mi-380 komentáře u knih

Doufal jsem, že si tu vyjasníme těch pár věcí, které v prvním románu s inspektorem Bergmanem zůstalo v mlze. To se nepovedlo, přesto se znovu ocitám v podobném prostředí. Tvrdě konkurenční ženský svět, kde muži, s výjimkou hlavního vyšetřovatele, hrají podřadnou, přímo parazitickou roli. Nekompromisní pohled na vztahy tří starých kamarádek a mezi scénáristy seriálu Ulice, pardon Pavlač, vidím jako další podařenou kombinaci žánrů psychologická sonda/detektivka s bystrými postřehy a překvapivou tečkou. Jen jsem se tentokrát nějak nedokázal ponořit do příběhu, tak jako poprvé. Těch podvodů, lží, zatajování a vztahových pavučin na mě bylo nějak moc.
75 % (aktuálně 763 hodnotících s průměrem 84 %).
…
Vstřícnost je moje prokletí, blesklo jí hlavou, když vedla dvojici policistů pěšinou mezi čekankami. Nechala bych se snad i zastřelit, kdyby to byl jediný způsob, jak odvrátit konflikt...
…
Samozřejmě že měla mámu ráda, to je přece jasné, zatraceně! Jen se to tak nějak vyvinulo, že ji měla nejraději, když zrovna nebyly spolu...

75 25.09.2021

Tak to mi udělalo radost. Ani ne tak postavy románu – studené, poživačné, prolhané, potěšila mě autorka svým důkladným postupem, připomínajícím mé oblíbené Islanďany. Pražská Baba, aukční síně, kočkoland, lesoparky, lokality ožívající mnoha nepříjemnými postavami, z nichž každá má své tajemství, minimálně každá druhá je podezřelá a všechny jsou přesně vystižené. Můj objev světa Michaely Klevisové je jako když Tarzan objevil ztracenou říši Oparu, plnou zlata: krásné ženy špatných charakterů a zdegenerovaní muži, hnaní primitivními pudy.
80 % (aktuálně 1070 hodnotících s průměrem 82 %).

99 23.09.2021

To se samozřejmě normálně číst nedá, pokud tedy nemáte vysněnou fotografickou paměť. Ta mi chybí, zato mi nechybí touha poznávat historii, tak si občas toho obra položím na stůl, pročítám, a nechávám ho na stole další den a další a další, až se manželka rozčílí a odnese ho na místo v knihovně. No, a tenhle proces se čas od času opakuje. Oproti informacím na internetu je to tu pěkně všechno pohromadě a navíc s dokonalou časovou osou, souběžně porovnávající vývoj na všech světadílech.
100 % (aktuálně 12 hodnocení s průměrem 90 %).

54 19.09.2021

Červenec 1812, Poloostrovní válka, bitva u Salamanky. Wellington pokračuje ve svém tažení proti Francouzům a Sharpe u toho nemůže chybět, navíc dostává speciální úkol. Náš hlavní hrdina obvykle začíná každou novou knihu ve špatné náladě, což zde výjimečně neplatí. Zato špatnou náladu dostávají osvoboditelé Pyrenejského poloostrova (Britové, Portugalci a Němci) z laxního přístupu španělské armády. Prestiž Španělů zachraňují jen partyzáni. I tentokrát, už po čtrnácté, jsem spokojeně prošel s hlavními hrdiny kus světa, ocitl se uprostřed historie, intrik, dobrodružství, milostných hrátek a nebezpečné hry o čest a slávu.
85 % (zatím 68 hodnotících s průměrem 93 %).
…
Válka nabývala na rozměrech, šířila se přes Poloostrov do Evropy a už se ozývaly pověsti o tom, že se Američané chystají proti Anglii, zatímco Napoleon, cirkusový ředitel toho všeho, pohlížel na sever do prázdných map Ruska.
…
Možná trochu spoiler:
Zdálo se, že Francouzi jsou uvnitř tohoto širokého ohybu skutečně jako v pasti, ale přesto se jim během noci podařilo uniknout na východ. Stovky jich řeku přebrodily, většina však pokračovala k jedinému mostu, který mohli použít. Děla a vozy s bagáží a raněnými, to vše směřovalo do Alby de Tormes k mostu střeženému španělskými děly.
Jenomže Španělé tam nebyli. Uprchli tři dny předtím, aniž vůbec zahlédli nepřítele. Věděli, že Francouzi postupují k jihu, a protože se báli porážky Britů, sbalila si španělská posádka bagáž a odtáhla na jih. Španělé opustili své strážní stanoviště, most zůstal pro Francouze otevřený a Marmontovi vojáci unikli během noci na východ. Tím bylo velké Wellingtonovo vítězství znehodnoceno.

