mi-380 komentáře u knih

Malá kniha, velké varování. Profesor Bárta s podporou Tomáše Turečka přesvědčivě předpovídá další vývoj naší civilizace. Nedávno jsem se zúčastnil vyprávění cestovatele a filmaře Petra Horkého, přítele Miroslava Bárty, o jejich připravovaném společném projektu s názvem „Civilizace“, který zobecňuje zákonitosti vzniku, vývoje a nevyhnutelného kolapsu všech civilizací. Ta naše není výjimkou. Kniha „Kolaps…“ je jedním z kamínků mozaiky tohoto názorového proudu, který je založen na poznatcích mnoha vědních oborů, a krůčkem k projektu Civilizace. Většina lidí a politiků strká hlavu do písku; nechci vidět, nechci slyšet.
Závěr: kolaps neznamená konec, ale…
90 % (bohužel jen 26 hodnotících, aktuálně na shodném průměru).
…
Víme, jaké faktory byly ty, které přivedly minulé společnosti ke kolapsu, přesto když vidíme tytéž faktory v našem světě, přivíráme před nimi oči, místo abychom si to přiznali.
…
Takže máš pro chování tamější armády pochopení?

Svým způsobem je zde egyptská armáda modelem, na kterém se může stavět i v jiných částech světa v případě, kdy by v té či oné zemi světa mohla z různých důvodů začít dominovat jakási extrémní síla popírající občanské svobody či volnost projevu. Měli bychom si konečně uvědomit, že armáda je v případě nouze jedním ze dvou stabilizačních prvků, který má na to tuto roli na území vlastního státu naplnit. Samozřejmě, že za určitých předpokladů. No, a tím druhým předpokladem je ta má neustále omílaná úroveň vzdělanosti a soudržnosti dané populace.

P.S. Kniha je někdy až moc stručná, cca polovinu zabírají fotografie.
P.S.2 Podrobnější informace: https://www.databazeknih.cz/knihy/kolapsy-slozitych-spolecnosti-155139

38 14.01.2020

V divočině s psychopatem, jak tohle dopadne? Nejde o horor, není to ani thriller, ani detektivka. Jde o důsledný ponor do psychiky otce a syna, orámovaný rychle ubíhajícím (skoro až) dobrodružným dějem uprostřed aljašské přírody. Ostrov Sukkwan opravdu existuje, stejně jako všechna ostatní místa z knihy, a díky doslovu o autorovi a jeho životě jsem si udělal konečný obraz celého příběhu. Ono se to tak nějak stalo, jen osudy hlavních postav David Vann pozměnil. Novela je velice čtivá, i když některé části jsou dost nepříjemné a šokující.
85 % (171 hodnotících je na průměru 83 %).
…
Dokážem se vůbec s někým spojit? zeptal se Roy.
Makám na tom, odvětil otec netrpělivě. Drž to chvilku takhle níž.
Mně se zdá, že je to furt stejný, dodal Roy po několika minutách, kdy na ně vysílačka jenom hvízdala.
Otec se k Royovi otočil a zahleděl se na něj se semknutými rty. Běž chvilku dělat něco jinýho, jo?

38 18.12.2019

Právě jsem dokoukal fascinující dokument Rolling Thunder Revue: A Bob Dylan Story by Martin Scorsese, když tu mi na internetovém antikvariátu bliklo, že požadovaná kniha je za rozumnou cenu k dostání. Je to poblíž, osobně přebírám a už listuji a užívám si kouzla dokonalé práce: velký formát, originální texty/básně, přesný překlad, kvalitní fotografie, kompletní noty i akordy a ke každému songu komentář od kolegů muzikantů nebo přímo od Dylana, 620 stran.
Ve zmiňovaném (tak trochu pseudo-) dokumentu jsou na počátku celé akce dvě osobnosti. Vedle Boba Dylana Alan Ginsberg. Doplňují se, ale časem začne na jevišti dominovat Dylan. Mladé publikum to tak chce: BD zpívá, vyzařuje z něj charizma, má vedle sebe z jedné strany Joan, z druhé Scarlet a jeho zhudebněné básně jsou v porovnání s AG stravitelnější.
Jedna z mála Nobelových cen za literaturu, které dobře rozumím.
100 % (zatím 8 hodnotících s průměrem 95 %).
…
Byl jsem v Londýně, byl jsem v rozpustilé Paříži,
Plul jsem po řece až jsem dorazil do moře,
Byl jsem až na dně prolhaného světa,
Někdy mi připadá, že mé břemeno je těžší, než unesu,
Ještě není tma, ale už se stmívá.
(Not Dark Yet, 1997)
https://www.youtube.com/watch?v=5fGYWAVw2zg
https://www.youtube.com/watch?v=T_5XXjTM2_4

