mi-380 komentáře u knih

Začátek roku 1812, Poloostrovní válka pokračuje bitvou u Badajoz. Díky Cornwellovi a jeho Sharpovi se ze mě stává odborník na Napoleonské války. Třinácté pokračování a v každém jedna skutečná, historicky doložená bitva, přesně popsaná, za nitky v ní obvykle tahá lord Wellington. Sharpova psychika je znovu pod bodem mrazu, což je normální stav na začátku každé nové epizody. Vypadá to, že ztratí hodnost kapitána a na scéně se objevuje jeho odvěký nepřítel, doposud nejhnusnější postava celé série, takže Sharpe musí tentokrát vybojovat několik bitev současně, zvlášť když se ještě ke všemu náhle objeví jeho femme fatale. Zajímavý je autorův pohled na spojence Britů; Portugalci, Španělé, Němci, ne všichni jsou spolehliví. Obzvlášť jeden z těchto národů se u Cornwella často ocitá v roli lenochů a zbabělců. Vrátil jsem se k sérii po několika měsících a časová prodleva se ukázala jako dobrý tah, zase mě to bavilo o něco víc.
90 % (zatím 76 hodnotících s průměrem 94 %).
…
Sharpe viděl na zárubních dveří, jak často armády touhle cestou procházely. Intendanční důstojníci na nich označovali křídou, kde bude kdo ubytovaný, takže třeba SE/L/6 znamenalo, že v domě se ubytuje šest vojáků jihoessexské lehké roty. Jenže na každých dveřích bylo takových značek spousta, i když časem bledly, a to vypovídalo o rocích, po něž válka tenhle kout země obšťastňovala. Byly tu značky anglických, irských, waleských, skotských, německých a portugalských regimentů, a dokonce i podivná označení, která tu zůstala po francouzských batalionech. Teprve až bude Badajoz dobyt, přesune se válka do Španělska a zanechá Portalegre jeho klidu a míru.

53 08.08.2021

Kniha je v modrém hodnocení. Nemá spád, není ani moc napínavá a popis krutého vraždění je minimální, přitom se morduje sekerou a z toho by jiní vyčarovali pěkně krvavé orgie. To jsou skutečnosti, které leckterým milovníkům moderních thrillerů vadí. Mě ne, naopak. Autorův rozvážný styl připomíná mé oblíbené Islanďany. Tady se ale ocitáme úplně jinde: v imaginárním státu, v takovém trochu nafouklém Rakousko-Uhersku, v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století, tedy v době těsně před masivním rozšířením moderních výdobytků velkého bratra, jako jsou kamery, mobily a počítače. V tomto světě se pohybují postavy mírně starosvětského rázu, prožívající a řešící své běžné životní peripetie a co mě na nich baví velmi, jsou rozhovory, zcela přirozená lidská mluva. Tady u mě autor znovu zabodoval maximálně. A nakonec i na tu trochu překvapení a napětí dojde. S inspektorem Van Veeterenem jsem se potkal podruhé a těším se na pokračování.
90 % (aktuálně 180 hodnotících s průměrem 71 %).
…
Cena jeho hudební aparatury tedy značně převyšovala jakoukoli částku, kterou by kdo byl ochoten dát na zbytek jeho starého opelu, a přesně tak to chtěl. Auto je dopravní prostředek. Hudba je prostředek rozkoše.
Je zcela jasné, co má vyšší prioritu.

63 07.08.2021

Mistr krátkých románů McBain se projevil i jako mistr dlouhých povídek. Tři příběhy; jasné, stručné, výstižné, přesvědčivé, navíc citově zabarvené. Jako bych přečetl další tři autorovy romány, velká spokojenost. Dalo se to zvládnout i během intenzivního vodácko-turistického pobytu na Soumaráku.
95 % (zatím 85 hodnocení s průměrem 84 %).

P.S.
V hlavních rolích postupně Carella, Meyer, Hawes.