P.S.
Počty zabitých a zraněných u Salamanky (wikipedie):
Francouzi – 13 000
Britové a Němci – 3 129
Portugalci – 2 038
Španělé – 6

50 19.09.2021

Venku na ulici se Carella zeptal: „Co myslíš?”
„Myslím, že je čistý,” řekl Meyer.
„Proč?”
„Když chceš, tak ti to teda povím. Koukám se na televizi, chodím do kina, čtu knihy, takže o vraždách něco vím.”
„Kupříkladu co?”
„Jestli je do případu zapleten nějaký žid nebo Talián, černoch, Portorikán nebo vůbec chlápek s nějakým cizokrajným jménem, není pachatelem nikdy on.”
„Proč ne?”
„Poněvadž se to nenosí. Vrahem musí být stoprocentně čistokrevný běloch, Američan protestantského vyznání. Vsadím se s tebou o pětku…“
...
V Isole tentokrát neobvykle přituhuje, a to nejen v 87. revíru. Carella, který se tu během vyšetřování projevuje jako dokonalý „pomáhat a chránit“ policista, stojí před zatím nejkrvavějším případem kariéry.
A McBain už v roce 1962 předpověděl současný hon na „historicky provinilé“ bělochy.
90 % (zatím 90 hodnocení s průměrem 89 %).

P.S.
Tentokrát vyšetřují hlavně Carella, Meyer a Kling.

63 16.09.2021

Vypravěčka u mě až do poloviny knihy s každou novou stránkou ztrácí sympatie s nečekaným zrychlením. Spolu se svým dramatickým osudem provází čtenáře Amerikou s Elvisem, náboženskými školami, invazí Beatles, prostředím nemajetných, vraždou Kennedyho, televizními seriály, přistáním na Měsíci, hippies, Woodstokem, univerzitními kempy, prezidentováním Nixona, Cartera, Reagana. Životem ubíjená hlavní hrdinka, lidé i prostředí kolem ní – nikdo a nic z toho nevychází moc dobře, kompletně nevlídný svět, brrr, žít bych tam mezi nimi nechtěl. Do bezútěšného vyprávění jsem se přesto nechal beznadějně vtáhnout a držel Dolores palce, aby nakonec vyřešila alespoň něco z té kupy zdánlivě neřešitelných, velkých, a ještě větších problémů, a obdivoval autora za přesvědčivou transformaci do nitra opačného pohlaví.
90 % (aktuálně 121 hodnocení s průměrem 91 %).
…
pustí zprávy z rádia. Ze statistického průzkumu vyplývá, že k ženám, kterých si Američané nejvíce váží, patří Oprah Winfreyová, Nancy Reaganová, Matka Tereza a Cher.
…
„Víš, je to zvláštní. Jednu chvíli jsi ten skvělej mladej chlápek ve sporťáku a máš celej život před sebou. A najednou je z tebe starej prďola, co špatně vidí, a sedíš naproti nějaký ‚optický konzultantce‘, která by klidně mohla být tvoje dcera. Chutná ti?“

