miklaras komentáře u knih
Básník generace, která doufala v nadějnější svět a která teď prožívá těžkou deziluzi. Za posledních dvacet let jsem nečetla silnější poezii. Minimalismus, podobný McCarthyho próze. Je to jako údery kladiva do traverzy a údery srdce do peří. Mauser vypráví o tom, co se nedá vyjádřit jinak, než pláčem a skloněnou hlavou.
Kniha, která trochu zapadla a ztratila se, přitom jde o mimořádně zajímavého autora, který se nebál surrealistických motivů ani komplikovanosti cross reading románu. Malá kniha, plná obrazů by neměla tak úplně zmizet a vypařit se.
Je stručný. Jako životní přelomy. Jako všechno, na co se nedostávají člověku příliš složitá slova.
Jeho poezie reflektuje naši přítomnost, v tom je silná, protože se nesnaží o velká, rozmáchlá gesta, glosuje to, co prožíváme, jasně, zřetelně, po kapkách. A nám zbývá věřit, že žádná kapka není ta poslední.
Bohdan Dlouhý se nesnaží být zásadní autor, který pohne vesmírem nebo lidstvem. Vybral si přesně takový žánr, jaký ho baví a umí si s ním pohrát. Chce napínat, bavit, komunikovat se čtenářem, což se mu ve velké míře daří. A jeho knihy se čtou s radostí. Poctivý autor se schopností konstruovat výborné dialogy, takových ve skutečnosti moc není.
V rámci žánru jde o top kvalitu
Ať napíšu cokoliv, vždycky to bude příliš osobní. Mauserova poezie je generační výpověď s kapkou rumu... kapaného na piškot
Velice slušný debut, který se nese na temnější, stylizované vlně.
Na Violetech jsem si vypěstovala příjemnou závislost a myslím, že Kristina Haidingerová je autorka, která si pozornost zaslouží. Protože je jiná, svá a originální. Její temnosvitné motivy mají své nepopiratelné kouzlo a na podzim jsou Děti Raumy to pravé hororové
Každý takový počin je skvělý a obdivuji ty, kdo se nedají a antologie menších žánrů vydávají
Velice dobrý počin, který je nutno ocenit. Člověk si tak udržuje přehled
Pro ty, kdo, stejně jako já, nedávali ve škole pozor a jako dospělí potřebují zalátat mezery. Je to skvěle napsaná populárně naučná kniha, čte se svižně a rozhodně není na škodu vzít ji do ruky. Jen by mohlo někoho zklamat, že má otevřený konec...
Ono občas škodí, když chce autor vysvětlit všechno do posledního detailu. Maličké tajemství by mohlo zůstat neodhalené, sem tam vlákno nespojené a oslí můstky nepřekročené. I tak se čte Hannibal poměrně svižně. Má silná i slabá místa, není tak kompaktní a konec se zdvíhá skoro ke sci-fi. Atmosféra ale funguje a Hannibal zůstává charismatickou postavou, kterou mohou jiní spisovatelé Harrisovi jen závidět.
Docela dlouho jsem se bránila knižním verzím a nakonec vyhrála dovolenková lenost, která mi podstrčila něco lehčího na čtení. Výsledkem je opatrné nadšení. Červený drak je stylový majstrštyk pana Harrise. Čte se jedním dechem a rozhodně ani na chviličku nepustí.
Dlouho jsem se styděla za nepřečtení klasiky, teď mohu odškrtnout přečtení a samozřejmě ukládám k dalšímu použití, protože je to jedna z knih, kterou člověk může použít jako pramen k mnoha oborům.
Dát Platónovi třeba tři hvězdičky a zkritizovat mu stylistiku, to by bylo něco... Nicméně, dokud nebudu schopná přečíst si ho v řečtině, což nebudu, nemůžu to udělat ani z legrace. Takže nezbývá dodat, že i v té češtině je Platón jeden ze základů a tak se musí hodnotit
Dávat hodnocení Aristotelovi... teď jsem se tedy opravdu nadmula pýchou! :-D
Přiznejme si, že středověkou literaturu může hodnotit leda medievista. Z našeho kontextu je to studijní materiál a skvělý!
Lorca je vášeň. Jen mu prostě sluší ta španělština a klapání střevíčků flamencových tanečnic
Byla to láska na první pohled. Láska k Vrchlického překladu. A pořád ještě funguje.
V šestnácti letech, kdy se mi kniha dostala do ruky, to byl úder do srdce. Tak mě napadá, od té doby jsem ji nečetla, ale pořád si něco pamatuji