milan3144 komentáře u knih

Moje druhá kniha od Jana Procházky a musím říci, že mi jeho styl psaní sedí. Zvláště jeho popisování vnitřních úvah hlavní postavy jsou velmi reálně napsané a při tom nejsou na překážku plynulosti děje.

7 01.09.2018

Docela slušné pokračování. Přeci jen, ale u téhle, ale i jiných knih, mi chybí větší hodnotící škála. Prostě za čtyři se mi zdá moc, četl jsem lepší knížky za čtyři hvězdy, než je tahle, ale tři jsou zase málo. Nakonec tedy dávám přeci jen ty čtyři.

7 30.08.2018

Lepší tři hvězdy. Přeci jen jsem čekal více rozvinuté některé roviny tohoto příběhu.

6 09.08.2018

Velmi dobře napsané, má to spád a rozuzlení mě překvapilo. Po přečtení se ale nemůžu zbavit dojmu, jako bych to už někde... a já nevím jestli viděl zpracované jako film, nebo televizní hru a nebo slyšel jako rozhlasovou hru. Každopádně napínavá knížka.

15 23.07.2018

Příběh pojednává o příchodu jedněch z prvních dosídlenců do pohraničí v Orlických horách a následné jejich zabydlování v nových domovech. Kniha nemá žádné strhující tempo, ale příjemně plyne, aniž by nudila.

12 18.07.2018

Zajímavá exkurze na Dálný východ na řeku Amur, do více jak sto let vzdálené historie. Při této knize mi tak občas problikla podobnost s knihou Kladivo na čarodějnice, kde se také jako v tomto příběhu, objevuje bezcharakterní jednání jedinců, těžících ze strachu, prostoty a naivity místního obyvatelstva.

11 12.07.2018

František Rachlík opět nezklamal a já tak mohl objevit zajímavý osud Jindřicha Mošny a dalších herců, v milém vyprávění tohoto autora, na pozadí tehdejších historických událostí, jako jsou například válka s Pruskem a vznik Národního divadla.
Souhlasím se všemi kladnými recenzemi na tuto knihu od předchozích hodnotitelů. "Pouze"čtyři hvězdy dávám proto, že "Pozdrav pámbu pane Randák" a "I dejžto pámbu holenkové" je pro mne přeci jen ještě lepší, tak abych to odlišil.
PS: S čím nesouhlasím, je věta v anotaci na tuto knihu, která ale neměla na hodnocení žádný vliv. Cituji:
"Kniha vypráví o českém herci Jindřichu Mošnovi, o jeho cestě k divadlu, o stavbě Národního divadla a o tvrdé práci českých umělců."
Aniž bych chtěl nějak snižovat, dehonestovat, nebo se snad vysmívat činnosti umělců, tak přeci jen hovořit v jejich případě o "tvrdé práci" mi připadá potom jako výsměch těm, kteří se tvrdou prací skutečně živí. Jistě se dá pro umělce najít mnoho jiných přívlastků pro jejich povolání, nebo poslání ale tvrdá práce?... tvrdou práci doprovázejí většinou mozoly a pot, tvrdá práce často i bolí a člověk je po ní jako zmlácený, tvrdou prací se těžko budete živit ještě v šedesáti, protože to prostě fyzicky nezvládnete...tak to je potom tvrdá práce. Já nevím proč se to děje, ale je to v dnešní době velice časté, toto neadekvátní pojmenování. Proto si můžeme v časopisech přečíst, nebo v rádiu či televizi poslechnout rozhovory s herci, zpěváky, kteří barvitě líčí, jak tvrdě musí pracovat a jednou jsem to slyšel i z úst jedné modelky...no myslím, že třeba dřevorubec, co celý den dělá v lese s motorovou pilou, by nad nimi snad uronil slzu...
Sám se rukama neživím, takže si tu vlastní polívčičku nepřihřívám :-)