60 16.09.2021

Upozornění na skutečnost, že v polské justici pracují (i) celkem drsné a sexuálně zdatné postavy. Naši východní evropští bratři od Pobaltí přes Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, a dál, a dál, mě (na rozdíl od doby před revolucí) zajímají čím dál tím víc. Společné poválečné osudy ve sféře sovětského vlivu se nedají tak snadno vymazat.
Zdánlivě pevnou ruku katolické církve odpálila autorka daleko od soudních síní a předsíní a ponechala z ní jen mírný závan machismu. V čem se ale její detektivka naprosto vymyká mé představě o religiózním Polsku jsou přímočaré popisy sexuálních scén. Tady je autorka evidentně ve svém živlu. Osvěžujícím prvkem téhle originální exkurze k sousedům je bleskové střídání ich formy ve stylu nekonečného ping pongu mezi dvěma hlavními postavami s ostrými smeči i údery mezi oči a hlavně pod pás, přímo do… ehm.
70 % (aktuálně 575 hodnotících s průměrem 83 %).

69 11.09.2021

Evoluce, energie, logika.
Biologie, chemie, fyzika.
Masivní palba argumentů.
100 % (14 hodnotících, průměr 91 %).
…
Ani jeden jediný z vašich předků nespadl z mořského útesu, neumřel na rakovinu nebo se nenechal sežrat lvem dříve, než stihl mít aspoň jedno dítě. Pochopitelně že je to samozřejmé, když se nad tím zamyslíme. Ale je to opravdu, opravdu důležité. Znamená to, že jeden každý z nás, každé zvíře, rostlina, houba a bakterie, každý jednotlivec ze sedmi miliard lidí na celém světě má v sobě geny určující, že úspěšně přežije a stane se z něj předek někoho dalšího.
…
Už když mi bylo asi devět let, s konečnou platností jsem si uvědomil, že kdybych se byl býval narodil vikinským rodičům, býval bych pevně věřil v Ódina a Thóra. Kdybych se býval narodil ve starém Řecku, klaněl bych se Diovi a Afroditě. Kdybych žil v současnosti, ale narodil se v Pákistánu nebo Egyptě, věřil bych, že Ježíš byl pouhý prorok a nikoli Syn Boží, jak mě učili křesťanští duchovní. Kdybych se narodil židovským rodičům, čekal bych stále ještě na mesiáše, dlouho slíbeného spasitele, místo abych věřil, že tím mesiášem je Ježíš, jak mi říkali v křesťanských školách. Lidé vyrůstající v různých zemích napodobují své rodiče a věří v boha nebo bohy své země. Tyto víry si navzájem protiřečí, a proto nemohou být všechny pravdivé.

62 10.09.2021

Cobenovky – zlatý důl pro filmaře? Temné lesy, Cizinec, Nevina, Nikomu to neříkej – teprve teď po zhlédnutí pětidílné minisérie Nadobro ztracený na Netflixu jsem si všechny předchozí filmy a seriály propojil - všechno to vymyslel brilantní mozek Harlana Cobena, všechny měly kvalitní atmosféru temné záhady z minulosti a klopotného odhalování pravdy v současnosti. Přitom jsem od autora dosud přečetl jen stříbrnou plackou „světový bestseller“ vyzdobený thriller Chybíš mi. V očekávaném souboji kniha vs. seriál u mě tentokrát kniha těsně prohrává, což se stává výjimečně: zdá se mi extrémně překombinovaná, zdlouhavá, občas nepravděpodobná, hlavní postava nevěrohodná, a dokonce i filmové prostředí Nice je mi mnohem příjemnější než pochmurné knižní New Jersey.
70 % (aktuálně 232 hodnocení s průměrem 83 %).
…
„Povídejte.“
„Dobrá. Můj kontakt mi prošel záznamy o smlouvách a daních. Mimochodem jde o vládní zaměstnankyni a kvůli mně pracovala mimo úřední hodiny. A normálně je jednodušší udělat z mohamedána katolíka než přinutit úředníka, aby se ukázal v kanceláři –“

