milan3144 komentáře u knih

Knihu hodnotím velmi kladně. Ačkoliv jsem si vědom své pozice, kdy předkládané důkazy si nejsem schopen na "vlastní kůži" ověřit a některé sofistikované, co si budu nalhávat, ani zcela pochopit, a tak se vlastně dostávám do role "věřícího" v tento, v knize prezentovaný směr, se můj postoj se nikterak nezměnil. Co se týče mého přístupu k víře v Boha jsem, abych použil v knize uvedené škály, v rozpětí 1 až 7, setrvale na pozici číslo 6 to jest: "Velmi nízká pravděpodobnost, ale nikoliv nulová. De facto ateista. Nevím to jistě, ale Bůh je podle mého velmi nepravděpodobný , a svůj život žiji, jako by nebyl."
Přesto mě některé náhledy spojitosti a vykreslení velmi překvapily. Jakkoliv můj postoj k existenci Boha zůstal stejný, tak tato kniha značně ukrojila z mého respektu vůči víře jako takové. Přisuzoval jsem jí v otázkách morálky (a i v některých jiných) určitě nezanedbatelný vliv. Autor ovšem v knize předkládá, že morálka bez Boha, není bezbožná ve smyslu násilností, krutosti, lží a nespravedlnosti. Navzdory tomu se ze mne ale s určitostí nestane nějaký zanícený misionář, či inkvizitor s opačným znaménkem, který bude za všech okolností kázat ateismus. Konec konců mám přátele a známé, kteří jsou věřící a v tomto ohledu, dvou zcela opačných pojetí světa, je třeba vzájemného, když ne porozumění tak alespoň tolerance.
Na vědecký evolučních přístupech a vědě jako takové, mě přitahuje schopnost sebereflexe. Kdy věda se snaží přinášet důkazy ve prospěch teorií (jakýkoliv), ale zároveň je neustále vystavována i pokusům o jejich svržení či opravení. Tyto ataky se dějí v podstatě z vlastních řad a prověřují její další životaschopnost. A to ne na základě nějakého dogmatu, ale opět vědeckých důkazů, hovořících pro či proti. Věda si je vědoma svých slepých uliček v historii a v podstatě vlastním přirozeným výběrem se posunuje dál. Naproti tomu ve víře je zakódovaná všeobjímající a vševysvětlující neomylnost. Pokud víra udělá nějaký ústupek, na základě důkazů předložených vědou, tak vlastně jen změní výklad svého "neomylna" tak, aby to onomu "neomylnu" dál odpovídalo.
Lidé lze zjednodušeně rozdělit na dva tábory. Jeden věří, že Bůh stvořil člověka a ten druhý, že tomu je naopak. Já jsem stoupencem toho druhého.
Součástí knihy jsou i dva doslovy. První je poměrně dost zajímavý a poskytuje i alternativní pohledy na některé věci. Současně jsem se i utvrdil v některých názorech na autora. Jde o doslov, který knihu obohacuje a rozšiřuje o jiné pohledy a autory.
Naproti tomu druhý doslov mi připadal, jako že se někdo těsně před tím, než šla kniha do tisku vplížil do redakce a přifařil to tam. A nebo to má být možná náplast na zjitřenou duši zarytého odpůrce, který toto se sebezapřením právě dočetl.
Čtyři hvězdy, skoro pět.

24 15.04.2020

I když je hlavní postava, už jen podle anotace, v podstatě téměř zavrženíhodná, musím říct, že jsem s ní v podstatě dost často sympatizoval. Líbil se mi totiž onen ironický způsob myšlení, kdy je rozdíl co si myslel a co říkal. Ono to vlastně není nic až tak zvláštního, protože na tomto principu funguje takt a slušnost. Určitě přeci většina z nás hned na první dobrou nevpálí každému na potkání to co vidí a co si o něm myslí. Zde ovšem, i přes několik smutných událostí, tento způsob vhledu do myšlení hlavní postavy působí, že kniha je protkána i komickými a někdy až absurdními situacemi. Označení "tragikomický román" je v tomto případě, dle mého soudu plně výstižné.
Čtyři hvězdy.

9 05.04.2020

Kniha o nedopatření nedorozumění a podlosti a také o kořalce. O potocích kořalky, které se všichni oddávají a která vše výše zmíněné jen znásobuje. Obraz o životě v zapadlé vesničce v tajze, která v Šiškovově podání má místy až tragikomický nádech.
Ne úplně jasné, ale přeci jen čtyři hvězdy.

