mi-380 komentáře u knih

Není to horor, je to zručně prokombinovaný a vypointovaný thriller s katastrofickým nádechem a varovně zdviženým ukazovákem. Divoké zvraty v sněhem zapadaném vánočním rodinném sídle s nedosažitelnými telefony občas působily až parodicky, ale oceňuji svižný děj. Tak svižný, až je v několika bodech nedotažený.
Rychlá četba, příjemná oddechovka.
80 % (aktuálně 160 hodnocení s průměrem 80 %).

67 21.05.2021

Právě jsem s Marlowem podruhé dokončil Tour de L.A. pod dohledem Raymonda Chandlera. Ten napsal sedm románů s jeho detektivem číslo jedna, až The Long Goodbye mě vyvedl z jednoho omylu. Totiž, měl jsem vždy Philla Marlowa za těžkého individualistu, Terry Lenox a Roger Wade mě ale přesvědčili o opaku. I autorův styl se od úvodních románů proměnil. Strohé a vtipné hláškování Chandler omezil na minimum, zato přidal blues vydatného smutku osamělých srdcí, ozvěny jeho vlastních zkušeností z války, z Anglie, z Kanady a celým příběhem prosakuje jeho velký, zoufalý, nekonečný boj proti těžko porazitelnému tekutému soupeři. Druhé přečtení potvrzuje pět hvězd.
95 % (aktuálně 127 hodnocení s průměrem 88 %).
…
„Vlastním noviny, ale nemám je rád. Pokládám je za neustálou hrozbu tomu zbytku soukromí, který ještě máme. To jejich ustavičné štěkání o svobodě tisku neznamená nic jiného — až na několik čestných výjimek — než svobodu roztrubovat senzační skandály, vraždy, sexuální aféry, nenávist, osočování a propagandu politických a finančních skupin. Noviny jsou obchod, v kterém se dá vydělat na příjmech z inzerátů.“

87. revír v dvanácté epizodě nestíhá. Může za to „Hluchý“, autorem přesvědčivě popsaná záporná postava, která když promluví, připomíná Brouka Pytlíka, Fredericka Forsytha nebo Jardu S. z vedlejší ulice. Je tu ale rozdíl, „Hluchý“ je mnohem nebezpečnější, takhle velkolepou aprílovou party, kterou naplánoval a se svou partou provedl, 87. revír ještě nezažil.
80 % (zatím 98 hodnocení s průměrem 88 %).

56 16.05.2021

Začátek devadesátých let, přichází Gorbačov, zdá se, že zásadní problémy planety končí. Krásná naděje, jenže: „Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme,“ notují si generálové. Američané i Rusové. A jak hezky zaznělo jinde: „Oč tady někomu běží? Naftových věží se ptám.“ Jenže nebyl by to Forsyth, aby mu stačily jen dva základní prameny děje. Znovu s ním létáme přes naši Zemi z místa na místo. Druhé, třetí, desáté, autor nás provádí jako dokonalý společník, který všude byl, všechno viděl a se vším nás rád seznamuje: jména, data, systémy, postupy… A během jeho vyprávění napětí stoupá jako tlak páry v kotli nekompromisně zrychlující, dobře promazané, spolehlivé lokomotivy.
90 % (zatím 342 hodnotících s průměrem 89 %).

61 15.05.2021

A je tu zpátky v plné síle - ten obrovský skautík s dobrým srdcem a svérázným smyslem pro spravedlnost. Jako vždy se okamžitě bezhlavě vrhá do sebevražedné mise, ale my, kteří už se s Reacherem dobře známe, tušíme, že strachovat bychom se měli spíš o všechny gangstery ve městě. Albánské i Ukrajinské. Četba splňuje základní očekávané předpoklady: minimální pravděpodobnost zápletky, bezkonkurenční spád děje, příjemné pocity zadostiučinění.
85 % (zatím je nás jen 88 hodnotících s průměrem 82 %).

61 10.05.2021

Sci-fi jen příjemně rámuje tuhle chytře promyšlenou a svižně ubíhající historku o velkém podrazu a následném dlouhém hledání. Dokonalá oslava činorodosti a podnikavosti, tentokrát s mírným humorem a drzým kocourem místo jindy autorem preferované vojenské akademie. Milá, občas až dojemná četba.
90 % (zatím 506 hodnotících generuje průměr 86 %).

