milan3144 komentáře u knih

Jaroslav Velinský opět nezklamal. Způsob podání příběhu = jasných a vtipných pět hvězd. Samotný příběh se mi zdál u Tmavé studnice krapet slabší, ale Lidožrout ten malý nedostatek zase dohnal. Do dalších knih od tohoto autora jdu bez váhání dál, jen co se je budu mít.

24 21.07.2020

Kniha se zaměřuje na dvě válečné události a roli českých pluků v bitvě poblíž Zborova a bitvě u Zborova. Tyto dvě bitvy od sebe dělí nejen letopočet, ale i překvapivě místo. Jeden Zborov se nachází na Slovensku a druhý na dnešní Ukrajině.
V obou případech autor vyvrací zakořeněné a propagandou na obou stranách hojně využívané závěry o dezerci a vzdání se bez boje, českých pluků. V obou případech také seznámí čtenáře se situací na bojišti a to velice velice detailně. Snažil jsem se za pomoci mapy si udělat lepší představu o tom, jak bitvy probíhaly a zvláště v první bitvě u slovenského Zborova (bitva u Stebnícke Huty), se mi to zpočátku i dařilo. Jenže právě ona detailnost popisu situace s postavením a pohybem vojskových tělese, které jsou označovány zkratkami, jejich početními stavy a výzbrojí, stavy a druhy zbudovaných opevnění a počty jejich linií, dále pak na mapě chybějící, nebo možná i změněné, místopisné názvy, a v neposlední řadě časová náročnost tohoto způsobu čtení, kdy vlastně každá stránka je nabita informacemi a nutila mě tak nahlížet do mapa, tak dík tomu všemu jsem se pozvolna v té situaci začal ztrácet. V bitvě u Zborova (ukrajinského) jsem již toto nepraktikoval, ale právě bez nahlížení do map se tak tento popis stal poměrně unavujícím.
Prostě mi chyběla ona pečlivost a preciznost, kterou autor musel při nastudování a sestavování obrovského množství materiálů, pro tuto knihy mít.
Mnohem čtivější se tak pro mne staly závěry a zhodnocení obou bitev a také závěr celé knihy, kde jsem dočetl, sice tušené, ale zatím nikde mnou nečtené informace a některé samozřejmě zcela nové.
Kniha mi rozhodně pomohla nahlédnout do bojů Velké války z jiné strany, než jak jí zpracovávají osobní vzpomínky účastníků, nebo romány tomuto období věnované. Dále odhaluje paradoxy v naší historii ohledně účasti našich vojáků na obou stranách konfliktu s ohledem na další vývoj již samostatného Československa. Rovněž je to také pro mě další kamínek do mozaiky obrazu československý legií, který si postupně utvářím a snažím se z něho odfiltrovat onu mýtickou příměs. No v neposlední řadě je zde odhaleno, jak si historii dokáže propaganda náležitě upravit a vlastně ji i neustále upravuje a upravovat bude. Některé události a jejich zhodnocení a význam, dokážou zřejmě posoudit, bez legendárních a bájných příměsí, až studie zpracovaná z jistým časovým odstupem.
Čtyři hvězdy, kdy ta jedna dolů je spíš obrazem mé netrpělivosti při četbě, než aby odkazovala na kvalitu předložených informací.

12 17.07.2020

Špatné to není, ale na čtyři hvězdy to přeci jen o mne nedosáhlo. Vadil mi tam, v té psí rovině příběhu, ten až bajkový přístup. Oba hlavní psí aktéři vedou spolu rozhovory jak lidé a už už to jednu chvíli vypadalo, že se pustí i na pole ideologické, jelikož každý z aktérů je z jiné strany hranice. No naštěstí se tak nestalo. Lidská rovina, která se s tou psí prolíná, je v celku dobrá, ale nikterak překvapivá.
Trochu lepší tři hvězdy.