10 28.03.2020

Aj jaj, tak tohle bylo moje velké šlápnutí vedle. I když si za to vlastně můžu sám. Přečetl jsem samozřejmě hodnocení ostatních čtenářů a tak jsme v podstatě tak nějak věděl co mě čeká. Jenže když jsem se rozhodoval jakou další knížku budu číst, tak jsem zkusmo přečetl, z vybraných titulů pár prvních vět, či stránku, aby mi to usnadnilo rozhodování. No a to jsem neměl dělat. On ten začátek je totiž úplně o něčem jiném, než zbytek knížky. Prostě mě navnadil a společně se samotným názvem knihy, taky vlastně dost oklamal. Ony věčně zpívající lesy jsou jen vlastně kulisou pro děj, který se může odehrávat v podstatě kdekoliv. Stačí jen aby zde byl určitý despekt, spojený s polohou domova, prostě určitá rivalita dvou míst, kdy si jedni myslí o těch druzích, že jsou přinejmenším podivní, a pak z toho vyplývá celá řada třenic. No nebudu prozrazovat víc, přeci jen je zde značná část čtenářů, kterým se to líbí a tak jistě je i dost, kterým se to líbit teprve bude. Jen snad můžu ještě připsat, že ty lesy a vůbec příroda je tím dějem vlastně zcela upozaděna a jen sem tam na čtenáře jukne, aby dotvářela obraz. Četl jsem tuto knížku, kde jsou všechny tři díly pohromadě, ale ukončuji čtení po prvním díle, kdy ještě stále mohu dát s čistým svědomím tři hvězdy, ale také s tím, že mě vlastně další osud Daga dál vůbec nezajímá. Kniha jistě měla pasáže, které jsem četl se zájmem, ale těch druhých, pro mne dost nudných, tak těmi jsem se prokousával dost těžko a bylo jich dost.
Tři hvězdy, které tak tak skomírají.

12 25.03.2020

Měl jsem obavy, po přečtení hodnocení ostatních čtenářů, že budu mít v postavách, tak jak v detektivkách dost často, chaos. A ono ejhle, neměl. Dokonce se musím pochlubit, že můj tip na pachatele, vydedukovaný zhruba po dvou třetinách knihy, byl úspěšný. A to aniž by detektivka i po té ztratila napětí a švih. Prostě styl vyšetřování hlavního protagonisty a jeho kolegů s dávkou humoru se mi líbil.
Pět hvězd.

21 16.03.2020

Ani to, že je tato kniha napsána "pouze" na motivy skutečných událostí, mé hodnocení nedokázalo snížit, byť kdyby byla zcela podle skutečných událostí, byl by i tak už dost silný dojem ještě umocněn. Už při hodnocení nějaké jiné knihy jsem napsal, že někteří autoři potřebují mnoho slov, mnoho vět, a ne vždy je to na škodu, aby dokázali navodit atmosféru, vtáhnout do děje. U některých, a je to zrovna tento případ, je forma vcelku úsporná a přes to si nepřipadám nikterak ochuzen o dramatičnost ani popisnost a atmosféru silného příběhu.
Včera jsem začal a dneska dočetl. Čte se samo a já dávám zasloužených pět hvězd.
Dodatek: snad mě nyní nečeká karanténa, nebo pozvánka na hrad. I když my co čteme se snad i s tou karanténou nějak popereme snáz.
Dodatek dodatku: doufám, že za nějaký čas toto nebude dávat lidem smysl.

10 12.03.2020

Moje třetí kniha o ruských legiích a zatím, dle mého názoru nejobjektivnější a nejpřehlednější, co se týče chronologie událostí a jejich kontextu s dalším vývojem. Tento pohled je asi nejbližší tomu mému. Tedy tomu, že toto vojsko nebylo názorově homogenním útvarem, ze kterého pouze vybočovaly excesy vyprovokované "rudými" agitátory a provakatéry a že ani chování vojska, vůči místnímu obyvatelstvu, není vždy bez poskvrny. Zachycena není celá anabáze legií, ale jen její část, kdy se vojáci začali pozastavovat nad tím, co tu ještě vlastně pohledávají a proč a za koho bojují. V celku logický vývoj v myšlení řadových vojáků původně dobrovolecké armády, která má za sebou mnoho úspěšných bojů a je, do značné míry oprávněně, symbolem pro nově vznikající stát a je jím i dnes. Rozsahem jen lehce přes sto stran, přesto jsem zde objevil nové informace a jiné zase doplnily to, co už jsem načerpal z předchozích knih a zdrojů. Součástí je i fotografická příloha se zajímavými snímky.
Za mě velmi dobré čtyři hvězdy.