64 07.09.2021

Holčičko zlatá, kam se to řítíš? To je otázka, která mě tentokrát celou dobu knihou provázela. Na rozdíl od četby, která je utěšeně plynulá a příběh pěkně navazuje a ubíhá, s obsahem duševních pochodů hlavní postavy se nedokážu ztotožnit. Takže kousek výš nad průměr mi pomáhají podrobnosti ze života na palubě dopravních letadel a popis lokací (Bournemouth, Poole, New Forrest), které jsou mi důvěrně známé, potuloval jsem se tam (pěšky, vlaky, autobusy, lodí) před deseti lety celý měsíc, a pěkně jsem si je spolu se zarputilou letuškou Juliette, jejíž pohled na obálce je dokonale výstižný, připomenul.
70 % (aktuálně 156 hodnocení s průměrem 72 %).

54 04.09.2021

Moderní Odyssea s Illiadou a Aenesis dohromady. Místo starověké Tróje novodobé Jericho, v roli Bohů americká armáda, role válečníků zastali prostí Američané, muži z městečka Jericho (z nichž leckdo ještě pamatoval nějakou tu válku, což, jak víme, platí pro tento národ i dnes), místo kouzel biologické zbraně. Autor rozjíždí své drama pomalu, nenápadně, důkladným seznamováním s množstvím postav, které postupně vtahuje do smrtící hry a některé i do explicitně popsaných sexuálních scén (je znát, že kniha vyšla těsně po revoluci - krunýř cenzury praskl, z doby předrevoluční přesto vydržel protiimperialistický obsah – čestný šerif spolu s hippíkem proti zpupnému generálovi).
80 % (114 hodnotících s průměrem 82 %).

56 02.09.2021

Tři povídky, skoro novely, tři chytře vzájemně propletené pohádkové příběhy, zalidněné stovkami postav serů, lordů, panošů i prostých lidí, které dokáže takhle marnotratně chrlit snad jen JRRM. Ústřední postava rytíř ser Duncan Vysoký patří určitě mezi nejsympatičtější hrdiny světové literatury, zvlášť když ho porovnáváme se všemi intrikány a podvodníky Martinova světa. A pro nadšence PLaO je to povinná četba - hlavně díky detailním popisům rodu Targaryenů.
85 % (1009 hodnotících, 85 %).

66 31.08.2021

Je hodně lidí, kteří své velké filmové hobby dokázali proměnit v příjemné povolání. Tři jsou mi blízcí. Jedním z nich jsem (byl 20 let) já, tím druhým je Quentin Tarantino a třetí Woody Allen. Mám rád jeho filmy, povídky, jeho jemný humor, jeho nostalgické vzpomínání, kterého je kniha plná a které mi často dokázalo připomenout i mé dětství, školu, pubertu, lásky, vlastně celý život. Jen ten nekonečný výčet amerických poválečných komiků, zdánlivě nedostižných vzorů na začátku jeho kariéry, mou pamětí rychle proplul bez přistání.
No, a Mia Farrow? Kdo ví?
95 % (aktuálně 35 hodnotících s průměrem 89 %).
…
Jenomže trávit každý den s úplně cizím člověkem mohlo taky dopadnout špatně a jedna z těch služebných mě zabalila do deky a vysvětlovala mi, jak by bylo jednoduché mě v ní udusit a pak vyhodit tu deku i se mnou do popelnice.
…
Vám můžou ty vyzáblé modelky spodního prádla připadat krásné a přitažlivé, zatímco mně ne. Až na to, že mně přitažlivé připadají, a nemůžu s tím nic dělat. Tomu se říká vkus.
…
Usmála se a řekla ahoj, a jak jsem se tam na ni uchváceně koukal, ani se mi nesnilo o tom, že jednou to bude moje žena a pak se rozejdeme, ale zůstaneme přáteli na celý život, a mně je teď čtyřiaosmdesát a jí je jednaosmdesát, a kdyby byl Čechov naživu, tak by věděl, co tím chci říct.

