milan3144
komentáře u knih
Táborská republika. Díl 2, Na množství nehleďte
Václav Kaplický
Ve druhém díle se stává v knize ústřední postavou kališníků kněz Prokop Holý. Ačkoliv je území jejich vlivu stále větší, nejednotnost se prohlubuje. Bojovníky sice spojuje stále jakási ústřední idea, ale slouží jim vlastně jako jakási záštita k činům, které provádějí. Pro obyčejný lid je prakticky lhostejné, jaké vojsko zrovna krajem táhne, protože vždy to pro něj znamená jen újmu jak na majetku, tak na životech. V konání po vítězných bitvách se jen díky husitským praporům dá poznat, která strana zvítězila. V těchto dobách postihují husitská vojska také první ne sice zásadní, ale také ne bezvýznamné, porážky. Ty jsou vlastně výsledkem oné nejednotnosti a také potřeby kořisti a obživy, jelikož neustálým válčením se stávají velké části země zplundrované.
Poslední kapitola tohoto dílu, nás přivádí těsně před začátek velké a důležité bitvy. Husitské vojsko zaujímá obranné postavení a Prokop Holý pevně věří, že Bůh je na jejich straně. Tím místem je Lipská hora nedaleko neznáme vísky Lipany...
Táborská republika. Díl 1, Lid vyvolený
Václav Kaplický
To hlavní, co si z prvního dílo této trilogie odnáším je, že k mému obrazu husitství a jejich válek, jako o směru, který chce očistit církev a nastolit spravedlnost, se přidává i bezbřehý náboženský fanatismus. Spravedlnost a rovnostářsví táborské republiky se poměrně rychle rozpadá a vzniká vlastně něco podobného co bylo před tím jen s jiným náboženským výkladem. Když jsem knihu otevíral, myslel jsem, že budu tak nějak fandit husitům, kteří bojují za správnou věc. Po dočtení se mé sympatie z té "správné" věci smrskly na snad jen v to, že zde probíhal boj Čechů proti cizákům. Spíš se ze mě ale stal takový ten pozorovatel nad věcí, který kroutí hlavou nad krutostí a zaslepeností náboženských fanatiků. V této souvislosti mě i napadla fantaskní myšlenka, že kdyby v té době disponovali takovým arsenálem jako je dnes, tedy zbraněmi co dokáží lidstvo vyhladit, tak už dnes bych toto nepsal. Jsem přesvědčený, že v rámci svého fanatismu a své jednině správné cesty, která jim slibuje po životě něco lepšího, by to prostě někdo zmáčknul.
Tento díl je věnován především vzniku Tábora a příchodu Jana Žižky, jeho roli a vlivu v dobách husitských válek až do jeho smrti.
Dobré čtyři hvězdy a jdu na další díl.
Nikdo nemá alibi
Rudolf Čechura
Čekal jsem detektivku jejímiž hlavními hrdiny budou Holmes a Watson a...dostalo se mi detektivky kde hlavními hrdiny jsou Holmes a Watson. Jenže tak trochu jinak. Těm co si po přečtení onoho zdánlivého protimluvu klepají na čelo, aby tím vyjádřili co si myslí o mém duševním zdraví, chci jen říci, aniž bych se jejich myšlenku snažil vyvrátit, že je to vážně fakt a po přečtení mi možná dají za pravdu. No jinak to není špatné a jako krátké a vcelku zábavné čtení to svůj účel splnilo.
Dobré tři hvězdy.
Bar U ztracené kotvy
Zdeněk Pluhař
Moje očekávání bylo překonáno. Před započetím četby, jsem tuto knihu z hodnocení a komentářů ostatních čtenářů, tipoval tak na tři až čtyři. Sedla mi ovšem mnohem víc. Ten autorův styl psaní v první osobě, prolínání dvou časových linií, kdy se vlastně postupně a nenásilně dostáváme k jádru pudla a v neposlední řadě ty myšlenkové pochody postřehy úvahy a vůbec jednání hlavní postavy, kdy jsem se i několikrát zasmál nahlas, tak tohle všechno mě vede k pěti velmi dobrým hvězdičkám. No a ten závěr?...je fakt, že tam šel autor s hlavní postavou proti proudu. Myšleno tak, že po osmačtyřicátém byla emigrační vlna z Československa rozhodně nezanedbatelná a hlavní postava se naopak vrací. Autorovi se ovšem ideologii podařilo docela dobře vyhnout a vše zdůvodňuje jako "zvědavost na nový řád", ale především tím hlavní důvodem jsou kořeny na Vysočině a stesk po domově. No a to, málo platný, je důvod, který zas tak mimo realitu není.