12 11.03.2020

Určitě jsem se dozvěděl nové věci o lidech, kteří takto morálně zklamali. Ne všechny kapitoly mě dokázaly zaujmout stejně, nejvíc asi ty co měly vztah k Čechám, potažmo Československu, přesto mohu říct, že žádná by v samostatném hodnocení nespadlo pod tři hvězdy. Dočteme se o různých motivacích sedmi lidí, kteří v určité fázi (až na Paluse) měli podobný osud. Vděčnosti, kdy konečně měli sklízet ovoce za své činy pro sebe a svoji ideu, svůj národ, se jim ale po zásluze nedostalo. Konec jejich života ovšem vždy stejný nebyl a v jednom případě ani nedošlo k žádnému potrestání zločinů a zločinec se dožil vysokého věku na svobodě. Zajímavá je i poslední krátká kapitola, kdy se autor pokouší všechny tyto příběhy kolaborantů nějakým způsobem uzavřít a rozkrýt motivy jejich jednání, ale i jednání kolaborantů vůbec. Ona totiž až skutečná zkouška, kdy si člověk musí vybrat a netuší, jak se události budou dále vyvíjet, teprve rozhodne o tom, zda člověk bude na té či oné straně. A to se netýká jen vysokých činitelů, ale i obyčejných lidí. Dobře to vystihuje motto závěrečné kapitoly jehož autorem je sir John Harrington:
Zrada se nikdy nevydaří, tak jaký má smysl? Protože když se vydaří, nikdo se neodváží ji nazvat zradou.

Ještě jedna zajímavost. Tito lidé měli na svědomí nejen lidské osudy a životy, ale někteří i určitá literární díla. Nikdy jsem od nich nic nečetl, ale v jedné z kapitol se z jednoho takového díla občas cituje a z těch citátů je naprosto cítiti nadřazenost svého vlastního já a své rasy nad barbary z východu. Podíval jsem se zde, zda se tu o těchto knihách ví a co si o nich čtenáři myslí. Mají nečekaně vysoké hodnocení! Navíc z některých je patrno, že se hodnocení neopírá o jakousi historickou zpověď, nebo obraz doby a smýšlení v ní, ale o samotné idee v knize popisované a souznění s nimi.

15 09.03.2020

Název této knihy je poněkud nadnesený. Rozhodně "všechno jinak" nebylo, nicméně informace které tu zaznívají nejsou úplně vždy a všude prezentovány. Teprve se v legionářské problematice pomalu rozkoukávám, takže můj pohled je rozhodně zatím velice zúžený, ale co se týče toho názvu, tak Kaplického Gornostaj (první vydání v roce 1936), kde autor otevřeně straní rudým, by si v tomto pohledu a výkladem, onen název, že všechno bylo jinak, zasloužil více. Trochu mi vadil i způsob podávání informací, kdy autor, zřejmě z důvodu aby text nebyl jen strohým výčtem dat a událostí, používá místy u některých postav přímé řeči, což pak může vést ke spekulacím, jak může autor vědět, že zrovna toto a takto bylo ono řečeno a jestli to není jen jeho výmysl, sloužící k zpřístupnění knihy širšímu okruhu čtenářů. Tím se ale může vnucovat otázka, zda se to týká jen těchto vět, které mají v celé knize spíše tuto doplňkovou funkci a nebo jestli fantazie zapracovala i u zásadnějších událostí a především jejich výkladů. Osobně si myslím, že pokud fantazie zapracovala, tak pouze v té, pro výklad nedůležité rovině a sloužila pouze k dokreslení doby, pocitů a atmosféry ve vojsku. Koneckonců v některých těch důležitých událostech se právě s Kaplickým autor shoduje.
Rozhodně zajímavé, doplněno i fotografiemi a na některé další tituly, od tohoto autora mám políčeno.
S postupem četby a zvyknutí si na výše popsaný styl, to kniha u mě dotáhla až na čtyři hvězdy.

