Micho86 komentáře u knih

Četla jsem třikrát, dvakrát slyšela audioknihu, viděla film i divadlo - Saturnin se nikdy neomrzí!

19 09.09.2023

Musí být příšerné chátrat, hloupnout, přicházet o svou vlastní vůli a být si toho každým okamžikem vědom, už jen z té představy mě jímá úzkost.
Na tomto příběhu je podle mého názoru nejpůsobivější především způsob psaní, kdy čtenáře nejprve téměř bolí oči ze všech těch pravopisných chyb a všímá si tak každého možného zlepšení, autor si tím získal můj upřímný obdiv - nasekat tam tolik hrubek jistě dalo víc práce, než se zdá.
Růže pro Algernon je velmi emotivní a smutné vyprávění, které vždy budu řadit mezi nejlepší knihy, jaké jsem kdy četla.

16 21.08.2023

Miluju to a budu to číst v několikaletých intervalech zas a znova. Lidská hloupost je nekonečná, ovšem každý v Krysařovi jistě najde ponaučení, ať už v zakončení vyprávění nebo v jeho průběhu.

16 29.06.2023

Tak tohle bylo skvělé, absolutní napětí od začátku do konce. Myslela jsem si, že zápletka bude prostá a nudná, ale bylo mi nějak divné, že ve chvíli, kdy se děj tvářil, že bude spokojeně a poslušně vrcholit, jsem byla teprve v polovině svazku, takže když se pak ukázalo, že jízda ještě zdaleka nekončí, byla jsem překvapená a nadšená.
Mě nejspíš není těžké si získat, v podstatě mi úplně stačí, když děj není kompletně předvídatelný, když nenacházím moc pravopisných chyb a když hlavní postava není úplně vymytá, takže pro mě bylo naprostým překvapením, když jsem zjistila, že jsem knížku přečetla v průběhu 2-3 dnů a ještě ke všemu jsem si to neskutečně užívala.
Děkuji a doporučuji, super kniha.:)

12 01.11.2023

Kdo se pekla nebál, po přečtení téhle knížky svůj názor nejspíš přehodnotí, tohle byla neskutečně nechutná, drastická a zároveň komická jízda.
Zpočátku jsem měla trochu problém vyznat se v jednotlivých postavách, když jsem ale zjistila, že na půlku z nich můžu rovnou klidně zapomenout, mohla jsem číst vesele dál.
Děj neubíhal rychle, spíš tak jakoby svištěl, rychlostí světla - to, co tady těch pět chlápků stihlo za dva dny, mi prostě hlava nebere.
Styl psaní mi byl neuvěřitelně sympatický a líbilo se mi, že ač byl příběh psaný v er-formě, autor neopominul zařadit i kurzívou psané myšlenky jednotlivých postav, což by tady jinak vážně chybělo.
Humoru spousta, masakrů taky dostatek a čtenář se rozhodně nudit nebude.
Slabším povahám bych radila knihu vrátit, naopak kdo má rád Františka Kotletu nebo třeba Petra Schinka bude v pohodě.

11 26.10.2023

Někomu, kdo s Terrym Pratchettem ještě neměl tu čest, bych k seznámení s jeho dílem doporučila jiné knížky, které autor napsal později, nicméně Barvu kouzel vnímám jako potřebný a neodmyslitelný úvod do světa Zeměplochy.
Děj pořád frčí kupředu a neustále se něco děje, postavy jsou jedinečně groteskní a některých vám je i trochu líto, například Smrť to občas nemá vůbec lehké, chudák jeden hubenej..
Jednou za čas dostanu na Pratchetta chuť a právě jsem se pustila do všech jeho knih již potřetí; tento originální a naprosto výjimečný spisovatel si našel místo v mém srdíčku a často lituji toho, že už nikdy nic dalšího nenapíše.
Povinné pro každého milovníka fantasy!

10 20.10.2023

Zajímavý námět, knížku jsem četla s chutí a zvědavostí, situace a myšlenky hlavní postavy vás samotné přimějí k zamyšlení. Tento typ příběhů moc nečtu, ale byla to pro mě osvěžující změna, jsem ráda, že jsem Půlnoční knihovnu četla. Mám kamaráda, který podobný styl ocení, koupila jsem mu tedy jeden výtisk k Vánocům a tomu se to moc líbilo.
Řekla bych tedy, že Půlnoční knihovna není úplně pro každého, ale když už se rozhodnete vyjít ze své komfortní zóny a sáhnete zrovna po tomhle, nejspíš nebudete litovat.

