mi-380 komentáře u knih

Americká bohéma v kombinaci s válečnými veterány v Evropě. Ta válka byla první světová, tedy před sto lety. Fitzgeraldovy a Hemingwayovy příběhy o téhle ztracené generaci jsme s přáteli hltali v době, kdy i my jsme se cítili jako ztracená generace. Ztracená pro Evropu, pro Svět, uzavřená za dráty s elektrickým proudem, s pečlivě hlídanými průchody do NDR a MLR. Dnes tyhle americké životní peripetie vidím jinýma očima. Fitzgerald jako obvykle při psaní myslel na svou krásnou a šílenou Zeldu, a všechny ty srdceryvné historky mi trochu připomínají současný bulvár. Ten tehdy u nás neexistoval, dnes je ho naopak všude kolem nějak moc. Autorův jazyk a jeho schopnost navození pocitů nostalgie po nenahraditelných ztrátách, stejně jako Dorůžkův překlad, mi připadají stále úžasné, jenomže se všemi těmi psychickými poruchami, alkoholismem a rozpadajícími se vztahy vyhasla i jedna hvězda z původního hodnocení.
85 % (zatím 522 hodnotících s průměrem 72 %).

68 08.11.2021

Něco je u nich jinak. Jsou originální, individualističtí, nespolečenští, určitě však více či méně zajímaví. V jednotlivých příbězích jsem přepínal mezi humorem, vírou, pragmatizmem, blouznivostí, bídou, filozofií, minimalismem, nemocemi, láskou k přírodě, vzdělaností i lidovostí, obezřetností vůči lidem. Účinek je tu založen na citlivém vyptávání autora, který se musel napojit na vlnu vypravěčů (někomu tyká, jiným vyká), rozpovídat je a nechat vyjevit jejich vzpomínky, názory a životní filozofii. Mezi tím si většinou sami musíme vyvodit, proč se z nich stali samotáři.
95 % (aktuálně 415 hodnotících s průměrem 89 %).

P.S.
Sourozenecké paradoxy ve stylu Okamura: jeden samotář je bratrem šéfredaktora Reflexu, jiná je sestrou reprezentantky v běhu na lyžích a liberecké političky.

58 07.11.2021

Tajemný cizinec v kšiltovce je muž, přesto mi stále před očima naskakuje charismatická tvář britské herečky Hannah John-Kamen, která tuto postavu dokonale zahrála v roce 2020 v TV minisérii, mimořádně kvalitně a přehledně převádějící Cobenovu motanici do filmové řeči. Kniha tentokrát přišla na řadu jako druhá, bál jsem se, že kvůli znalosti zápletky nedočtu, jenže ta je tak komplikovaná a chytře promyšlená, že jsem naopak celou dobu porovnával a užíval si propojení díla literárního s filmovým, a nepřetržitého, skoro až zběsilého přibývání záhad, tajemství a nečekaných obratů. Závěr je sice divoký, přesto nakonec převládá (možná i díky seriálu) pocit velké spokojenosti.
90 % (zatím 728 hodnotících s průměrem 80 %).

P.S.
https://www.csfd.cz/film/810063-cizinec/recenze/

69 05.11.2021

Osmnáct významných postav, mimo oběť a vyšetřovatele čtrnáct podezřelých. Autorka při podrobnějším seznamování se základními CV body zúčastněných nikoho nevynechá, připomíná mi to TV seriál, přesahující životností minimálně jednu dekádu. Drby, překvapivá propojení z minulosti, tajemství pod povrchem malé obce, nepřesvědčivé motivy. Četba ale ujíždí skoro jako po másle, působí věrohodně jako kdysi vyprávění mé tchyně, co prožila na vesnici celý život a ve své paměti měla uložené a utříděné informace o všech obyvatelích obce mnohem lépe, než bych to já zvládl ve svém notebooku a ani přídavný monitor a dva externí HDD by to nezachránily. I potřetí jsem s autorčiným pojetím světa, v němž výstižně předvádí zklamané krásné ženy v kontrastu s muži ovládanými primitivními pohnutkami a pudy, spokojen.
85 % (aktuálně 806 hodnotících s průměrem 86 %).
…
Když jsem unavená, lehnu si na stůl a nasávám energii. Mockrát už jsem tu usnula. Čtyři hodiny spánku pod touhle pyramidou vydají za osm hodin v posteli.“
Bergman si ji představil, jak leží uvolněná na místě, kde teď stojí šálky s kávou a cukřenka. Odvádělo to jeho pozornost od vyšetřování, kvůli kterému přišel.