56 05.08.2021

Velínského ukecaný, teď už třicetiletý Ota Fink znovu proplouvá poválečnou dobou s šarmem Fanfána Tulipána. Silvestrovská zima, lyžařský výlet ROH, trampské osady, přesuny vlakem, autobusem, tramvají, dokonce i velorexem, skromné a ošuntělé lokality, poslední cenová skupina. Ota je stále chudý a stále stejný bojovník za spravedlnost, vylže se z každé situace, každému vyká jako malý kluk, přestože ostatní mu tykají, a jeho většinou servilní chování k příslušníkům SNB je dnes až nepochopitelné. Ale případ s Marií řeší a samozřejmě vyřeší. Příjemná připomínka doby, tohle je už jedenáctý příběh. Nadšení z četby by tu bylo, ale už o stupínek nižší než u prvních dílů, ruší lehké závany romantické naivity a naivní romantiky.
80 % (zatím 38 hodnotících s průměrem 90 %).
…
„Co si to tam šeptáte?“ zeptal se esenbák.
„Co bysme si asi šeptali,“ řekl Sam a zasmál se.
„A co je vám k smíchu?“
„Já se nesměju. Je to takovej tik.“
„Však ono vás to tikání přejde.“
…
Před sebou na stole měli zástup plnejch i poloplnejch korbelů i půllitrů, pekáč prejtu, prkno špeku, talíř nakrájenýho chleba, flašku okurek, nože, škatulky startek, plný popelníčky, fajfky, sirky a pytlíky s tabákem. Na levým rukávu měli všichni našitý kolečka s obrázkem jakýhosi rozchechtanýho debila a nápisem, kterej jsem sice nepřečet, ale jakej jinej nápis to moh bejt, než T. O. MERRY BOYS.

57 05.08.2021

Mistrovská práce, Ken Follett v nejlepší formě. Napínavá štvanice na skvěle popsaného antihrdinu, při které se zatajeným dechem čekáme, kdo se mu v ohrožené Británii zase připlete do cesty. Dokonalý mix špionážního thrilleru a stevensonovského dobrodružství. Jsme u Folletta, takže špetka erotického dusna nemůže chybět.
95 % (aktuálně 155 hodnocení s průměrem 87 %).

64 29.07.2021

Konečně se střetávají dvě Velínského celoživotní priority: tramping a muzika. Do toho přihodí lidovou armádu s charakteristickou důstojnickou československou mluvou (kterou starší znají dobře z vojny, mladší si ji mohou vychutnat v Tankovém praporu nebo Černých baronech), holku House v důstojné roli, a máme tu další, záhadou zpestřený, příjemný návrat do doby před šedesáti lety. Navíc s pěkně zamotaným finále a po něm ještě s autorovým připomenutím dosavadních deseti Otových dobrodružství.
85 % (zatím jen 39 hodnotících s průměrem hodným obdivovatelů Oty i Kapitána Kida – 96 %).
…
Byl to plukovník Hlomoza, pod kterým jsem tady na jaře bránil vlast s krumpáčem a lopatou. Jeho národnost byla typicky důstojnická, něco mezi chacharem, horehroňákem a mírně pokročilým vasrpolákem.
…
„Ty, Bigglesi, hele… Já tě fakt strašně miluju.“
Nebylo to pro mě nic novýho a nemůžu říct, že by mi to nelichotilo. Problém byl v tom, že holka House mě takhle strašně milovala už dobrejch šest let.
…
„Prečo ste nezuóstal na vojně?“ zeptal se.
„Protože jsem vás tenkrát neznal, soudruhu plukovníku,“ odpověděl jsem. „Kdybych bejval —“
„Choďte mi volakdě,“ zašklebil se. „Kecátě.“
…
Před panelákem se hemžil houf kluků kolem Bimba. Seděl v sedle motocyklu, pokuřoval a vypadal jako samotnej Harley s Davidsonem dohromady. Kluci čuměli na jeho americkej silostroj, a když jsme zaparkovali vedle, jen se po Fandově číze pohrdavě ohlídli.

