milan3144 komentáře u knih

Tak jak děj pozvolna plyne, tak si mě tato kniha také pozvolna podmaňovala. Opravdu krásné čtení, které dokáže přiblížit atmosféru té doby, kdy čas nebyl hodnotou přepočítávanou na peníze, efektivnost a rychlost. Doby, která se nám z té dnešní, zběsile pádící, překotné ve vývoji technickém i informačním, zdá poklidná a hodnotově ustálená. Svým způsobem to pravda asi bude, jelikož i když máme dnes mnoho různých pomocníků, kteří nám šetří námahu a čas, kteří nás mají bavit i vzdělávat, tak přesto si nejsem jistý, že jsme o ten, dejme tomu pro většinu až blahobytný stav, o tolik šťastnější a spokojenější.
Knížka, kterou jsem právě dočetl, se mi dostala do rukou úplně náhodou a popravdě řečeno, sám od sebe bych jí asi nikdy nevyhledal. Byla totiž v mé hlavě zaškatulkována, ani nevím proč, asi kvůli škole a těm povinným a doporučovaným četbám a mému bojkotu těchto titulů, do přihrádky "NEHODLÁM ČÍST".
Moc tedy chválím onu náhodu, že vložila do mých rukou Městečko na dlani a já mohl poznat Rukapáň a jeho obyvatele s jejich osudy, někdy smutnými, někdy zas radostnými, vážnými i veselými.
Plných a jasných, tak jako za jasné noci nad Rukapání, pět hvězd.

32 05.12.2019

Poněkud jiný pohled na, v dnešní době někdy zjednodušeně prezentovanou, až téměř bájnou, armádu československých legionářů v Rusku. Zachycuje přijímání legií obyvatelstvem, které se měnilo od místa k místu, tak i v průběhu času. Někdy byli vítáni s úsměvem a radostí, někde s nevraživostí a slzami. Někde jako osvoboditele, jinde jako okupanty. U autora je sice zcela zřejmé "za koho kope", pro koho má sympatie, ale na druhou stranu vychází, tato kniha, z jeho vlastních prožitků a zkušeností.
Zatím je tato kniha jediná, kterou jsem o Ruských legií přečetl a mám v plánu další, kde ty sympatie s nově vznikajícím pořádkem zastoupeny určitě nebudou, ale v této mě zaujaly, mimo jiné, dvě věci.
V první jsem se vlastně spíše utvrdil. Jedná se o vznik 1. československého armádního sboru za II. sv. války. Myslím, že právě i role legií sehrála při jeho vzniku, respektive přijetí Čechoslováků v Sovětském svazu po Mnichově, určitou negativní roli. Vždyť z pohledu jejich, Rusů, jsou zde zase "TI", co jsme jim už jednou zbraně dali a pak bojovali proti nám.
Druhá věc je existence, v této dobrovolnické armádě, jakéhosi voleného orgánu, až snad samosprávy, která revidovala některé velením vydané rozkazy a někdy, po usnesení, vydávala i rozkazy sama. To mi připadá v jakékoliv armádní struktuře, přinejmenším kuriózní. Skutečnost, že přes tuto schopnost, nebo-li moc, nedocházelo k ještě rozsáhlejším odmítání poslušnosti, mě přesvědčuje, že se nad tím vším vznášela skutečná, pro většinu společná, vlastenecká idea, která nebyla jen prázdným slovem. To že tato "demokratizace" byla později zrušena, je myslím také určitým signálem, že se idea časem rozplynula a musel nastoupit disciplína, bez hlasování.
Čtyři hvězdy.

10 30.11.2019

Při hodnocení této knihy jsem trochu na rozpacích. Příběh je o partě lidí pracujících na průzkumném dole, kde hledají nějakou rudu, aby se zde po té zřejmě mohlo těžit, pokud se naleziště a jeho mocnost potvrdí. Bohužel mě osobně se pravděpodobně celý obsah knihy vytěžit nepodařilo. Má četba by se právě k takovému průzkumnému dolu dala přirovnat. Rozhodně jsem na rudu narazil, jenže všechny známky ukazují, že mocnost tohoto naleziště je větší, jenže já nemám buď vybavení, nebo správný směr a tudíž zůstává tedy jen tušeno. Jinými slovy. Některé věci a děje zůstali v knize pro mne nezodpovězeny a některé zase neuzavřeny. Postavy mezi sebou komunikující mi občas připadali, že ovládají i jakousi telepatii, kterou hojně využívají, a do placu nahlas pouští jen sem tam nějakou větu, což pak seřazeno za sebou, mi moc smyslu nedávalo. Prostě občas mi ty dialogy připadaly: jeden o koze, druhý o voze. Evidentně si ale ty postavy rozumí, takže chyba bude spíše v mé schopnosti to pochopit.
No každopádně za to, co se mi pochopit (vytěžit) podařilo, dávám tři hvězdy.