V plánu mám od tohoto autora i další tituly, tak uvidím, jestli to byla otázka jednoho díla, nebo jestli se stane mým preferovaným autorem.
Zpověď u posledního ohně
Grigorij Anisimovič Fedosejev
Když jsem otevíral tuto knihu, netušil jsem, že se jedná o pokračování vyprávění o evenském lovci Ulukitkanovi. O člověku, jež celý život strávil v tajze, v prostředí drsném, které nic neodpouští a které mu připravilo nejedenu těžkou a smutnou zkoušku. Přes všechny prožité útrapy, ho ale nikdy neopustila víra v dobro a sám ji svým jednáním zcela naplňoval. Být dobrým člověkem je to nejdůležitější co může lidská bytost na tomto světě udělat a Ulukitkanovi se to povedlo beze zbytku.
Stejně jako Arseňjejův Děrsu Uzala i Fedosjejevův hluboce lidský, ničím nezkažený a lidskou hamižností nedotčený Ulukitkan a jeho příběhy v podání tohoto autora, který se s ním měl tu čest potkávat, je tím nejlepším co bylo v tomto žánru podle mě napsáno.
Zpověď u posledního ohně je tak dalším pokračováním předchozích titulů. Pokračováním krátkým, dojemným a bohužel i posledním...
Sůl země 2
Jiří Marek (p)
Druhý díl nás po skončení války zavede do časů, kdy se rodilo Československo. Ačkoliv je zde znát dobová poplatnost, kdy se tato doba prezentuje tak trochu jako promarnění příležitosti v nastolení zcela nového, v Rusku se inspirujícího řádu, jsou tu předkládány i jiné aspekty, které hrály roli v dnes často poněkud zidealizované době. Čekal jsem ovšem, že ta masáž bude mít větší prostor a toto mé očekávání se částečně plnilo jen v první půli knihy.
V tomto, tak jako v předchozím díle, se postupně hlavními postavami stávají opět děti, tentokrát již vnuci a vnučky původních dvojic. Dostáváme se tak o generaci dál a i okruh postav se rozšíří. Příběh rodin dál ukazuje dva odlišné světy, které se každý po svém snaží vyrovnat s dobou, přinášející hospodářskou krizi a následně i vzedmutí nacionalismu a fašismu v Německu, Itálii a i v jiných státech. V druhé půli se dostává v rámci událostí v pohraničí ke slovu i akčnější rovina příběhu.
První díl končí na sklonku Velké války. Druhý díl opouštíme ve chvíli, kdy svět již nezadržitelně spěje k válce ještě mnohem šílenější, fanatičtější a krvavější...
A to si říkáme Homo sapiens sapiens...
Sůl země 1
Jiří Marek (p)
Děj se odehrává za dob Rakouska Uherska a zavádí nás do dvou zcela odlišných prostředí. Jednak mezi chudý lid, který řeší své existenční potíže, jak se vůbec uživit a přežít a na druhou stranu do světa majetných, kteří mají na starosti zcela jiné věci. Tyto dva světy se občas protnou a ani jeden nemá pro ten druhý pochopení. Představitelé majetku a elity se dívají na chudý lid s opovržením: " jak někdo takhle vůbec může žít!" a sami sebe vidí, pro onu spodinu, jako spasitele, co jim dá alespoň trochu vydělat. Druhá strana pak na ony "dobrodince" hledí se záští a potýká se i s nespravedlností, kdy "moc" straní vždy právě majetným.
Především první půlka mě velmi zaujala. V druhé půli pak příběh pokračuje, kdy se hlavními postavami stávají v obou dějových liniích děti původních protagonistů. Zde zasahuje do jejich životů Velká válka a to v případě té dělnické linie osudově.
V této druhé půli se také ke slovu dostává i politika a to ve smyslu organizování se do politický, dělnický stran, a snaha prosadit politickými cestami zlepšení svého života. Dá se to ještě brát tak, že to nenarušuje onen obraz o těžkém životě těchto lidí. Předchozí věta zní jako protimluv, jelikož právě onen těžký život nutil lid k nějakému organizovanému zastoupení, jinak by těžko mohli něčeho, jako jednotlivci, nebo malé skupinky, dosáhnout. Ale mám tím na mysli, že to ještě není jasná a jednosměrná agitka, i když tendence z tohoto dějového vývoje a i hodnocení dalšího dílu, dávají tušit, že tento směr dostane pravděpodobně větší prostor.
