miky103 komentáře u knih
Dost syrová exkurze do několika netypických a přitom vlastně dost běžných životních situací. Na začátku mě dost rušil způsob psaní - takový "myšlenkový průjem" každé z postav, ve kterém jsem měla trochu problém se zorientovat. Nakonec jsem však ocenila, jak i pomocí tohoto dává autorka každé z postav její unikátní hlas a individuální náhled na (často i tu samou) situaci. Postavy mi byly vcelku nesympatické a zároveň mi jich bylo velmi často líto. Konec se nevyvinul úplně tak, jak bych doufala, ale musím připustit, že takhle to bylo asi realističtější. K autorce se ještě určitě někdy vrátím, ale asi si budu muset dát nějakou chvíli ještě pauzu na vzpamatování...
Nejsem asi úplně cílovkou tohoto autora a knížku jsem si vybrala výhradně kvůli čtenářské výzvě, takže moje očekávání nebylo nijak vysoké už od začátku. Přesto mě to trochu zklamalo. Místo příjemné oddechovky se čtenáři dostává jen přehlídka stereotypů a rádoby vtipných postřehů, které ale vyznívají v lepším případě plonkově a v horším případě bohužel i dost trapně. Autor se za každou cenu snaží donutit čtenáře, aby se v postavách a jejich zkušenostech či názorech sám poznal. Nejsem si jistá, jestli se mu to u některých čtenářů podařilo, ale za mě teda pořádná slabota.
Kniha mě zaujala obálkou i nápadem, ale celkový dojem je takový nemastný neslaný. Zdálo se mi, že styl psaní mi nedovoluje se s žádnou z žen ztotožnit a cítit k nim sympatie. Spíš po mně jejich příběhy tak nějak sklouzávaly bez toho, aby zanechaly nějaký hlubší dojem. Místy jsem se taky trochu nudila a přemýšlela, že knihu odložím. Nakonec jsem ji dočetla spíš z principu, ale myslím, že za pár týdnů už ani nebudu vědět, že jsem ji četla.
Cestování časem je téma, které se dá uchopit z různých stran a úhlů. Autorce se daří držet se časových linií a i logicky to do sebe většinou zapadá, zároveň příběh hezky odsýpá a kniha je opravdu čtivá. Líbí se mi, jak se postupně odhalují souvislosti mezi dějovými linkami jednotlivých postav i jak postavy čtenáři přirůstají k srdci. Od druhé půlky už jsem se nemohla odtrhnout.
Jednu hvězdu ubírám za ten konec, který v převážně logickém sledu událostí vůbec nedává smysl.
Už dlouho se mi nestalo, že bych kvůli knize nemohla spát a že by se navíc poutavý příběh dotkl i mého nitra. Ale tady se to opravdu povedlo.
Krásně napsaný životní příběh jedné neobyčejné obyčejné ženy. Je až s podivem, jak ten stejný příběh ve vás dokáže vyvolat melancholickou touhu po návratu starých časů (které jsem navíc ani nezažila) a zároveň vděk za to, že dneska už hodně věcí funguje úplně jinak. Její život Anně rozhodně nezávidím, zato její přístup k životu ano.
Neobvykle silná kniha. Rozhodně doporučuju.
Autorku mám ráda a často po ní sáhnu, pokud hledám něco odpočinkového, u čeho se nemusí moc přemýšlet.
Tahle mě ale tolik neoslovila. Samozřejmě tento typ knih lidi nevyhledávají kvůli nečekaným zvratům, ale ačkoliv zápletka byla docela slibná a postavy sympatické, zdálo se mi, že děj se skoro nehýbal z místa a neustále se tam omílalo to samé (já ho tady hrozně klamu a co pak budu dělat, až to on zjistí). Za mě tedy spíš průměr.
Já jsem byla zklamaná. Austenovou miluju ve všech formách a provedeních a tohle jí teda nesahalo ani po kotníky. Postavy naprosto ploché a nelogické, děj neskutečně plytký, a když náhodou ne, tak jen proto, že autorka vykradla některou z původních austenovských zápletek. Ani stín nějaké hlubší myšlenky.
Oddechovka, která neurazí, ale ani neuchvátí. Téma je pro mě docela zajímavé, ale zpracování mi přišlo trochu nedotažené a asi bych taky čekala výraznější pointu. Celkově takový průměr.
Agatha Christie prostě umí, a právě proto se řadí k mým nejmilejším autorkám. I ve Smrti na Nilu Vám přináší vše, co si jen čtenář může přát. Exotické prostředí, výborně napsané postavy, které divže nevystoupí ze stránek knihy, intenzivní lidské vášně a k tomu neodolatelný Hercule Poirot, který pronikne i do těch nejzastřenějších pohnutek lidské mysli. Za mě prostě paráda.
No mně se teda tahle knížka líbila moc. Jednalo se o moje první setkání s autorkou, a navíc ve formě audioknihy. Ale smekám jak před autorkou, tak i vypravěčkou.
Příběhy ze tří časových rovin, které se postupně proplétají a skládají do jednoho velkého obrazu vyprávějícího o osudech členů jedné velmi smolné rodiny.
Autorka se k příběhu postavila čelem, nic nezlehčuje ani nevynechává, ale zaplétá hrůzyplné skutečnosti do vyprávění o každodenním životě zcela přirozeně a tak nějak samozřejmě, nesnaží se šokovat. Spíš jakoby chce čtenáře přimět, aby se smířil s tím, že lidé mají i ošklivé stránky a ty vyplývají napovrch zejména v kritických okamžicích, ale že to všechno k životu tak nějak patří.