88 03.11.2021

Pěkný průvodce Budapeští, mimo jiné. Pravda, rok 1966 není cítit novotou, ale vůně a žár pálivých maďarských pochoutek z knihy přímo sálá. Romány o zločinu dvojice S&W jsem v minulém století považoval za dokonalé a také to byly ojedinělé detektivky ze Skandinávie. Kde jsou ty časy… Autoři vytvářeli první buňky geometrickou řadou nekontrolovatelně se množící hmoty severské noir detektivky, která postupně zavalila světová knihkupectví. Před aktuálně plánovanou cestou do velkoměsta na Dunaji jsem si naordinoval opakování druhé části, účinek už sice nepovažuji znovu za stoprocentní, ale pátou hvězdu ještě neuberu. Lehkost, jednoduchost, pravděpodobnost, mírný humor, to vše mi připomíná práci vrstevníka McBaina. (Východo)evropské prostředí mi pátrání pěkně, jako kouzelným kukátkem, přibližuje, navíc s poučným přenesením děje do reálněsocialistické, trochu bizarní, maďarské minulosti.
90 % (aktuálně 103 hodnotících s průměrem 80 %).
…
„Tenkrát už jste začali pašovat narkotika?"
„Jenom trošku. Tak říkajíc jen pro vlastní potřebu. Ale moc často jsme to neužívali. Teď už to nebereme vůbec."
Na chvíli se zarazil a pak dodal:
„Ono to totiž není zdravé."
„Tak na co jste to vozili?"
„No tak pro holky a podobně. Na holky je to dobrý.“

53 01.11.2021

Už potřetí obdivuji autorku za její vstup do hlavy cizince. Neodvažuji se posuzovat, jak přesně dokázala vystihnout ukrajinskou komunitu, zas tak dobře se v tom nevyznám, ale popis ukrajinsko-české anabáze hlavní hrdinky považuji za zajímavý, čtivý, vtipný a poučný. Její Macochu jsem nedočetl, tam mě odradilo prvních několik stránek, ale po babičce z Mongolska a idealistovi z Dánska v ruské Tajze musím už potřetí ocenit autorčin přehled a schopnost vršit neotřelé příměry a nekonečné množství humorných situací, vyplývajících z porovnání zvyků a mentalit našich dvou národů, z činnosti neziskovek, i ze života mezi imigranty jiných národů. Pesimismus tentokrát nepřevládá – příjemné překvapení, vypravěčka Olga, to je žena plná energie, pracovitosti a zdravého rozumu, i když rány osudu s ní několikrát nebezpečně zamávají.
95 % (aktuálně 137 hodnotících s průměrem 74 %).
…
Jenže v Tísni už na to tou dobou byly přiklepnuté peníze z evropských fondů. Když mi to Danka v kanceláři dávala v papírech k nahlédnutí, bylo toho alespoň dvě stě stran.
Nevím, jestli mě chtěla ohromit těmi razítky nebo sílou toho tlustospisu, protože Dance já bych když ne mámu, mohla klidně dělat starší tetičku, a že si často myslím svoje, musela tehdy už dávno vycítit. Vedení vařícího klubu nabídla zrovna mně, protože naši ubytovnu vybrali losem a já v ní byla sice ne z nejstarších, ale z těch, co byly v Čechách vedle Ženi a Ljuby nejdéle, a z nás tří jsem byla z té nejmenší vesnice, takže nejvíc, jak se říká, původní a s nejvyšší pravděpodobností autentických znalostí národních jídel, jak zněly podmínky v tlustospise. Prostě se mi věřilo.
„Podporovat vzájemnou provázanost lidí je v české společnosti s nesnášenlivou tradicí potřeba jako sůl,“ říkala.
Je pravda, že Češi solí mnohem víc než Ukrajinci, a tak sůl i mnohem víc potřebují, přestože v Tísni mi nikdy nenabídli ani slanou sušenku.
…
O muže šlo především, a i když se k sobě má třeba šikmoočák Jarda, pan Kubata a můj otec jako hrušky ke švestkám a k jablkům, něco tam musí být i stejného, alespoň tak se to odedávna traduje. Že muži jsou podskupina lidí s určitými zvláštnostmi a ženy to samé.