61 29.08.2021

Komisař Dupin, epizoda 4 – další dokonalá reklama na Bretaň, dokonce vše podstatné pro lidstvo má prý původ v Bretani. Odborníci na Járu Cimrmana by to jistě vyvrátili bod po bodu.
Druidové, propojení posledních šesti keltských komunit, jejich bohatá historie a navíc ústřice, další bretaňská pýcha, to vše vede svérázného komisaře k překvapivému finále.
Příjemný a pohodový návrat mezi „své“.
85 % (aktuálně 90 hodnocení, průměr 86 %).
…
Během uplynulých týdnů Riwal testoval znalosti svých kolegů pomocí kvizových otázek; o poledních přestávkách se za tím účelem shromažďovali všichni zaměstnanci komisařství. První monumentální stavba v lidských dějinách? Nikoli, nebyly to egyptské pyramidy, jak by se někdo mohl domnívat, nýbrž pětasedmdesát metrů dlouhá kamenná hrobka v Bretani: Cairn de Barnenez. Kdy vznikla? 4500 let před Kristem. Takže o 2 000 let dřív než zmíněné pyramidy!...
…
I na Dupina to udělalo dojem. Věděl už, že pro Bretaňce je minulost stejně reálná jako přítomnost a události, k nimž došlo například před pěti sty miliony let, mají stejnou platnost jako to, co se děje dnes. Bylo by nanejvýš nespravedlivé a egocentrické považovat současnost, která je pouze náhodně zvoleným bodem v nepřetržitém kontinuu času, za významnější než ostatní doby, a to jen proto, že se v ní nacházíme my.
…
„Keltské bratrstvo, mezi Shelter Houses a Abris du Marin existuje úzké spojení.“ Tohle bylo jedno z velkých témat bretaňských lekcí jeho sekretářky v poslední době: Interceltisme, propojení různých evropských oblastí, v nichž dnes žijí miliony potomků Keltů, a ti se teď konečně mohou opět sblížit! Skotsko, Irsko, Wales, Cornwall, ostrov Man a Bretaň. „Šest keltských národů“, jak se samy označovaly. Miliony nositelů tři tisíce let staré, velké a hrdé civilizace! Říše, která v době svého největšího rozmachu, ve 3. století před Kristem, zahrnovala téměř celou Evropu (Bretaň byla keltská již od 8. století před Kristem!). Rozprostírala se od britských ostrovů přes Galii až do Španělska a Portugalska, po celé délce atlantského pobřeží, na východě zahrnovala dnešní Česko, Slovensko, Polsko, Srbsko a Chorvatsko.

69 27.08.2021

Další epizodka ze života 87. revíru. Relativně příjemná a pohodová, alespoň při porovnání s mou předchozí četbou. V Izole se samozřejmě znovu vyšetřují vraždy, je tu několik mrtvých, jenže s Listopádem a hlavně s Leningradem se to (co do počtu obětí a lidských tragédií) vůbec nedá srovnávat. Autor dokáže text vyplnit břitkými dialogy, jemným humorem, pátrání jeho detektivů je klopotné a často bezvýsledné, ale pro obyvatele české kotliny tu naštěstí vše působí naprosto reálným dojmem.
85 % (zatím 84 hodnocení s průměrem 83 %).

…žiletky použité, malý černý adresář se zlatým emblémem, láhev Demerolu APG, jak vidíš, prášky na spaní a uklidnění.
„Něco mě napadlo,” řekl Meyer.
„Jo, a co?”
„Kdybych byl J. D. Salinger a sepsal seznam všech těchle sajrajtů, tak by se to pokládalo za vynikající literární dílo.”
„Škoda, že jsi jen Meyer Meyer,” odpověděl Carella. „Třetí polička: láhev Nytolu, tři náplně do propisek, lahvička Florinalu…”