11 09.07.2020

Určitě zajímavá kniha se zajímavými myšlenkami, postřehy, souvislostmi a vizemi. Podáno přístupnou formou. Dozvíme se co jsem vlastně zač a co jsem stačili za dobu své existence vybudovat a co naopak zničit. Jsme obdařeni rozumem a aby to bylo nanejvýš zřejmé, označili jsme náš lidský druh jako člověk moudrý. Kdybychom se stali nezávislým pozorovatelem a mohli sledovat celý tento vývoj, tak bychom asi těžko zvolili méně skutečnosti odpovídající název. Jsme bezesporu úspěšným živočišným druhem, ale moudrým? Jsem v podstatě přesvědčený o nedobrém konci lidstva (už jen z prostého důvodu, že je nás čím dál tím víc) a v této knize se rozhodně vyskytují pro to argumenty. To, že mě toto přesvědčení neuvádí do permanentní deprese je skutečnost, že se znám a vím, že se dokážu v lecčems dost splést a tak se snad pletu i nyní. A také, že už přede mnou tu bylo mnoho takových katastrofiků a zatím tu stále jsme. Na druhou stranu jsou v knize i určité vize, které by mohli podpořit i optimističtější výhled.
Jako takové motto uvedu zkrácený závěr Doslovu: Zvíře, které se stalo bohem.
-Před sedmdesáti tisíci lety byl Homo sapiens jen takové bezvýznamné zvířátko, které si v odlehlém koutě Afriky hledělo svého. Během následujících tisíciletí se stal vládcem celé planety a hrůzovládcem jejího ekosystému. Dnes stojí na prahu možnosti stát se bohem a možná získá nejen věčné mládí, ale i božskou schopnost tvořit a ničit. ..... Počínáme si jako bohové, kteří stvořili sami sebe, uznávají jen fyzikální zákony a nikomu neskládají účty. Zabíjíme a ničíme ostatní tvory i přírodu, ženeme se za pohodlí a zábavou, ale spokojenost nenacházíme.
Může být něco nebezpečnějšího než nespokojení a nezodpovědní bohové, kteří nevědí co chtějí? -
Čtyři poučné a k zamyšlení nutící hvězdy, kterým chybělo jen málo, aby jich bylo o jednu víc.

23 06.07.2020

Strhující tempo tohoto románu čtenáře zavede, prostřednictvím několika osob, přímo na bojiště II. světové války. Obrazy hrůz války jsou podávány velmi sugestivně a realisticky. Člověk si uvědomí, jak moc musí otupit, aby něco takového mohl přežít nejen fyzicky, ale i psychicky. Válka je donutila dělat věci, o kterých by neřekli že jsou toho schopni nejen druzí, ale hlavně by to neřekli sami do sebe.

16 24.06.2020

Vývoj za 1. světové války na všech bojištích takřka den po dni. Zpracováno do krátkých popisů věnující se situaci na frontách, taktice vojsk a jejich velitelů, vnitřnímu dění v zúčastněných státech a částečně i výzbroji. Doplněno velkým množstvím dobových fotografií a plánky.
Přehledné čtyři hvězdy.