Opouštím tedy tento díl s výstřely na sklonku Velké války a půjdu do druhé dílu.
Každý umírá sám - Mrazivým severem za svobodou
David Armine Howarth
...nechápu. Já to prostě nechápu... Jak tohle může člověk přežít? Píši tento komentář shodou okolností v ten samý den, kdy jsem potřeboval vyčistit na takové malé hrázce na potůčku přepadovou trubku, která se čas od času zanese jehličím, lupením a někdy i blátem. Nedělal jsem to poprvé, takže jsem věděl do čeho jdu. Vysekal jsem led, vyhrnul rukáv a ponořil ruku ani ne po loket do vody. Sevřel mi jí ledový chlad, který, přecházel až v silnou bolest. Dohromady to čištění netrvalo déle jak dvě minuty, ale ruku potopenou jsem nedokázal mít určitě ne déle než dvacet vteřin a to kdoví jestli a pak jsem ji vždy s ouvekáním a pocitem, že kdybych s ní do něčeho klepl, tak mi upadne, vytáhl a snažil ji nějakým způsobem zahřát. A právě při prvním ponoření se mi okamžitě vybavila scéna z úvodu knihy. Pane bože, on v takovéhle vodě plaval! A ne jen to! Pak když z ní vylezl, s jednou botou a ustřeleným palcem u nohy, musel mokrý utíkat sněhem! V tom oblečení byl až do druhého dne. Ty jeho další strasti a utrpení nebudu dál prozrazovat, ale jsou pro mě minimálně stejně nepochopitelné, z hlediska přežití, jako onen začátek.
Celou trasu jsem se snažil rekonstruovat a prohlédnout na Google Earth a to spolu s tím mým velice nepatrným prožitkem se studenou vodou, mi nedovolují pro zakončení použití jiných slov než: ...nechápu. Já to prostě nechápu.
Hodnocení: Už jen za tu obrovskou vůli, za to těžko si představitelné utrpení a za ten obrovský kus štěstí, které si ho v nejtěžších chvílích našlo, prostě už jen za to že to přežil dávám pět hvězd.
Mezi orlem a hadem
Josef Volák
Dočetl jsem tuto dobrodružnou knížku a jo, mě se to líbilo. Popisy přírody v tak vzdáleném a exotickém místě jako je Alaj, o kterém jsem do té doby nevěděl, že vůbec existuje, spolu se zajímavou zápletkou, mě rozhodně nenudili. V průběhu čtení jsem vyhledával informace o popisovaných motýlech, hadech a dalších zvířatech a na Google Earth pak tuto krajinu i "navštívil" a fascinovaně si prohlížel, jak je neuvěřitelně členitá, drsná a zároveň krásná.
Nooo na konci knihy jsem se dočetl, že ji vydal Albatros, nakladatelství pro děti a mládež a je pro čtenáře od 12 let... Koneckonců kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem...tak je možné, že se už postupně k tomuto přelomu blížím. Ale snad je to ještě pořád jen v rámci normy. Až se tu budu rozplývat, že jsem právě dočetl Honzíkovu cestu a moooc se mi líbila, tak už to asi bude na pováženou :-)
Tři až čtyři a nakonec jsem se přiklonil ke čtyřem hvězdám.
Odsouzen k útěku
William Somerset Maugham
Trošku u mě převažuje zklamání. Přeci jen se mi zdá, že potenciál té knihy, nebo lépe řečeno té zápletky, nebyl úplně využit. Poměrně velká část je věnována uvádění do příběhu, kdy se v rámci nepříliš důležitého děje, z pohledu dalšího vývoje, dozvídáme nepříliš mnoho podstatných informací. Ta poněkud akčnější část, spolu s rozuzlením celé zápletky, je pak oproti tomu rozsahem takovou chudou příbuznou.
Není to špatné čtení. Je to dobré čtení, ale víc pro mě ne.
Za tři.