P.S.
Tentokrát vyšetřují hlavně Carella, Hawes a Meyer

64 21.08.2021

Návrat do padesátek. I toho jsme se v nejisté době demonstrací na konci roku 89 trochu báli. S padesátými léty se ale autorka nespokojuje, její alternativní historie žene východní Evropu až kamsi k severokorejské cestě. Během mrazivé četby jsem si vzpomněl na slova kamaráda Pepy, který před revolucí sloužil na zadrátované šumavské hranici. Na otázku, zda tam také někoho zastřelili, odpověděl: „Jo, ale jen málo.“
On u toho prý naštěstí nebyl, dělal spojaře.
95 % (aktuálně 1790 hodnocení s průměrem 84 %).
...
Nesvoboda byla cena, kterou platila za pochybnou jistotu, že pokud se přizpůsobí, stát se o ni postará. Jako pán o psa přivázaného k boudě. Ale byly i věci, s nimiž se vyrovnat nedokázala. Třeba s pomyšlením, že bude muset naučit své děti lhát, aby mohly v rámci systému prožít ne-li spokojený, tak alespoň bezpečný život.
...
Na rozdíl ode mě ale s pochybami žil celý život, byl smířený s myšlenkou, že stav věcí je pevně daný a nikdy se nezmění.
...
Pokud se v médiích objevila jakákoli zmínka o Západu, upozorňovala jen na to, co bylo špatné. V televizi a v kinech bylo možné vidět jen hry, seriály a filmy natočené v socialistických zemích. Signály zahraničního vysílání rušily výkonné rušičky a o satelitním vysílání si lidé na Východě mohli nechat jen zdát, stejně jako o internetu a mobilních telefonech. Za velké štěstí a výsadu bylo považováno vlastnictví pevné telefonní linky. (A takhle přesně to tu až do poloviny osmdesátých let opravdu vypadalo, proto velká část populace snila o emigraci. Pozn. MI-380)

119 20.08.2021

Autorka přesvědčivě poopravuje sovětskou propagandou dlouhá léta prosazované vnímání utrpení válečného Leningradu. Její styl, založený na studiu historických pramenů, odkrytých po roce 1990, a hlavně na svědectvích a denících zoufalých obyvatel a vojáků obou bojujících stran, mi svou důkladností a názorností připomíná Snyderovy Krvavé země. Opět tu v rolích hromadných vrahů vystupuje Hitlerova krvavá mašinérie a s ní ke smůle obyvatel Ruska Stalinův nelidský režim. Nebýt devastujících předválečných čistek v armádě, během nichž se paranoidní antisemitský ruský diktátor zbavil převážné většiny důstojníků, bohužel těch nejschopnějších, a nebýt jeho materiální podpory Hitlera, která trvala ještě den před útokem Němců, nemusel se Leningrad, ale podobně i Stalingrad, Moskva a spousta dalších sovětských měst ocitnout na pokraji absolutního zničení.
Ale kdyby jsou chyby.
Tahle kniha dokonale, přitom poutavě, popisuje hrůzy války, neschopnost, zoufalství, hladomor a umírání. Další připomenutí skutečnosti v jak krásné době a zemi teď žijeme.
100 % (aktuálně 70 hodnocení s průměrem 91 %).
…
Prvním pravidlem politiky, jež se pořád omílá na všech diplomatických banketech, je nikdy neútočit na Rusko. Proč se ale Hitler, který si byl velmi dobře vědom katastrofy, která tam potkala Napoleona, rozhodl na Rusko, tedy Sovětský svaz zaútočit?
…
V roce 1941 za sebou padesátiletí Rusové už měli tři velké hladomory. První v letech 1891-1892, kdy volžské stepi zasáhlo sucho, druhý v letech 1921-1922, který zapříčinily rekvizice obilí a občanská válka, a třetí v letech 1932-1933, kdy bolševici divoce kolektivizovali rolnická hospodářství, čímž odsoudili ke smrti přibližně sedm milionů lidí.
…
V Leningradu zahynulo třicet pětkrát více civilistů než při londýnském Blitzu a čtyřikrát více obyvatel než při bombardování Hirošimy a Nagasaki dohromady.