49 31.10.2021

Obě dámy už dlouho s obdivem sleduji, jejich aktivity jsou nekonečné a jejich důkladná a častá zpravodajství z válečných zón mají podle mě daleko větší hodnotu, než ty od CNN s ČT dohromady. Nezkreslují, nesnaží se nás vychovávat, dostanou se až na frontovou linii a nebojí se ukázat na viníky válek. Skoro by se dalo říct: Za vším hledej sultána Erdogana (a ropu, samozřejmě). Sýrie, Arménie, Libye, Kurdistán, Ázerbájdžán, žoldnéři najatí Tureckem, drony z Turecka, peníze z Turecka, nafukující se Turecko. Během četby o zoufalství Kurdů, jejichž celé oblasti turecké letectvo systematicky likviduje, se mi vybavuje holokaust. OSN, její Rada bezpečnosti, supervelmoci - jako by už zase přestaly fungovat. Reportáže i fotky na výbornou, ale ta beznaděj, co z nich trpce probublává…
100 % (zatím 29 hodnotících s průměrem 92 %).

53 30.10.2021

Zatoužil jsem po prověřené četbě na malém prostoru. Posloužit mi měl osmnáctý příběh z 87. revíru. Splněno, i když to tentokrát nebude za kompletní souhvězdí. Na vině je neobvyklá počáteční rozšafnost a zdlouhavost popisů, což mělo zřejmě kompenzovat krutý úvod se sekerou v hlavě domovníka.
Naštěstí brzy po úvodním přešlapování se rozjede typická práce dvojice Carella/Hawes, utěšeně vyplněná trpělivým pátráním s nezbytnými slepými uličkami, občasnou náhodou a očekávanými vtipnými dialogy. Závěrečné odhalení pachatele je už naprosto mcbainovsky prozaicky dokonalé.
85% (aktuálně 139 hodnotících s průměrem 86 %).
…
“Odseděl jsem si šest měsíců na Walker Islandu za vybízení k trestnému činu a za vyhrožování.”
“Koho jste vybízel a k čemu?”
“No, chtěl jsem přemluvit toho chlápka, co dělal v bance, aby mi natiskl pár šeků, aby na nich bylo moje jméno.”
“A jak jste ho k tomu přemlouval?”
“Řek jsem mu, že ho sejmu, když mi ty šeky neopatří.”

57 30.10.2021

Autor vypráví a vypráví, popisuje Británii pod římskou nadvládou jako by byl přímým účastníkem, jenže když se ani v polovině knihy nic zásadního nestalo, došla mi trpělivost. Ze všeho nejvíc mi text připomínal prehistorické sci-fi, kdy hlavním a jediným autorovým trumfem byl polopatický popis neznámého světa. Nedočteno.

Tenhle autorův hrdina se zlobí opravdu hodně a celkem oprávněně. A díky tomu také pořádně zlobí. Až se mi hnusí. Falconer střídá náhledy do antihrdinových odpuzujících činů s přehledy informací o pátrání, které je zdlouhavé, pomalé, málo efektivní. Četba je to smutná a zneklidňující, čtenář musí ledacos překousnout, řádění Michaela je až monotónní. V poslední čtvrtině naštěstí graduje napětí a dochází k několika překvapivým kotrmelcům v ději.
Jak se občas po přečtení říká: „Problém jsem neměl s kvalitou textu (to u Falconera opravdu nehrozí), problémem byl charakter hlavní postavy. Velkým problémem.“
75 % (76 hodnotících s průměrem 88 %).

