mi-380 komentáře u knih

Joe si to tedy pořádně zavařil. Na tyhle bezvýchodné situace je autor odborník, jako by ho učil sám mistr J. H. Chase. Zápletka je dobře promyšlená, důkladně zapletená a náležitě překombinovaná, hlavní hrdina se svou vadou dostatečně originální, napětí s přibývajícími stránkami utěšeně stoupá, takže téměř souhlasím s dosavadním průměrem 217 hodnotících, který je 85 %. Přidávám poctivých čtyřhvězdičkových 80 %.
…
Maximální rychlost tohohle Land Roveru je šedesátka. A má tendenci stáčet se ke středu silnice. Vypadá spíš jako muzeální kousek než jako funkční auto. Lidé troubí, když mě předjíždějí, protože si myslí, že je to nějaká charitativní akce. Je to nejdokonalejší únikový dopravní prostředek všech dob, protože by nikdo nečekal, že hledaný člověk bude prchat tak pomalu.

43 30.09.2019

Kolegové čtenáři z DK, oblíbení i potencionálně oblíbení, už toho o nadpřirozených schopnostech Jiřího Kulhánka v souvislosti s tímto žánrem napsali dost, proto také jsem se do knihy pustil. Dodal bych jen, že při vzpomínce na všechny ty legendy, knihy a filmy o upírech, nenacházím moc důvodů, proč nebýt jedním z nich.
Přidávám pětihvězdičkových 90 % (aktuálně 1897 hodnotících je na superprůměru 93 %).
…
„Vesnice. Tam budou ženy a děti,“ řekl jsem do prázdna, když se motor našeho člunu rozvrčel – měl výfuk svedený do vody, takže byl velmi tichý.
„Ano, ty nezabíjet – budou prodány obchodníkům s lidmi,“ řekl pan Ho.
Potěšilo mě, že lidský život má přece jen nějakou cenu.

43 26.09.2019

Adina, z našich meziválečných hvězdiček nejpřirozenější, by se svým charismatem dnes patřila mezi největší filmové hvězdy. Její zpověď je svižná, vtipná, kritická i sebekritická. Její vzpomínky nám umožňují zajímavý pohled do její bystré mysli i na známé osobnosti našeho veřejného života první republiky, okupace a doby poválečné. Občas je její vyprávění k pláči, ale tu a tam se můžeme smát s ní.
Jen nevím, zda mohu všemu věřit. Ale tak je to u každé autobiografie.
90 % (zatím 324 hodnotících s průměrem 88 %).
…
Měli jsme třídního, který byl úplný blbec a taky byl později pro neschopnost přeložen na Slovensko, jak se to tenkrát dělalo (není divu, že nás Slováci tak milovali).
…
Často si myslím, že kdybych byla dělala celý život pravý opak toho, co mi radili moji milenci, byla bych na tom bývala mnohem líp.
…
Netrvalo dlouho a já i Kopecký jsme věděli, že se nemůžeme vystát, a když jsem ho rozzuřila nějakou impertinentní poznámkou, které asi sotva rozuměl – byl to velký primitiv a naprosto postrádal smysl pro humor – vybuchl: „Milostivá paní, musím vám oznámit, že vaše filmy se už nikdy v Československu hrát nebudou.“ Což mě namíchlo a odsekla jsem mu: „Pane ministře, mně to je srdečně jedno, protože já už jsem je viděla,“ a bylo po audienci.

43 04.02.2019

Konec války, boj o sféry vlivu. Ruští bolševici projevili svou „ochranitelskou“ náruč okamžitě. Ulovit, odvléct, ponižovat, mučit. Poznalo to odhadem 25 tisíc občanů Československa unesených do gulagů, z nichž jen velice malá část přežila a vrátila se domů.
Otřesné svědectví o jedné z mnoha zoufalých bezmocí našeho státu tváří v tvář další obrovské obludě, pro kterou tahle mrňavá kotlina uprostřed Evropy nic neznamená. A její lidičky už vůbec ne. Kromě té hrozné nespravedlnosti si při čtení uvědomíme, v jak klidné a pohodové době nyní žijeme.
95 % (849 hodnotících s průměrem 92 %).