11 26.11.2019

Velmi syrový příběh z drsného prostředí, kde podstatnou část roku vládne krutá zima. Rozhodně nečekejte nějaké rozjímavé popisy přírody nebo pocitů postav, či nějakou oduševnělou a košatou konverzaci. Děj je spíš psán úspornou, až by se dalo říci úsečnou, formou, což mi zpočátku dělalo trochu problém, ale záhy jsem si na to zvykl a zjistil, že se tento styl k onomu prostředí velice hodí. Jak je drsné prostředí, tak je drsné i chování postav, které má ke Špačkově Etiketě převelice daleko, především ve smyslu vztahu muž - žena. Není ovšem divu. Obyvatelstvo těchto nehostinných končin, je po mnoho generací formováno tímto prostředím, kde každý má a musí přijmout svou roli a odpovědnost, pokud chce přežít. Některé praktiky jsou pro nás velice šokující a drastické, ale pro Inuity v té době naprosto jednoznačné, pokud mělo dojít k přežití. Na druhou stranu je tu i střet oněch dvou rozdílných světů. Bílý člověk do těch míst přichází a všem oznámí, že je to tu jeho, nastavuje pro Inuity zcela nepochopitelné zákony a jiné podivnosti, včetně okrádání při směnném obchodu a tajném prodeji alkoholu.
Pět hvězd.

17 24.11.2019

Je to Cook, takže napětí nechybí. Ta lékařská rovina je zajímavá. V té dobrodružné jsem někdy trochu kroutil hlavou nad tím, jak postavy jednají. No ale účel to splnilo a četlo se to dobře i když jsem od autora četl lepší kousky.
Čtyři hvězdy, ale spíš slabší. Tři se mi zdá málo.

15 22.11.2019

Přestože jsem tuto knihu četl pouze jednou v dětství, je to přesně ten druh, který se mi hluboce vryl do paměti. Ne že bych si po těch letech nějak moc děj pamatoval, ale ten pocit, že jsem chtěl být členem této party a prožívat dobrodružství jako oni, tak to se mi v hlavě usadilo a vlastně i částečně vyplnilo. Stejné dětství, jako tady ta parta táborských kluků za dob mocnářství, jsem samozřejmě neměl, ale pokud bych to měl srovnat s dnešními dětmi, tak bylo k tomu v knížce přeci jen mnohem blíže. Přečteno tedy po drahně letech podruhé, s prolínáním děje s vlastními vzpomínkami, kdy ta naše dobrodružství byla "skutečná" a "opravdová", kdy se obyčejný kus klacku dokázal změnit tu ve Winchestrovku , tu zase v indiánské kopí, partyzánský samopal, nebo mušketýrský rapír či pravěký kyj. Protknuto vzpomínkami na dobrodružství, která byla limitovaná pouze velikostí naší fantazie a nikoli velikostí RAM a hard disku, výkonností procesoru, grafické karty, nebo rychlosti připojení.
Jak jsem moc rád, že o těchto věcech nebylo ještě v té době ani potuchy, protože málo platné, seděl bych u toho taky a přišel tím tak o stráááášně mooooc...

16 19.11.2019

Přečteno s velkým zájmem během několika hodin. Kniha se skládá ze tří hlavních částí. V první čtenáře seznamuje s historií Březníku a okolí, jeho osídlením a těžkými životními podmínkami. Ve druhé je vlastně obsažena celá knížečka Emílie Vrabcové - Z mého života na Březníku, ve kterých popisuje vlastní zážitky z poválečné doby. Ve třetí se zase dozvíme o těchto a okolních místech z pohledu ostrahy hranice a některých incidentů a událostí, včetně třeba i letecké havárie poblíž Blatného vrchu. Na konci jsou ještě dvě krátké kapitolky. Každá část, včetně oněch dvou krátkých na závěr, je od jiného autora a přinášejí jiný pohled a jiný druh informací na tento krasný kout Šumavy s jeho opravdu nádhernou scenérií s Luzným na obzoru.
Pět hvězd.

