Mi--LADA komentáře u knih
Z dosud pěti vydaných knih z této série (Maiden Lane) se mi Vášnivé touhy zdály nejslabší. Nejvíc mi vadil vrcholně nesympatický milovník, který se celou dobu choval jako arogantní hrubián a s odpuštěním necitelný idiot. Tenhle tip nemám ráda ve vlastním životě a určitě by si i románová, docela sympatická, bohatá a krásná Hero zasloužila laskavější protějšek, který by si jí víc vážil a méně shazoval. Kromě toho měl příběh na mě docela pomalej spád a oproti jiným dílům jsem se často nudila. Zato se autorce opět povedly některé erotické scény, jen škoda, že se neuskutečnily s nějakým atraktivnějším mužem.
Některé její nápady musím přetrpět (seznámení se s budoucím manželem = budoucí žena ho přistihla téměř na veřejnosti při milostném aktu s jinou a bodla ho svou sundanou náušnicí do holé pohupující se zadnice, protože nevnímal, že ho Hero na cosi upozorňuje, no, na to jde říct jedině autorčino oblíbené: Pchááá! Co naplat. Je to béčková blbinka. Neškodná, někdy milá, někdy se tomu musím smát). Převážně mi pobaví, to se jí musí nechat.
Souhlasím s názory, že toto je nejlépe napsaný příběh z těch dosavadních tří, především stylisticky. Díky tomu jsem romanci dočetla až do konce, Lesterovi 1.-2. jsem prostě nedala. Takovouto Laurens mám ráda, zaujal mě až super, i když dlouho nedobytný galantní ochránce Harry, který by se pro Lucindu rozdal, jen se nechce vázat, jj, toto je lépe napsané a dobrá hlavní mužská postava k tomu. :) Jen Lucinda mohla být méně konfliktní a víc vděčná, když jí tak galantní ctitel obskakoval a rozmazloval.
Tahle série se zatím nevydařila. Nedalo se to číst, trapas. Legrační výroky, zastaralá mluva, divné slovní obraty a přirovnání. Autorku nepoznávám. V prvním díle na třech stranách třeba probírá, že dáma "vypadá jako ochechule, ale že ze sebe jenom ochechulovitou dělá a jiní se se šlechticem, který se jí zastává dohadují, že podle nich ochechulí fakt je, on že není a že musí zjistit, co tou svou ochechulostí zakrývá, proč to dělá, proč si na ní hraje, když to není pravá ochechule, to jest není taková šereda, jakou ze sebe dělá?" Ženy, toužící po vdavkách tu jsou pro muže "zběsilé otravné fúrie"... Celá série se nese v obdobných stupidních hláškách, to si z toho dělá překladatel nebo autorka legraci? Nedalo se to číst, trapas. Autorku nepoznávám. A to jsem jí měla jistý čas dokonce v oblíbených. Teď si jí odnímám z oblíbených. Ne všechno se jí vydaří, něco ano, něco vůbec. Tohle patří mezi ty odbyté. Při čtení jsem trpěla. Některé historické romance se jí podařily jako ucházející nenáročné oddechovky (takové milé blbinky). Nad tímhle textíkem nestačím vrtět hlavou, nevydařil se ani tenhle ani předcházející díl. Nepodařilo se mi začíst ani se vcítit do postav.
Ještě se pokusím zdolat třetí díl, ještě jí dám šanci.
Moc jsem se na příběh těšila. Příběhu ovšem scházela atmosféra i působivé popisy. Každá z postav (až na jednu) byla předvídatelná jak v chování, tak v jejím konci, je předem zřejmé kdo z toho vyvázne a kdo ne. Všechno jelo podle osvědčených neoriginálních šablon, až na příliš hodné a poněkud ňoumovité a nedůvtipné manželky - žádná sympatická postava. Podání jednoduché, včetně zápletky. Asi už jsem přečetla podobných příběhů moc, jinak bych dokázala román víc ocenit. Když si říkám, a jéje, ty to nepřežiješ a doktore, ty uděláš toto a neuděláš ono, když román nemá nic, co by mi v něm překvapilo nebo uchvátilo alespoň stylem, myšlenkami, něčím co vybočuje z průměru tucty jiných knížek, nemůžu být zrovna spokojená. Kdyby to byla první knížka na tohle téma, pochválila bych určitě víc.