Škůdce zemský Jiří Kopidlanský
Václav Kaplický
Obrázek z našich dějin. Příběh o zločinu, trestu, mstě, právu, bezpráví, spravedlnosti a intrikách. O tom, že když si páni něco vyřizovali, doplatili na to většinou zcela nevinní. Autorův styl mi vyhovuje a v plánu mám od něj další knihy.
Rošády
Donald E. Westlake
Velmi dobře jsem se bavil a do první vraždy se i nahlas pochechtával, onomu cynickému, pro autora tak typickému humoru, kdy hlavní postava sám sebe zamotává do stále většího a většího maléru. Pak už to tak vtipné nebylo, ale na zajímavosti děj neztratil.
Výborná oddechovka s nezvyklou a vtipnou zápletkou.
Venkovan
Bohumil Říha
Kniha zachycující na sedmi stech stránkách více jak čtyřicet let života Stanislava Chrpy a jeho rodiny, od dětství ještě za Rakouska Uherska a první světovou válku, přes první republiku, druhou světovou válku a konec knihy končí někdy v počátcích padesátých let, kdy je i hlavnímu hrdinovi téměř padesát. Jak už název napovídá, děj se odehrává především ve venkovském prostředí, kde se lidé živili převážně zemědělstvím, ať už na svém, nebo panském, či sedláků, vždy spojeném s tvrdou prací. Další možností jak se uživit skýtal lom a těžba rudy. Pro mne zajímavý obraz tehdejšího života s proměnami, které přinášel čas a s ním se měnící režimy a očekávání. Byl jsem připraven na rudý prapor, ale ten je dobře do poloviny knihy zcela, nebo takřka nepřítomný. Od poloviny se již začíná třepetat a v závěru už vlaje velmi výrazně. Ovšem ani tak nepřekrývá i ostatní děj a s prvky určité ideologické sebekritiky se tak knížka ani v závěru pro mě nestala jen jakousi agitační demonstrací. Dokonce se dají najít určité stopy jakýchsi mírných pochyb, kdy lidé, kteří v dobré víře, že začínají budovat něco opravdu nového, výjimečného a spravedlivého, vše po předchozích, z našeho pohledu historických zkušenostech, s překvapením zjišťují, že onen vlak, který pomáhali rozjíždět a přikládat pod kotel, se vydává po jiné než slibované koleji a ovládají ho lidé, kteří do něj přestoupili z vlaku, který si to mazal ještě nedávno zcela jiným směrem. Hlavní hrdina, ovšem v závěru při určité rekapitulaci, nakonec přeci jen i přes své pošpinění pochyby zažene a pevně věří v nastolený směr. To se ovšem odehrává až na opravdu posledních stranách a tak to mé hodnocení až tak neovlivnilo.
Závěrem: Zajímavé a rozsáhlé. Z drtivé většiny i uvěřitelné, že tak to na vsi chodilo. Čtyři hvězdy.
Ledová kniha
Juhan Smuul
Kniha se dá rozdělit do tří částí, z toho jen ta prostřední je ledová. V první se seznamujeme formou deníku estonského spisovatele s přípravou na cestu a plavbou do Antarktidy, ve druhé s několika týdenním pobytem na nejjižnějším světadílu a třetí část je věnována návratu přes Austrálii a Suez. Cesta tam a pobyt je rozhodně zajímavě popsaná i s určitým sarkastickým humorem. Návrat mi ale už tak poutavý nepřišel. Škoda je také, že kniha neobsahuje žádné fotografie. Lepší tři hvězdy.
Zrádci
Jiří Šulc
Jsou historické události, kterým se, při jejich zpracování do knižní podoby v rámci fiktivního, částečně fiktivního příběhu, nebo i pravdy, podvědomě vyhýbám. Je to dáno tím, že mám pocit, že děj odehrávající se na pozadí oněch historických událostí dost často opakuje a vlastně i vím, jak ona doba a s ní i ten příběh zřejmě dopadne. To se vztahuje právě i na události zachycené v této knize. Prostě zkráceně: Hitler v Německu, Henlein v Sudetech, odhodlání - mobilizace, Mnichov - zrada, pokoření. S takovýmto ve mě zakořeněným předsudkem jsem přistupoval i k této knize s tím, že to může být dobré, ale že by mě to mělo nějak ohromit, tak to jsem neočekával.