10 15.06.2020

Tak tohle bylo opravdu velmi dobré a srozumitelné.
V kniha je sestavena ze tří hlavních kapitol. V první "Zeměkoule v proměnách" se na mapách s komentářem dozvíme, jak se za posledních 620 miliónů let pohybovaly na naší Zemi kontinenty. V podstatě se dá říct, že tu čtenář vidí, jakoby to nebyly pro nás neměnné a na místě setrvávající celky, na které si mi lidé vytyčujeme jakési značky a říkáme jim hranice, ale že tyto kontinenty se přesouvaly a srážely a přetáčely, jako bychom sledovaly autíčka na autodromu.
Na mapách je vždy vyznačena poloha tehdejších kontinentů a dále je načrtnuta zároveň poloha současných.
Ve druhé kapitole "Zaniklé světy" začíná naše pouť časem v Prekambriu a končí v současnosti. V textu doplněného mnoho ilustracemi a fotografiemi se staneme svědky vzniku a postupného vývoje a i mnoha zániků života. Dozvíme se kdy vznikli první mnohobuněční, členovci, strunatci atd., kdy se život dostal ze souše na pevninu a to jak v živočišné, tak v rostlinné podobě. Že mocná ložiska uhlí vznikala 20 miliónů let a pak ještě mnoho a mnoho ležela nepovšimnuta, až se nám je za necelé dvě století podařilo takřka všechna spálit, a že velkých vymírání bylo v historii naší planety několik.
Ve třetí kapitole "Fakta o Zemi" se dozvíme, jak to že to všechno víme, nebo spíš na základě čeho se domníváme, že to tak bylo (myšleno jakožto lidstvo a ne že bych se pasoval do kolektivu těch, kteří k tomu přispěli).
Zkrátka kniha, která může posloužit i jako encyklopedický zdroj informací o tom, kdy a co na Zemi žilo.
Při čtení mi vytanulo na mysl, jak neuvěřitelný shod náhod ( a při tom skutečných) se musel stát, abych tu nyní mohl psán komentář k této knize. Že stačilo, aby v oněch vymíráních vymřel nejen jeden jiný druh, třeba obratlovce, stojící později za vznikem primátů atd., až k člověku, ale doslova jeden konkrétní jedinec. A to samozřejmě platí vždy, od tohoto živočicha, na obě strany v čase. Až jsem nabyl dojmu, že všichni tito živočichové se vlastně cíleně proevoluovali až ke mě. No... možná, kdyby to věděli, tak by na svém životě tak nelpěli...
Ale zase vážně. Dovolím si malý citát z knihy:
"Fosilní pozůstatky z minulosti nás informují i o tom, že historie života na Zemi byla často ovlivněna dramatickými náhodami. Celé skupiny organismů vznikaly a zanikaly z řady přirozených důvodů. Paleontologický záznam je za posledních 500 miliónů let poznamenán 54 hromadnými vymíráními, která způsobila zánik více než 10 procent fosilních rodů. Podnebí se neustále měnilo, přicházely a zase ustupovaly ledové doby a celá příroda včetně člověka se těmto změnám musela neustále přizpůsobovat. Znalost přírodních pochodů, které přerušovaly život v minulosti, nám umožňuje přesněji zhodnotit vliv člověka na přírodu; z toho vyplývá, že si zahráváme s rizikem klimatických změn natolik, že bychom mohli následovat dinosaury."

No a mě při tom napadlo, a to bez nějakého burcujícího podtextu, jestli naše inteligence a s ní související schopnosti, nám dávají možnost s tím něco udělat, nebo si to jen uvědomit.
Velkých a poučných pět hvězd.

14 13.06.2020

Opět vtipné autorčiny postřehy a zážitky ze svých cest. Několikrát jsem se neubránil hlasitému smíchu. Kniha je koncipovaná jako srovnávání různých přístupů, chování a mentalitě domorodců ve stejných, nebo podobných situacích.

17 11.06.2020

Zajímavé osobní vzpomínky přímého účastníka bojů za 1. sv. války, který se dopracoval až do hodnosti poručíka v rakousko -uherské armádě. Svědectví nejen o bojích s nepřítelem vojenským, ale i s nepřítelem, kterého měli všechny armády v hojnosti ve vlastních zákopech. O nepříteli, kterého si vojáci nosili takřka stále na vlastním těle a způsoboval jim značné útrapy. Vši.I když z autorových zápisků vyplývá, že i na toto se dá za čas zvyknout.
Krátké kapitolky mají svižné tempo a tak knihu jsem přečetl poměrně rychle a se zájmem. Brzy jsem zjistil, že autor je silně věřící člověk a tak se můj zájem rozšířil ještě o to, jak se věřící člověk vlastně vůbec vypořádává s takovým koncentrovaným stavem bezpráví zla a zoufalství, jakým je právě jakákoliv válka. Jak se vyrovnává se situací, kdy je součástí něčeho, kdy se podle všech přikázání desatera rozhodně nedá jednat. Jakým způsobem si vysvětluje, že Bůh něco takového toleruje, nebo snad i v tom pomáhá?
Věřící čtenář jistě pozná, jak bylo pro autora důležité mít Boha a díky němu tak nejen přežít, ale i morálně zvládnout vypjaté momenty a vlastně celé toto silně stresující období. Věřící ví, že je být za to komu vděčen.
Já, jakožto nevěřící, sice částečně mohu s předchozím souhlasit, ale na druhou stranu v tom vidím značné nebezpečí. Náboženství ukrývá za svou milosrdnou tváří i něco, co si jeho příslušníci jen těžko připouštějí. Je to zlo. Je to hraní si na svobodu v systému absolutní oddanosti a poslušnosti. Buď poslušen, jinak budeš potrestán! Víra je to nejvíc co máš! Nic není víc!
Příkladem je dopis, který autor dostává od své milující matky, kde ona reaguje na jeho předchozí listy, v nichž se odráží, na základě válečných prožitků, jeho zakolísání ve víru v Boha.
Cituji:
Nevím, moje Babulenko, co je s Tebou. Tak podivně píšeš! Chápu tvé vyčerpání a bídu, v níž jsi, ale nechápu, že by mohl můj syn zoufati si a zapomenout na Boha. Vzpamatuj se, vzchop se a důvěřuj v Boha. Dodá Ti sílu a bude zase dobře. Važ si pokladu víry a nenech si ji za nic na světě vyrvati. Raději Tě uvidím mrtvého než bez víry!