Příběh byl velmi dojemný a hluboce se mě dotknul. Určitě to nebude moje poslední kniha od Mornštajnové.
Tak za mě opět palec nahoru. Lehké a čtivé, přesto plné emocí a nenápadné moudrosti. Perspektiva dítěte příběhu dodala šťávu a prolínání pohádkového světa s realitou tuto formu vyprávění skvěle dokresluje.
A zase moc krásný a velice uvěřitelný příběh, který vám zlomí srdce. Tak strašně jsem s milenci soucítila a tak strašně jsem jim držela palce! Postavy opravdu sympatické, nápad s úryvky dopisů velmi zajímavý, jen to střídání a prolínání rovin působí v některých chvílích lehce chaoticky. Ale jinak za mě palec nahoru :)
Musím se přidat spíše k rozčarované polovině čtenářstva. Po naprosto dechberoucím Lovci draků je toto moje druhá kniha od daného autora a s jeho prvotinou se teda vůbec nedá srovnávat. Což o to, hlavní myšlenka je poutavá a příběh nepochybně zajímavý, ale kvůli kompozici čtenář nedostane příležitost, aby k postavám skutečně přilnul a situaci zcela procítil. Spíš mi to přišlo, že se jen tak sklouzne po povrchu, místo aby šel do hloubky. Navíc některé postavy mi přišly nadbytečné a jiné zase dost nesympatické. A odklonění děje z Afganistánu příběh obralo i to kouzlo exotického neznáma, které bylo tak lákavé u Lovce.
Nelituju, že se mi knížka dostala do ruky, ale znovu už určitě číst nebudu.
Moje třetí knížka od této autorky a ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. Oproti ostatním dvěma sice lehce méně dějová a s postavami bylo pro mě ze začátku trochu těžké se ztotožnit, ale bylo tam i spoustu hezkých momentů, jak veselých, tak dojemných. Jak už tu bylo zmíněno, nejsilnější momenty jsou v rodiných scénách. Celkově mi děj připadá velmi ze života, i když konec už tak úplně ne. Ale taky chci věřit, že dobrým lidem se dějí dobré věci. Jen tak dál, Jojo!
Podobných knih přečtených zatím moc nemám, ale tahle mě chytila okamžitě. Z realističnosti a syrovosti popisovaných událostí jsem měla až husí kůži. Autor skvěle vystihuje, jak málo stačí k tomu, aby se naše skvělá moderní společnost doslova rozpadla v základech, a kniha hodně nutí k zamyšlení i ohledně toho, jak byste k předeslaným morálním dilematům přisupovali vy sami. Jediné, čím si po přečtení můžu být jistá, je, že já bych v takovéhle realitě asi umřela mezi prvními, protože pro mě by nikdy nebyli žádní "my" a "oni", pro mě jsme a budeme vždycky jenom "my všichni".
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu a musím říct, že jsem se opravdu pobavila. U některých pasáží jsem se řehtala i nahlas :D Samozřejmě je třeba brát s nadsázkou, ale jinak mi to přijde celkem trefné. Těším se na další výtvory od tohoto autora.
P.S.: Filip Švarc podal při načtení knížky fenomenální výkon! Rozhodně doporučuju si poslechnout :)
Knížka se mi dostala do rukou spíš náhodou, i když filmy teda miluju a předchozí dvě knížky jsem kdysi dávno četla taky. Bridget mi prostě přirostla k srdci a je dokonalá právě tím, jak nedokonalá je. Myslím, že každý si tam dokáže najít části, s nimiž se ztotožní, a najdou se i překvapivě trefné reflexe současného života:
"Někdy se dívám na překrásné modelky na billboardech a pak na skutečné lidi dole pod nimi a tak trochu mi připadá, že žijeme na nějaké planetě, kde jsou všichni mimozemšťané malí, zelení a tlustí. S výjimkou několika málo vysokých, hubených a žlutých jedinců. A všechny reklamy jsou určeny právě těm vysokým žluťáskům, přestříkaným tak, aby vypadali ještě vyšší a žlutější. A proto se ti malí zelení mimozemšťané v jednom kuse cítí pod psa, protože nejsou vysocí, hubení a žlutí."
"Jenže kam ten svět spěje, když vás víc děsí, že vás kolemjdoucí okrade o čas, a ne o kabelku?"
Mně osobně se moc líbilo. Ano, knížka je trochu rozvleklejší než předchozí dvě, ale tím mi připadá i reálnější. Detektivní práce holt asi opravdu obsahuje spoustu titěrné práce a akcí, které nikam nevedou. Autorka si věci rozhodně necucá z prstu a moc dobře si je nastuduje, než o nich napíše. Z pasáží z pohledu vraha mě přímo mrazilo. Doporučuju.
Blog jsem nečetla. Knížka celkem povedená, ale jak už tu bylo řečeno, lepší je si ji dávkovat po malých částech, jinak příběhy začnou splývat. Jsem ráda, že se mi dostala do rukou, i když vracet se k ní úplně nechystám. Asi jsem přeci jen spíš na ty příběhovější knížky.
Knihu jsem si vybrala na základě shlédnutí filmu, který patří k mým nejoblíbenějším, a rozhodně nezklamala. Nádherný prostý příběh o dvou lidech, kteří k sobě našli cestu i v těch nejneočekávanějších podmínkách. Krásné, upřímné, syrové.
Ale ach, tolik jsem si přála jiný konec než ve filmu...