17 16.11.2019

Dostalo se mi přesně toho, čeho jsem očekával. Hrabalův nezaměnitelný styl, úsměvné a humorné scény a naproti tomu vážné a k zamýšlení nutící věci.

23 15.11.2019

Po "Zrádcích", ke kterým jsem přistupoval před přečtením s určitým despektem, s názorem:"co mi to tak nového asi může dát, když vím jak to skončí", jsem si dal před čtením další knihy od tohoto autora poměrně dlouhou přestávku. No a udělal jsem dobře. Opět jsem začínal mít, i napříč tomu že "Zrádci" mě úplně pohltiti, pochybnosti o tom, že mě to bude bavit. Pro mě notoricky, alespoň v základním rysu, známý příběh s tragickým koncem pro hlavní hrdiny. A právě tahle má startovní pozice mi snad ještě více dovolila opět, tak jako u Zrádců, být doslova vcucnut do děje a autorovo postavení příběhu na několika dějových linií, doslova hltat.
Hodnotím stejně nadšeně a vysoko jako "Zrádce". Pět hvězd.

47 14.11.2019

Trochu jsem se této knihy obával. Má první kniha od tohoto autora, Příběh kriminálního rady, si totiž svou třetí hvězdičku u mne vysloužila až v samotném závěru a do té doby jsem dost trpěl. Přes ony obavy ale mohu po dočtení o "Nebožtících" napsat, že si svoje "čtyři" uhájili po celou dobu bez nějakých výkyvů. Pravda, i zde, tak jako v "Kriminálním radovi", je příběh náležitě rozkošatěn, nebo spíše rozmělněn, ale tady mi to nevadilo. Spíše to rozšíření děje, kde by se jinak zápletka dala vměstnat do pouhé povídky, pomáhá vykreslit, přes všechny neradostné zprávy, jakousi bezstarostnou a optimismu plnou atmosféru ve smyslu dalšího žití a existence. Lidé plánují svou budoucnost, chtějí naplnit své osobní životy manželstvím, obchody kvetou, postavení se bude jen lepšit. A ty záměny v nemocnici, se ve svém konci obrátí vlastně v ponejprv šokující, ale hned po té v radostné zjištění. Co si přáti více. Co na tom, že před měsícem se trefili do arcivévody, nás se to netýká...

19 09.11.2019

V této knize jsem některé části přeskočil...a přesto dávám pět hvězdiček. Divné že? Ono se to má totiž tak. Pokud se někdo zabývá vorařinou, ať už jen jako o neobyčejně zajímavý a těžký život plavců s nádechem romantiky a časů dávno minulých, nebo chce k tomu i vstřebat i technickou pasáž s odpovídajícím názvoslovím, tak tato kniha je přesně to pravé. Čtenář se v ní dozví asi prakticky vše, co vorařina obnášela, od zázemí, odměn a organizaci plavců, až po po technické věci, jako jsou nářadí a pomůcky k výrobě vorů, ale i způsobu plavby a druhy vod. Dozví se zde, kde plavci jedli, přespávali, jak dlouho plavba trvala, ale třeba i jak za války "pašovali" jídlo do Prahy a co v té době kouřili místo tabáku. Kniha je především popisná s nákresy různých situací na řece a jak vypadali nezbytná náčiní a pomůcky, či samotné vory a jejich způsoby vázání. Pokud by se někdo, ať už z jakýchkoliv důvodů, rozhodl postavit vor, tak v této knize najde velice mnoho cenných informací a způsobů, jak se co dělávalo. Právě tuto technickou část věnovanou samotné stavbě, plnou vorařského názvosloví, jsem vzal letem světem. Bohužel mi pak znalost některých slůvek a označení, různých postů, funkcí a věcí, v další četbě docela chyběla a já v tom trochu plaval. No ale v druhé části, kde se kniha věnuje samotné plavbě, jsem již nepřeskakoval a tam se také rodí můj základ pro plné hodnocení. Kniha není, tak jako ty Morávkovi (Plavci na Sázavě, Opuštěná řeka) nějakým uceleným příběhem. Je zde spíše soustředěn onen čistý popis práce a skutků, které plavci museli podstoupit a zažít, aby své řemeslo mohli vykonávat. Přesto je i zde několik zážitků v závěru popsáno.