89 09.05.2021

S Phillem Marlowem po Západním pobřeží - další etapa mé nostalgické čtenářské výpravy. Případ se zmizelým dublonem ani podruhé nezklamal, starou sbírku z knihovny vyhazovat nebudu. Naopak, i tentokrát musím potvrdit spokojenost s autorovým originálním stylem. Nějakou tu zvláštnost a nesrovnalost však nacházím. Marlowe má (stejně jako další podobné typy hrdinů) tu a tam po různých úřadech rozmístěny docela dobré přátele, přičemž žije samotářsky a žádné přátelské vztahy neudržuje, na to si opravdu potrpí (asi jde o staré kámoše z mateřské školy). Nebo (jeho i policistů) dlouhé vykecávání a prozrazování podrobností vyšetřování (chápu, že to je určeno hlavně čtenáři, aby lépe pochopil krkolomnou konstrukci děje). Ale to mi ubírá jen málo na celkové spokojenosti, ta se udržela někde těsně pod maximem. Moc rád z Chandlerových knih cituji, posílám dál pár perliček.
85 % (aktuálně 187 hodnocení, 84 %).
…
„Ty, Dele, ten chlápek tady říká, abys to přivřel! Chceš mu dát přes hubu?" Zavrzala židle, rádio přestalo, jako když utne, a tlustý muž s pichlavýma očima se objevil za blondýnkou, odhodil ji jednou rukou z cesty a vystrčil na nás obličej. Potřeboval oholit. … Rozkročil se pevně ve dveřích, vtáhl nosem hvízdavě trochu vzduchu a řekl: „Koukejte vymáznout. Zrovna sem přišel vod voběda. Voběd stál za pendrek. Nikomu nedoporučuju, aby se na mě vytahoval." Měl opici, ale takovou, jaká se získá jen tvrdým tréninkem.
…
„Jedna věc se mi na tomhle podniku zamlouvá," řekl jsem, „totiž že tu je všechno přesně jako v knize. Polda u vrat, černá huba u vchodu, šatnářky a prodavačky cigaret, tlustý, olezlý, smyslný žid s vysokou, urostlou znuděnou sboristkou, dobře oblečený, zkárovaný a strašně sprostý bafuňář, který nadává číšníkovi, mlčenlivý chlapík s bouchačkou, majitel podniku s hebkými šedivými vlasy a manýrami z kýčařských filmů a teď vy - vysoká tmavovlasá zpěvačka s přezíravým úsměškem na límci, chraplavým hlasem a jadrnou mluvou."
Řekla: „Vážně?", sevřela cigaretu mezi rty a pomalu vdechla kouř. „A co ten fórista čmuchal, který hýří loňskými frky a poťouchlými úsměvy?"
…
Nějaká dáma, zřejmě docela pěkně napařená, pěla z plných plic píseň o Frankiem a Johnnym hlasem, jemuž ani všechna ta whisky na půvabu nepřidala. Hluboký mužský hlas na ni zařval, aby držela hubu, ale dáma zpívala dál a pak bylo slyšet rychlé a rázné kroky, plesknutí a zakvičení, a posléze zpěv zmlkl a baseballový zápas pokračoval.

P.S.
Na aukci v USA se 22.1.2021 prodal vzácný zlatý dublon z roku 1787 za 9,36 milionu dolarů (200 milionů Kč), což je podle aukční síně Heritage Auctions nejvyšší cena, jaká kdy byla v dražbě za minci zaplacena. Informovala o tom agentura AP. Takzvaný Brasherův dublon patří mezi numismatiky k nejvíce ceněným sběratelským kouskům, existuje totiž jen sedm kusů.
"Brasherovy dublony jsou pro sběratele mincí a znalce něco jako svatý grál… Jde o nejslavnější minci, po níž všichni touží," uvedl viceprezident texaské aukční síně Todd Imhof.
(zpráva ČTK)

Rád se nechávám poučovat a platí to i u sexu. Miroslav Stingl, zkušený cestovatel, kterého já, mnohem méně zkušený cestovatel, obdivuji, dokázal na okrajích svých poznatků nakouknout i do tohoto vděčného tématu a předat své zkušenosti dál. Ale pozor, v úvodu zdůrazňuje, že vše prozkoumal pouze teoreticky. Polynésané, Aboriginci, Indiáni, Japonci, Číňani, Afričané, Eskymáci, Římané před Kristem, různorodé přístupy k sexu, fantazie nestíhá. Mezi řádky autor dokazuje Středoevropanům, jak moc daleko jsou naše, na křesťanství založené, zdánlivě přirozené standardy, vzdálené od zvyků v jiných krajích. A jak nesmyslné je vnucovat jiným civilizacím náš způsob života. A naopak. A když se promícháme, to se pak nestačíme všichni divit.
80 % (90 hodnotících s průměrem 75 %).