Tolik onen dopis, o kterém nepochybuji, že byl psán od srdce a s obavami o osud svého syna. Pro mě tedy ale dost silná káva.
Ale zpět k hodnocení knihy.
Po několika nedávných legionářských titulech se mi tak dostala do ruky velmi zajímavá kniha z pohledu zase z druhé strany zákopů na tento krvavý konflikt, po kterém lidstvo nabylo dojmu, že je poučeno a něco takového se už nesmí opakovat.
Pěkné čtyři hvězdy.

14 08.06.2020

Opravdu pozoruhodná kniha o málo známé historii málo známého území bývalého Československa. Leč čtení nebylo vždy jednoduché. Velká část knihy je totiž tvořena přepisem různých hlášení, rozkazů, dodatečných válečných deníků a zpráv. V nich použitý jazyk je specifický, popisný ale zároveň úsporný a je v něm dost zkratek. Dále kniha obsahuje hojně číselných odkazů, které vždy dole na stránce dovysvětlují, nebo na pravou míru uvádějí, označenou informaci či údaj.
V průběhu čtení a seznamování se se situací na Podkarpatské Rusi, v kontextu s děním v tehdejší době v zahraničí, mi začal v hlavě klíčit pocit, který přesně vystihuje věta na str. 151: "...Vědomí, že jsme armádou nikoho, která se bije a neví zač...."
Toto se ale nerodilo kupodivu v hlavách českých vojáků, ale především místních Rusínů. Čeští vojáci, četníci, financové a členové StOS (SOS) i přes svojí svízelnou situaci a odříznutí od vlasti, díky vzniku Slovenského státu, plnili dál svoje povinnosti a mnozí to zaplatili i životem.
Druhá myšlenka, která mi vytanula na mysli byla ta, že jak je důležité mít armádu, jako důležitý prvek státní svrchovanosti. Armáda v po mnichovské dohodě byla připravena splnit svojí povinnost. Tehdejší politická reprezentace ale rozhodla jinak. Jestli to bylo rozhodnutí správné či nikoliv už nezjistíme (osobně se kloním spíše k tomu, že ano), ale každopádně nebylo rozhodnutí jednoduché a mělo vážné dopady na národní povědomí, včetně nahlížení na armádu jako takovou. Právě tuto armádu a ozbrojené složky museli sousední země brát velmi vážně v potaz a nemít ji, tak by nás rozcupovali už dávno. Vždyť v roce 1938 a 1939 se do československého státu s gustem zakousli všichni naši sousedé. Jedinou výjimkou (Rakousko už bylo součástí Říše) bylo Rumunsko . (V této souvislosti a v souvislosti s aktuálně poměrně stále ještě žhavým tématem, která hvězda nás osvobodila víc a která ne, a v souvislosti s oněmi pomníky, kdy se odhalí nový, armádě která na konci války prozřela a zjistila, že bojuje na špatné straně, se mi právě vybavuje Rumunsko. Respektive jejich oběti při osvobozování ČSR. Toto číslo je totiž druhé nejvyšší! A při tom mám pocit, že tato skutečnost není příliš mediálně známá, ač rumunských obětí je téměř 100x více než amerických!)
Při ústupu některých našich jednotek přes Rumunsko, mě napadlo rovněž srovnání s anabází československých legií v Rusku, byť zde to bylo poněkud "kapesní" vydání. Určitou paralelu nelze nespatřit ani s jednou z mnoha záškodnických akcí, prováděných z polského území, kdy si tyto ozbrojené skupiny vyzkoušeli podobnou věc, které se jim pak dostalo z německé strany v Gliwicích.
V knize se také dozvíme, jak byla naše armáda vnímána a přijímána ve státech, kterými při ústupu procházela, či projížděla. Někde vřele, někde bratrsky a jinde chladně a nepřátelsky.
Hlavně je ale kniha o odhodlání a statečnosti příslušníků čsl. ozbrojených složek působících na Podkarpatské Rusi, kteří čelili regulérní válce ze strany Maďarska, ozbrojeným přepadům ze strany Polska a také ukrajinského místního obyvatelstva, které bylo zradikalizováno myšlenkou Velké Ukrajiny.
Pět hvězd.