19 26.02.2020

Opravdu velmi dobré. Psáno s lehkostí, vtipem a napětí to rovněž nepostrádá. Jako vždy jsem se stal při vyšetřování pouhým přihlížejícím a možného pachatele jsem v průběhu děje tipoval spíše intuitivně a musel svůj tip několikrát opravovat. I když se zde vyskytuje na mě poměrně dost postav, což mi pak dělá u detektivek většinou docela problém, tak zde se mi v nich, až asi na dvě výjimky, podařilo udržet pořádek. Z těch co se do toho pořádku nevešly, naštěstí žádná nebyla vrahem, takže mi výsledný dojem nemohly pokazit.
Skvělé a zábavné pětihvězdí a už líčím na další díla od tohoto autora.

21 17.02.2020

Poušť, nesnesitelné horko, žízeň a vojenský dril. To čeká mladého Čecha v pouštní pevnosti. A nejen to. Celkově to vůbec není špatné, ale nemohu si pomoct, autor jakoby vždy, když se má hlavní děj rozběhnout a začne být zajímavějším, nás přesune buď na jiné místo s jinými postavami, nebo postavy zůstanou stejné, ale změní se čas. Toto prolínání a vrstvení a následné zase navazování, na mě v tomto podání působilo značně rušivě a k poměru oné hlavní a nesporně zajímavější dějové linii, je těmto odbočkám věnováno hodně prostoru. Navíc ani mi při dočtení nepřipadalo, že jsou nějak zvlášť důležité.
Trochu zklamání, ale jinak dobré tři hvězdy.

10 13.02.2020

Podkarpatská Rus. Když o tom po přečtení této knihy přemýšlím, tak se mi to zdá neuvěřitelné, že tato oblast byla součástí našeho společného státu. Musím přiznat, že o ní mnoho nevím. Snad jen to, že ze tří hlavních částí, ze kterých se skládala naše republika před Mnichovem, byla tato tou nejzaostalejší a pak ještě pár střípků. Ovšem ten obraz skutečného života v té době a v těchto místech se mi začíná odkrývat až nyní. Český učitel tam přichází na svou první štaci, plný očekávání a plánů, s pověřením založit v horách českou školu. Setkává se zde, v tomto až překvapivě multinárodnostním místě, především s velkou bídou prostých lidí. Snad ještě můžu z dalšího poodhalit, že v průběhu času, jak si na toto místo dělali zálusk takřka všichni pohraniční sousedé, se zde satane cizím státním příslušníkem. Tento osud, kdy vlastně neexistovala možnost, jak se nějakým rychlým a bezpečným způsobem dostat zpět, nepotkal jen jeho, ale všechny Čechy, kteří zde většinou zastávali nějaké funkce, ale třeba i vojáky. Slovenské hranice, po vzniku samostatného státu, jsou uzavřené a Podkarpatskou Rusí se šíří mocenský boj o to, kdo bude vládnout, kdo toto území bude ovládat. Při čtení se mi neodbytně vetřela do hlavy jedna myšlenka. Vzorem pro dnešní demokratickou současnost, je nyní často označována právě ona republika, která se zrodila v roce 1918. Pokud u určité části Slováků, při našem tehdejším soužití, převládal pocit, že hrají druhé housle, tak z pohledu Rusínů musím říct, při zachování stejného příměru, že ti byli vlastně úplně bez houslí. Naprosto opomíjená část území, už jen třeba v názvu a za celou dobu existence ve společném státě se nic nezměnilo.
Závěrem: překvapivě dobré a bez nějaké propagandistické masáže. V podstatě bych si troufl říci, že onen vývoj v myšlení postavy, nebyl v té době nikterak osamocený.
Chybělo jen opravdu velice málo, abych hodnotil plným počtem hvězd.
Zcela zasloužené čtyři hvězdy.