P.S.
Je skoro nepochopitelné, že i když jsme v mnoha válečných, emigrantských a represivních vlnách za poslední dvě století přišli o statisíce, možná milióny odvážných a schopných spoluobčanů, tu stále celkem slušně fungujeme. Včera probliklo zprávami, že podle hodnocení uživatelů Booking.com jsme v roce 2018 po Rakousku druhá nejpřívětivější země světa. Mezi nejbezpečnější patříme už dlouhá léta. A těch zemí je na světě přes 200.

P.S.2
Přes pádné důkazy o nevěrohodnosti autorčiny výpovědi beru knihu jako důrazné připomenutí těch skutečných smutných osudů.

43 21.01.2019

Je tu plno odporných a zvrácených postav, vlastně, jiné tu snad ani nejsou, a také se podle toho chovají. Až na ně budu mít náladu, vím, kde je najdu a pak to snad celé pochopím. Zatím po první čtvrtině odkládám na neurčito.
X % (684 hodnotících se dostalo na docela vysoký průměr 82 %).
…
„Nu, vždyť ti říkám vždycky, že jsi má malá pitomá sviňka!” zabručel a převaloval si ji sem tam, zkoumavě, jako když lev překlopuje svou tlapou uloveného člověka nevěda, je-li ještě živ či mrtev. A moje roztomilá panička nechala sebou válet jako váleček na nudle a pološeptala dál, ovazujíc si podle možnosti rány zbytkem svého šatu.
„To jsem! Sviňka, čubka, žížala — ženská! Hnojiště...“

1810, Francouzi ženou britskou armádu ze Španělska do Portugalska a autor děj znovu staví na skutečné události – tragické válečné epizodě v pohraniční pevnosti Almeida. Sharpe dostává od Wellingtona speciální úkol a věrného čtenáře s ním čekají obvyklé ingredience: počáteční špatná nálada, věrný seržant, krvavá střetnutí, krásná žena (Sharpe má pozoruhodnou schopnost rychle se zamilovat i odmilovat), zrádný padouch. Sharpova řešení neřešitelných situací jsou tentokrát maximálně krkolomná, krutá a bezohledná, a při jejich realizaci mu byla paní Náhoda bližším spojencem než jeho vojáci. Ale přesto i deváté setkání pro mě znamenalo znovu nadprůměrný čtenářský zážitek. Za informační perličku považuji oddíl německé kavalerie na straně Britů proti oddílu polských kopiníků na straně Francouzů.
85 % (aktuálně 87 hodnotících s průměrem 90 %).
…
Přešel k jiné záležitosti, která souvisela s předpisem, jenž omezoval dovolenou polních důstojníků v Lisabonu na pouhých čtyřiadvacet hodin. Generál to odůvodňoval tím, že pokud si někdo za tu dobu nedokáže najít ženu, už se mu to stejně nepodaří, takže by tam byl zbytečně.

P.S.
Zlato pomohlo při výstavbě opevnění linie Torres Vedras (od roku 2019 portugalské národní dědictví).

42 13.02.2021

Další a další draculovské variace mě málokdy zaujmou, tahle Martinova historka je ovšem výjimkou. Autor skvěle vytváří hutnou atmosféru kolem tajemného kolesového parníku na obrovské bažinaté Mississippi s její deltou a slepými rameny. Kapitán Marsh si splní své životní přání, ale tajemný majitel jeho vysněné lodi a podivná společnost, která se kolem nich slétá, mění jeho nadšení na nečekanou kombinaci tajemství, dobrodružství, strachu a napětí až do poslední stránky. Mistr GRRM v nejlepší formě.
95 % (zatím 186 hodnotících s průměrem 85 %).
…
Mrzout Billy se díval, jak se z těla čoudí, pak se znuděně odvrátil. Všiml si sudů se špekem, které stály poblíž, po ruce. „To ste používali při závodění, co?“ zeptal se Joshuy Yorka.
Ten přikývl.
Mrzout Billy si odplivl. „Tady u nás na jihu, když kapitán závodí s jinou lodí a potřebuje víc páry, tak mu stačí přihodit pěkně vypasenýho negra. Špek stojí moc peněz. Jo, jak vidíte, něco vím i vo parníkách. Škoda, že jsme si nemohli Jeana schovat na závodění.“