Spoiler: A tchýně byla fakt příšerná, na to, co všechno natropila za krutosti, bych jí dopřála stejný konec jako měl její R. Jediným překvapením byla divná dcerka Sophie, z které bych měla docela obavu a spát s ní pod jednou střechou bych nechtěla, geny jsou geny a tato otce ani babičku nezapře.
Slabší 3 hvězdy.
Červenák potěšil. I já ho potěším. Pět hvězd a přidám si jeho další detektivku k tomu. A že je z čeho vybírat.
Pěkná, pěkná, pěkná. Tak jako celá tahle bohužel nedokončená série. Mám své favority a už dlouho mi žádní hrdinové tak nevstoupili do srdce jako mnozí z těchto děl. Chystám se číst. Znova. Alespoň některé úseky. Moje nej mezi fantasy. A první díly byly nejlepší. Pak se to začalo hodně větvit na další a další linie a trochu to ztrácelo na síle, některé postavy byli kvůli tomu upozaděné. Tento díl ještě super. Je to jízda.
Knížka mi připomíná prázdniny, když jsem jí na verandě předčítala sourozencům, co ještě neuměli číst. Voní po lučních kytkách, co rostly za naší chatou, je vzpomínkou na náš smích nad dětskými příhodami i nad rošťárnami postav. Lingren uměla psát tak, že i jeden někdy zapomněl na koupání v řece a raději četl o zážitcích jiných. Geniální, jak se uměla trefit do dětského světa a jejich duše, podobných autorů moc není. A to víme asi (skoro) všichni.
Nestárnoucí a pořád dobrá literatura, která patří do části našich dětských zážitků.
Zajímavé čtení. Neradostné rodinné historky z Brd mi daly nahlédnout do toho, jaké byly (nebo mohly být) osudy žen 20.st. Není to čtení na sobotní bezstarostnou pohodičku ani to není složité a marné. Samota je zlá a když rodiče nechápou nebo neumí přijmout svého potomka a dát mu zázemí, které by měl dostat, trápení se pak může vléct po několik generací. Hodně práce, málo pochopení a lásky. Takové čtení pro ženy ze života těch méně šťastných. Jo, šlo to, dalo se, asi se pustim ještě do další četby p.Poncarové. Co takhle Děvčata první republiky? Nebo Osud poslední baronky? Prostě mám další autorku, ke které se ještě někdy vrátím, i když nejsem její bezvýhradně nadšená fanynka.
Tak si Hanu dávám znova a líbí se mi snad ještě víc. Kniha, která neomrzí, podle mého nejlepší co Mornštajnová napsala. Jediné co nechápu je, proč jí ještě nemám v domácí knihovně? I audio je dobré, takže není co řešit.
Válečné romány čtu jen vzácně. Tato je tak dobře zpracovaná, že čtu se zatajeným dechem. Pravda, nechtělo se mi do ní, slyšela jsem tolik dobrých ohlasů, tak jsem do ní nakonec jen pro přehled nahlédla a už jí z rukou nepustila. Co je dobře napsáno, ať na jakékoli téma, to se dobře čte a tak se přidávám ke spokojeným ohlasům. Hrdiny lze jen obdivovat a styl psaní též.
Tahle série se mi moc líbí. Sympatická, nenáročná historická detektivka o vyšetřování a trochu o tom, jak to chodilo v Anglii 19.st. Prima oddechovky, při kterých si prostě odpočinu od reality všedního současného dne. Těšila jsem se na další knížku s Lizzie M. a těším se i na následující.
