mi-380 komentáře u knih

Buď anebo, tak hodnotí uživatelé tuto knihu. Buď tuto dvojici ekonomů uznávám, nebo k nim mám vážné výhrady. Argumenty jsou na druhém místě, emoce vítězí nad rozumem. P&Š jsou originální, vzdělaní, mají přehled, mají vizi, umí psát, umí argumentovat, nebojí se jít proti proudu, nebojí se mít děti. V tom, a nejen v tom, jim fandím. Kdo má děti (nejlépe mimo pubertu) a dobře s nimi vychází, ten mi dá za pravdu, že těžko hledat něco hodnotnějšího na světě, než setkávat se se svými dětmi a sledovat jejich vývoj, spolupráci, jejich úspěchy i smutky, jejich jedinečnost (šest jich nemáme, ale nejsme od tohoto čísla daleko).
Krátké kapitolky, jedna plynule přechází do druhé, něco z toho už jsem před knihou zachytil na internetu. Trochu jsem si připadal jako při čtení Dänikena, s tím rozdílem, že on zkoumal minulost, P&Š otlapkávají blízkou budoucnost, dobu, kdy budeme díky umělé inteligenci pod čím dál bedlivějším dozorem Velkého Bratra. Jejich vize se mi ve srovnání s teoriemi Dänikena zdají být mnohem pravděpodobnější. Vycházejí z reálných fakt podpořených neúprosnými ekonomickými zákony.
95 % (zatím 9 hodnotících s podprůměrem 59 %).
…
Kdyby všichni do jednoho věděli, jak šíleně politici hospodaří, jak velké jsou skutečné daně a jak jsou jejich zaplacené peníze promrhané, nejspíš do druhého dne udělají revoluci. Jenomže vtip je v tom, že ačkoliv tyhle údaje nejsou nijak tajné a kdo chce, mohl by si je s trochou snahy dohledat, lidé je raději ani vědět nechtějí.
…
Mnoho lidí změní profesi tak zásadně, že dnes jejich budoucí profesi ještě neznáme. Studie tvrdí, že v roce 2030 bude 8 % profesí, které v roce 2016 neexistovaly.

41 11.02.2020

Peter May umí vždy najít zajímavé prostředí, i když tentokrát u kuchařského analfabeta, který umí umíchat vajíčka a letos už se konečně naučil houbovou smaženici, tak trochu se svými michelinskými hvězdičkami narazil. Jeho Skotové, praví chlapi s velkým srdcem, milovaní všemi ženami, vždy obestřeni velkým tajemstvím a silným životním příběhem, jsou ale zárukou příjemného čtenářského zážitku, což tentokrát u Enza stvrzuji spokojeností na 75 %. Detektivní složka mírně pokulhává, ať už hodnotím neúspěšné první policejní vyšetřování, nebo následné Enzovy „moderní" forenzní metody.
(142 hodnotících s průměrem 85 %).

41 21.10.2019

Povídky mám rád, zvlášť takové, které doplňují známé příběhy a osudy. Je vidět, že autor má na jedné straně dost nápadů a na druhé málo času nebo prostoru pro další romány. Goffa, to je pro mne takový český DD. S uhlazenějším stylem, ať už se to týká schopnosti vyprávět příběhy lehčím perem, nebo o půltón sofistikovanějšího humoru. A skvělý humor, ten je tu v některých povídkách na prvním místě.
90 % (94 čtenářů s aktuálním průměrem 84 %).
…
„Eště jednú na Simonu nebo děcka šahneš a budeš tu kurva týždeň, Karol. Jasné?“ „Jasné,“ zazněla tichá odpověď a Malík přešlápl z nohy na nohu. „Než teraz odejdeš,“ pokračoval velitel, „uklidíš po sobě ten svinčík. Jasné?“ „Jasné.“ „A už mi nikdy nechoď na oči, ty somár sprostý. Do smrti ťa nechcem vidět! Jasné?!“ „Jasné.“ „Tak dobre, Karol. No… Prijdeš večer do hospody na maryáš?“ „Jasné, Julo.“ „Fajn. A teraz běž za Simonú, kup jí nejakú bonboniéru a pěkně jí to urob, ať sa usmíríte. Ale hovorím ti, Karol, eště jednú, eště jednú ju ztřískáš a…!“ Spravedlnosti bylo učiněno zadost.
…
„Takže strejda, jo? To bych teda chtěl vážně vědět, co je zač. Protože…“ „Detektiv,“ vypálil kluk bez rozmýšlení. S Tonym jsme po sobě koukli a s nechápavými obličeji jsme museli v ten okamžik vypadat fakt směšně. „Chceš říct,“ zeptal jsem se opatrně, „že ten tvůj strejda je policajt?“ „Jo.“ „No a…“ Najednou mi došla slova. Polda?! To snad ne, proboha. „No a víš, kde přesně dělá?“ „Jo. V Globusu.“

