Michla76 komentáře u knih
Ach, to zas bylo slzí... Masacre! 50. léta naší "boží" vlasti. A voni furt budou mlet, jak jsme měli všichni dobře. Leda h...!
Místy přefabulováno, nicméně nikoli na úkor podstatného. A věřte, že je toho hodně.
(SPOILER) Hele, nedopadne to dobře. I když v to po celou dobu budete doufat.
Trochu moc klouzání po povrchu bohužel. Ale proč ne, některé názory ohledně víry a sem tam trochu vysvětlení, stály za přečtení.
Karin Lednická z autorky asi nebude, no. Ale číst se to dalo. To ano.
Vhled do života neschopné blbky, která má dva nevychované haranty a chlapa, co už je skoro ženou, je ale nakonec přesto spokojená, především sama se sebou. Pokud to má být názorný příklad toho, jak ne, pak je to geniální. Obávám se ale, že tak to myšleno nebylo.
Zajímalo by mě, kolik lidí zaměřených stejně jako hlavní postava tohoto příběhu, se chová opravdu nepřijatelně, tedy kolik z nich dopustí, aby to došlo tak daleko, že by, slovy Jaroslava, způsobili katastrofu. Kolik z nás zná skutečná fakta k této problematice? Téměř nikdo? A přesto se tu v komentářích objevuje téměř vždycky souhlas s odsudkem takového člověka. To není dobrý.
Nepamatuju, kdy mě čtení tak odrovnalo. Pokud vůbec kdy.
Popisem "tatínka" snad https://www.databazeknih.cz/knihy/zahrada-mrtvych-dusi-493058, která se ale kvalitou psaní s "Lesem" nedá srovnat.
(SPOILER) Sice to zůstalo otevřené, ale autorka měla nechat jednoho z hlavních hrdinů zemřít zrovna, aby se nevysilovala psaním dalších horších a horších braků.
Ač podobné knihy čtu jen jako jednohubky pro odpočinek, toto už je moc. Zdá se, že celá skotská policie je banda kreténů a jediní lidé schopni cokoli vyšetřit se vyskytují pouze ve skupině Turnerové. A jelikož v rámci celého Skotska jde o ani ne o pověstný zlomek poulace, tak holt nestíhají...
Za mě 4,5 hvězd; tohle je bohužel prokletí pětibodového hodnocení.
Hlavně, po dlouhé době překlad, který není pouhým přetlumočením originálu do češtiny. Bravo!
V každém případě krásná s něhou psaná kniha, kterou stojí za to číst. Chybějící hvězdička mně docela vadí. Možná ještě přehodnotím. Jenže jsou tam rušivější pasáže, které jakoby do knihy ani nepatřily.
(SPOILER) Překlad masacre, bo zaměnit ledviny za játra (oči, později i kůže žloutnou v důsledku hyperbilirubinemie, tedy zvýšené hladiny volného bilirubinu v krvi. Lidově žloutenka) ... alespoň doufám, že ta záměna byla kvůli chybnému překladu.
Jinak další srágora, tentokrát takového kalibru, že na konci už mě to skoro kroutilo palce u noh. Na jedné straně knihy se neví, zda oběť neutrpěla poškození mozku a na druhé už chce co nejrychleji domů, a tak.
Naráží se tu v komentářích na vztah Luca a Avy. No, Ava je protivná blbka, co neví co chce a Luc patlal, co holt miluje protivnou blbku, co neví co chce. Víc v tom netřeba hledat. Což tak sáhnout po některém z vy
vynikajících děl R. Pilcherové :))))))))))
Dala bych i jen 3 hvězdy, ovšem za geniální vylíčení otce, by kniha zasloužila hvězd 5. Takže jsou to poctivé 4. A přečtěte si to sami a ne tady v komentářích.
Musím říct, že to byla knížka, která mě těšila, byla místa, kdy jsem se smála nahlas. Čili za mě výborně a líbí se mi i jazyk, jakým je to psané. Takové mile praštěné a absurdní. To bych do autora, který píše převážně detektivyky, ani neřekla.
Hrůza.