13 08.11.2019

Myslivecké a lesácké příběhy, které mi připomněli moje ranná školní léta, kdy jsem začal takřka ihned po zvládnutí čtení, navštěvovat knihovnu a jedna z prvních vypůjčených knih byla Vlci pod Babí horou od Ruda Morice. Přiznávám, že do hodnocení této knihy se mi promítla i skutečnost, že se jich část odehrávala v blízkém i trochu vzdálenějším okolí mého domova.

13 07.11.2019

Ústředním motivem této knihy, je skon první předsedkyně a zakladatelky družstva. Osoby které se na oficiální úrovni dostává uznání a pocty, ovšem v té neoficiální rovině, v osobním životě, to co se týče sympatií rozhodně nevyhrává. A dokonce příliš ani ve své rodině. Druhým hlavním dějovým pilířem, je osoba mladého, teprve pouze několik měsíců ve funkci ustanoveného předsedy, který do družstva, jako třetí v pořadí, přichází z výzkumného ústavu, bohatě vybaven zemědělskou teorií. Právě díky onomu úmrtí pak zjišťuje, že se nejen musí naučit skloubit onu teorii a praxi, ale že především musí poznat samotné lidi a pokusit si, i díky věcem z minulosti, poskládat obraz přítomnosti. A tak se může pomalu rozvíjet příběh, jehož kořeny sahají několik desítek let zpět, až po tu v knize současnost, o zášti, pokrytectví, nenávisti, frustraci, ale třeba i nenaplněné lásce, tvrdohlavosti a urputnosti.
Není to žádná agitka. Snad jedině v tom smyslu, že je to příběh z "té" doby, ale rozdělení na "hodní" v družstvu a "zlí" kulaci mimo, tady takhle postaven není.
Nechybělo mnoho a dal bych pět hvězd. Nakonec zůstávám na čtyřech.

10 05.11.2019

Dostal jsem chuť na nějakou detektivku a z nostalgie, jako připomenutí svých junných let, kdy jsem cestou ze školy kolem stánku PNS sváděl vnitřní boj, zda ulehčit své peněžence od kapesného za Ábíčko, Ohníček, Pionýrskou stezku či jiný časopis, nebo sáhnout hlouběji a vyndat osm kaček a pořídit si detektivku Magnet.
Jestli jsem tuto někdy už četl si nevybavuji, ale zcela určitě v knihovně byla. Co se týče samotného hodnocení, tak strhující to rozhodně nebylo, ale na druhou stranu můj detektivkový apetit to dokázalo zase na čas ukojit.
Tři hvězdy.

10 30.10.2019

Co napsat jiného než "živel Hašek". Jeho život se skládal z mnoha velkých flámů, přerušovaných flámy menšími a do toho on chrlil spoustu historek, které si vymýšlel, nebo i částečně prožil. Byl neuvěřitelně pohotovým a vtipným glosátorem a zároveň také velice nevyzpytatelným parťákem, kdy si jeho souputníci a spolustolovníci nikdy nemohli býti jisti, zda se příštím terčem nějaké jeho lotroviny, nestanou oni samotní. Příchodem Haška do jakékoliv společnosti bylo vždy zárukou vzruchu a veselí a u stejně hluboko majících do kapsy i radosti. Nezřídka však vzbuzoval radost i jeho odchod, když ti co do jeho objevení na scéně měli pít za co, se v jeho přítomnosti velice rychle podívali na dno své kapsy a nezřídka i zůstávali po té dlužni. Hašek totiž dokázal s penězi i bez peněz, být neobyčejně velkorysým grandem, což pak ovšem museli často platiti i jiní. To vše se dozvíme z této knihy, kdy autor byl Haškovým druhem na pouti po krásách Český přírodních a pohostinských a rozhodně mu při ní a všech taškařicích dokázal zdatně sekundovat.