63 05.05.2021

Hamburg, váleční zločinci, pomsta. Nalákaly mě tyto společné body s nedávno dočteným, mnohem přesvědčivějším, Případem Odessa F. Forsytha. Víc společného, bohužel, nenacházím, klesám do průměru. Podivný geniální americký mstitel se přemísťuje po Evropě s úžasnými sexuchtivými kráskami vždy po ruce, řádí jako tornádo v Kansasu a všude po sobě zanechává stopy jako dobře vykrmený brontosaurus. Pravděpodobnost nula, spád děje dobrý, zvědavost mě hnala dál. Dočetl jsem až do konce, šlo jen o 160 stran.
65 % (zatím 233 hodnotících generuje průměr 81 %).

57 04.05.2021

Tak tentokrát bez legrace, Forsyth si posvítil na poválečnou situaci v Německu. S hlavním hrdinou nás zavádí do klubka zmijí, mezi SS kameraden, ať už se jedná o uprchlíky v Jižní Americe a v Egyptě, nebo mezi ty, kterým se podařilo uchytit v Německu, kde prorůstají systémem a znovu tahají za nitky průmyslu, policie a politiky. Autor jako obvykle dovedně šermuje skutečnými osobnostmi a událostmi šedesátých let a napínavou zápletku staví na zrůdných skutečnostech holokaustu v Pobaltí, kde nadšenými pomocníky německých velitelů byli místní antisemitské hordy. Zajímavé je, jak všichni hledají motiv pro Peterovo pátrání, pozorný čtenář ho ale zná už od začátku.
Autorův styl mě baví čím dál víc: bez sáhodlouhých rozborů citů a vnitřních běsů hlavních hrdinů dokáže tyto emoce ve čtenáři i tak úspěšně vyvolat - jednoduchým a jasným polodokumentárním popisem událostí, přičemž se skoro nevzdaluje od reality.
90 % (jsem hodnotící s pořadovým čísle 413, dosavadní průměr je 89 %).
…
Na východní frontě byli němečtí vojáci hnáni do neuvěřitelně krvavého boje s Rusy. Tito vojáci neměli vybojovat vítězství, ale odklad, který by esesákům dovolil dokončit plány na útěk. Německá armáda měla za zády SS, jež střílela a věšela vojáky, kteří si po utrpení daleko přesahujícím meze normálního nasazení dovolili ustoupit.
Rukama esesáků takto zemřelo tisíce důstojníků a vojáků wehrmachtu.
Šéfové SS věděli, že válka je prohraná, přesto ji ještě šest měsíců protahovali.

72 03.05.2021

Legendární thriller, možná i díky filmu s Jeanem Renem a Vincentem Casselem. Autor s vydatnou pomocí velehor a mystiky rozjíždí téměř hororová pátrání dvou svérázných policistů v různých částech Francie. Když se konečně jejich cesty protnou, střídá jedno překvapivé odhalení další a další (příběh je to pořádně zamotaný a přiměřeně překombinovaný) a napětí nepolevuje až do strhujícího konce.
Audiokniha, Jakub Saic čte s velkým dramatickým zaujetím, zvýrazňuje zoufalou snahu policistů i jejich vnitřní rozpoložení, a napínavé situace, kterými autor nešetří, prožívá tak intenzivně, až se občas zadýchává.
90 % (zatím 269 hodnotících s průměrem 86 %).

87 30.04.2021

Mám rád auta, autíčka, výlety autem i Marka Ebena. Tedy kniha pro mne. S pověstným laskavým humorem nám autor vypráví příběhy, s nimiž se většinou s úsměvem ztotožňuji, některé z nich jsou dokonce naprosto shodné s mými. Čteno postupně po večerech pro navození dobré pohody před spaním.
100 % (296 hodnotících s průměrem 92 %).
…
Hned jsem si vzpomněl na Karla Gotta, který si kdysi koupil nádherné Porsche. Když jsem ho po roce potkal a ptal se, jak se mu jezdí, řekl mi: „Už ho nemám.“
Tak jsem se ptal proč a on řekl: „Jel jsem do Hamburku, v Praze jsem nastoupil jako muž středního věku a v Hamburku vystoupil stařec.“
Musím říct, že to jen potvrdilo mé podezření, že na sportovní vozy už je v mém případě pozdě.
…
Sexy může být svetr nebo triko, ale kabelka mi připadá stejně sexy jako koš na prádlo. A není pravda, že kabelky si nikdo nevšímá. Všímají si ženy. Ty moc dobře ví, co jsou kabelky zač. Kabelka je signál, který vysílá jedna samička druhé…