38 14.11.2019

Moc ústřední postavy stoupá, množství mrtvol přibývá, současně se ale také celosvětově snižuje stav nadpřirozených bytostí, jejichž boj o pozice je nekonečný. Chytře vymyšlená zápletka a vtipné hlášky mě udržují v napětí a zahání mé pochybnosti, které se mi občas mihnou v hlavě: stojí tenhle kolotoč násilí a fantazie za těch několik hodin četby? Ale jo, je to dobrá oddychovka, kde nechybí fantastický hlavní hrdina, zajímavý svět, kvalitní suchý humor a logické zarámování začátku a konce.
75 % (1651 většinou nadšených čtenářů generuje nadprůměr 93 %).
…
Chytil jsem rotující čepel kopí (zaplať všichni svatí za kroužkové rukavice) a přesným (dost náhodným) švihem ji zabodl bližší z upírek přesně mezi ňadra. – Jasně jsem slyšel, jak křupla guma spojující košíčky podprsenky. Upírka vztekle vykřikla, bez námahy čepel vytrhla a hodila ji pro změnu po mně. Něco prostě není v pořádku...

38 12.10.2019

Semaforský svět Jiřího Suchého jsem objevil mnohem později než skuteční pamětníci té československé doby tání, která koresponduje se vznikem písniček v téhle sbírce (od konce padesátých let až do osudného roku 1968).
Objevil jsem je později, viděl hry, sehnal desky, pak cédéčka, některé se naučil hrát a chytré a vtipné texty se staly součástí mého života.
A myslím, že objevovat je budou i další a další generace. Stojí to za to.
Kniha je malá, tlustá, s pěknými ilustracemi, v mém případě plná poznámek, akordů a záložek.
100 % (zatím 9 hodnotitelů s průměrem 100 %).

… Potkal potkan potkana, pod kamenem, pod kamenem…
… Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní…
… Měla vlasy samou loknu, jé, jeje…
… Naraž si bouřku ještě více do čela…
… Včera neděle byla, včera byl hezký čas…
... Přišel mi k svátku gratulovat Olda a přinesl mi žlutý tulipán...
... Krajina posedlá tmou, vzpomínky do sedla zvou...
… Pramínek vlasů jí ustřihnu potají, já blázen pod polštář chci si ho dát…
... Zčervená, zčervená, když jí hladím ramena...
... Tereza, jedině Tereza...
… Dítě školou povinné dovede to, co my ne…
… Život je pro mne obnošená vesta, vše co se dalo dávno už jsem prožil…

38 10.10.2019

Zjemnělí intelektuálové versus pragmatický kruťas. Paralela na zoufalý boj o přežití, v kterém degenerující vyspělá civilizace čelí nekompromisním a nemilosrdným dobyvatelům. Kniha z roku 1977 vyniká jednoduchým razantním stylem i věšteckou předvídavostí. Obojí působí naprosto aktuálně. Přečteno po letech podruhé se stejným úspěchem jako poprvé.
85 % (167 hodnotících je na průměru 89 %).
…
„Jsem starší než oni — o dobrých dvanáct nebo třináct let starší než Shirley, propána — to oni by se měli starat o mně a ne já o ně. Jenže oni kapitulovali. Propadli zoufalství — to bylo to první, co je napadlo. Beznaděj. Vzdej se a zemři. On byl jediný, kdo chtěl bojovat, a to z něho udělalo vůdce. V dobrém nebo zlém, dokud nás smrt nerozdělí.
Ale co teď sakra budem dělat?“

38 16.09.2019

Listopad 1992, těsně před rozdělením Československa. Vše se rozjíždí na Moravě. Dva ještě federální případy, propojí se, nepropojí? To u DD nikdy není jisté. Už takhle vysoký standard jeho policejních románů autor ještě překonává svými hlavními zbraněmi: znalostí prostředí, reálnými postavami, svérázným humorem, napínavým pátráním. A přednes Mariána Geišberga čtenářský zážitek posouvá ještě o kousek výš, až k pěti hvězdám.
90 % (aktuálně 265 hodnotících s průměrem 86 %).