68 27.07.2021

Tenhle úžasný životní příběh se mi pořád omílá v hlavě, ke knize se často vracím, nedá mi to, musím přidat pár citátů.
…
Někteří lidé říkají: „Dejte zákazníkům, co chtějí.“ Ale to není můj přístup. Naším úkolem je zjistit, co chtějí, ještě než to začnou chtít.
Myslím, že to byl Henry Ford, kdo jednou řekl: „Kdybych se byl zeptal zákazníků, co chtějí, řekli by: ‚Rychlejšího koně!‘ “
…
Když se náš rozhovor stočil na žalostný stav americké ekonomiky a politiky, předložil mi Jobs několik ostrých názorů týkajících se absence silných světových vůdců. „Obama mě zklamal,“ řekl. „Ten vést nedokáže, protože má strach, aby se někoho nedotkl nebo někoho nenaštval.“ A pak, jako by mi četl myšlenky, se usmál a dodal: „Ano, tenhle problém jsem já osobně nikdy neměl.“
…
„Prezident je velmi bystrý člověk,“ řekl Jobs, „ale neustále nám vysvětloval, proč to či ono nejde. A to mě skutečně rozčilovalo.“ Jobs neustále zdůrazňoval, že musí být nalezen způsob, jak zajistit Americe více kvalifikovaných inženýrů.
…
„Líbí se mi myšlenka, že i po mé smrti ze mě něco zůstane,“ řekl. „Je divné si pomyslet, že celý život shromažďujete zkušenosti, možná i nějakou tu moudrost, a najednou z toho nic nezbude. A tak bych opravdu rád věřil, že něco zůstane, že třeba naše vědomí bude někde existovat dál.“
Pak dlouho mlčel. „Ale na druhou stranu – možná je to, jako když zmáčknete vypínač,“ řekl pak. „Cvak! A všechno je pryč.“ Znovu se odmlčel a po chvíli se usmál. „Asi proto jsem na naše výrobky nikdy nechtěl dávat vypínač.“

66 26.07.2021

Taková bichle a tak pěkně se to četlo. No, Isaacson mě okouzlil už životopisem Einsteina, tak co se divím.
Jobs byl sice po většinu svého života sobecký, sebestředný, geniální blázen, ale asi i proto je jeho životní příběh tak zajímavý. Měl tři hlavní děti: Apple, NeXT a Pixar. Ty skutečné čtyři u něj byly až na druhém místě.
100 % (aktuálně 700 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Příštího dne se vypravil do Pixaru. Měl to místo ve stále větší oblibě, a chtěl proto oznámit zaměstnancům, že stále zůstává jejich šéfem a bude se o ně starat. Ale lidé z Pixaru byli rádi, že se bude nyní částečně věnovat také Applu. Byli rádi, když se na ně Jobs příliš nezaměřoval. Byl užitečný při velkých jednáních, ale mohl být nebezpečný, když měl příliš mnoho času.
…
On byl čerstvý multimilionář, ona světově známá celebrita, ale vždy se držela při zemi a v žádném případě nebyla tak bohatá. Nevěděla tehdy, co si má o něm myslet, a ještě po třiceti letech z toho byla stále zmatená. Na jedné večeři na začátku jejich vztahu vykládal Jobs o Ralphu Laurenovi a jeho obchodu Polo. Baezová přiznala, že tam ještě nikdy nebyla. „Má tam jedny červené šaty, které by se k tobě perfektně hodily,“ řekl a odvezl ji do známého obchodu na hlavní ulici ve Stanfordu. Baezová vyprávěla dál: „Říkala jsem si, to je senzační. Jsem tu s nejbohatším mužem na světě, který mi chce koupit tyhle krásné šaty.“ Když přišli do obchodu, Jobs si koupil několik košil pro sebe, ukázal jí ty červené šaty a řekl, že by v nich vypadala ohromně. Souhlasila. „Měla by sis je koupit,“ řekl nakonec. Trochu ji to překvapilo. Opáčila, že si je vlastně nemůže dovolit. On neodpověděl a tak odešli. „Nemyslíte, že když někdo takhle celý večer mluví, že jsem si neměla myslet, že mi je chce koupit?“ zeptala se mě, a vypadalo to, že je ještě po všech těch letech vyvedená z konceptu. „Teď je tajemství červených šatů ve vašich rukou. Já se kvůli tomu cítím pořád trochu divně.“ Dal jí počítače, ale nikoli šaty, a když jí přinesl květiny, vždycky ji ujistil, že mu zůstaly v kanceláři po nějaké obchodní akci. „Byl romantický, ale zároveň se bál být romantický,“ pravila.