97 29.04.2021

Bosch 13, Hollywood Reservoir, mrtvý vědec. Po přečtení předchozího Echo Parku jsem zjistil, že další Bosch v pořadí, Vyhlídka, má jen 210 stran, a tak jsem neodolal a v sérii okamžitě popojel. Tentokrát je příběh jednodušší, přes rychlost pátrání tak trochu zklidňující, i když FBI tu má plné ruce práce s terorismem i s Boschem, a svéráz Bosch zase plnou hlavu nápadů jak vyzrát na FBI.
85 % (zatím 155 hodnotících s průměrem 79 %).

49 28.04.2021

Bosch 12, Echo Park v L.A., 2006. Harry podruhé pracuje na starém případu. Znovu si užívám přesvědčivě podaný pohled mezi hollywoodské policajty, boháče, advokáty a politiky, proplétám se s nimi spletitým dějem a stejně spletitými slavnými ulicemi Mulholland Drive a Laurel Canyon s jejich tajemnými odbočkami. Kromě toho se i tentokrát čtenář může spolehnout na dokonale vypointovaný závěr. Případ je vyřešen? Ale co těch dalších šedesát stran do konce? Teď to přijde? Spravedlnost podle Hieronyma Bosche? Znovu za plný počet.
95 % (aktuálně 154 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Měl v plánu zapíchnout odznak, odjet z města a najít si nějaký ostrov, kde by mohl i s rodinou žít. Mezi policejními důstojníky to byl docela běžný sen o životě ve výslužbě: odpoutat se od vší temnoty, kterou během své práce zakusili. Skutečnost však byla taková, že zhruba po šesti měsících na pláži začal být ostrov neskonale nudný.
…
Během stoupání si všimli, že přímo před nimi je na hoře Lee vidět slavný nápis „Hollywood“. Na vedlejším hřebeni ho postavili před více než osmdesáti lety jako reklamu na bytový komplex Hollywoodland nacházející se na horním konci Beachwoodu.
…
„Waitsi,“ řekl Olivas zostra. „Držte prostě klapačku.“ Natáhl ruku k palubní desce a zapnul rádio. Z reproduktorů se vyvalila hlasitá mexická hudba. Olivas okamžitě plácl po tlačítku a vypnul zvuk.
„Kdo v tom kurva naposledy jel?“ položil otázku bez adresáta.
…
„Harry, tak ty sis pozval domů dívku, aby za tebe udělala špinavou práci a pomohla ti rozlousknout případ, a přitom pro ni nemáš nic víc než jedno pivo? Co je to s tebou? A co víno? Máš nějaké víno?“
Bosch smutně zavrtěl hlavou.

49 27.04.2021

Dva klasické starosvětské dobrodružné příběhy z pionýrské doby poznávání zapadlých koutů naší planety. Norský cestovatel Frithjof Storm-Johnsen, podle jehož vyprávění (vyslechnutého na památné výpravě vzducholodí k severnímu pólu) doktor Běhounek knihu napsal, by se asi divil, k jakým změnám za těch sto let došlo. V roce 1958, kdy tohle druhé vydání vyšlo, bylo ještě zvykem doplnit vzdělání mladého čtenáře spoustou vysvětlivek, ty zde zabírají celou poslední čtvrtinu textu. Jejich autor Jaroslav Tichý projevil smysl pro systematičnost a detail. Příjemné jsou ilustrace Václava Junka.
85 % (jsem hodnotící s pořadovým čísle 32, průměr je 84 %).

56 23.04.2021

Plukovník se svou jednotkou po boku, s koltem v jedné ruce a s doutníkem v té druhé (čímž mi připomíná režiséra Marhoula nebo ekonoma Pikoru), jde nezadržitelně za svým cílem. Mrtví, a ještě více mrtvé, se nedají spočítat, popis drsného postapo světa je krutě přesvědčivý, rozhovory náležitě ostré, ženských vnad přebytek, akce téměř nekonečná, hlášky většinou úderné a vtipné, zabíjení mrazivě naturalistické. Japonské zprávy z první části tu nahrazují japonská přísloví. Chlapácká četba Borka Kapitančika mi oživovala renovaci dřevěných částí naší domácnosti. Broušení, nátěry, broušení, nátěry, rychlost četby je ale mnohem svižnější než rychlost mého úsilí. Potřeboval bych ještě minimálně deset dalších pokračování, než tu práci dokončím.
Jak se tahle permanentní akce blížila ke konci, naskakoval mi v hlavě jeden kdysi populární text: „A náhle už není kam spěchat. I cesta může být cíl, i cesta může být cíl…“
85 % (zatím 682 hodnotících generuje průměr 88 %).