PS: Naše Mesto chronologicky:
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210

38 24.01.2019

Případ se táhne časem i prostorem. Amnestovaného magora známe tentokrát už od začátku, putujeme s ním v letech 1990 až 1992 Evropou a sledujeme jeho nechutné řádění a zoufalé únavné a unavující policejní pátrání. Jak už název napovídá, tento příběh má opravdu hororový nádech, což (pokud kombinujeme četbu s poslechem) umocňuje dramatická slovenština Jozefa Vajdy.
75 % (zatím 448 hodnotících s průměrem 88 %).

PS: Máme tu i poučný popis porevolučního obchodování s „průkazy“:
... Zo socialistického kriminalistu sa stal kapitalistický detektív, ani nevedel ako. Odovzdal stranícku knižku a preukaz SZM a povedali mu, že teraz môže pokojne pokračovať v práci a služobný preukaz mu nechajú. Vymenil dve knižky za jednu. Dobrý kauf…

PS2: Chronologicky šestý díl, vydaný jako třetí.
PS3: Pozor, spoiler - http://kriminalistika.eu/muzeumzla/rigo/rigo.html

38 04.01.2019

Tohle ani není detektivka, to je drama. Tíživé drama o československé realitě druhé poloviny osmdesátých let s detailním popisem estébáckých postupů.
100 % (aktuálně 311 hodnotících s průměrem 87 %).

PS: chronologicky první díl, vydaný jako šestnáctý.

38 20.12.2018

Pro autorku údajně jeden z nejoblíbenějších románů, pro mě jeden z nejlepších. Bezkonkurenčně spolu s Deseti malými černoušky nejpromyšlenější z těch, kde chybí velký Hercule Poirot nebo mazaná slečna Marplová. 85 %.

38 07.12.2010

Autor vypráví a vypráví, popisuje Británii pod římskou nadvládou jako by byl přímým účastníkem, jenže když se ani v polovině knihy nic zásadního nestalo, došla mi trpělivost. Ze všeho nejvíc mi text připomínal prehistorické sci-fi, kdy hlavním a jediným autorovým trumfem byl polopatický popis neznámého světa. Nedočteno.

Dokonalý přehled středoškolské fyziky. Stručný, pochopitelný a logický popis dějů, které v přírodě probíhají. A je jedno jestli s lidmi, nebo bez nich a je jedno, jestli máte maturitu, nebo ne. Jde jen o to, jak tyhle jevy dokážeme využívat. Fyziku mám rád, je to věda, kterou politikové neovlivní, tak se ji teď alespoň rozhodli částečně žákům utajit, viz aktuální ministerský návrh na zjednodušení osnov. Fyzikální zákony sice budou ve vesmíru platit nadále, ale úředníci mají za to, že Newtonovy zákony, Ohmův zákon nebo zákony zachování energie jsou nad rozum žáků druhého stupně, měly by se vyučovat až na střední škole. To znamená, že pro velkou část populace bude racionální pohled na svět utajovanou záhadou, jakýmsi nepochopitelným nesmyslem, a místo toho do škol skrz doplňky osnov nastupuje politická ofenzíva multikulturní výchovy (například zohlednění potřeb minoritních skupin, aktivní spolupodílení se podle svých možností na přetváření společnosti, nekonfliktní život v multikulturní společnosti a podobně). No, výsledků těchto experimentů a snah o proměnu lidstva, kdy šelmy a dravce je nutno změnit na ovečky, stanovit, že Země je placatá, zlomit přírodní zákony, se nejspíš dočkáme brzy.
100 % (aktuálně 2 hodnocení s průměrem 100 %).

P.S.
Možná by bylo řešením druhý stupeň základní školy úplně zrušit, aby nám pod tíhou učiva ty ubohé děti nekolabovaly;-).