41 16.10.2019

Verše cynické, nihilistické, dekadentní, přímočaré, přímo vybízející ke zhudebnění, čehož pár muzikantů dokázalo využít. Verše i pro nepoetu dobře stravitelné a pro mladého neukotveného literárního objevitele je setkání s Gellnerem událostí srovnatelnou s nálezem Gutenbergovy Bible.
95 % (je nás 184 hodnotících s průměrem 85 %).

… Děkuji bohu a děkuji čertu
za plaché chvíle prchavý dar.
Života číši jsem naklonil ke rtu,
piju z ní smutek a bolest a zmar.

Pěkně popsaná tíživá atmosféra jednoho australského venkovského maloměsta, postiženého současně hned několika těžkými ranami. Detektivka s obecným přesahem, ukazujícím na důvody vylidňování venkova. Celosvětový problém, který vyřeší až kolaps naší civilizace, politici mají jiné starosti.
85 % (aktuálně 250 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Byl to děsivý pohled. Falk si nedokázal připustit, že to, co vidí, je skutečné. Seškrábal se po kamenitém břehu do vyschlého koryta a zůstal stát uprostřed dávno zmizelého proudu vody. Pamatoval si, že v tomhle místě mu hladina sahala vysoko nad hlavu. Voda byla pryč. Musel se zasmát vlastní naivitě. Jak si mohl myslet, že touhle krajinou bude téct nějaká řeka, když na polích leží mrtvý dobytek?

41 26.04.2019

Dominik Dán a Marián Geišberg – sázka na jistotu. Tentokrát je detektivka (zábavná jako obvykle) z domácího prostředí Nášho Mesta říznutá doktorskou pohádkou v poměru 1 : 1.
Krauze bolí zub, Chozé má urologické problémy, Váňa hubne, někomu uříznou nohu, jinému rozřežou lýtko a patologie je plná bledých studentů.
85 % (170 hodnotících je právě na stejném průměru 85 %).
…
Šéf sa odrazil od operadla, prudko vstal.
„Ste normálni?“ skočil Krauzovi do reči. „No povedzte mi, či ste normálni! V tejto situácii sa hodíte všetci na maródku? A mňa tu necháte samého? Ako bude oddelenie fungovať?“
„Šéfe, to je náhoda…“
„Drž hubu, Rišo, lebo ťa prehryznem na polovicu! Aj tak je to iba tvoja vina!“ zúril šéf.
„Ale prečo?“
„Lebo furt musíš pi…“

P.S. Volně navazuje na knihu Na podpätkoch.

41 01.04.2019

Dominik Dán a jako nepostradatelný katalyzátor Marián Geišberg (případně zpočátku srovnatelný Jozef Vajda), jinak už si partu detektivů z Bratislavy nedovedu představit. Dramatický přednes ve slovenštině zvedá kvalitu těchto už tak nadprůměrných detektivek, které jakoby mimochodem reflektují československou a slovenskou moderní historii, minimálně o půl hvězdičky výš.
Cigaretka je opět jednou čistá detektivka, bez nepříjemného tlaku místních mafiánů nebo zkorumpovaných policistů. To jsem si myslel dlouho...
...
Krauz zazvonil pri dverách oproti. Zvonenie nemusel opakovať, okamžite začuli šuchotavé krátke kroky a tenký hlas: Kto je?
Polícia. Nebojte sa, nič sa nestalo, chceme sa iba niečo spýtať o susedoch.
Dvere sa s mľasknutím otvorili, na prahu stál informačný poklad: babka so širokým úsmevom a bystrými očami.
...
Od poloviny je ale jasné, že v Našem Mestě se bez pomoci kriminálníků, hospodských kámošů a bývalých estébáků jen tak něco nevyšetří. A na závěr nás čeká nezvykle dobrá pointa.
90 % (zatím 163 hodnocení s průměrem 88 %).