P.S.
Přetlačování s Ruskem je, zdá se, nekonečné a občas mám strach, že od naplnění autorových vizí nejsme daleko. Počet pracovníků našeho velvyslanectví v Moskvě se aktuálně blíží nule...

62 22.04.2021

Frajer Ota se, s lehkostí jemu už dávno vlastní, potuluje Prahou roku 1960, do názvu republiky právě naskočilo slovo socialistická, politické ledy tají. Násilných trestných činů se to ale netýká, takže náš hrdina, obklopen krásnými ženami, má zase co dělat a jeho očekávané soukromé pátrání plné originálních slovních obratů (i když to jeho věčné lhaní i v situacích, kdy je to zbytečné, mě už občas zlobí) dokončuje obvyklým hororovým finále. Kapitán Kid znovu dokazuje, že dialogy, humor a popis doby umí na výbornou, i když občas se nad některými reáliemi pozastavuji a zapátrám, zda to tenkrát opravdu tak bylo. Většinou má autor pravdu, tentokrát jsem ho ale dvakrát přistihl. Pětistovka, kterou Ota platí v hospodě, se dostala do oběhu až začátkem sedmdesátých let a Ford Cortina, o němž je tu často řeč, se začal vyrábět v Anglii až v roce 1962. To jsou samozřejmě odpustitelné drobné chybičky padající na vrub svižnému až zběsilému tempu jeho tvorby (73 knih, hudební texty, nakladatelství, kapela, organizace festivalu a kdo ví co ještě).
85 % (zatím 39 hodnotících s průměrem jako hrom - 94 %).
…
„Povídá se, že s ní něco máš.“
„No jasně. Na jednom konci haly stačí říct, že spolu dva něco maj, a na druhým konci už z toho jsou tři děti.“

59 20.04.2021

Vděčný námět, výborný nápad, slušné napětí. Ale co ta hlavní hrdinka? Autorka nás neustále přesvědčuje, jak je skvělá, jak jí mají okamžitě všichni rádi, mně to ale vychází jinak. Zoo se dostává povážlivě často na pokraj hysterie, neustále něčeho lituje, většinou sama sebe, její jednání je k naštvání nelogické a stále dokola omílaný popis jejích duševních pochodů zpomaluje celou druhou polovinu knihy až ke kritické mezi, při níž jsem uvažoval o kolonce „nedočteno“. Nakonec jsem s hlavou v dlaních dočetl, ale byla to moje první a také poslední Oliva. Prostě Poslední.
65 % (zatím 540 hodnotících, jejich průměr se shoduje s mým).

47 20.04.2021

Masterton je mistr ve vymýšlení těch nejodpornějších způsobů zabíjení. To potvrzuje i ve třetím příběhu s komisařkou Katie, tentokrát mě ale potěšil větší propracovaností, ponurostí a komplikovaností děje, a to jak při vyšetřování, tak i v pohledech do soukromí hlavní hrdinky. A byla tu i osvěžující postava padoucha, kterému se dá fandit.
80 % (jsem 253. hodnotící, průměr je 84 %).

57 19.04.2021

Tak tohle byl zážitek! Povídka Veterán je to nejlepší, co jsem zatím letos četl. Skvělý rozjezd, v němž autor přesně popíše nezvratný osud jedné londýnské vyloučené lokality, pokračuje realistickým popisem zločinu, průběhu vyšetřování a soudu se všemi právnickými podrazy, a případ zakončí razantní tečkou.
I v dalších povídkách Forsyth dokazuje, že je mistrem nejen dokonalých zápletek a point, ale že s přehledem zvládne romantiku, humor a dokonce i hrátky s časem.
100 % (199 hodnotících s průměrem 89 %).
…
„To je úplně šílený. Já teda sakra nevim, kam se tadle země řítí."
„To nejste sám.“

Povídkový kvintet ve zkratce:
* Veterán (loupež, Londýn)
* Zázrak (vzpomínky na válku, Siena)
* Občan (problémy v letadle do Londýna)
* Jak na věc (odhady obrazů, Londýn)
* Šumící vánek (stopař od Little Big Hornu)

64 19.04.2021