miiiiiinka komentáře u knih
Přijde mi téžké a nepatřičné hodnotit Violin příběh. Velmi na mě zapůsobil a veškeré naše starosti běžného života mi po přečtení přišly banální, nedůležité a nevhodné.
Zároveň je pro mě stále nepochopitelné, jaké zrůdnosti byli, a stále jsou, lidé schopní udělat, a to bezdůvodně. A tolik lidí? Všichni ti, kdo se na tom podíleli, na útlaku, mrzačení, zabíjení, mučení, znásilňování - jakto, že jich bylo tolik, jakto, že se proti těm zvěrstvům nebránili, jakto, že si jich to tolik užívalo? Opravdu je ve společnosti tolik zvrácených a zlých lidí? A že se poté styděli, omlouvali se a litovali? To je přece neomlouvá. Tak obrovské selhání společnosti, selhaní lidstva - jen doufám, že jsme se z toho alespoň trochu poučili.
A vzápětí mě napadá, zda by si knihu neměli přečíst i ti, kteří dnes píší nenávistné komentáře a trousí rasistické a xenofobní nadávky, aby si uvědomili, co může lidská nenávist způsobit.
(SPOILER) Koupila jsem si knihu po přečtení anotace, očekávala jsem jednoduchý, romantický příběh, možná i místy vtipný, se zajímavým a napínavým prvkem - nahlédnutí do budoucnosti.
To, že kniha toto očekávání naprosto nenaplnila, je věc jedna.
Kniha je psaná stroze. Nejen, že jsem si k hlavní hrdince nemohla najít cestu, nesoucítila jsem s ní, ale ani jsem jí nic nevěřila - probudí se 5 let v budoucnosti, a první co, jde si nanést krém na obličej?
Další věc byl její vztah ke kamarádce - občas jsem si říkala, že je až moc blízký, naopak k příteli jakoby byla ledově chladná, necítila k němu vůbec nic. Ani později s Gregem jsem si nevšimla žádné chemie.
A nakonec, ten zajímavý prvek, nahlédnutí do budoucnosti, jakoby byl pro celý příběh naprosto nadbytečný, neměl vlastně na vývoj příběhu téměř žádný vliv.
(SPOILER) Od prvního dílu je rozhodně znatelný posun trochu jiným směrem. První kniha byla čtivá, osvěžující, svět byl pro čtenáře nový a fascinující. V závěrečném dílu je ale čtenář už na všechny tyto neobvyklosti zvyklý, a Schusterman se tedy zaměřuje spíše na myšlenky, popisy a filosofii. Upřímně, přestože se kniha stále dobře četla, nebyla jsem z ní už tak nadšená, jako u předchozích dílů. Příběh je úžasný, dramatický a šokující, čekala bych tedy úžasný, dramatický, šokující konec a rozuzlení.
A vztah Rowana a Citry? V porovnání se vším, co se v posledním díle děje, naprosto ustupuje do pozadí a ve finále působí jako vedlejší dějová linka celé série.
(SPOILER) Chápu zdejší přirovnávání k Bratrstvu Černé dýky, ale zároveň je to tedy pro Wardovou i docela urážka, protože tohle je opravdu hodně slabá napodobenina. Ani po 300 stránkách se autorka nedokáže rozhodnout, zda se více zaměřit na romantickou linku, nebo na válku mezi upíry. Výsledkem je, že obě dějové linky jsou dost nedotažené. Hlavní hrdinka je neslaná nemastná a většina postav až příliš stereotypní - samozřejmě nesmí chybět ani ajťák "počítačový mág" jehož "IQ se vymykalo tabulkám" a jehož "zručnosti v boji s mečem vyrovnal jen jeho intelekt ostrý jako břitva" - nevím, jestli jsem zaujatá, ale proboha!
Jedno velké klišé.