P.S.
Na věci kolem IT občas kontaktuji ajťáky. Dva. Jeden nenávidí Apple, druhý uznává jen Apple, jenže tím by se neuživil, tak řeší i neApple. Já sám jsem z daleké široké rodiny zůstal jediný u Androidu a Microsoftu. Měl jsem dva iPady, ale nijak mě neoslnily, prášilo se na ně v polici, rozdal jsem je.

64 16.07.2021

Tahle série se snad nedá zvládnout celá. 57 dílů, to bych nesměl číst nic jiného než 87. revír a dělat nic jiného než číst - 87. revír, samozřejmě. Není to ale špatná myšlenka, možná by to stálo za to. Zatím mě to pořád baví, autor dokázal psát několik příběhů za rok (tady se setkáváme po čtrnácté, je rok 1960, přičemž sérii odstartoval v roce 1956) a stále přicházel s originálními nápady, naprosto pravděpodobným vyšetřováním i motivy, svěžími dialogy a logickým, ale i tragickým, vývojem hlavních postav. Tentokrát zvládnuto pomocí čtečky a bt sluchátek během celodenní služební cesty do Chomutova.
90 % (zatím jen 79 hodnocení s průměrem 89 %).
…
Arnold Halsted měl ohromnou kliku. Byl od srpna „dočasně nezaměstnaný“, ale měl manželku, která byla velice zručná vyšívačka korálků a měla chuť převzít obživu rodiny a nechat ho sedět polosvlečeného v ložnici a koukat ven oknem.

P.S.
V akci tentokrát hlavně Kling, Carella a Meyer

64 13.07.2021

Devět povídek a na konci jedna ústřední novela, která zabírá víc než polovinu knihy. Autor nás zavádí do periferních částí naší republiky na konci padesátých let. Pohraničí, omšelá pražská čtvrť, smutné lásky, kolektivizace, budovatelské nadšení, závazky, povinné studentské brigády, stranické schůze. Doba stále ještě nebezpečná, Klíma ji ale popisuje jen s přiměřenou angažovaností, takže se nejedná o agitku, ale o poctivý popis doby z pohledu tehdy levicového intelektuála.
80 % (aktuálně 11 hodnocení s modrým průměrem 71 %).

51 11.07.2021

Dalo se to čekat, Yrsa se odhodlala. Duchařina probublává většinou jejích detektivek, vždy se ale nakonec objeví racionální řešení. Tady nechala autorka vybuchnout pravou islandskou sopku, co vystřeluje duchy po západních fjordech a nechává čtenáři volný průchod skrz hranici mezi thrillerem a hororem. Obě linie příběhu jsou přinejmenším zajímavé, po jejich splynutí se napětí rychle stupňuje a dostává na to známé maximum, kdy četba odkládá spánek na jindy.
85 % (aktuálně 584 hodnocení s průměrem 81 %).

