micha-ella komentáře u knih
Kéž by všichni měli ke svému postiženému dítěti takový přístup jako tento otec! I když - v knížce jsou popsány situace, ve kterých by mohl otec zamezit problémům velmi jednoduše, například ostříhat nehty dítěti, když tvrdě spí je lepší, než s ním hodinu bojovat, nechat dítěti časopis v ruce a vstoupit s ním do ordinace až poté, co matka pohovoří s lékařem atp. Autor přiznává že mnohdy odmítal rady, které by mu možná pomohly a určitě by pomohly jeho synovi. Doporučuji všem rodičům s autistickým dítětem!
Přečetla jsem během jednoho dne. Jednoduchý děj, pár postav, ale veliká tíže a smutek, deprese, ze které se rodí šílenství. Při čtení vám nebude dobře na duši, ale chcete znát konec, alespoň to otevřené okno...
Při anihilaci se zachovává celková hmotnost, energie, hybnost, elektrický náboj a další veličiny. U mne se zachoval jen obdiv nad autorovo bezbřehou fantasií. Nic víc. Nedalo se tomu (aspoň trošičku!) věřit, což je u tohoto druhu příběhů důležité, jinak je děj pouze hromada slov.
Dívčí románek. Hlavní hrdinka se chová jako naivní školačka, ač je to lékařka (!?), i další postavy jsou takové umělé, stejně jako jejich dialogy. Prostě moje špatná volba, tohoto autora už ne.
Začala jsem číst a okamžitě jsem si vzpomněla na Otu Pavla a na Williama Styrona, na stejně skvělé autory se stejnou nemocí. Ale na rozdíl od nich mi Thomas Melle je velmi nesympatický. Za své hrozné chování v atakách nemoci samozřejmě nemohl, ale v mezidobí měl možnost pokračovat v léčbě, jednat cílevědomě, neopíjet se, sportovat, napravit, co kde způsobil - ale místo toho se dál choval naprosto nezodpovědně. On i cituje z lékařské zprávy -,,nadužívání alkoholu, chybí dostatečný náhled na léčbu, medikace se nedodržuje"... V podstatě byl nepříjemný protivný a obtížný pro všechny (společnost, lékaře, přátele) i v době, kdy netrpěl ani mánií ani depresí.
Autismus mě zajímá už od mládí (nevím proč), přečetla jsem o něm hodně knih. Tahle je z těch veselejších a před autorem klobouk dolů!
Roztříštěný, zpřeházený, protivný příběh, vůbec mě nezaujal.
Paní Hano, jdu do toho! Taky jen drobnost. Co jste sesbírala, sepsala, vysvětlila a vydala vy?
Poznámky pod čarou nemusíte číst. Nebo můžete číst jen ty, které Vás zajímají. Ironie není na místě, každého zajímá něco jiného.
P.S. Komentáře mě zajímají, proto je čtu.
V mém dětství jsem knížky o pravěku cíleně vyhledávala v městské knihovně - a ten pocit, když jsem si je nesla domů! Dodnes cítím to těšení a štěstí...
Tuhle knížku jsem četla hned po jejím prvním vydání a dodnes z ní používám některé hlášky.
Takové jsou moje noční sny, někdy i denní zkušenost. Kafka je MŮJ autor.
Rozkouskovaný a pomíchaný příběh o labilní a divné matce. Svými avantýrami byla hodně nesympatická, až nesnesitelná. Ale román jsem přečetla za jeden den a líbil se mi, hezká je i obálka a zvláštnost - červený tisk písma.
Je v tom všechno, je toho hodně a něčeho až moc. například obdivu hlavní postavy k jednomu kousku svého těla.
Tato edice mě nejprve lákala, ale myslím, že všechny ty největší záhady světa jsou z větší části jen vymyšlené a jejich vysvětlování mnohdy hodně krkolomné.
Další blbka, kolik už jich bylo! Myslela jsem, že ta knížka bude v něčem jiná než tolik úplně stejných příběhů, ale bohužel. Nechápu, že se z těch naprosto stejných osudů tyhle nány nepoučí. Jak dojemně jsou zamilované do Syřana, Araba, Afghánce, Afričana... to je jedno, prostě do někoho, kdo vyznává muslimskou víru a jak hloupě věří, že jejich příběh zůstane růžový! První rána a nazdar! Muž, který byť jen jednou udeří ženu, nestojí ani za zlámaný pětník. A čtyři děti! Ne, tohle tedy já opravdu nepochopím. Cvičky
Skvělá knížka! Krásné, pevné, kvalitní Baťovy boty, ručně šité!