11 03.06.2020

Autorovo líčení jeho pobytu v drsném Grónsku, kam se přihlásil jakožto lékař. Popisuje život v těchto nehostinných, ale pro něj přesto krásných končinách, kde o nebezpečí není nikdy nouze. Nejen že popisuje život domorodých Eskymáků, kteří tvoří hlavní díl jeho pacientů, ale sám jejich život částečně i žije. Toto prostředí zkrátka donutí člověka zbavit se zbytečných předsudků, protože zde prostě nemají místo, ba přímo by toho, kdo by je chtěl za každou cenu dodržovat, mohly stát i život. A tak můžeme sledovat v tomto směru i autorův vývoj, kdy s postupujícím časem mu, až na výjimky, nedělá problém jíst to co domorodci. A to i s chutí!
Knížka zvlášť "zahřeje" v zimě. Skutečnost, že i když byly kamna rozpálena do červena, tak teplota při zemi v jejich příbytku při vichřici se nevyšplhala výš než na -10° a že po navrácení z několikadenní cesty, kdy se v bytě netopilo a pod postelovou přikrývku autor zkusmo strčil teploměr a ten mu ukázal -22°, činí z naší zimy takřka tropy.

9 30.05.2020

Příběh o životě lidí v jednom městě, o jejich milostných vzplanutí, románků a eskapádách. Příběh o jedné rodové abecedě a v neposlední řadě také o velocipédu, díky němuž pan Kulhánek na svých jízdách dokáže postřehnout víc než jiní lidé. Laskavé vyprávění ve kterém nechybí ani humorné chvíle.
Pěkné pětihvězdí.

16 26.05.2020

Útlá a dobrá knížka o skutečném ozbrojeném počátku nekrvavějšího konfliktu v dějinách.
Pokud se u některých lidí objevuje morální rozhořčení nad "vyhnáním Němců" z pohraničí, k tomu zvýrazňují proběhlé excesy, a tím vlastně dodávají celé historické události punc: zlí Češi versus německé oběti, v podstatě pokračují, ať už vědomě či nevědomě ve stejné propagandě, jaké bylo ze strany Německa hojně použito ve zde popsané době. Prostě vytrhnutí a hodnocení určitého časového období bez jeho posouzení v kontextu předchozího vývoje, je buď neznalost a nebo úmyslná manipulace. Chceme-li odsoudit jedno, nesmíme zapomenout odsoudit ani to, co tomu přecházelo. A to se občas neděje. Jakoby: válka skončila a začneme všichni s čistým listem a ejhle, podívejte se na ně, jak se k těm odsouvajícím chovali a co jim všechno prováděli.
V této knize se dozvíme co se dělo v pohraničních oblastech těsně před tím, než Československo, v rozsahu vzniklém po 1. světové válce, přestalo existovat.
Dobré čtyři hvězdy.

13 23.05.2020

Vůbec to nebylo špatné. Postav není moc, takže žádný, pro mne chaos, nenastal a zápletka s rozuzlením je dobře propracovaná. Dokázal bych si představit tento námět zpracovaný jako takovou tu ještě černobílou poválečnou komorní detektivku s plejádou hereckých osobností té doby.
Pěkné čtyři hvězdy.

15 21.05.2020

Když jsem do této knihy "nastupoval", tak jsem si byl vědom, že to bude určitě složité. To jsem se ale velice zmýlil. Je to ještě mnohem složitější, než jsem si vůbec dokázal představit.
Tato kniha značným způsobem rozšířila mé "nevědění" (naštěstí jen mé) a přinutila mne mnohokrát nechápavě a užasle kroutit hlavou.
Dávám plný počet hvězd ne za to, že jsem díky ní tomu všemu porozuměl, na to prostě nemám, ale za to, že ve mě dokázala alespoň místy vzbudit, jistě falešný, ale přesto hřejivý pocit, že něco z toho chápu. Na plném ohvězdičkování se v nemalé míře podílel i odlehčující humor, který jsem dokázal pobrat snad všechen (tedy pokud se tam nevyskytoval nějaký odborný typu H2SO5).