12 06.02.2020

Tahle kniha na mě působila jako pobyt na houpačce. Začátek dobrý, styl psaní mi sedí. Seznámení s hlavními protagonisty, vcelku sympatickými postavami, nic na co bych mohl žehrat. Pak se děj začne přeci jen dalšími jmény zahušťovat a drobet začnu ztrácet přehled, ale zase ne ještě moc. Problém u mě nastane, až ve chvíli, kdy začne samotné pátrání a lord Petr s inspektorem Parkerem začnou, spolu s ostatními, bystřejšími než já, čtenáři rozmotávat onen detektivní příběh. Bohužel u mě tu nastal proces přesně opačný. Já začal uzlovat. Postav a míst přibývá a v jedné kapitole, kdy se v rámci pátrání musím dozvědět genalogii jednoho rodu, můj mozek přepnul do úsporného režimu, kdy oči sice pořád čtou, ale on zajišťuje dál jen základní životní funkce, nebo v lepším případě, se zabývá nějakou jinou myšlenkou. Z této letargie mě probrala jen zničeho nic věta že: \"John padl\"(...sakra, kdo to je?), a pak něco o počtu něčích dětí a tuším asi čtrnácti vnoučatech a několika pravnoučatech. Ta mě popravdě dost vyděsila s tím, že je začnou opět všechny vyjmenovávat a já už vůbec nebudu vědět, koho znám a koho ne. V té souvislosti se mi vybavovala scéna z divadelní hry Němý Bobeš, kde sklerotický a popletený hrabě všechny zdraví: \"Vítejte v Grünbachu\", a to i několikrát za sebou, aniž by si to pamatoval a taky moc nevěděl kdo je kdo, a i když slyšel, tak neudržel. Ani kapitola, kde se vysvětluje po právnické stránce znění nově schváleného zákona, a rozdíly oproti původnímu a kdy se zúčastnění opětovně ujišťují, jestli si rozumí, mi rovněž moc radosti neudělala. Připadal jsem si při tom výkladu, jako nepříliš úspěšný frekventant pomocné školy. Sice jsem pochopil, že v tom bude zakopaný pes a že to má význam pro další děj, ale přesný onen rozdíl, který se tam doslovně popisuje, jsem ale nakonec nepostihl. Buď jsem ho v tom slovíčkaření přehlédl, nebo jsem prostě...ale co, život jde dál. Pak zase přišla pasáž, která mě bavila. Zpřetrhané nitky jsem dokázal nějak navázat a trochu dohnat to, co jsem před tím prošvihnul. Konec mi ale zase nějak trošku protekl mezi prsty, i když kdo, kdy a snad i plně proč, jsem pochopil.
V celku to není špatné a je to psáno vtipně. Když to srovnám se Ságou rodu Forsytů, kdy jsem se v postavách doslova topil, a kde jsem pochopil až po hodně dlouhé době kdo ke komu patří, a které jsem dal v návalu euforie, že jsem to dočetl, tři hvězdy (minimálně jedena patří mě za statečnost) a ještě nádavkem vynesl, jak nějaký masochista, něco v tom smyslu, že si přečtu i další díl (ani omylem!), tak tohle je lepší. Bohužel na čtyři to tahle kniha u mě nedotáhla, ale na rozdíl od Ságy, tady si další nějaké pokračování, s touto dvojicí hlavních protagonistů, v budoucnu asi přeci jen přečtu...možná.
Dobré tři hvězdy.

11 31.01.2020

Trochu jsem z počátku bojoval se stylem psaní, ale za krátko si na něj zvykl a oceňoval ho pak zvláště v syrovém popisu válečných scén, kdy je opravdu velice sugestivní.
Velmi dobré čtyři hvězdy.

9 27.01.2020

Nevím...prostě mi to úplně nesedlo. Jednotlivé kapitoly mi připomínali vždy jakési výjevy, nebo spíše obrazy, kdy čtenář musí podlehnout jejich atmosféře, aby mohl plně vychutnat a pochopit jejich význam. Bohužel na mě to působilo tak, že jsem děj pochopil, ale vychutnat jsem si ho moc nedokázal. Jakoby zde byla určitá nadstavba, kterou jsem sice objevil, ale už nedokázal rozklíčovat. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec jsem se přiklonil k třem s tím, že se zde nepochybně promítá v hodnocení má nedokonalost ve schopnosti vnímat tento přídavek.

15 22.01.2020

Napsáno s lehkostí a humorem, kdy autorka vtipně srovnává rozdíly a stejnosti lidí různých národů. Kniha o tom, jak jsme různí i jak jsme podobní.

16 16.01.2020

Tato krásně napsaná kniha, nás přivádí do života svérázných lidí písecké periférie. Rázovití obyvatelé této části města prožívají v předvečer mnichovských událostí svoje každodenní starosti a v autorově podání se nezřídka zasmějete. Mně osobně se to stalo častokrát a to i nahlas. Jejich filozofování a na druhou stranu rázné jednání či úvahy, jsou i přes vážnost doby, s nebezpečím číhajícím na hranicích a i v pohraničí, častým zdrojem komických situací. Ačkoliv je kniha psána s humorným nádechem, s postupujícím dějem a tím i časem plynoucím v knize, se v ní ona doba, stojící na prahu obrovských lidských tragédií a utrpení, přeci jen jako zpočátku nenápadný stín začne čím dál tím víc promítat. Název knihy tak v sobě nezahrnuje nejen osud některých postav, ale i naší vlasti a celý příběh tak symbolicky uzavírá.
Za mě plných a zářivých pět hvězd a velké uspokojení, že se mi tento, snad neprávem opomíjený, klenot podařilo objevit. Ono opomíjení je asi dané osobou autora. Po přečtení jeho životopisu, může tak být čtenářovo překvapení z této knihy ještě větší.