41 22.02.2019

Dobrý nápad, přiměřený sexismus, ironický nadhled. Jenže hlavní hrdina se všemi spolupracovníky a organizátory akce mi připadali jako mládež těsně po pubertě, co si hraje na nesmrtelné filmové hrdiny, takže jsem celou dobu sledoval rychlou akční jízdu dětí štěstěny, mistrů improvizace s minimální přípravou a nedostatkem informací, a z jejich manipulace s tou holkou se mi často motala hlava. Výsledný dojem: dobře ubíhající, lehká, akční, mírně erotická sci-fi parodie.
Kde jsou ty časy, kdy pro mě byla každá kniha tohoto žánru velkým čtenářským zážitkem, nemilosrdná realita našeho světa často přebíjí fantastické nápady spisovatelů.
Čtvrtá * se tam protlačila jen tak tak: 70 % (aktuálně 78 hodnotících s průměrem 90 %).

40 23.02.2021

Tři historická období, tři případy pro speciální agenty chránící naši současnost, budoucnost i minulost. Napínavé pátrání v Bactrii, říši založené Alexandrem, skrz kterou se tehdy z obrovských ledovců valila mohutná řeka Oxus (dnes Amudarja), smutný příběh z Beringie poslední doby ledové, kdy se naposled dalo přejít z Asie do Ameriky suchou nohou, a závěrečné, několikrát vypointované dobrodružství v Sicílii dvanáctého století za vlády normanského krále Rogera. Lahůdka pro ty, kdo mají rádi historii, napětí a chytrou sci-fi.
95 % (aktuálně 24 hodnocení s průměrem 83 %).

40 27.01.2021

Škvorecký a sci-fi, koho by to napadlo? Ale v podstatě jde o jeho věčná témata: lásky, hudba (v níž nesmí chybět jeho nejoblíbenější nástroj) a samozřejmě zase lásky. Jenže v první řadě celou novelou zní autorovo porovnávání vzdálených starých časů s těmi novými, tolik jinými. Slyším, vidím a cítím životní zkušenosti člověka, který zažil svět východu i západu, války, revoluce i bouřlivé proměny civilizací ve dvacátém století, a svůj pohled na lidstvo jako by namaloval do tohoto dílka, které orámoval křesťanstvím a jako plátno mu posloužila vzdálená planeta.
80 % (zatím 15 hodnotících s průměrem 72 %).
…
Na to, že jsem měla doktorát z historie na slavné Miskatonické universitě, kde se pyšnili nejlepším ženským družstvem amerického fotbalu, zely mi ve znalostech povážlivé díry. Jenže stejně děraví byli všichni, co jsem je znala, studenti i profesoři.

40 30.12.2020

První třetina knihy je plná tíživých rodinných vztahů a nenaplněných lásek, Francek má rád Stázku, Pepík Barču, osudy a zvyky mají ale své plány. A světová válka se vším zamíchá mnohem víc, než si všichni dovedou představit. Ruská fronta není sice západní fronta, Morávek není Remarque, nemá jeho talent naléhavé obžaloby, ale válečné strasti kluků od Sázavy nebyly o moc jednodušší než těch německých ve Flandrech. V poslední třetině klade autor hlavní důraz na to, aby důkladně dokončil a polopaticky vysvětlil osudy hlavních postav.
Celou dobu nám zároveň na pozadí „maluje“ kouzelnou barevnou posázavskou krajinu, vesničky, chaloupky, hospodářství a podstatně temnější barvy používá při vykreslení života místních obyvatel. Zajímavé jsou i dobové názory lidí na hrozící válku (z toho mračna pršet nebude), na Ferdinanda (vysoký pan Este takovou cenu nemá, aby se kvůli němu válčilo), na Rusy (už pro ně pečeme husy, už aby tu byli), na Srby (poloviční divoši a turečtí hrdlořezi), i na socialismus (této myšlence se nedařilo, nebylo tu velkých sociálních rozdílů, panstvo bylo až v Praze).
80 % (zatím 7 hodnotících s aktuálním průměrem 74 %).
…
Ať to, proboha, neudělá jako tětovský nájemce Landa, který při potkání bije své nemanželské děti holí a loni postřelil malého Toníka Bětky Honzákové, která ho s ním má, v hrachu na luskách.
…
„A kde je nyní starý Pětník?“ vzpomněl Francek na Stázčina děda.
„Kde by byl než v nemocnici! Zimu jde vždycky proležet do Benešova. Na jaře je tu jako vlaštovka, snese z půdy flašinet a vandruje po vsích.“...
…
Kde se vzali, tu se vzali, v bok se jim přidružili šediví Němci, honosní vojáci, skvěle vybaveni, s přátelsky pohrdavým „kamerad“ v každé větě. Rakouské vojáky považovali za mladší bratry, jimž jdou ukázat, jak se dělá vojna, a za něž musí spravit to, co oni pokazili.