17 18.05.2020

Ne úplně nejzářivější, ale přeci jen čtyři hvězdy. U příběhů které popisuje Rudolf Luskač ve svých knihách, by mě zajímalo, kolik děje se zakládá na nějakých skutečných událostí a vlastních prožitků a kolik je autorova fikce.

13 10.05.2020

Poněkud těžké čtení. Živelnost vyprávění a podivná konstrukce vět, kdy jim chybí taková ta učesanost a ladnost, činí z tohoto příběhu hůře čitelnou knihu. Někdy jsem se musel vrátit na začátek, tak jak už bylo napsáno přede mnou (jiné vydání z roku 1990), abych smysl věty, nebo vět pochopil. Nicméně zajímavé informace kniha určitě přináší, zvláště pak proto, že je zde zprostředkováno svědectví přímého účastníka.
Nechybí ani fotografická příloha.
Tři dobré hvězdy.

10 08.05.2020

Jak už napsala přede mnou juannita, kniha je o dvou kumpánech, kteří mají nepřeberné množství nápadů jak se dostat k penězům. Ovšem ne vždy se jejich podniky zdaří a celkový výsledek se neobejde bez ztráty kytičky.
Vyprávění je vedeno, dalo by se říct, až ve stylu haškovské rozvernosti, tedy plné humoru s dobovou satirou.
Čtyři hvězdy.

14 06.05.2020

Velmi zajímavé. V průběhu čtení mě velice překvapilo, jak se současnost Ruska zrcadlí ve své minulosti a opakuje se. Vždyť u některých historických událostí by stačilo pouze zaměnit datum a jména a bylo by je možné zařadit do dneška, nebo minulosti ne až tak vzdálené. Rozhodně mi tato kniha pomohla poodkrýt a poznat odpovědi na dvě otázky, se kterými jsem do čtení vstupoval a odpovědět i na některé, které jsem si vůbec nekladl (např. animozita jeho sousedů apod.). Za prvé proč je Rusko tak jiné, ať už se pod tímto představíme jakýkoliv směr. A za druhé proč je Rusko tak obrovské. Po dočtení jsem došel k dalšímu překvapivému závěru, že ony události po roce 1917, nejsou, co se týče kontinuálního vývoje země, až tak výrazným vybočením, jak by se dalo předpokládat a předpokládá. Z knihy, díky její poměrně značné kritičnosti, také vyplývá, že pro obyčejného člověka se v celé popisované historii střídaly pouze dvě období. A to kdy bylo špatně a kdy bylo pro něj ještě hůře. Přesto dokázali tito lidé mnohokrát vzdorovat, a z našeho pohledu až slepě, v průběhu doby bránit a pokládat životy za hodnoty jako jsou car, revoluce a její ideály, vlast, Rusko.
Nejsme schopen posoudit tendenčnost některých historických výkladů a i když jsem určitě zaznamenal značně kritické podání těchto dějin, v Závěru kolektiv autorů přináší shrnutí, se kterým souhlasím. K oné možné tendenčnosti bych musel přečíst alespoň ještě Dějiny Ruska vydané v roce 2017 ze stejné edice ale jiného kolektivu autorů, a to nevím jestli se mi podaří.
Každopádně ve mně tato kniha její podání vzbudilo zájem o další podobné tituly z této edice a tak je možné, že si rozšířím i povědomí o dějiny Polska, Ukrajiny, Maďarska, Mongolska, Rakouska, Slovenska atd.
Čtyři hvězdy.

20 03.05.2020

Na tohoto autora se určitě zaměřím. Zatím druhá kniha a opět velmi zábavné čtení. Už jsem četl mnoho knih, které se snaží co nejvíce přiblížit vnitřní uvažování postavy. U některých jsou k tomuto vykreslení použity abstraktní myšlenkové obrazy a u jiných, za pomoci humoru a ironie jako v této knize, to jde bez nějakých složitých procesů. Samozřejmě, toto není žádný hlubokomyslný filozofický román. To jistě ne. Ale jako zábavné a vtipné čtení, kdy autor udržuje svižné tempo a přitom občas popíše nějaké detailnější věci, což není na škodu a dodává postavám a příběhu realističnosti, hodnotím velice kladně.
Pět zábavných hvězd.

22 19.04.2020