37 28.02.2021

Výjimečně přidávám druhý komentář, nemohu si odpustit zveřejnění Burroughsova příspěvku ke kampani Me Too:

Diana zašla do jeskyně. Vrazil jsem okamžitě za ní dovnitř. Ležela na lůžku z travin, které jsem pro ni upravil a zakrývala si tváře rukama. Sotvaže zpozorovala, že jsem vešel, vyskočila jako tygřice.
„ Nenávidím vás!“ zvolala.
Poněvadž jsem přišel z plného slunečního jasu do vnitra temné jeskyně, nemohl jsem v prvé chvíli rozeznati výraz její tváře a byl jsem tomu rád, poněvadž nerad bych byl viděl její sličné tahy zborcené nenávistí.
Vstoupil jsem a neřekl jsem ani slovo. Pokročil jsem až k ní a uchopil jsem ji za obě zápěstí; když se mně snažila vymknouti, objal jsem ji tak, že nemohla mne rukama odstrčiti. Bránila se jako tygřice; strhl jsem jí hlavu nazpět; uvědomuji si, že jsem v onom okamžiku zhrubnul, že jsem se vrátil o tisíce milionů roků nazpět, že se ze mne opět stal skutečný skalní muž, který se zmocňuje své družky násilím — a vášnivě jsem líbal její nádherná ústa.
„ Diano,“ zvolal jsem, cloumaje s ní hrubě, „mám vás rád. Dovedete pochopiti, že vás mám rád? Dovedete pochopiti, že vás miluji vroucněji než kohokoliv jiného z mého světa? Chápete, že budete mojí? Že se nedovedete vzepříti mé lásce?“
Zpozoroval jsem, že Diana spočívala v mém náručí zcela tiše a když moje oči si zvykly na temnotu jeskyně, viděl jsem, že se usmívá — že se usmívá spokojeným, šťastným smíchem. Nevěděl jsem, co si mám mysliti. Pak jsem si všiml, že chce lehounce vyprostiti své ruce z mého objetí; a tu jsem cítil, jak její něžné ručky se šinou po mé šíji vzhůru, ovinují se kolem mé hlavy a v tom jsem již ucítil hebké její rty na svých. Byl to nesmírně dlouhý polibek. A pak teprve promluvila.
„ Proč jste to neučinil ihned, Davide? Čekala jsem na to tak dlouho!“

37 13.12.2020

Další díl komplikované stavebnice značky Vegaš, bez Koniáše, bez Baklyho. V ní nás autor spolu s nečekaným svérázným hrdinou prohání vlevo, vpravo, dopředu, dozadu, nahoru a tentokrát hlavně dolů, a nutí nás těšit se na další doplněk.
95 % (215 hodnotících je na průměru 86 %).
…
Byli okolo mě, slyšel jsem je přicházet, cítil jsem blížit se smradlavou, odpornou, páchnoucí maleriatskou magii, kterou se obklopili. Bylo jich sedm.
Šest se stáhlo, vnímal jsem hroty útočných kouzel opírajících se o mou hruď.
„Měl jsi být agonií zmítající se troska prosící o milost.“
Ten hlas jsem dobře znal.
„Nejsem.“

37 05.09.2020

Pro Škvoreckého a jeho hrdiny (a samozřejmě i hrdinky) mám už dávno slabost. Jeho knihy hodnotím nad obvyklý průměr. Krátké setkání číslo 1 není výjimkou. Můj oblíbený autor s pomocí své manželky mne znovu zavedl do vzdáleného světa české komunity v Torontu s obvyklými častými záblesky vzpomínání na starou vlast, na úplně jiný svět. Když jsem se Škvoreckým začínal, vážně jsem o útěku do Kanady uvažoval, nakonec mé hrdinství skončilo jen přestěhováním za prací do středních Čech. I tak to beru jako určité rozdvojení, velmi vzdáleně srovnatelné s předrevoluční emigrací. Spolužáci a přátelé zůstali na jihu, tady mám spoustu nových, ale… je to malá emigrace.
Bavila mě ich forma z pozice několika vypravěčů, sofistikovaný humor, jemný náznak detektivky, nenásilné odkrývání tajemství českých přistěhovalců a za brýlemi pod slamákem jsem tušil jako vždy laskavý, tolerantní a mírně ironický autorův úsměv.
90 % (zatím 24 hodnocení s průměrem 77 %).