68 17.08.2021

Macdonald nám prostřednictvím Lew Archera, toho mírnějšího následovníka slavného Phil Marlowa, připomíná, že krásné dívky nemají lehčí život než ostatní, spíš naopak. Pro čtenáře, co rádi americkou drsnou školu a rádi se potloukají kolem L.A. uprostřed dvacátého století, jde o povinnou četbu.
85 % (zatím 35 hodnotících s průměrem 71 %)
…
Válely se tu potrhané časopisy a zmačkané noviny, nedopalky cigaret a špinavé nádobí. Mísa hnijícího ovoce se hmyzem přímo hýbala. Pokojové květiny povadly a uhynuly. Pavučiny splývaly ze stropu ve špinavých závojích. Římská vila osvobozená Vandaly.
…
„Nejsem zámožná žena.“ V jejích kruzích to patrně znamenalo, že si své milióny může spočítat na prstech jedné ruky.

57 16.08.2021

Začátek roku 1812, Poloostrovní válka pokračuje bitvou u Badajoz. Díky Cornwellovi a jeho Sharpovi se ze mě stává odborník na Napoleonské války. Třinácté pokračování a v každém jedna skutečná, historicky doložená bitva, přesně popsaná, za nitky v ní obvykle tahá lord Wellington. Sharpova psychika je znovu pod bodem mrazu, což je normální stav na začátku každé nové epizody. Vypadá to, že ztratí hodnost kapitána a na scéně se objevuje jeho odvěký nepřítel, doposud nejhnusnější postava celé série, takže Sharpe musí tentokrát vybojovat několik bitev současně, zvlášť když se ještě ke všemu náhle objeví jeho femme fatale. Zajímavý je autorův pohled na spojence Britů; Portugalci, Španělé, Němci, ne všichni jsou spolehliví. Obzvlášť jeden z těchto národů se u Cornwella často ocitá v roli lenochů a zbabělců. Vrátil jsem se k sérii po několika měsících a časová prodleva se ukázala jako dobrý tah, zase mě to bavilo o něco víc.
90 % (zatím 76 hodnotících s průměrem 94 %).
…
Sharpe viděl na zárubních dveří, jak často armády touhle cestou procházely. Intendanční důstojníci na nich označovali křídou, kde bude kdo ubytovaný, takže třeba SE/L/6 znamenalo, že v domě se ubytuje šest vojáků jihoessexské lehké roty. Jenže na každých dveřích bylo takových značek spousta, i když časem bledly, a to vypovídalo o rocích, po něž válka tenhle kout země obšťastňovala. Byly tu značky anglických, irských, waleských, skotských, německých a portugalských regimentů, a dokonce i podivná označení, která tu zůstala po francouzských batalionech. Teprve až bude Badajoz dobyt, přesune se válka do Španělska a zanechá Portalegre jeho klidu a míru.

53 08.08.2021

Kniha je v modrém hodnocení. Nemá spád, není ani moc napínavá a popis krutého vraždění je minimální, přitom se morduje sekerou a z toho by jiní vyčarovali pěkně krvavé orgie. To jsou skutečnosti, které leckterým milovníkům moderních thrillerů vadí. Mě ne, naopak. Autorův rozvážný styl připomíná mé oblíbené Islanďany. Tady se ale ocitáme úplně jinde: v imaginárním státu, v takovém trochu nafouklém Rakousko-Uhersku, v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století, tedy v době těsně před masivním rozšířením moderních výdobytků velkého bratra, jako jsou kamery, mobily a počítače. V tomto světě se pohybují postavy mírně starosvětského rázu, prožívající a řešící své běžné životní peripetie a co mě na nich baví velmi, jsou rozhovory, zcela přirozená lidská mluva. Tady u mě autor znovu zabodoval maximálně. A nakonec i na tu trochu překvapení a napětí dojde. S inspektorem Van Veeterenem jsem se potkal podruhé a těším se na pokračování.
90 % (aktuálně 180 hodnotících s průměrem 71 %).
…
Cena jeho hudební aparatury tedy značně převyšovala jakoukoli částku, kterou by kdo byl ochoten dát na zbytek jeho starého opelu, a přesně tak to chtěl. Auto je dopravní prostředek. Hudba je prostředek rozkoše.
Je zcela jasné, co má vyšší prioritu.

63 07.08.2021