Líbilo. Poučné a zajímavé. Životopisný příběh osobité mexické malířky Fridy Kahlo, která žila v první pol. 20. století. Těžko posoudit, jak moc se drží faktů, ovšem četl se dobře a základ určitě sedí podle toho, jak, co a kdy se jí stalo. Film mi tolik nezaujal jako knížka.
Na knížku jsem se těšila, bohužel nic moc, takové neosobní. Suchopárné, moc mi to nebavilo, protože všechno je tak letem světem načrtnuté a některé kapitolky až skoro zbytečné a o ničem, nesdělují nic zajímavého (viz úsek s VIP osobnostmi - některé známé osobnosti jezdí do zahraničí, někteří se chovají OK, jiné mají četné požadavky, ani jména těch ze dvou různých táborů neuvedena. Jo a někteří chtějí jet zadarmo a nabízí že udělají cestovce reklamu. To je vše, co jsem se o slavných dozvěděla, nic konkrétního ani nového, snad i sloupeček v novinách by přinesl víc informací, které jsem netušila.
Když jsem se do knihy pouštěla, domnívala jsem se, že se jedná o beletristicky zpracovanou vzpomínkovou knihu, která přinese některé zajímavé příhody. Ne, jedná se o suchopárnější literaturu faktu, někdy zpestřená drobnou perličkou. Přiznám se, nečetla jsem poctivě, nudilo mi to, přeskakovala jsem.
Dokonalá detektivka, která má jedinou mouchu, za níž ovšem Agáta nemůže. A to moderní korektní název "A pak nezbyl žádný". Možná bych si měla dokoupit některé knížky, než se začnou měnit a přepisovat celé pasáže, až už z původního obsahu nezbyde skoro žádné původní nebo to bude takové vykuchané... :)
Nejprodávanější detektivka všech dob a kdo jí četl, chápe proč. Po tolika letech od napsání sbírat nadšení, to umí jenom ta nejznámější královna detektivek A.G. Vrhám se na další, přečtu jí celou a že je ještě co číst! Těším se na další, už mám nakoupeno.
Hodně silné a sofistikované. Jen jsem naturalistické pasáže musela vynechávat, nemám na to žaludek. Kvalitní, emocionálně těžká četba.
Jak něco takového může dělat člověk člověku?
A jak si ty mloky šlo zpočátku snadno oblíbit. Jak snadno se může něco zvrtnout! Nekončící dav neustále se rozšiřujících mloků, kteří požadují stále víc a víc...
Nádherná obálka zve k četbě, teď je tedy umí udělat, nejedno srdce upřímné romantičky se raduje a předem těší.
... Fern zakotví v klidné Provence, na zámku ve Vernonu obklopeném nádhernou francouzskou scenerií, který nabízí skvělý úkryt před shonem všedních dnů. Brzy začne chodit na lekce malby, které jí nabídl majitel zámku, uznávaný umělec Nico... Tak takové jsou moje oblíbené slaďáčky, pozvánka k četbě zabrala. Text nakonec není nadprůměrný, některé oddechovky mi oslovili víc, ale co už! Ať si to každý posoudí sám, někomu sedne, jinému méně, nechci nikomu kazit radost, hvězdičkami nehodnotím.
Remarque je autor pro všechny. Muže i ženy různých generací, vkusu, preferencí i nárocích na literaturu. Je prostě skvělej. Jeho nejslavnější román to potvrzuje na každé stránce.
Historie jedné rodiny, osobnosti a osudy tří sester odehrávající se v Německu v průběhu pestrého, v mnoha ohledech převratného 20.st. Ségrušky vzpomínají na minulost, s níž není snadné se vyrovnat, ovlivňuje je prožité. Knížka není nejoptimističtější, bude se líbit hlavně starším ženám. Nevím, jestli se ty mladší budou chtít do seniorek vcítit (jedna skoro neslyší, druhá nevidí, trpí neduhy a nemocemi, slaví se tam už stoleté narozeniny), no, nevím, za mě teda průměr.