15 28.10.2019

Představte si množinu lidí, kteří se vylodí na neobydlený ostrov. Tato množina má ještě další tři podmnožiny a to Tahiťany, Tahiťanky a námořníky. Tyto podmnožiny se ještě různě prolínají a mají tedy své průniky. Na konci dojde k velkému sjednocení, ale ze dvou původních podmnožin zbude jen po jednom prvku a třetí podmnožina také utrpí ztrátu. Schválně jestli uhádnete kterých se to týká... Tak asi poprvé jsem skutečně v praxi k něčemu použil učivo, které se do mě snažili dostat (už nevím v kterém ročníku) na ZDŠ. Fakt mě tahle podobnost při čtení napadla. No ale radši toho množinování nechám, protože by mohla normální čtenáře odradit a to by byla škoda.
Knížka ve mě pomalu, ale zato s každou strnou o trochu více a více, vzbuzovala čím dál tím větší zaujetí a asi v půlce dosáhla vrcholu, kdy jsem jí už přisoudil pět hvězd. Pak to trochu zakolísalo, ale přeci jen se v mém hodnocení jedním drápkem na té páté hvězdičce udržela.
Kniha je vlastně takovou fikcí na osudy osádky lodi Bounty. Do té doby jsem o tomto příběhu věděl jen to, že to byla loď na které došlo k nějaké vzpouře a že se posádka vylodila na ostrově, aby tam žila dál. Dokonce jsem si myslel, že tím ostrovem bylo Tahiti. A to bylo vše. Všechny ostatní informace mě bezpečně míjely. Že to pravé drama je vlastně především onen pobyt osádky složené v té době už i z Tahiťanů, na Pitcarinově ostrově, jsem vůbec netušil.
Autor, dle mého soudu, velmi zdařile rozehrává vícevrstvé drama, kdy se na ostrově má vlastně zrodit zcela nová, od světa odříznutá společnost. Při pokusu zavádět v tomto, pro ně novém domově, jakýsi pořádek a společenský řád se zákony, na sebe ihned od počátku narážejí naprosto odlišné kultury, zájmy a morální zásady aktérů. Ač Merle technické stránky, jako stavba obydlí a společně užívaných zařízení, obstarávání potravy a péči o plodiny, příliš nerozvíjí, tak v popisování vztahů fungující uvnitř této společnosti se dostává do role mu vlastní a v jeho podání mistrné. Stručně řečeno je zde zastoupeno rasistické rozdělení a nadřazenost "bílých" nad Tahiťany, na druhou stranu jejich takřka živočišný, do jisté míry bezstarostný a radostný pohled na život, s intuitivním vnímáním spravedlnosti a zcela jiným poměrem k vlastnictví. Vedle toho tu vystupuje i vysoká morálka i zásadovost, která se snaží vše řešit smírem a odmítá vzít do rukou zbraň k prolévání krve. Paradoxně tento přístup lze označit za jeden z důvodů, proč právě nakonec k tak tragickým koncům vše dospělo.
Váhal jsem mezi čtyři a pěti. Vzhledem k tomu, ale že jsem prvním třem knihám v sérii Dědictví otců od stejného autora, dal čtyři, a vždycky si říkal "však ono to pravé teprve přijde" a ve čtvrtém díle to pak vzdal, tak tohle je prostě mnohem lepší a proto ten rozdíl chci zohlednit, byť alespoň jednou hvězdou.

28 20.10.2019

Tato kniha se mi dostala do ruky po více jak patnácti letech. Už tehdy jsem si jí ohodnotil jak velmi zajímavou a léta na tomto mém vysvědčení nic neubrala. I když jsou popisované zážitky už poněkud zaprášeny a leckteré věci rozhodně nelze považovat i v současnosti za aktuální, stále nás tato kniha zanese, prostřednictvím autorova vyprávění, do i dnes exotického koutu a to na Cejlon. Autor tam v rámci pracovních povinností prožil mnoho zajímavých, vtipných, nebezpečných a i dost drsných okamžiků, které se mu zdařile podařilo vylíčit. Popisování onoho, pro středoevropana naprosto zničujícího podnebí, kterému se prostě musí přizpůsobit, nebo rychle zase odjet, pokud to nemá skončit újmou na zdraví či životě, je opravdu sugestivní. Dále pak se dozvídáme o každodenním doslova boji s džunglí, která vše co zůstane jen krátkou dobu opuštěno, nebo neudržováno, vše zpět pohltí a v neposlední řadě o neustálém obtěžování obrovským množstvím dotěrného hmyzu, který přenáší i nebezpečné nemoci. Člověk zde pak musí být také neustále ve střehu před životu nebezpečnými a velmi četnými hady, škorpióny, stonožkami a další různou "havětí" a v moři zase žraloky. Běžný život rozhodně nezpříjemňují ani opice a papoušci, nebezpeční jsou divocí sloni a buvoli, ale i toulaví psi. Prostě strasti člověka, kterého práce zavála do míst, kde i ulehnutí do postele má svá potenciální nebezpečí, že ono lože bude sdílet i s něčím jiným a ne zrovna přítulným a přátelským.
Velmi dobré čtyři hvězdy.