42 13.02.2021

Argentina, 1974. Věčné soupeření levice a pravice se po pár letech zvrhává v masakry mezi ultralevicí a ultrapravicí. Komunisté versus fašisté, únosy, mučení, zabíjení, špinavá válka. Akce a reakce, smrt za smrt. Jedna z kdysi nejbohatších zemí světa se stává ekonomicky i lidsky rozvrácenou krutou diktaturou, odkud lidé prchají po statisících. Skutečné historické události umí autor dovedně využívat, a i tentokrát napsal dojemný a drsný příběh, při kterém běhá mráz po zádech a mě osobně znovu připomněl, v jak (relativně) klidném a příjemném koutě světa si tu už desítky let žijeme. S hlavními postavami dramatu se dlouhá léta protloukáme světem: od Argentiny přes Mexiko a Anglii, až se kolo osudu zastaví v Itálii, paradoxně pravlasti většiny Argentinců.
95 % (zatím 80 hodnocení s průměrem 92 %).
…
Dějiny Buenos Aires se dají vyčíst z telefonního seznamu: Calderón, Rosetti, Mason, Müller, Levi. Vlna za vlnou připlouvali přistěhovalci ze Španělska, Itálie, Británie, východní Evropy a Sýrie a vytvořili společenství mnohem kosmopolitnější než kdekoli jinde v Latinské Americe. V Argentině se říká: Mexičané vzešli z Aztéků, Peruánci z Inků a Argentinci z lodí.
…
Obyvatelé Buenos Aires si říkají porteños, ti z přístavů. Kdo je porteño? Ital, který mluví španělsky, žije ve francouzském domě a myslí si, že je Brit. Staletí britského vlivu jsou zřejmá na každém kroku. Hodiny před nádražím Retiro, dar britské vlády, jsou replikou Big Benu. Červené londýnské poštovní schránky jsou úplně stejné jako na Oxfordské třídě a ve skutečnosti je také z Anglie před lety dovezli.
…
To všechno však byla jen přetvářka, fasáda vystavovaná na odiv světu, za níž se skrývala mnohem syrovější, děsivá a barbarská realita. Mnozí porteños zůstali v hloubi duše Španěly nebo Italy. A krédem porteños byl machismus. Krásná žena nemohla přejít po ulici, aniž by ji nezasypala sprška sexuálních poklon a nabídek. Takové pokřikování se považovalo za umění, a dokonce mělo i svůj název: piropo. Temperament Argentinců nevzešel z uhlazeného Westminsteru, ale...

P.S.
Údaje o obětech:
Akce levice: Podle údajů Mezinárodního kongresu pro oběti terorismu mají levicové teroristické činy v Argentině na svědomí 16 000 obětí, jakožto usmrcení, poranění a únosy.
Akce pravice: Organizace Amnesty International v roce 1979 udala, že 15 000 „zmizelých“ bylo uneseno, mučeno a případně i zabito.

42 15.01.2021

Asi bych se k Jacku McEvoyovi nedostal, nebýt desátého pokračování Harry Bosche, které kupodivu na „Básníka“ navazuje. A přišel bych o dost. Je tu sice už asi milióntá honička na sériového vraha, příběh je ale originální a pozadí zločinů (zvlášť když se mi tento odpudivý druh kriminality násobí sledováním druhé řady britského seriálu Marcella, kde jde o totéž) plné zoufalství a důrazných varování. Autor mi znovu potvrdil svou schopnost poutavě vyprávět a prokázal dokonalou znalost prostředí. Jako by před spisovatelským řemeslem bez problémů zvládl profese policisty, právníka, novináře i agenta FBI. Bláznivé finálové přemety mám za sebou, otevřený konec vybízí k další četbě. Doufám, že řešení najdu spolu s Boschem a agentkou Wallingovou v „Temných proudech“.
85 % (zatím 164 hodnocení s průměrem 88 %).