Vůbec nechápu, jak jsem vydržela snést celá tři "díla". Tímto samozřejmě končím. Jedno velké, koncentrované, těžko snesitelné klišé a velmi, opravdu velmi špatný překlad. Zjevná neznalost policejní práce, v každé knize minimálně dvě chyby - např. znalost jména, které v době, na kterou se v knize odkazuje ještě známé nebylo atp. Což ale je pod rozlišovací úroveň čtenářů dávajících 5*
Pokud není zamýšleno jako "dílo" pro mládež do 15 let, nezbývá než doporučit autorce, ať už pro kristovyrany do teho lesa nechodí, bo to je strašné totok. A i pak bude Chata v Jezerní kotlině od Foglara 100x lepší.
Tedy, klobouk dolů. A to nejen proto, kolik práce a práce to všechno objevit, nastudovat, vypátrat, skloubit a napsat jako román jistě dalo. Především pro odvahu autorky!!! Když si vzpomenu, jaký hon na ni po vydání Žítkovských bohyní uspořádal ten divný cholerický mužík, ten kněz (říkám si, je to vůbec kněz???) jehož jméno si narozdíl od jména autorky těžko někdo pamatuje. A teď, téma žen - kněží v !katolické! církvi. Jsem zvědavá na ohlasy. Velmi. "Tisíciletá" by reformu totiž nutně potřebovala. Tak jak je to nyní, by mě, neznaboha, rozhodně nepřesvědčila. Ale to sem trochu nepatří.
Jako celek vyvážené, čtivé a především skutečně boží konec. Neufňukaný, neukřivděný, plný lásky naděje a odpuštění a smíření. A klidně to mohlo být ještě delší, aspoň bych si teď nelámala hlavu s tím co číst dál. Po Bílé vodě.
P. s.: kolikpak čtenářů opět osočí autorku z toho, že se nedrží faktů? A to i přes to, že jasně uvádí, že se nejedná o dokument, nýbrž o dílo pracující se skutečnými událostmi více či méně.
Ze začátku o navazování přátelství s jednou z hlavních postav románu, poznávání Bombaje a indického života, se možná dalo vytěžit víc.
Prostřední část s popisem života v indické vesnici - top! Kariéra v indickém slumu také velmi zajímavá kapitola - i nadále, ač je ten popis velmi lichotivý, nepřestanu blahořečit ať už jakékoli prozřetelnosti, že jsem narodila v Evropně, nyní snad už i konečně západní.
Zdlouhavý konec o ničem, resp. mafiánech jako užitečných lidech, tíhnoucích k opravdové spravedlnosti, zatímco policajti jsou neschopní neužiteční úplatní a krutí idioti (jakkoli je nemusíme mít rádi, takto jednoznačně je odsoudit - nepřijatelné)
Jako celek přiliš černobílé se spoustou rádobyfilozofických úvah. 4 hvězdy jsou za mě až moc, ale dám je. Taková obsáhlost si nějaké uznání zaslouží.
P. s.: nehezký necitlivý překlad do češtiny. Kniha v češtině málo čtivá. Mimo jiné, pokud jazyk poskytuje luxus užití dvou koncovek pro výjádření téhož, proč toho nevyužít? Namísto kostrbatého Kádirbháíovi/a/u použiju Kádirbháímu/ho a je... například.
Ano ano, je velmi pravděpodobné, že se dívka, kterou jako pětiletou nalezli v lese, kde žila jako zvířátko a nemluvila mluvit naučila. A to přes to, že něčeho takového je člověk schopen cca do tří let věku, což ví každý průměrně vzdělaný člověk. A je tudíž i velmi pravděpodobné, že byla schopná takových myšlenkových konstruktů, aby se mohla mstít. Asi novodobý Tarzan v těle ženy. Fakt mě to pobavilo! Nejspíš si od autorky ještě něco dalšího humorného přečtu.
Už dlouho jsem nečetla něco tak patetického, nevkusného a plného klišé. A v zásadě nudného.
Ale jako vždycky jsem se i něco nového dozvěděla, tentonkrát o architektuře :)