10 25.06.2023

Tento titul by měl jednoznačně patřit do každé knihovny a kdo se tomu prozatím úspěšně vyhýbal, bude mít v životě velké mezery, vážně, věřte mi a přečtěte si to, radím vám dobře.
Mytologie všeobecně mě moc baví a ta řecká v podání Eduarda Petišky se mi zdá příjemně stručná a přehledná.
Hádám, že cílová skupina jsou v první řadě žáci základních škol - já osobně bych ocenila podrobnější zpracování, v tomto podání jsem knihu rychle přečetla a záhy opět zapomněla skoro celou tu nálož jmen a míst, což mě poměrně dost štve, ráda bych s jednotlivými hrdiny strávila o trochu více času.
Také bych autorovi ráda vytkla přeskakování mezi styly vyprávění v napínavých situacích, kdy mě ta náhlá změna spíše vyrušila než napnula, to podle mě nebyla úplně šťastná volba.
Staré řecké báje a pověsti nedám z ruky, jednou je zdědí moje děti - tato kniha je důležitou součástí kultury a to nejen té jižanské, dle mého názoru by si je měl alespoň jednou za život přečíst každý z nás.

9 11.01.2024

Tento třetí díl ve mě jako první v pořadí vzbudil náklonnost ke knihám Terryho Prattcheta. Čarodějky dodávají celému světu Zeměplochy nový rozměr a já se moc těším na další postavy z této série.
Děj byl svižný, přehledný a vtipně popsaný, tuto knihu bych doporučila i někomu, kdo se s Terrym Pratchettem ještě nestačil seznámit.

8 11.12.2023

Druhý díl, v tomto případě ještě přímo navazující na díl předchozí, se mi líbil mnohem víc, jelikož ač mám vážně ráda praštěné ujeťárny, potřebuju tam ucelený děj.
V Lehkém fantastičnu už je dle mého názoru vidět, jak si autor promýšlí směr budoucí tvorby a postupně vytváří nové dějové linky - v tomto případě společenství mágů na Neviditelné univerzitě a také čtenáři představuje trolí rasu, která se mu později zjevně dost zalíbí, protože trolové budou fakticky hrozně důležití! Nemluvě o knihovníkovi.
Už nyní vím, že Pratchettova představivost přivede na svět spoustu fantastických postav, oproti kterým jsou Mrakoplaš s Dvoukvítkem v podstatě nedoceněné charaktery, ale vede mě to k myšlence, že všechny velké příběhy musí nějak začít a tenhle začal právě takhle. Díky Mrakoplašovi a Dvoukvítkovi vznikla Zeměplocha tak, jak ji budeme znát, a právě proto jsou tyto první díly tak strašně moc důležité, ač mají všeobecně nižší hodnocení. Nenechte se tedy odradit a čtěte dál, slibuju, že to bude jízda.:)

8 26.10.2023

Knížku jsem dostala darem, i když sama bych si jí možná ze zvědavosti také koupila.
Bohužel jsem při čtení jen kroutila hlavou nad hloupostí hlavní postavy, vážně, to snad ani není možný, aby měl někdo v hlavě tak vymeteno jako milá Grace..
Spousta pozitivních komentářů zmiňuje klady jako statečnost té týrané dobré ženy a promyšlenou důmyslnost děje, za mě tedy vůbec, asi jsem rozmazlená knihami jiných autorů, ale za mě ani jedno s čistým svědomím prostě uznat nemohu, je mi líto.
Já vím, že to není nic snadného napsat kvalitní psycho thriller, a ani neříkám, že si s tím autorka poradila vyloženě špatně, ale lidem, kteří rádi a často čtou, tuto knihu prostě nedoporučuju.
Na druhou stranu ale nelze říci, že bych tento titul četla přímo nerada, a tak bych teď chtěla odůvodnit své 3 hvězdy těmito klady, jež je dle mého názoru po takové kritice třeba zmínit:
1) četlo se mi to snadno a rychle
2) užívala jsem si pasáže se sladkou Millie
3) Ester byla podle mě nejlépe napsaná postava a na úplném konci knížky jsem jí musela zhodnotit jako inteligentní a fajnovou ženskou, kterých by mělo být na světě víc.
Abych to shrnula; kdo čte proto, aby si odpočinul a nepotřebuje nic moc důmyslného, tak bude nejspíš velmi spokojený. Kdo má tento žánr rád a vyhledává další a lepší a zajímavější příběhy tohoto druhu, kupte si něco jiného.
Dávám autorce prostor ke zlepšení a ráda si od ní přečtu za pár let něco nového, protože uznávám, že až taková tragédie to vážně nebyla.;)