42 10.01.2021

Poutavý popis velké dobrodružné cesty dvou křesťanských vyslanců do hlubin Tatarské říše. Druhá polovina třináctého století, slavný Čingischán je po smrti, jeho potomci bojují o moc a evropští poutníci se stávají přímými aktivními účastníky konfrontace zcela odlišných civilizací. Zároveň nás autor pomalu ale jistě zasvěcuje do narůstajících rozporů mezi slepým fanatismem na jedné straně a tolerancí podpořenou zkušenostmi na straně druhé, a to v rámci jednoho náboženství. Věčný konflikt, táhnoucí se celými dějinami lidstva, je zde popsán přesvědčivě, tu a tam humorně, a stává se zdrojem nenápadně rostoucí hrozby. Kniha je plná dramatických událostí, hlavně v druhé polovině, ze začátku často připomíná cestopis – velkou část zabírají popisy krajů a zvyků místních obyvatel. Jako by rytíř a mnich prošlapávali cestu Marco Polovi, který v jejich stopách vyrazil o pár let později.
85 % (aktuálně 92 hodnotících s průměrem 85 %).
…
Majitel jurty na jejich počest zabil berana. Porážka probíhala jednoduše. Povalil zvíře na záda, znehybnil ho koleny a nožem mu rozřízl břicho. Pak vnořil paži až po loket do pulzujících vnitřností, nahmatal srdeční tepnu, stiskl ji a konec. Za okamžik se beraní hlava sesunula ke straně a zvíře dodýchalo. Na zem prakticky neukápla ani kapka krve.

42 30.12.2020

Koščej, výrazná postava v Bohatýrovi Ďuro Červeňáka, mi připomněl tuto dlouho nevyužitou, v dětské knihovně polozapomenutou knihu. Znovu jí listuji, stejně jako před lety se s mírnými problémy začítám do specifického textu a krvavých příběhů a vzpomínám, že tenkrát u našich dětí nepatřila do pohádkové knižní top. S jednou výjimkou, a tou jsou originální ilustrace V. I. Bilibina, ty jsou nezapomenutelné, stejně jako Kostěj Nesmrtelný, bytost shodná s čarodějem Koščejem, excelujícím v druhém dílu Bohatýra. Kniha je pěkná a spolu se stovkami dalších podobných by mohla sloužit jako učebnice pro zkoumání té pověstné, pro Středoevropana těžko pochopitelné, široké ruské duše.
75 % (zatím 85 hodnotících s průměrem 90 %).
…
Vydal se na cestu, šel a šel, když tu najednou uvidí pole, na poli vojsko do posledního muže porubané. Ptá se carevič Ivan:
„Jsi-li tu někdo živ, ozvi se! Kdo to tu porubal tak velké vojsko?“
Odpověděl mu živý:
„Celé to velké vojsko zrubala Marja Morevna, krásná královna.“
Carevič Ivan se vydal dál, dorazil k bílým stanům, ze stanu mu vyšla vstříc Marja Morevna, krásná královna.
„Buď zdráv, careviči, kampak tě cesta vede? Jdeš dobrovolně, či proti své vůli?“
Odpověděl carevič Ivan:
„Chrabří mládenci proti své vůli do světa nejezdí.“
„Pak tedy, nemáš-li naspěch, pobuď v mých stanech, pěkně si odpočiň.“
Carevič Ivan s radostí přijal, dvě noci ve stanech nocoval, zalíbil se Marje Morevně, za ženu si ji vzal.