43 26.10.2021

Brutální, tragické, pravdivé, nezapomenutelné.
Včera jsem se vrátil z Varšavy, čtyři dny příjemných zážitků, zkušeností a překvapení; z města, z lidí, z celkové atmosféry. Navštívil jsem i Muzeum varšavského povstání, drsná podívaná. Bylo plné žáků různých typů škol, kteří ukázněně a bez blbnutí procházeli expozice, sledovali dokumenty a plnili zadané úkoly. Působivá lekce historie a vlastenectví, i pro mě to byl silný zážitek. Film podle knihy jsem kdysi viděl, a hned večer po návratu, s hlavou plnou zážitků, jsem si na něj vzpomněl, otevřel knihu a ta mi všechny ty staronové poznatky o tragédii polských a židovských obyvatel zpustošeného města dokonale ilustrovala.
100 % (965 hodnotících je na průměru 93 %).
…
Známý polský chirurg doktor Raszeja, profesor Varšavské univerzity a známá kapacita ve svém oboru, byl pozván do ghetta, aby zde provedl těžkou operaci. Jak bylo v takových případech obvyklé, dostal u vstupu od německého velitelství propustku, ale když už byl na místě a chystal se provést operaci, vtrhli do bytu esesmani, zastřelili pacienta ležícího v narkóze na operačním stole, pak zastřelili chirurga a nakonec všechny nájemníky v domě.

P.S.
Leden 1945: 85 % města srovnáno se zemí, z 1,3 miliónu původních obyvatel tam v troskách přebývala pouhá tisícovka posledních zoufalců. K nejhorším německým zvěrstvům (s podporou brutálních ukrajinských a litevských fašistů) přitom docházelo od srpna 1944 do konce roku. Rudá armáda vše už od září pozorovala z druhého břehu Wisly, z předměstí Praga. Povstání Poláků totiž nebylo v Stalinově režii…

88 23.10.2021

Antiemancipační dystopie, hledající a nacházející zdroje u H.G Wellse, u experimentátorů se zvířaty, u muslimů i komunistů, se zajímavou rolí pro papričky chilli s tikající bombou C18H27NO3. Schéma knihy, založené na střídání tří hlavních způsobů sdělení, mě celkem udržovalo v napětí: ich forma s dopisy dvou hlavních postav, citace z literatury skutečné i vymyšlené a drogové úlety hlavní hrdinky. Hlavně toho posledního jsem měl (jako osoba celoživotně se bránící jakékoliv závislosti) někdy zbytečně moc. Přesto palec nahoru pro autorku za vymyšlení a vytvoření originálního a přesvědčivého státního režimu, v lecčems připomínajícího naši minulost, a zároveň i za varovnou otázku mezi řádky: „Kam to vlastně kráčíš, Evropo?“
80 % (215 hodnotících s průměrem 86 %).
…
Juvenilizace neboli pedomorfizmus, který souvisí s domestikací ženy, je přirozený, ne-li přímo nevyhnutelný proces. Je to způsob, jakým příroda unikla ze slepé uličky evoluce, do které ji zavedla přílišná nezávislost a sebeurčení ženy.
…
Muž by si měl dokázat vážit své manželky takové, jaká je - to znamená osoba řízená pohlavními hormony, která se spoléhá na svoje pudy.

55 18.10.2021

Tahle štvanice mi připomínala bojovku, v níž nemesis zastupují bezruký, beznohý a slepý. O vrahovi je jasno, lovci se řítí na starém náklaďáku do hor, a čtenář čeká a čeká, kdy a jak se na hlavní scéně objeví komisař Adamsberg. Teprve potom se to pořádně zamotá.
Skvělé dialogy a postřehy, originální pátrání.
90 % (72 hodnotících je na průměru 78 %).
…
Náhlou představou, že by si Camille mohla sundat sako, džíny a boty, se mu sevřel žaludek. Představil si ji, jak se drhne v potoce padesát metrů odsud, ve tmě bledá, oslabená nahotou. Připadalo mu, že bez vysokých bot, bez saka, bez trika a bez náklaďáku se Camille stává stejně zranitelnou, jako by skála, která ji chránila, najednou uhnula stranou. Odzbrojená, a tedy dosažitelná. Padesát metrů, to není nic moc.
Skoro dosažitelná. Všechno je vždycky v tom skoro. Kdyby se člověk o nic nestaral a urazil těch padesát metrů, co ho oddělují od nahé dívky u potoka, a kdyby ta nahá dívka byla ráda, že ho vidí, spousta problémů tohohle světa by se zjednodušila. Ale takhle to nechodí. Nikdy. Těch posledních padesát metrů je nepředstavitelně komplikovaných, na začátku, na konci i uprostřed. Nic nejde.