40 10.12.2020

V téhle bláznivé době jsou Poláci jedinými sousedy, kteří se nás zatím nebojí, tak jsem na prodloužený sváteční víkend v Polsku. S sebou mám místní klasiku, užívám si po letech podruhé svérázný Lemův humor plný absurdních situací a skrytých narážek na tehdejší režim. Některé povídky skvělé, některé zamotané až moc. Zůstávám na kdysi přidělených čtyřech hvězdách:
85 % (aktuálně 61 hodnotících s průměrem 88 %).

… zvedl jsem hlavu a mé oči narazily na zrcadlo na protější zdi. V křesle na kolečkách tam seděla mladá krásná černoška v pyžamu, celá zafačovaná, s užaslým výrazem ve tváři. Dotkl jsem se nosu. Odraz v zrcadle udělal totéž. Začal jsem si ohmatávat obličej, krk, a když jsem narazil na poprsí, vyrazil jsem úzkostný výkřik. Měl jsem hlásek jako konipásek.
"Proboha!"
Ošetřovatelka někomu vynadala, že nezakryl zrcadlo. Potom se ke mně obrátila:
"Pan Ijon Tichý, že?"
"Ano. Totiž... ano, ano!! Ale co to má znamenat? Ta černá slečna..."
"Transplantace. Nedalo se nic jiného dělat…

P.S.
Krkonoše jsou v zemi Ijona Tichého skoro stejně tak pěkné jako u nás, městečka ovšem mnohem příjemnější a upravenější než v tom našem věčně nedořešeném pohraničí.

40 28.09.2020

Příběhy o naší předrevoluční době, předvedené na kontrastech, jejich vzájemném působení, tedy o velké toleranci. Babička Marie - komunistka, babička Irena – demokrat, celkem spolu ale vycházejí. Komunisté a fašisté v Řecku - rozdělené rodiny, ale na oslavě se sejdou a celkem spolu vycházejí. Rusové versus Češi v osmašedesátém, Němci versus Češi v Anglii po osmašedesátém, tady už to někdy nešlo ani s tolerancí. Hlavní hrdina Matěj je mánička, která v mládí tvrdě naráží, v pozdějším věku opatrně proplouvá komplikovanou schizofrenní společností, občas nakoukne do Evropy, kde zjišťuje, že nikde to není lehké. A to platí i dnes, přestože kniha přískoky doputuje jen do listopadu 1989.
80 % (zatím 318 hodnotících s průměrem 83 %).
…
Alenka vrtěla nevěřícně hlavou a prohodila: „To snad není možný! Sedm let se tu blbou ruštinu učíme. Sedm let! A to nejsme po tý době schopný napsat ani posranej transparent Okupanti, jděte domů! A ještě ke všemu se jmenuju Rusová!“

40 03.06.2020

Proč jsem do toho šel? Tři důvody.
1. Verneovky, které mám od dětství pevně usazené v hlavě a nové nejsou a nebudou.
2. Aktuální nedostatek mých rádoby dobrodružných výprav (v posledních týdnech byla pro mne nejdramatičtější cestou jízda prázdnou pražskou tramvají číslo 22, která bývá obvykle přecpaná turisty směřujícími k hradu, a následně procházka hororově vymeteným centrem Prahy, kde jsem si alespoň mohl v klidu zkoušet mou novou zrcadlovku, fotit neobvyklý stav věcí a dát si tam oběd s pivem za čtyři eura).
3. Autor, který mě v několika rodokapsech přesvědčil, že svým stylem umí zaujmout.
A nelitoval jsem, klukovské dobrodružství z počátku dvacátého století je svižné, vztahy a konflikty mezi členy výpravy oživují děj, postavy jsou nejednoznačné a o překvapení není nouze.
75 % (zatím 57 hodnotících s průměrem 82 %).

