mikika
komentáře u knih
Imitátor
Daniel Cole
sice to nebyla až taková pecka jako trilogie, ale časem vám tahle parta přesto přiroste k srdci. černý humor, aranžování mrtvol a třeskutá čtivost už ke Coleovi patří, ten by snad dokázal napsat strhující i návod k mikrovlnce...
Jen o trochu víc
Simona Ahrnstedt
jak znám předchozí knihy autorky, vůbec jsem nečekala, že napíše něco tak hřejivého, pozitivního a vtipného. jasně, protiklady se přitahují, a měšťačka Stella nemůže být větším protikladem statkáře Thora, ale když s nima byla taková sranda a vůbec pohodička... musela jsem se usmívat skoro pořád.
Můj africký příběh - Cesta za snem
Hana Hindráková
i když autorčiny knihy nečtu, zajímalo mě, co stálo v pozadí těch příběhů - a když víte, že tyhle historky a střípky vzpomínek jsou skutečné, dost z toho mrazí. vlastně vůbec nechápu, že do Keni stále jezdila, po všech těch příšerných zkušenostech.
Dívky bez prostředků
Muriel Spark
s lehkostí a vtipem popsaný mikrosvět dívčího penzionu na sklonku války ve mně ještě dlouho po dočtení dozníval. autorka má vybroušený minimalistický styl, musíte dávat pozor a leccos si domýšlet. skvělé čtení.
Nesnáze s láskou
Laura Lee Guhrke
napravení hříšníci z 19.století jsou moje guilty pleasure, o tom žádná... a tohle bylo vyloženě roztomilé.
Dům plný temnoty
D. M. Pulley
temný a zvláštně smutný příběh - vlastně několik příběhů najednou - které budete ještě pár dnů po dočtení zpracovávat a převalovat v hlavě...
Rodina z podkroví
Lisa Jewell
Zvláštní příběh, kde vás autorka vede k děsivému očekávání něčeho strašného, aby najednou uhnula ze směru a vám zůstane jen neurčitý pocit zmatku a ošizení. Nebo aspoň mě tedy..
Město plné oken
Robert Pobi
perfektní čtení! hodně originální hrdina, co nesnáší hlupáky. jenže ti jsou snad všude kolem...
Vyvolení
Jørn Lier Horst
klasický standard, vlastně jsem podle Horstových uspávacích příběhů čekala podobně nudnou detektivku. tady jako by si autoři nechtěli hrát na něco víc, než je prostě severská detektivka.
Neandertálec otevírá dveře do vesmíru
Preston Norton
mám ráda knížky o neobvyklých přátelstvích, a tahle byla skvělá. vtipně napsaná o vážných tématech, takže z vás i ždíme emoce.
Zločin na stříbrném plátně
Vilém Křížek
jako obvykle skvělé reálie. procházíme starou Prahou, z které dneska zbyly jen podivné názvy zastávek. parádní filmové prostředí, které dokreslují skutečné osobnosti.
Mrtvá v Temži
Matthew J. Costello
kraťoučká, přímočará detektivka z britského venkova pro milovníky idylky typu Midsomer. jen nevím, kam s ní: do vlaku nestačí, možná čekárna?
A nevěsta zavřela dveře
Ronit Matalon
panoptikum podivných osob, specifický život v Izraeli, celou dobu čekáte, jak se situace vysvětlí, a ono.. málem mě kleplo.
Všechno, co chci
Simona Ahrnstedt
sympatické postavy, správná dávka jiskření a nevyhnutelné přitažlivosti. jen se tak strašně podobá S láskou tě nenávidím, že sakra není přece možné, aby to byla náhoda. a Simona to vydala o rok dřív, ale zas pochybuju, že by Jo Watson uměla švédsky... záhada.
Přeju si... tebe!
Tracy Brogan
roztomilý příběh o tom, být jediná single v maloměstě, kde si všichni vidí do talíře a všichni tě chtějí s někým skvělým seznámit - abys vstoupila do "manželské sekty.." nečekaně vtipné hlášky hlavní hrdinky jsou ozvláštněním téhle srdcovkové série.
Poslední na seznamu
Peter Mohlin
ačkoli jsem čekala něco jiného, příběh dost připomíná Harryho Bosche - věcná detektivní piplačka, zamotaný případ, dobrá psychologie postav. teprve až na konci zjistíte, že vás autoři zavedli přesně tam, kam chtěli, aby vám mohli pěkně podtrhnout nohy pořádným šokem.
Vyhazovač
David Gordon
na to, jak v anotaci naslibovali "odlehčenou vtipnou detektivku" to zas tak moc vtipné nebylo. na začátku slibný potenciál, ale vyšel do ztracena.
Jedna velká lež
Joanna Schaffhausen
třetí díl volné série si tentokrát víc všímá agenta Reeda, to ale neznamená, že by kniha byla veselejší. jen si autorka našla nové deprese.
Pivo na Loiře
Tommy Barnes
Báječně sebeironickým stylem sepsaný sled průšvihů, jaké může zažít jeden flákač, když si myslí, že může naučit Francouze pít svoje hnusné pivo... nad některými obraty jsem se smála nahlas, ten chlap má neskutečnou fantazii ve chvíli, kdy má popsat novou nepitelnou příchuť nebo záhadný zvuk, linoucí se z motoru...
Útočiště
Jérôme Loubry
pokaždý, kdy si říkáte, tak tohle znám, to dopadne takhle, vás autor oblafne a udělá zvrat! a všechno je jinak! celkem asi třikrát, čtyřikrát, až máte hlavu jak pátrací balon.. výsledný dojem je lehké zmatení, což je ale pořád lepší než hrůza, se kterou jste počítali na začátku...