56 16.10.2021

1. V rodinné knihovně jsem vyhrabal staré vydání z roku 1946. Rozverné veršování, zaplněné nekonvenčním jazykem, mi připomnělo mé básnické pokusy ze základní školy. Jenže ty měly maximálně deset slok, tady jich KHB vyplodil 85 stran, a to ještě jde o pouhý fragment, úvod do nedokončeného díla. Ladovy ilustrace přenášejí děj do autorova devatenáctého století.
2. Zjistil jsem, že k dispozici je i audionahrávka z roku 1965, hlas Jana Pivce mi Havlíčkovo satirické provokativní šťourání do církve a feudálů povýšil na čtyři hvězdy.
Vtipné a nekompromisní.
80 % (zatím 778 hodnotících s průměrem 80 %).
…
Hřmi Perune, na můj svátek
místo kanonády,
pak si přijdi se mnou vypít
šálek čekolády.
…
Vladimír byl ještě k tomu
puncto sexti štvanec,
jako lev kraloval mužům
a ženským co kanec.
Jednu ženu měl Normanku
a jednu Řekyni
dvě měl Češky, že jsou hezky,
jednu Bulharyni.

57 16.10.2021

Pochybuji, že z téhle vražedné reklamy na Shetlandy jsou místní obyvatelé nadšeni. Jde o autorčinu prvotinu, tu přesvědčivější část tvorby měla před sebou (nejvíc mě bavila série s Lacey Flint, škoda, že jen čtyřdílná). S doktorkou Torou a programem Mapy.cz jsem procestoval skoro celé souostroví (do něhož jsem se přenesl z nedalekých Hebrid – po přečtení Mayova Ochráním tě) a podezření měnící se v jistotu nás osvítilo září přímo polární ještě v první třetině knihy. Tora vše promyslí, spočítá, vysvětlí, a je jasno. Pak se ale něco stane, Tora se vrhá do sebevražedné akce, vše promyslí, přepočítá a znovu je jasno. Jenže s jiným výsledkem. No, a to se ještě několikrát zopakuje. Za překombinovanost zápletky by se nemusela stydět ani Agatha Christie, za akční prostřihy zase James Bond.
75 % (zatím 489 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Přistoupil blíž, pozorně se na mě zadíval. Tahle schopnost velkých mužských nahánět strach je hrozně nespravedlivá; chlap nemusí být chytrý, nemusí vyhrožovat, stačí jen, aby byl hromotluk. Ustoupila jsem, obešla jsem ho velkým obloukem a postavila se k oknu.

63 13.10.2021

Třeba jo, třeba ne. Detektivka? Nebo snad něco jiného? Přímou linkou mezi Francií a Skotskem, s odbočkami mezi mafiány východu i západu, se vracím na Hebridy, kde podle typického autorova retrospektivního schématu sleduji dramatické osudy ze života hlavní hrdinky a jejích blízkých. Pro čtenáře, který se nechal okouzlit předchozími příběhy z ostrova Lewis, jde o další vydatnou návštěvu, plnou vzpomínek a nostalgie ze života, který plyne nějak moc rychle a při níž si zoufalá Miamh, a s ní i čtenář, trpce připomíná, že všechny naše staré chyby nám osud v ten (ne)pravý čas rázně připomene. Dokázal jsem akceptovat natahování některých scén, nepravděpodobnost několika jiných a mírnou pachuť ze závěrečné smršti, takže ve výsledku spokojenost, ale jen čtyřhvězdičková.
Audiokniha: hlas Jiřího Dvořáka, to je synonymum atmosféry ostrova Lewis, v kapitolách s ich formou ho doplňuje Lenka Zbranková.
80 % (zatím 359 hodnotících s průměrem 69 %).

61 10.10.2021

Nelaskavost, nejpříhodnější slovo, které mě napadá na téhle cestě do hlubin duše našeho vesnického člověka. Ořvané děti, závist, upachtěnost, nespravedlnost, sobectví, alkohol, hrubost, podvody. Tenkou nitkou propojené příběhy, opravdové, přesně odpozorované a odposlouchané, jenže se mi v tom zakaleném rybníku naturalismu utopila pátá hvězda - dobra a naděje.
Audiokniha, skvěle mi četli: Pavla Tomicová, Dita Kaplanová, Jiří Vyorálek, Jaromír Dulava, Johanna Tesařová, Robert Hájek, Ivana Uhlířová.
85 % (1781 hodnotících s průměrem 78 %).