15 25.06.2018

Přeci jen tato kniha nesplnila mé očekávání. Je v ní celkem značně zastoupena ta ideologická rovina a to, dá se říci, ve všech dějových liniích. Samozřejmě se to musí u těchto knih, vydaných ve své době, očekávat. Bohužel i popis přírody se zde pohybuje spíše v tušení velkého nerostného i přírodního bohatství, které bude využito novým společenským zřízením. Četl jsem knihu Zlatý potok, kde se děj co se týče nerostného bohatství knize Sibiř trochu přibližuje a musím říci, že ta se mi líbila mnohem více. Ať už jde o samotný život a popis přírody, tak i přeci jen menší míra té ideologie v porovnání s ostatním dějem.
Závěrem: nejedná se o čistě revoluční a ideologií nacpané dílo, ale rozhodně je tento směr zde zastoupen nepřehlédnutelně.

8 17.05.2018

Poslouchal jsem audioknihu načtenou autorem a byla prostě skvělá. Pan Svěrák dokáže, jako málokdo, v nás opět vyvolat tu dobu, kdy jsme ještě byli dětmi a to ne tak, že jen vzpomínáme, ale tak, že vlastně zjistíme, že v sobě pořád něco z toho dětství máme. Jen je to někde vzadu, potlačené, překryté tím dospěláctvím, ale je to tam. Vždyť já myslím, že se snad každý s nějakou tou částí, kapitolkou alespoň na chvilku ztotožní a pozná se v ní. A nezáleží na tom, kdy to dětství bylo. Jsou to sice vzpomínky autora, ale vzpomínáme při nich všichni na ta svá dětství, zážitky a vůbec na ten svět, který byl úúúplně jiný a barevnější a ačkoliv jsme málo čemu ještě rozuměli, tak jsme měli v hodně věcech naprosto jasno a pak jsem vyrostli a dospěli a je to přesně obráceně.

49 02.05.2018

Kdysi dávno jsem v příloze jednoho deníku četl poměrně obsáhlé (na noviny) články, kde jedna strana zastávala, jako správný směr budoucího vývoje, onu variantu, která se v této knize nazývá "divočina" a druhá strana cílené obhospodařování s postupnou přeměnou. Každý z článků zabíral dvě strany novinového formátu přílohy. Nejsem odborník a tak po přečtení jednoho jsem si řekl: no jo, má pravdu. Jenže po přečtení druhého jsem si musel říci to samé.
Lesníci mají ve svém povolání tu zvláštnost, že "sklízejí" plody práce svých předchůdců a svojí činností připravují "plody" pro své nástupce. Postupem času, při laickém sledování vývoje na poli teoretickém a po dotazování co si na toto téma myslí samotní lesníci, docházím k přesvědčení, že onen prosazovaný trend "divočina" nebude zřejmě to správné.
Každý kdo navštívil Pramen Vltavy nebo třeba Poledník, mi dá určitě za pravdu, že pohled na torza uschlých stromů je dost deprimující. Je sice fakt, že nějací noví zelení jedinci se již krčí u země a pionýrské dřeviny spolu s buřením tam jsou, ale takto pojatá obnova formou "divočiny" bude trvat mnoho mnoho let a ani v horizontu doby, kdy by mělo být "hotovo" a stabilizováno, není jisté, že to co tu bude, bude tím ,co si dnešní zastánci představují a to z toho důvodu, že v dnešní době, díky tomuto rozhodnutí, došlo k těžko napravitelným změnám.
Kniha je rozhodně zajímavá. Obsahuje náhled do historie a rozebírá současnost. Součástí jsou i různé tabulky s počtem těžby dřeva, ale třeba i počtu smrtelných úrazů při práci v lese a s ní související.
Na pana Martana jsem narazil náhodou loni na Kvildě, kde nabízel svou knihu a tak ji mám i s jeho podpisem. Rozhodně nelituji a jelikož se tam chystám letos zase a bude-li pan Martan na místě jako loni, rád nějakou jeho knížku zase zakoupím. :-)

13 02.05.2018

...kdepak, nic pro mne. Můj druhý pokus o ruskou satiru a opět jsem trpěl. Nedokáže se prostě vžít do role normálních ruských lidí, kteří pak vidí v tomto díle ten satirický obraz své společnosti (ať už tehdy, nebo i dnes). Z přívlastků pro tuto knihu, jako jsou satirická, ironická, sarkastická a absurdní u mne vše přebila jen ta absurdnost. Prostě ten zbytek nedokážu ocenit. Nedočteno, tudíž jsem hvězdy(u) ani nedával.

