michaela2338
komentáře u knih
Citadela
Antoine de Saint-Exupéry
Jeho nejcennějším filozofickým dílem bezpochyby zůstává Malý princ. Citadela je plná myšlenek, které jsou hluboké, přesto nijak jedinečné. K nalezení jsou i jinde, v knihách, jež si méně protiřečí. Už v Malém princi jsem nabyla dojmu, že podobenství o růží je odrazem autorova komplikovaného vztahu k ženám. Citadela tento dojem ještě posiluje. Zároveň se obtížné ztotožňuji s hrdinou, jenž trpí velikášstvím a mylnou představou, že on a jedině on může člověka přivést k opravdovému a naplněnému životu. I kdyby ho k tomu měl přimět přes slzy a bolest a navzdory tomu, zda o to stojí.
Ano, je zde řada krásných slov a poetických obratů. To ale nevyvažuje fakt, že jsou tato slova a myšlenky dokola recyklovány.
Pro mě je to jen plynulý proud v autorově rozjímání o smyslu a podstatě života, kterému by ovšem prospěl zásah editora.
Fahrenheitova dvojčata
Michel Faber
Ač mám Fabera v oblibě, tento soubor povídek mi úplně nesedl. Zřejmě kvůli jejich poměrně depresivnímu vyznění.
Slibuji ti svobodu
Laurent Gounelle
Gounelle je především psycholog a kouč a není tedy na místě hodnotit jeho literární kvality. Mohl by psát příručky pro osobnostní růst, ale skrze románovou formu osloví větší počet čtenářů. Přiznávám, že některé jeho předchozí knihy mají poutavější děj, a taky se mi příliš nezamlouvala představa, že lze lidstvo vtěsnat do pár škatulek. Navíc se mnou rezonovaly některé aspekty chování u více osobností. Ovšem do chvíle, než jsem narazila na jednu z nich, která mě až příliš zrcadlila. Takže jsem si musela položit otázku, stejně jako hlavní postava, kde je v tom vlastně svobodná vůle, když už jsme s příchodem na svět nějak naprogramováni. I na to má Gounelle odpověď.
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Neschopnost čelit životu, únik z jednoho vězení do druhého. Vítěze nečekejte. Tíživá sonda do nelehkého údělu lidí postižených demencí, kterou naštěstí odlehčuje cynismus hlavní postavy, která to vše jen předstírá. Tak hořké, tak smutné.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Kniha se četla těžce. Pokaždé, když jsem ji odložila, byla menší a menší motivace po ní opětovně sáhnou. Snažila jsem se vytrvat povzbuzována více než pozitivními komentáři na databázi. Když se začaly konečně věci skládat, objevily se podivné milostné linky plné patosu, který jsem stěží dokázala unést. Zpověď pronásledované tetičky mě nakonec přiměla knihu definitivně zavřít.
Ženy, které běhaly s vlky
Clarissa Pinkola Estés
Myslím, že by to měla být povinná četba pro ženy každého věku a v každé fázi jejich života.
Mrtví nikam neutečou
Robert Ryan
Po knize jsem sáhla po přečtení prvního dílu. Těšila jsem se ze stylu vyprávění i z faktu, že se zrodil Watson, kterému to také obstojně myslí. Jen se mi úplně nezamlouvá, když je z tohoto staříka hrdina akční.
Jak chytit krtka: A najít v přírodě sám sebe
Marc Hamer
Do téhle knížky jsem se zamilovala.
Záhadná smrt na venkově
T. E. Kinsey
Není to žádný hodnotný literární počin. Když se ale dny krátí, prší a vás láká pohodlné křeslo, deka a teplý čaj, může to být to pravé. Přesto protestuji, aby byla čtyřicátnice charakterizována coby postarší dáma.
Tři za králem šli
Magnus Mills
Zdá se, že se tam toho zrovna moc neděje. Ale nějak vás to chytí a nepustí. Uběhne zdánlivá chvíle a už jste v polovině knihy. Výstižné podobenství o lidské nátuře. Trochu kafkovské.
Tvůrci náhody
Joav Blum
Chytrá, zábavná, něžná. To nemohla být náhoda, že na mě z police v knihovně vykoukla.
Mrtvý otec
Donald Barthelme
Stejně šílené jako jeho povídky. Přesto, čas od času, v běhu vlastního života se mi některé vybavují, znovu a znovu. Rezonují a splývají s vlastními prožitky. Proto jsem sáhla po Mrtvém Otci. Nakolik se ve mě usadil, ukáže čas. Snad.
Less
Andrew Sean Greer
Je to dobrá kniha. Vlastně moc dobrý příběh. Krásný román o lásce. Ale nevím, jestli to stačí na Pulitzerovu cenu.
Nemáš co ztratit
Lee Child
Tenhle Reacher je strašně utahaný a vlastenecké tlachy tomu taky moc nepomáhají.
Posvátné lži Minnow Blyové
Stephanie Oakes
Tohle je silný příběh. Překvapilo mě, že byla kniha zařazena do sekce Young adult. Nevím, jestli bych v době svého dospívání dokázala takový příběh dostatečně vstřebat a docenit. Je to skvělý literární debut.
Vraždy na pokračování
Rita Mae Brown
Musím přiznat, že mi chvíli trvalo, než jsem se přenesla přes zvířecí dialogy. Taky mi úplně nesedí jižanská mentalita a Harry je až moc správná holka, která zná jen těžkou dřinu, přičemž řasenku použije jen za velmi výjimečných okolností. Nicméně je to příjemné čtení, které není ani mrazivým severským románem ani drásavým psychologickým thrillerem. Více než o vraždu jde spíše o lidi a jejich malé město. A funguje to.