7 29.10.2023

Tohle byla skvělá show, pořád se něco dělo, to mám ráda.
Religionisticky tematizovaný koncept pro mě představoval novou výzvu, jelikož se takovému druhu literatury obvykle s potěšením vyhnu, nicméně i tento aspekt přispěl k mému pozitivnímu dojmu z celé knížky. Je to pro mě nová zkušenost a řekla bych, že díky tomuto Kotletově počinu se budu náboženské problematice v beletrii nadále vyhýbat o něco menším obloukem.
Již jsem měla čest s mnohým pozdějším dílem autora a musím říct, že od Poutníka z Mohameda ušel velmi dlouhou cestu, ačkoli v tomto konkrétním případě by bylo spíše na místě říci, že tu dlouho cestu rychle přeskákal.. Jednoduše bylo poznat rozdíl mezi Leošem Kyšou a Františkem Kotletou, jeho pozdější dílo napsané již pod novým pseudonymem je prostě mnohem lepší.
Vrátit se ke svému prvnímu příběhu a pustit se do úprav musel být vopruz, samotné by se mi do toho fakt nechtělo, autor má za to můj vděk a obdiv. Tento "remake" hodnotím jako úspěšný a jsem ráda, že jsem si ho přičetla; zároveň doporučuji všem, kteří se chystají na Kotletu, aby si to přečetli taky a měli pak jeho další dílo možnost náležitě ocenit.
Také oceňuji faktické dodatky na konci knihy, v tomto případě Kyša krátce líčí, jak otravoval vědou pomazané učence a tahal z nich nápady na zničení kosmických těles, nejspíš se u toho dobře bavili.:)

7 15.10.2023

Jeden z mých oblíbených příběhů, nemám k němu po těch letech moc co říct, snad jen že mi přirostl k srdci.:))

7 21.08.2023

Celá série mě moc baví, ale musím říct, že díly od Jiřího Pavlovského mám nejraději - hned od prvních stránek je snadné poznat, zda daný díl napsal on, nebo jiný autor.
Některým čtenářům se může Výtah do pekla jevit jako příliš drsný a promiskuitní, nicméně já jsem si už v tomto žánru zvykla na ledacos, takže za mě v pohodě.
Příběh hezky odsýpá a pozvolna nabírá na zajímavosti a napětí. Vincenc si v tomto díle jede svou vlastní dějovou linku, což je trochu škoda, ale na druhou stranu taky sama nevím, zda bych ho na autorově místě poslala do nemocnice nebo spíš do pekelného paneláku, příběh by pak nabral úplně jiný směr, takže takhle to podle mě bylo asi vážně nejlepší. Těším se, až tahle obscénní postavička opět vstoupí do vyšetřování a překvapí dalšími příspěvky na účet magie.
Navíc jsem si díky Vincencovým kapitolám uvědomila, jak moc začala být hlavní dějová linka napínavá, a dopřála si tak alespoň trochu času k vydechnutí, než se zase ponořím do útrob Klaudiina feministického psycho výletu nebo naopak do nechutné jateční výpravy Felixe a Waltera.
Už mám připravený další díl a těším se na seznámení s Jakubem Maříkem, tahle parta spisovatelů si vážně umí udržet pozornost!