63 11.07.2021

Ölandské léto se starým dobrým Gerlofem, záhadnou Lisou a krutým Navrátilcem. Očekávaná pohoda posledních prázdnin dvacátého století se ale ošklivě pokazí propojením hlavních postav s temnou minulostí i třaskavou současností rozvětvené a nevyzpytatelné rodiny místních boháčů Klossových. Theorin tentokrát přitvrdil, a to se týká jak zločinů samotných, tak hlavně připomínáním krvavých historických událostí minulého století. Vše se znovu skoro obejde bez policie, nechybí však silná dávka nostalgie a smutku, pořádné překvapení ve vysněné Nové zemi a hlavně otázka: Jak by asi dopadl kdokoli z nás, pokud by ho dostaly mezi kola stejné mlýny osudu jako Arona?
85 % (zatím 323 čtenářů je na stejném průměru 85 %).

52 10.07.2021

Chudoba versus bohatství, umění versus komerční kýč, zoufalství promarněného talentu, nenávratně mizející tvůrčí síla. Šílenství nešťastného malíře, ale i samotného autora, prosakuje četbou jako rozlitá barva. Novela je zajímavě rozčleněna na dva samostatné příběhy, které spojuje jen… TEN obraz a TA tajemná postava na něm.
Audiokniha: suverénní četba Borise Rösnera.
85 % (155 hodnotících s průměrem 84 %).
…
Koupil obraz za vysokou cenu, opatrně jej přinesl do svého pokoje a se zuřivostí tygra se na něj vrhl, trhal jej, rval, rozřezával na kousky a dupal po něm provázeje to všechno divokým smíchem rozkoše…
…
skřípal zuby a požíral obraz baziliščím pohledem…

57 09.07.2021

Napínavá a krví obarvená cesta britského dámského sabotážního komanda okupovanou Francií několik dnů před 6. červnem 1944. Specialista na špionážní historky Ken Follett ani tentokrát čtenáři nedá šanci vydechnout, děj žene vpřed bez zbytečných odboček. S popisy přírody se tu nesetkáme, s popisy lokalit a charakterů jen minimálně.
80 % (aktuálně 288 hodnocení s průměrem 88 %).
…
Rychle se podívala a spatřila podsaditého, sporého muže s kulatou hlavou a nakrátko ostříhanými vlasy. Za ním stála Ruby. Ve tmě zvedla cosi, co připomínalo železnou tyč, a teď ho s tím vší silou udeřila do hlavy. Byl to ochromující úder a muž se bez hlesu zhroutil k zemi.
„Seznam se se seržantem Beckerem,“ řekla Ruby.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se Flick.

P.S.
Skupina Kavky: Flick, Ruby, Jelly, Diana, Maude a Greta

59 08.07.2021

Tentokrát žádné velké pátrání, žádná razantní honička. O to víc si můžeme užít výstižných popisů komplikovaných vztahů mezi policisty a dramatických životních příběhů hlavních postav, především z komunity portorikánských přistěhovalců. Často mám u McBaina pocit, že mí oblíbení domácí vypravěči policejních historek, Dominik Dán a Martin Goffa, byli jeho pilnými čtenáři.
Stručné, výstižné, napínavé, smutné.
90 % (aktuálně 92 hodnocení s průměrem 78 %).

P.S.
V akci tentokrát hlavně Parker, Fernandez, Carella a poručík Byrnes.

61 07.07.2021

Jména, místa a data napovídají, že se nacházíme na konci dvacátého století v imaginárním evropském státu, sahajícím od Holandska k Pobaltí, od Skandinávie k Rakousku, v němž se autor prostřednictvím intuice svérázného komisaře Van Veeterena vyrovnává s traumaty, jež zřejmě kdekomu dovedou vytvořit dvě významné instituce: rodina a škola.
Už pátrám po dalším dílu, tenhle styl detektivky zdá se mi být velmi originální, jak napsala v komentáři Awča: „To byla ale divná kniha.“ U ní to znamená mínus, u mě plus. Díky za tip, kap66.
80 % (aktuálně 266 hodnocení s modrým průměrem 71 %).