Výborná kniha od autora, který se dívá a umí vidět. Vidět svět, který máme všichni na dosah ruky, pod nohama, téměř všude okolo sebe. Svět, který je nesmírně zajímavý a překvapující. Ač některé záhady hmyzí říše budou zřejmě, vzhledem ke stáří knihy, už objasněny, nebo alespoň poodhaleny, nic to neubírá na její atraktivnosti, která nám tento tolik odlišný a přeci v některých aspektech velice podobný svět přibližuje. Ostatně zkuste si někdy udělat chvilku času a zastavit u nějakého třeba keře. Budete možná překvapeni, kolik života současného či budoucího na větvičkách a listech najdete. Kolik zástupců právě z hmyzí říše tento, do té doby obyčejný keř, má za svůj domov, loviště, úkryt.

18 25.04.2018

Ufff...přečetl jsem...a přesto, že zpočátku jsem měl v postavách slušný chaos (a to už zhruba od strany 30 a dalších více jak 750 před sebou!), přesto, že jsem se musel na čtení velice soustředit, proto, že jakékoliv rozptýlení mě od děje okamžitě odvádělo a já nevěděl co čtu a přesto, že jsem očekával snad něco jako seriálové Panství Downton a to tahle kniha není, tak musím říct, že toho nakonec nelituji. No zpočátku to tak ale nevypadalo. Postupem času a s přibývajícími stránkami se mi přeci jen podařilo si v postavách udělat jakýs takýs pořádek a já začal pronikat do toho Forsytského příbuzenského a vztahového zašmodrchance. Možná se v budoucnu pustím i do toho dalšího pokračování. Lepší tři hvězdy.

15 21.04.2018

Naprosto kouzelná knížka. Konec války očima dvanáctiletého chlapce, pro kterého je dobro dobrem a zlo zlem a který ještě nerozumí úplně světu dospělých, kteří něco jiného říkají a jinak jednají. Knížka je dojemná i úsměvná a vřele ji všem doporučuji. S předchozími komentáři ddkk a kom72 se zcela shoduji.

23 27.03.2018

Tak musím říct, že jsem se až na pár výjimek s knihou prakticky vůbec nepotkal. Do postav jsem se nedokázal vžít a jejich jednání a myšlenkové pochody mi zůstávaly záhadou. Já už ke knížkám, kde se popisuje přátelství a zároveň se o onom příteli dodává, jak je milovaný, pociťuji značnou nedůvěru. Tohle slovní spojení mi prostě evokuje, že jednoho nebo druhého nebo oba k sobě poutá ještě něco jiného, než jen přátelství. No budiž. Takových knížek jsem už přečetl víc a konec konců to nějak vždycky skousnul. Co ovšem už ne je to chování postav. Ten pro mne nepochopitelný sled nálad a stavů, kdy se střídají slzy, smích, cituplné výjevy a následně hned otrlé pózy, za které by se nemusela stydět ani parta žoldnéřů. A to vše protknuté filozofováním tu o životě, tu o smrti, tu o ženách, kdy jednou jsou vzývány takřka jako bohyně a následně o pár stránek už jako děvky a coury. Prostě postavy na mě nejen nepůsobily věrohodně ve smyslu normálnosti, ale dokonce spíše jako dosti psychicky narušené, kdy nikdo neví, který zrovna stav se projeví. Možná, že kdyby autor to celé zasadil do nějaké léčebny, tak bych tomu uvěřil snáze, než tomu, že se pohybují takto smýšlejíc a jednajíc po ostrově zcela volně.
Navíc autor tam ústy vypravěče říká, že nemá rád plky. No kdyby jich nebylo, je ta knížka mnohem, mnohem kratší.
Na závěr, kdy vypravěč dostává do rukou dopis, kde se dozvídá, že Zorbas skonal a kupodivu se nerozpláče, jsem pro změnu zaslzel já. A to proto, že jsem si oddychl, že už to mám za sebou a že snad u příští knížky budu mít při výběru šťastnější ruku. Absolutně mi bude stačit, když si už nadále Řeka Zorbu budu spojovat jen s tou krásnou melodií ze stejnojmenného filmu.
Za dvě hvězdy s odřenýma ušima a půjde z domu.