11 12.10.2019

Čekal jsem od této knihy více. Po namlsání "strýcem Odyseem" od téhož autora a poměrně solidní "Solí země", mě "Vesnice pod zemí" zaujala až především ve své druhé polovině. Nějak jsem se s postavami nedokázal sžít. Příběh je to dozajista ne nezajímavý a dle všeho má skutečný základ, ale autor ho pojal jako jakousi podzemní předehru, nebo spíš ve zkratce prodělaný vývoj událostí, které měly po osvobození teprve přijít a jsou předzvěstí oněch radostných a především spravedlivých zítřků. Četl jsem hodně knih, kde byla ideologická rovina zastoupena i mnohem více než v této knize. Vždycky jsem tam ale našel nějaký obraz doby, který měl svou reálnou podobu. Netvrdím že nadšení bylo všude bezměrné, ale na druhou stranu, jak už jsem do nějakého komentáře napsal, historická zkušenost a vývoj během II. světové války, dal vcelku logický směr v rozhodování v prvních poválečných volbách. Zde mi ale vadil onen, řekl bych, naroubovaný ideologický rozměr, na onu skutečnou událost na sklonku války. S trochou nadsázky lze napsat, že autor v naprosté tmě, nebo přinejlepším v příšeří kahanů, začal malovat velice zářnými barvami.
Tři hvězdy.

12 06.10.2019

Tuto knihu jsem si velmi užil. Jak už jsem v jednom komentáři psal, autorův styl mi velice sedí a jeho humor je mi blízký. Při četbě líčení pocitů postav a jejich jednání, spolu trefnými přirovnáními, jsem se nezřídka nezdržel hlasitého smíchu. Kupodivu ač je kniha velmi vtipně napsaná, je ve své podstatě o věcech vážných. V knize jsou současně rozvíjeny dvě dějové linie, které se prolínají a ještě mají četné retrospektivní vsuvky, které pomáhají velmi zdařile dokreslit onu dobu, ve které se děj odehrává. Jde o příběh z hranice z prostředí útvaru P.S. Ovšem není to vylíčení odvážných činů těch hodných, kteří brání onen okraj země před těmi zlými ( v dnešní době jsou obě role často popisovány přesně opačně), ať už se ho snaží překonat z jedné či druhé strany, ale osud kluků, kteří se dostali v rámci vojny na "čáru" a z toho vyplývající povinnosti. Skvělé zachycení onoho vojenského svérázu, který je pro toto prostředí typický. Ona mluva a uvažování, které se v civilu může dost těžko vyskytovat, ale zde je normou a při tom kniha není jen o vojně.
Velmi zdařilý, vtipný a i kritický obraz oné doby a lidí, kteří ji tvořili. Výpověď člověka, který buduje něco nového, ale ideologie má takový náskok před realitou, nebo spíš realita kráčí jiným směrem než ideologie, že se cíl nevyhnutelně rozplývá.

20 30.09.2019

Střet dvou armád na Filipínách a to Japonské a Americké, byl střetem nejen dvou vojenských uskupení, ale i dvou zcela odlišných kultur, které vyznávají často zcela odlišné hodnotové žebříčky. V knize je i trošku poodhalena z čeho pramenila krutost japonských vojáků, které se vůči svému protivníkovi dopouštěli. Jedna z věcí, kterou ale obě armády měli společné, je smýšlení o nepříteli jako o podřadných lidských stvořeních. V americkém případě to bylo v přesvědčení, že Japonci jsou zaostalí nejen jako lidské etnikum, ale i ve všech technických oblastech. Naproti tomu Japonci byli přesvědčeni o vyvolenosti svého národa a nadřazenosti svého národa nad všemi ostatními.
Popisovaný příběh se skutečně stal a je doplněn na deskách mapkami a v závěru fotografiemi. Opět jedna z knih, která nám ukazuje, čeho všeho jsme jako lidé schopni se dopouštět a na druhé straně, co všechno dokázali ti šťastnější přežít.

10 13.09.2019