7 10.08.2023

Tento díl tématicky pozvolna navazuje na díl předchozí, je to taková vtipná detektivka s trochu mysteriózní atmosférou se sklony k duchařině.
Ve srovnání s předchozími díly to byla menší sranda, ale na druhou stranu jsem se v průběhu čtení rozhodně nenudila a autor si udržel mou plnou pozornost od začátku do konce, přečteno za jeden den - takže zhruba za stejnou dobu, která je věnována ději této knížky. Nepřestává mě udivovat, co všechno se může přihodit Felixovi Jonášovi a jeho skvadře během tak krátké doby.
Trochu mě mrzelo, že Vincencovi a Walterovi byla věnována jen jedna kapitola, ale o to víc se těším na další dobrodružství, ve kterém se opět objeví na scéně a zničí vše, co se jim pokusí zkazit den.:)

7 08.08.2023

Originální příběh, výborně napsaný, trochu tajemný, okořeněný vztahem mezi mladíkem, hendikepovaným chlapcem a jeho maminkou, Lunapark jsem četla dvakrát a tuším, že si ho ještě někdy zopáknu. V závěru děje nechybí trocha napětí, akce a rozuzlení zápletky. Za mě je to moc dobrá kniha, doporučuju. :)

7 30.06.2023

Štěpán Kopřiva se opět vyznamenal, fantasy se nebojí a ani by neměl, protože bych řekla, že mu to celkem jde.
Příběh je rozdělen do tří etap, z nichž každou hlavní postava prožívá v jiné fázi života, a do několika povídek.
Povídky mě vůbec nebavily, ačkoliv ta poslední to trochu zachránila, a potom doslov od mistra Jiřího Pavlovského byl naprosto geniální.
Wolrich je vážně zajímavá postavička a autor se s ní k mému překvapení vůbec nemazlil; v současném světě by se tenhle vynalézavý podivín určitě neztratil a nejspíš by dokázal oblbovat nešťastníky ve svém okolí způsoby, které dosud ještě nikoho nenapadly.
Drtivou většinu stránek zabírá hlavní povídka Holomráz, kde je Wolrichovi 61 let a musím říct, že nejsem zvyklá fandit pohybově omezené postavě takového věku, ale Kopřivovi se stejně nějakým způsobem povedlo mě k tomu přinutit a nemůžu říct, že bych byla z téhle knížky zklamaná, naopak, takže doporučuji.:)

6 05.11.2023

Podle informací o autorovi na konci knihy psal Jakub Mařík doposud pouze povídky, no takže klobouk dolů pane, byla to skvělá knížka. Řekla bych, že tento autor píše zatím nejblíže stylu Jiřího Pavlovského, tvůrce celé série.
Humorné hlášky nechybí, tým je hezky pohromadě, Klaudie si u mě taky trochu zvedla skóre a nakonec i Vincenc dostal opět trochu prostoru pro přehlídku svých mnohých skrytých talentů a nechutné povahy. ("Pokud jsou oči okny do duše, ty Vincencovy pak byly kukátkem do cely Hannibala Lectera." - ano, tak to je on, můj oblíbenec, děkuji autorovi za stručný a výstižný popis téhle supr postavičky.)
Taky musím ocenit, že oproti předchozímu dílu, který chybami v textu jen přetékal, v tomto díle moc překlepů nenajdete - já vím, že to není důležité, ale já si takových věcí neumím nevšímat, a proto je teď myslím z mé strany na místě pochvala, jelikož v opačném případě se nikterak nezdráhám si na velké množství chyb v recenzi trochu postěžovat.
V rámci této série musím příspěvek od Jakuba Maříka zařadit mezi mé oblíbenější díly a teď už se těším na další literární počin Ondřeje S. Nečase, no vážně, jeden autor lepší než druhý, tohle jejich střídání mě moc baví:))

6 15.08.2023

Další parádní knížka, nepřestala mě bavit ani na chvilku, ani v tomto případě autor nevynechal příležitost zařadit do děje nějaké další magory, jen jsem ze začátku nečekala, že město, ve kterém se děj druhého dílu odehrává, je až takový blázinec.
Mám ráda, když mě autor něčím zaskočí, a jednotlivé části série jsou sice krátké, zato velmi intenzivní a nálož napětí, srandy a překvapení tak musí bezvýhradně přijít a zase odfičet jako živelná pohroma, no vážně, už dlouho jsem nebyla z nějaké knižní série takhle hotová, nemůžu se dočkat dalších dílů.

6 07.08.2023

Neskutečně napínavá kniha, přečetla jsem ji během jednoho dne.

6 25.06.2023