42 28.12.2020

Už poněkolikáté, a určitě ne naposled, jsem se nechal nachytat (v dobrém slova smyslu) způsobem vyprávění, kdy autor příběhy (tentokrát je jich pět) rozseká na malé části do krátkých kapitol a ty pak jako v TV seriálu chytře, v nějaké mírně vypointované části, přeruší a přeskočí do jiného příběhu. Text je striktně popisný až polopatický, některé linie zábavné, některé méně, některé nepravděpodobné, jiné napínavé. Co se týče hlavních postav, tak ty naprosto přesně ve svém komentáři charakterizovala Chytuš, jen bych dodal, že všichni lžou. Skoro všichni.
A docela by mě zajímalo, v jakém procentu aktuálně vydávaných knih se vyskytuje sériový vrah. Bojím se, že bude vysoké, ani zde samozřejmě nechybí, ačkoliv hlavní a spojující téma je na míle daleko. Literatura bez sériových vrahů? Pro některé autory neuskutečnitelné.
*** a půl, 70 % (aktuálně 376 hodnotících s průměrem 88 %).

42 07.10.2020

Autor mě tím, co jsem zatím od něho přečetl, naladil na veselé i smutné příběhy, komentující naši svéráznou předrevoluční realitu. S Františkem je to jinak. Jako bychom se ocitli na jiné koleji, neznámé cestě. Ubylo humoru, přibylo filozofování. Cesta nás klikatě zavádí do lesa mezi záhadné lesní plody, do léčebny mezi odložené spoluobčany, do města na pouť mezi místní frajery, do kostela mezi zázraky. Vypravěčské nadání autora i tuto neobvyklou cestu zvládlo bez zaváhání.
80 % (aktuálně 222 hodnotících s průměrem 82 %).
…
„Tak mi, hergot, odpověz! Tos mi fakt nemohl nechat ani kousek?!“
A František slavnostně povstal, objal mě a s dojetím v hlase – z takové blízkosti, že jsem tu kachnu znovu uviděl – vzdychl: „Bratře Houbaři, kachnu budeme ode dneška nazývat jinak.“ Pak vyšel ze srubu, zvedl ruce k obloze a zvolal: „Tvé pravé jméno je kníže mezi ptáky!“

42 11.08.2020

Atmosféra bombardovaného protektorátu na začátku roku 1945 je mrazivá několikanásobně. Autor nás obratně zavádí do chladné a nervózní zimní a jarní doby před zhroucením říše, která měla být věčná. Sledujeme nejen napínavé pátrání, ale minimálně stejný význam mají napjaté vztahy mezi českými kriminalisty a muži z gestapa, kteří na vyšetřování dohlíží, podobně jako strach kolaborantů, nejistota ustupující armády, revoluční chaos a začínající boj o budoucí politickou moc. Hlavní postavy dramatu jsou díky nečernobílému pohledu podány naprosto přesvědčivě. Divná doba, která deformovala jednotlivce i celé národy a smrt byla silnější než všichni andělé strážní. V porovnání s tím naše současné, většinou směšné, problémy jako by si někdo vymýšlel, aby alespoň nějaké byly.
95 % (116 hodnotících, průměr 90 %).
…
Přečkali ještě obyčej, který ve vznešených podnicích působil tím absurdněji, když vrchní vytáhl ze šosu fraku nůžky a stříhal čtverečky představující dekagramy masa, mouky a tuků. Buback se přitom nemohl ubránit studu, že příděl Čechů je tolikrát nižší než jeho.

42 07.02.2020

Robotham znovu předvedl mistrovství v budování zápletky, v promíchání rodinných vztahů a v závěrečném stupňování napětí. Občas bohužel i za cenu náznaků patosu, vkrádajícího se do některých dlouhých cituplných úvah. Dokonale využito formou poslechu při cestování a vykonávání monotónní činnosti.
Přidávám čtyřhvězdičkových 80 % (aktuálně 144 hodnotících s převysokým průměrem 92 %).
…
Charlie tolik vyrostla za posledních pár měsíců, že je hezké vidět ji, jak si se svou sestrou hraje zase jako malá. Nechci, aby vyrůstala tak rychle. Nechci, aby se stala jednou z těch dívek toulajících se po Bathu s piercingem v pupíku a v tričku s nápisem
Spala-jsem-s-tvým klukem.

