývoje vztahu mezi seržantem a konstáblem.
...
Situace začínala být dost napjatá.
Lidé vykřikovali hesla a hulákali nadávky směrem k budově soudu: muži, ženy, rodiče, prarodiče, všichni se tu sešli, protože prahli po krvi. Chyběly už jen vidle a planoucí pochodně.
A pak dav ztichl.
70 % (zatím 210 hodnotících, průměr je 87 %).

52 07.11.2023

Podivná rodina v podivné době, kde fiction převládá nad science. Děj se sune nejdřív trochu povídkově a opakovaně pomalu vpřed a stejně pomalu zase vzad, hlavní záhada se vyjevuje velmi pozvolna a není nijak objevná. Nemám komu fandit, chybí spád a pořádné napětí, děj se smutně vleče. Obálka lákavá.
60 % (zatím 240 hodnotících, průměr 71 %).

52 06.04.2023

Dlouho jsem autora řadil do skupiny průměrných řemeslníků, využívajících principy americké drsné školy, přičemž vynikal jednou specialitou: uměl zahnat hlavní postavy do neřešitelných situací a ty pak nějak vyřešil. Někdy tak, jindy onak. Zároveň pro jeho příběhy platí poučka inspektora Vodičky, ze Škvoreckého a Zábranovy Vraždy pro štěstí: „…Ale pamatujte si: ženská málokdy dělá něco sama. Obyčejně se dělají věci kvůli ní, anebo ona využívá ostatních a ti to dělají za ni…“
Po přečtení téhle šarády, popisující mimo jiné i smutné konce éry hippies, musím autora rehabilitovat a, v porovnání s ostatními jeho detektivkami, přidat jednu hvězdu.
75 % (zatím pouhých 22 hodnocení s průměrem 86 %).

52 28.09.2022