37 20.04.2020

Pověstný mistr humoristické sci-fi zde v rychlém sledu střídá okamžiky fantastické, napínavé, humorné, a bohužel i fantasmagorické. Bez těch posledních by četba ubíhala plynule a v dobré náladě. Děj je přiměřeně zamotaný a plný nápadů a úsměvných reálií dvaadvacátého století viděných pohledem z roku 1957. Příjemná zábava.
75 % (jsem hodnotící s pořadovým číslem 17, aktuální průměr je 73 %).
…
Fronta mlčky postupovala kupředu. Blaine si všiml, že muži i ženy v ní jsou vesměs nuzně oblečení, zanedbaní, nemytí. Všichni měli stejný výraz zarputilého zoufalství.
Je snad ve frontě na chleba?
Poklepal na rameno muži, který stál před ním. “Promiňte,” zeptal se ho, “na co tu stojí ta fronta?”
Muž otočil hlavu a upřel na Blaina zarudlé oči. “Na budku pro sebevrahy,” odpověděl a bradou ukázal na začátek fronty.
Blaine mu poděkoval a rychle z fronty vycouval. Takhle zahájit svůj první opravdový den v budoucnosti, to nevěští nic dobrého. Budky pro sebevrahy! No, on do žádné takové dobrovolně nevleze, to tedy rozhodně ne.

37 07.04.2020

Šedesátá léta – doba, kdy se mladí zbavovali konvencí a radovali se z přicházejících změn. Ti na západě směřovali doleva, lidé na východě doufali v posun doprava. Autor důkladně nahlíží do pocitů mladého anglického novomanželského páru s důrazem na traumata sexuální nezkušenosti v kombinaci s jejich labouristickým politickým přesvědčením.
Přitom nás zahlcuje podrobným a otevřeným rozborem trapností při prvních sexuálních zážitcích a stejně podrobným popisem obrovské vzdálenosti mezi rodinnými zkušenostmi dvou lidí stejné národnosti.
V novele vidím varovnou otázku: Jak můžeme pochopit partnera z jiné země, jiné kultury, jiné civilizace, když nedokáže porozumět ani Angličan z venkova Angličance z města?
90 % (381 hodnotících je pro mě na nepochopitelně nízkém průměru 77 %).
…
Sebevědomě potrhlí univerzitní studenti, připomínka toho, jak strašně toužila odtud odejít. Dokonce už jako žačky pokládaly s kamarádkami vysokoškolské studenty za ostudu, za dětinské vetřelce v jejich rodném městě. (Jde o Oxford-:).

37 20.05.2019

Ať vyšetřuje slečna Marplová, policie nebo amatéři jako Gwenda a Giles, všichni musí mít jednu důležitou schopnost: musí mít herecké nadání, musí umět lhát. Při řešení této zapeklité polozapomenuté záhady domu na pobřeží nakonec odhalí ještě většího lháře, hlavního a samozřejmě nečekaného padoucha, který už po osmnácti letech nepočítal s otevřením případu, natož s andělsky ochranitelskou rolí slečny Marplové.
75 % (105 hodnotících, 84 %).

37 23.02.2019

1992, další díl porevoluční bratislavské policejní historie.
Témata: církev, zbytky sítě ŠtB, oddělení vražd.
Šachová partie, kde dva hrají, figurkami ale tahá ten třetí. Ale kdo je kdo? Díl asi nejznámější a nejobsáhlejší, zatím jediný zfilmovaný, nechal jsem si číst a využil při tom dokonalý přednes Jozefa Vajdy.
Na Dánových knihách oceňuji jejich uvěřitelnost, tentokrát to ale tak úplně neplatí. Může za to jednak Krauzovo přehnaně nezodpovědné jednání a za druhé mnohokrát už jinými autory použitá středověká záhada.
75 % (aktuálně 500 hodnotících s průměrem 84 %).

PS: Chronologicky osmý díl, vydaný jako šestý, děj se prolíná s Bestií, která popisuje pátrání v letech 1990 – 1992.
Naše Mesto chronologicky:
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210

37 19.01.2019

Týn nad Vltavou, město mého mládí, před kterým se likvidační kruh kolem temelínské elektrárny zastavil. Autor, jehož jsem „objevil“ teprve letos, umí úžasně popsat atmosféru zoufalství a zmaru lidí z vesnic, které stály v cestě. Ať už přímo elektrárně, kolem níž se bouralo úplně zbytečně, nebo hněvkovické nádrži na Vltavě. Purkarec, Jaroslavice (kde jsem měl babičku s dědou), Buzkov, Březí, Podhájí, Knín, Temelínec, Hrádek. V létě jsem ta místa projížděl na kole, jedině ovocné stromy naznačují, kde byly pozemky kolem chalup, které zmizely. Pro spoustu lidí byla akce Temelín událostí horší, než obě světové války.
90 % (dnes 848 hodnotících s průměrem 87 %).

37 14.11.2018