Maasová trochu změnila styl a stejně jí to vyšlo. Kniha je napínavá, promyšlená, vtipná - zkrátka jí nic nechybí. Moc doporučuji.
Kniha je velmi průměrná. Na rozdíl od Kulti má jednodušší děj, není ani zdaleka tak vtipná a co mi vadilo nejvíce - dlouhé myšlenkové pochody hlavní postavy, které byly kolikrát přes několik stran. Knihy se sportovní tematikou mě moc nezajímají, ale po skvělém zpracování v Kulti jsem se na S láskou, Lukov docela těšila. Nenaplnilo to má očekávání.
Na české autory jsem vždy pohlížela dost skepticky. Tato kniha mě z tohoto stereotypního přemýšlení vytrhla, troufnu si říct, že ve svém žánru zahraniční knihy i předčí. Měla jsem ji přečtenou za jeden den a moc jsem se u toho nasmála. Doporučuji.
Ze začátku jsem byla naprosto ztracená, frustrovaná a absolutně neměla tušení, co se děje. O několik set stránek později mám stejné pocity, zároveň jsem ale nadšená a nemohu knihu odložit. Příběh a styl psaní jsou rozhodně velmi zvláštní, ale pokud prostě pokračujete ve čtení (a já chvílemi vůbec netušila, proč pořád chci pokračovat) uchvátí vás. Nevím jak lépe to popsat, stalo se mi to poprvé, ale musím rozhodně doporučit.
Tohle pro mě bylo docela zklamáním. Reid pro mě byl první dva díly velmi sympatickou postavou, takže jsem u třetího asi měla vyšší očekávání. Nemohla jsem se začíst, děj byl naprosto nezáživný, plytký a předvídatelný. Pořád jsem čekala aspoň nějaký zvrat - nicméně nikdy nepřišel.
Kniha se mi víceméně líbila. Co musím vytknout, je překlad, který byl místy opravdu volný. Je možné, že jsem měla nějaké špatné vydání (PDF). Knihu bych ale asi i s dobrým překladem řadila spíše mezi slabší průměr.
líbilo se mi to více než první díl - příběh byl méně předvídatelný.
Autor má skvělý humor, u knihy jsem se opravdu zasmála. Velmi se mi líbilo historické pozadí. Jednu hvězdičku dolů musím dát, občas mi děj přišel až příliš přitažený za vlasy.
Opravdu nechápu, jak může být takový příběh tak moc oblíbený a aktuální hodnocení 78% mi přijde neskutečně přemrštěné. Kniha zobrazuje nezdravý, toxický vztah a neustálé hádky a následné usmíření se zde opakují tak často, až je to trapné. Opravdu mě mrzí, jestli mladší čtenářky mají něco takového jako vzor. Není to zdravé, není to romantické a upřímně jsem si k hlavním postavám ke konci vytvořila až averzi, což se mi moc často nestává.
Silný příběh, výborně napsaný - nejen, že se nad knihou zasmějete, pobrečíte si, ale donutí Vás se doopravdy zamyslet.
Velmi neobvyklé, napínavé a zajímavé čtení. Jen mi přišlo, jakoby měla autorka na knihu předem daný počet stran a ke konci zjistila, že jí to nevychází. Zkrátka má kniha velmi uspěchaný konec, který mi ke zbytku vůbec neseděl.
Napínavý, perfektně zpracovaný a promyšlený příběh. I přes obsáhlé popisy a a poměrně méně záživný začátek si zaslouží pět hvězd, je to kniha, která vnímavého čtenáře zkrátka musí nadchnout.
Přestože jsem se občas některým dialogům zasmála, kniha měla průměrný, plytký a předvídatelný děj. Od půlky jsem se poté ke čtení spíše nutila...
S takto vysokým hodnocením jsem od knihy čekala daleko více. V porovnání s jinými knihami, které se tématiky holocaustu a druhé světové války dotýkají, osobně Hanu řadím spíše mezi průměr.