58 07.07.2021

Zajímavý a poučný pohled na válečná léta v okupovaném Dánsku.
Česko – Dánsko 1 : 2, Dánové nám právě (v Ázerbájdžánu!?) ukončili účast na fotbalovém Euru 2021. Podobným výsledkem by dopadlo i porovnání naší a dánské okupace během druhé světové. Na remízu by byl rychlý způsob obsazení území a složení zbraní bez obrany a také podobné procento kolaborantů. Dánové ale vítězí v ochraně a záchraně valné většiny židovských spoluobčanů a asi i ve stupňujícím se trvalém odporu, což Follett na příkladu jedné ze špionážních válečných epizod popsal stylem jemu vlastním, to znamená s maximální čtivostí, trochou erotiky, vysokým počtem tragických osudů a dostatkem napětí.
90 % (aktuálně 174 hodnocení s průměrem 87 %).

61 05.07.2021

S napětím očekávaný návrat do Nášho Mesta se mi při četbě úvodních kapitol jevil jako pokračování ze setrvačnosti. Rozvleklé, pomalé, bez šťávy a tahu na bránu. Jenže brzy kolem nás začne autor motat jeho typickou pavučinu, tentokrát spletenou ze dvou časově posunutých případů. A znovu dokáže patřičně nahodit atmosféru porevoluční doby, přesně popsat postavy obětí, svědků, podezřelých i detektivů a případy krůček po krůčku vyřešit/skoro vyřešit.
I když pořadové číslo je 32, chronologicky se kniha aktuálně řadí na osmé místo, navazuje na román „V tieni“.
Audiokniha – opět skvělá četba Martina Mňahončáka.
90 % (zatím 17 hodnotících s průměrem 88 %).

P.S. Úvod série, chronologické řazení po vydání titulu „Bremeno minulosti“ (v závorce datování hlavního příběhu):
01. Uzol (1988)
02. Básnik (1988)
03. Nežná fatamorgána (1989)
04. List zo záhrobia (1990)
05. Mucha (1990)
06. Beštia (1990 - 1992)
07. V tieni (1991)
08. Bremeno minulosti (1991)
09. Mucholapka (1991)
10. Rudý kapitán (1992)
Kompletní aktualizovaný seznam: https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210

67 03.07.2021

Dárek od přítele Jaroslava, mého věčného tenisového soupeře. Ani pozorná četba mě však nedovedla do Wimbledonu, zůstávám na úrovni pink, pink, pink...
80 % (aktuálně dvě hodnocení s průměrem 70 %).

46 25.06.2021

Kamarád Václav, meteorolog, tvrdí: „Počasí známe přesně, ale jen to, co bylo včera, to ti dokážeme vysvětlit důkladně, horší je to s tím, co bude zítra.“ Nějak tak podobně je to i s ekonomy. Mají spousty teorií o tom, proč a jak dochází ke krizím, bublinám, recesi, devalvaci, inflaci, ale přesněji předpovědět kdy a jak tyto jevy nastanou, to nedokážou. Dominik Stroukal o tom ale umí hezky vyprávět a na konci vyvodí i několik praktických doporučení. Přečetl jsem od něho už třetí knihu (před touto Bitcoiny a Dark Web) a díky němu pochopil i pojmenování směru, ke kterému jsem už před pár lety (díky své narůstající skepsi k politikům a k roli státu a jeho hrozivě se rozrůstající armádě zaměstnanců) dospěl, vyznává jej i autor. Přidávám ho do oblíbených.
95 % (aktuálně 22 hodnocení s průměrem 86 %).
...
Jak říká Milton Friedman, není nic trvalejšího než dočasný vládní program.

57 24.06.2021