40 31.05.2020

Vzpomínka na Podraz a Tucet špinavců. Pomsta čtyř džentlmenů je popsána staromilsky podrobně, čte se ale příjemně a je zakončena dvojitou pointou. Ze všeho vyzařuje milý pocit, jako bychom byli spoluúčastníky žertovné hry na spravedlnost, kde se nikomu nic nestane, a přitom o zábavu v duchu staré dobré Anglie bude postaráno.
80 % (zatím 83 hodnocení s průměrem 83 %).

40 28.05.2020

Veselé vyprávění o neveselé věci, originální bezdialogová evropská road movie. Hned bych jel s nimi, jen s tou sebevraždou bych jim musel už od začátku lhát. Suchý anglicko-finský humor mi většinou vyhovoval, vyznění mi udělalo radost. Jsme všichni smrtelníci, ale ve dvou (nebo dokonce s plným autobusem spřízněných duší) se to každopádně lépe táhne.
85 % (94 čtenářů s aktuálním průměrem 84 %).
…
Po několikadenních oslavách vinobraní a obřadech hojnosti si Finky ke svému údivu všimly, že místní ženy se k nim začínají chovat dost vyhýbavě, dokonce nepřátelsky. To jim připadalo poněkud přehnané, neboť všichni muži, s nimiž trojice přišla do styku, se dušovali, že jsou svobodní. Podle všeho se v alsaském kraji vyskytovalo enormní množství svobodných mládenců.
…
Švýcary sice někteří považují za poněkud prostoduché zástupce alpské rasy, ale ať už se říká cokoliv, bramborám rozumějí.
...
Paní zástupkyně Puusaariová s panem plukovníkem Kemppainenem šli na obhlídku hřbitova. Byl zbudován ve strmém svahu a rozvírala se odtamtud obdivuhodná vyhlídka do údolí Rhôny. Hřbitov byl plný zesnulých Bacherů; Josef, Maria, Adolf, Frida, Ottmar… Podle jmen na náhrobcích se dalo usuzovat, že v celé vsi kromě Bacherů nikdo další nebydlel.

40 18.10.2019

Mezi svéráznými postavičkami hříšné francouzské čtvrti New Orleansu se pohybuje chytrá dívenka Josie, stejně jako my milovnice knih, a ty jí pomáhají kormidlovat pryč za svým velkým cílem - vzděláním a vstupem do jiné společnosti. Poutavé emotivní vyprávění, kterému chybí naléhavost autorčiných válečných románů. Trochu mi připomíná styl Aleny Mornštajnové.
85 % (aktuálně 556 hodnotících se shodným průměrem 85 %).
...
Charlie je na mě hodný. Jednou, to mi bylo čtrnáct, jsem mu řekla, že matku nenávidím. „To nesmíš, Jo,“ řekl mi. „Měla bys ji litovat. Není ani zdaleka tak chytrá jako ty. Nenarodila se s kompasem v hlavě jako ty, a tak bloudí a každou chvíli narazí do zdi. Je to smutné.“...

40 13.05.2019

Kdo má rád Sagu Norén z Malmö, ten bude mít rád i Eleanor Oliphant z Glasgow. A naopak. Jejich jedinečnost autoři založili na kontrastu toho, co je vidět a toho, co vidět není. Jejich chování, které tu a tam přináší mimořádně vtipné hlášky, vychází z brilantního myšlení až nelidsky uvažujících mozků a z potlačených citů. Smutný a nepochopený vnitřní svět, poznamenaný… (nebudu spoilovat).
95 % (303 hodnotících s průměrem 89 %).
A že by to bylo jen pro ženy? To ne.

40 29.11.2018

Kronika kruté doby, popisy zmařených životů. První polovina je naprosto strhující, druhá vyznívá tak trochu do ztracena rozbitím formy, přenesením děje na různé vypravěče a nedotažením některých motivů. Přesto jsem tento zoufalý boj bezmocného jedince s nemilosrdným režimem dočítal se zájmem. Mladá autorka se pustila do nečekaně podrobně propracovaného díla, plného historických faktů a úvah o kolektivní vině, naší národní povaze i smutných letech fašizmu a komunizmu u nás. Jen se v knize na můj vkus málo ukazuje hlavní viník deformace našich dějin: pokud by v roce 1938 nepřišli Němci, pak by sotva v roce 1945 mohli přijít Rusové.
85 % (801 hodnotících, průměr 90 %).

40 09.10.2015

Úžasný zážitek. Určitě pro milovníky drsné a chytré science-fiction. Dávám výjimečných 100 % a těším se na film (7.5.2010).

40 30.11.-0001