16 12.01.2020

Zajímavý popis vybraných a chronologicky uspořádaných událostí za II. sv. války, tykajících se severní zásobovací cesty a bojů o ni jak na moři, tak na pevnině. Kniha mimo jiné ukazuje, že mimo všeobecně známých, velkých bitev, se události za války odehrávaly i díky méně známým, a rozsahem menším operacím, které ovšem měly na celkový vývoj nemalý dopad.

10 24.12.2019

Překrásná, lidskou činností nezasažená příroda kanadské divočiny. Touha dostat se do míst, kde široko daleko jste jen vy a nikdo jiný. Ten pocit sounáležitosti s přírodou, který člověka velice povznáší, ale na druhou stranu mu v těchto širých prostorech dává připomenout i jeho vlastní nicotnost a pomíjivost bytí. Naprosto rozumím takovýmto lidem a v dobrém jim závidím ony anabáze které, ač vykoupeny značným nepohodlím a strádáním, jsou pak odměněny neskutečnými zážitky a dech beroucími přírodními scenériemi.
Na druhou stranu autoři popisují i pronikání civilizace do těchto míst, která přináší pokrok, pohodlí, ale zároveň rozvrat životů a staletých tradic a schopností původního obyvatelstva. To vše s devastací prostředí, ať už těžbou nerostných bohatství, nebo jen odkládáním nepotřebných věcí, kde zrovna doslouží.
Pět hvězd.

18 20.12.2019

Předmluva knihy, Dr.Ing. Miloš Šedivý:
...Tato kniha nepředstavuje uhlazené uměle vyšperkované literární dílo. Jedná se o reálný popis skutečných událostí, které nejsou zprostředkovaně upravené či ideologicky přikrášlené třetí osobou - profesionálním spisovatelem. Z našeho pohledu se však jedná o velmi cenné dobové svědectví, které jsem se maximálně poctivě snažil zobrazit a uchovat. S výroky autora či jeho názory je mnohdy možné polemizovat, nicméně při našich besedách Sergej Makarovič s neústupností starého poctivého vojáka neustále dokazoval, že si za nimi pevně stojí. Nemusíme s ním vždy a ve všem souhlasit, buďme však rádi, že ho v necenzurované a autentické podobě můžeme vyslechnout...

Sergej Makarovič Kramarenko - Hlava VIII Záloha - Zasloužený odpočinek:
...Objevilo se mnoho dohadů, nesmyslů a bulvárních lží. S vypuštěným džinem ze staré pavučinami opletené lahve spatřilo světlo světa tolik prachu, špíny a bláta, že naši potomci budou ještě dlouhá léta zkoumat, co je pravda a co lež. Vždyť stokrát opakovaná lež se během času stává pravdou a historii vždy píší vítězové. A my jsme studenou válku prohráli...

Diego Fernando Zampini - Příloha II - První stíhací eso korejské války:
V životě se může stát, že člověk po delší době zjistí, že mu doma leží neopracovaný diamant. Nezajímavý, nevzhledný kámen dlouho uniká pozornosti, ale po vybroušení zazáří všemi barvami duhy. Podobně je to i s historickým poznáním. Mnohá neustále opakovaná neověřená tvrzení se v průběhu času prakticky stávají nezpochybnitelnými historickými fakty a ostatní, i když pravdivá, skromně ustupují do pozadí...

Rozhodně, především pro ty co se zajímají o vojenské letectví, stojí kniha za přečtení. Už jen z toho důvodu, že informací o konfliktu v Korei z této strany není mnoho. Cenné osobní svědectví účastníka bojů, s určitým vhledem do způsobu chápání a jednání nejen autora ale i celého národa.
Při čtení jsem se i zasmál. Především při "daru" severokorejského nejvyššího představitele v době konfliktu ruským pilotům a pak za velice sofistikovanou a úspěšnou přistávací pomůcku, kterou měli iráčtí piloti na jednom letišti. Kdo četl určitě ví... :-D
Pět hvězd.

10 16.12.2019