A stalo se... Knížku jsem doslova zhltnul. Skvělý, srozumitelný a napínavý styl, který v krátký pasážích neustále propojuje několik souběžných dějových linií, mi dovolili se zcela oddat tomuto brilantnímu dílu a já, ač vědom si jak vše dopadne, prožíval onu dobu, hrdinství těch co se postavili na odpor vzmáhajícímu se zlu a s nimi ta malá vítězství a zadostiučinění, kterým se jim občas dostalo. Dokonce jsem snad i možná v koutku duše živil naději, že to celé dopadne jinak... No nedopadlo...
Pět velkých, jasných, zářivých
Madrapur
Robert Merle
Zase jedna z knih, kdy mi chybí půlhvězdy. Jedná se vlastně o jakési komorní drama s nádechem sci-fi a mystična. Můžeme zde sledovat hrstku pasažérů na palubě letadla, kteří čelí tajemné věci a jejich osud není v jejich rukou. Rozhodně zajímavé profilování jednotlivých postav během postupujícího děje je to, co na této knize asi nejvíce zaujme.
Kdyby to šlo, tak bych dal tři a půl. Takhle vzhledem k jiným knížkám, které jsem hodnotil čtyřmi, dávám tři.
Každopádně zajímavé téma se zajímavým zpracováním. Ještě mě napadá, že by tato kniha byla dobrou možností vyniknout pro herce, pokud by byla zpracována jako televizní inscenace (takové ty, které se dnes už dávno netočí), protože pestrost charakterů jednotlivých postav, kdy na jejich psychologii je postavena ta hlavní dějová porce příběhu, by mohli zcela jistě mistrně rozvinout.
Odchod bez řádu
Josef Kebza
Tahle kancelářská story překvapivě není vůbec špatná. Zavádí nás do exportního podniku, kde na pozadí snah o plnění plánu a potíží s výrobou, dodávkami a samotnou birokracií, pak sledujeme vícevrstevnaté příběhy různých postaviček, které spojuje onen podnik. Ačkoliv se děj odehrává za minulého režimu a tudíž za zcela jiných politických, ekonomický a technických podmínek, pestrá paleta charakterů vystupujících osob, snažících se dosáhnout různými způsoby různých cílů, působí v ledasčem stále současně. Podle mě je to dáno tím, že žádné důležité historické datum, nezpůsobil to, že bychom od něj byli najednou lepší lidé, nebo horší lidé. Že by se najednou ze dne na den začali rodit pouze lepší/horší lidé. Prostě já si myslím, že naše vlastnosti jako jsou faleš, zbabělost, servilnost, lhostejnost, poctivost, statečnost atd. jsou v nás zastoupeny(myšleno celkově v národu) nehledě na historickou dobu, bez výraznějších výkyvů a ta správná příležitost jim dá možnost vyniknout.
Poslední let
Desmond Bagley
Druhá kniha od tohoto autora a opět za pět (hvězd samozřejmě). Děj má spád a nechybí napětí. Dějová linie je tentokrát vystavěna jinak, než ve Sněžném Tygrovi a tak zde odpadá to skloubení dvou časových rovin a příběh tak má od počátku svižné tempo a rozhodně nenudí. Zvláště pak, když se pak přesune z Londýna do Afriky, mě kniha velmi bavila. Je pravda, že je tam pár takových logických, dějových kotrmelců, z nichž jeden mě dost pobavil. Hlavní hrdina, bývalý vojenský zpravodajec, zakladatel a majitel bezpečnostní firmy, člověk který by tedy měl s operativními postupy mít bohaté zkušenosti, se vydá pátrat po člověku a když už ho má na dosah ruky tak zjistí, že ho asi nepozná, jelikož nemá jeho fotku...
Vůbec nevím, proč tuhle chybu autor hlavnímu hrdinovi přisoudil, jelikož kdyby jí prostě měl, tak by to podle mě na děj žádný zásadní vliv nemělo. No budiž, je to spíš taková kuriozita.
Každopádně klady výrazně převyšují nad touto a ještě asi dvěma drobnostmi.
Velmi pozitivně také hodnotím to, že autor příběh zasadil do reálných míst, takže se mi dařilo najít téměř všechny místa, kterými se děj v Africe ubíral. Ze satelitních záběrů a do nich vložených fotografií (Google Earth), jsem pak musel obdivovat tu drsnou nádheru pouště. Žasnout nad její rozlehlostí, barevností ale i rozmanitostí a dozvěděl se také o této části světa zajímavé věci.
Závěrem: Výborná, napínavá knížka a začnu líčit na další od tohoto autora.