92 07.10.2021

Komisař Dupin, epizoda 5 – další záplata na mou letošní cestovatelskou absenci. Autor znovu potvrzuje, že je skvělým průvodcem po tomto odlehlém koutu Evropy a k tomu jakoby mimochodem přidává detektivní pátrání. Přimíchá keltskou mytologii s ústřední legendou o ztraceném městě Ys, Merlina a Artuše, místní restaurace plné lahodných specialit, drsné počasí, moderní piráty, tajemná zákoutí ostrova Sein a máme tu už popáté příjemnou DDDD směs: Dupin, dokument, dobrodružství, detektivka.
85 % (82 hodnotících je na průměru 83 %).
…
Riwal ze sebe dostal jen unavené „Dáme se do toho.“
„Ale nejdřív se najíme, Riwale.“ Inspektorova tvář se hned rozjasnila.
„Zdejší specialita proslavila tuhle restauraci po celé Francii,“ představa té lahůdky dodala inspektorovi novou sílu, „ragú z humra!“ Z Riwalových úst to znělo jako fanfára.
„Omráčí vás to, šéfe. – Ragú se připravuje ve velkých hrncích na dušení masa. Jemně nakrájený humr, růžová cibule z Roscoffu, celer, fenyklová semínka, kousky uzeného mlže, všechno opražené na oleji z burského oříšku, zalité eau de vie z Cidru a k tomu tři nebo čtyři sklenky velmi dobrého bílého vína.“ Opravdu to znělo jako báseň. „K tomu bezkonkurenční amandinské brambory, trocha smetany, pálivé papričky, sůl – a,“ teď přišlo finále, „bohatá porce soleného másla. To všechno necháte dusit, dusit a ještě dusit.“...
…
„Jednoho dne byl Artuš v bitvě u Camlannu zraněn tak těžce, že ho nedokázal zachránit ani Merlin. Spěšně ho tedy dopravil na ostrov Sein, k devíti čarodějnicím. Ty mu tady zbudovaly přístřeší z čistého zlata. Artuše, prakticky už mrtvého, se ujala Velléda, specialistka na léčení. A skutečně dokázala králi vrátit život. Ani sám Merlin nevěděl, jak se jí to podařilo.“

61 06.10.2021

Perfektně vypointované povídky z předválečných i poválečných časů v Anglii, Francii, Irsku. Jenže je jich deset, jsou krátké a zdaleka nedosahují dramatického účinku a údernosti jiné autorovy (pěti)povídkové sbírky: „Kvintet“. Znovu tu (mimo jiné) najdeme příjemné příběhy o tom, jak si outsideři dokázali poradit s nespravedlností a opět tu nacházíme typickou autorovu poctu válečným veteránům.
75 % (aktuálně 227 hodnocení s průměrem 84 %).

Ve stručnosti:
1. Žádné stopy – najatý zabiják ****
2. V Irsku nejsou hadi – sikhský student, zmije paví ***
3. Císař – rybolov ve stylu stařec a moře ****
4. Někdy přijdou dny – kontraband ****
5. Peníze pod pohrůžkou – pornočasopis ****
6. Jako důkaz proti vám – starý dům ****
7. Výsada – urážka na cti *****
8. Povinnost – poprava ****
9. Pečlivý člověk – dědictví ****
10. Profíci – poker ve vlaku ****

55 30.09.2021

Povídka potřebuje pointu. V první polovině povídkám pointa nechybí, za druhou polovinou si musím smutně povzdechnout: „království za pointu.“ Jak již bylo napsáno – vše ostatní od autora (Babičky, Jak potopit Austrálii, Občanský průkaz, Opilé banány, Zvláštní problém Františka S.) se mi líbilo mnohem víc.
65 % (271 hodnotících přede mnou je na průměru 58 % a zároveň žebříček hlásí: 41. nejhorší kniha, ale tak hrozné to určitě není).

47 25.09.2021