42 07.11.2019

Vyšetřovatelka Lacey Flintová – jedna z nejnaivnějších policejních krásek. Zkušený čtenář detektivek by jí mohl radit a napovídat už od prvních stránek, a to nejen při vyšetřování, ale i ve vývoji jejích vztahů. Tak to vypadá v první čtvrtině, jenže zdání klame. Autorka to má dobře promyšlené a rozehrává se čtenářem kvalitní novodobý rozparovačský, ale ještě více montechristovský příběh s poučnou procházkou Londýnem a s odvážnými postřehy a odhaleními týkajícími se kriminality v některých čtvrtích zabydlených přistěhovalci.
A pointa, ta překvapí i velezkušeného čtenáře detektivek…
85 % (zatím 605 hodnocení s průměrem 90 %).

P.S. Při čtení se mi často vybavovalo Backmanovo povzdechnutí z knihy „My proti vám“: Když se tmy bojí kluci, bojí se strašidel a příšer, když se tmy bojí holky, bojí se kluků.

42 11.05.2019

Dominik Dán a Marián Geišberg – sázka na jistotu. Tentokrát je detektivka (zábavná jako obvykle) z domácího prostředí Nášho Mesta říznutá doktorskou pohádkou v poměru 1 : 1.
Krauze bolí zub, Chozé má urologické problémy, Váňa hubne, někomu uříznou nohu, jinému rozřežou lýtko a patologie je plná bledých studentů.
85 % (170 hodnotících je právě na stejném průměru 85 %).
…
Šéf sa odrazil od operadla, prudko vstal.
„Ste normálni?“ skočil Krauzovi do reči. „No povedzte mi, či ste normálni! V tejto situácii sa hodíte všetci na maródku? A mňa tu necháte samého? Ako bude oddelenie fungovať?“
„Šéfe, to je náhoda…“
„Drž hubu, Rišo, lebo ťa prehryznem na polovicu! Aj tak je to iba tvoja vina!“ zúril šéf.
„Ale prečo?“
„Lebo furt musíš pi…“

P.S. Volně navazuje na knihu Na podpätkoch.

42 01.04.2019

Konec dobrý, všechno dobré, tady snad i velmi dobré. No, vzhledem k tomu, že jsem se četbou, kde mi pořád něco drhlo, musel mezi těmi nešťastníky většinou těžce proklopýtávat, tu a tam se záměrem předčasně skončit, tak u hodnocení zůstanu u té dobré. Má zvědavost zvítězila nad neschopností vyrovnat se s těžko stravitelným textem.
65 % (154 hodnotících s průměrem 79 %).

41 22.06.2024

Nebyl jsem schopen přenést se přes prostoduché seznamovací konverzace.

1809, Portugalsko přepadeno francouzskými vojsky, král utekl do Brazílie. Anglické jednotky, chránící britské pěstitele vína a výrobce portského, spolu se zbytky portugalských bojovníků představují poslední odpor a poručík Richard Sharpe při tom nemůže chybět. Napoleonská armáda je zde popsána jako banda zločinců, bezbožná krutá sebranka. A hlavní hrdina? Už posedmé zabiják se smyslem pro spravedlnost bez příznaků posttraumatické stresové poruchy, zřejmě díky tvrdé výchově v dětském věku.
Děj je znovu dokonale promyšlený, popisy bojových scén i vztahů poutavé, výsledek díky historickému základu vcelku očekávaný. Přiměřenou porci napětí tentokrát mírně navyšuje příběh kolem Sharpova vzácného dalekohledu.
90 % (87 hodnocení s průměrem 94 %).
…
„Uvědomte si, z jakých lidí se každé vojsko skládá. Z opilců, zlodějů a všech možných lotrů, zkrátka ze ztroskotanců, kteří se dali naverbovat do armády, aby unikli trestu, nebo dokonce šibenici. A armáda jim dala zbraně a řekla jim, že mají zabíjet. Doma by je za to pověsili, ale ve válce je ještě pochválí, a když je nedržíte zkrátka, začnou si myslet, že můžou zabíjet všechno kolem sebe, zvlášť v cizí zemi.“

41 30.01.2021