14 26.03.2018

Tak v prvé řadě musím napsat, že jsem nevěřící. Respektive pevně věřím, že bůh není.
To mi ovšem nebrání v tom být přesvědčen, že ďábel naopak ano. Nemám na mysli nějakou mýtickou bytost, ale čiré zlo, jakého je schopen právě jen člověk a nikdo jiný. Toto zlo v kombinaci se strachem na jedné a nějakou zastírací, pokud možno vzletnou ideou, na straně druhé, pak ovládá masy lidí. Na začátku je vždy nějaký původce. Ten se dostane do středu událostí a to buď náhodou, nebo cíleně. Ten (ti) vytvoří ideu a strach. Sami jí ani
věřit nemusí, ale ví, čeho chtějí dosáhnout a ví jak. Pak je třeba dostatečný počet těch, kteří tomu věří. Nelítostných fanatiků. Oddaných služebníků, kteří se ve strachu a v idey realizují.
A pak je tu masa. Vůbec z valné většiny vůbec nemusí tomu věřit, ale dobře ví, že i pochybovat je nebezpečné a kdo pochyboval, či snad dokonce odporoval, tak na to doplatil. Je jedno jestli onen původce drží v ruce krucifix a na sobě má ornát se štólou, nebo třímá v ruce rudý prapor.
Je jedno jestli vyzývá k boji za vyvolený národ, rasu, barvu pleti. Je jedno jestli prosazuje jiné to jedině pravé, správné náboženství, nebo kulturu. Vždy se ale páchá ve jménu něčeho velkého neskutečné zlo a to lidskou rukou a lidskými činy. Možná by se hodilo spíše napsat nelidskými činy, ale zlo je záležitost téměř výhradně lidská.
Jistě, každý známe nějakého toho zlého psa, ale i ten je většinou zlý až po náležité výchově člověkem.
A o tomto zlu je tato kniha. Několikrát jsem se přistihl, jak místo do knihy se dívám přes ni do stěny a uvnitř prožívám s těmi nešťastníky ten zoufalý pocit beznaděje a bezmoci, kdy vše dobré, čemu věřili se od nich odvrátilo a oni jsou jen loutkou v cizích rukou, která poslušně vypovídá po neskutečných mukách přesně to, co je od ní očekáváno. V tomto cynickém a zvrhlém divadle je pak smrt vlastně pro ně vysvobozením a jakousi zvrácenou odměnou.
Ovšem ne pro jejich rodiny. Ačkoliv je jim slibováno, že po "přiznání" a "usvědčení" dalších osob budou jejich blízcí v bezpečí, falešná obvinění se šíří dál a strachu je čím dál více.
Hodnocení jednou větou: Naprosto strhující kniha, která ve vás pravděpodobně zanechá hlubokou stopu plnou emocí.
Závěrem chci napsat, jak je dobře, že jsou tyto časy už dávno pryč. Jak je dobře, že my můžeme žít v době, kdy se nic takového neděje a případné zlo dokážeme po všech zkušenostech bezpečně rozeznat. Jak je dobře, že už jsme poučeni a nenecháme se nikým a ničím tak snadno zmanipulovat.
Opravdu?...

68 24.03.2018

Rozhodně zajímavá knížka nepostrádající napínavé momenty. Jen mám jednu výtku, která neměla vliv na hodnocení a je zřejmě způsobena překladem v jedné větě. Hovořit totiž v souvislosti s letadlem o "palubním dělu" není zrovna moc odborné.
Ale u současnějších přeložených knihách jsem zrovna tento překlad zaznamenal už několikrát.

10 17.03.2018

Čteno jaksi mimo pořadí, kdy jsem si zapomněl vzít s sebou právě rozečtenou knížku a tak jsem sáhl po téhle, coby krátké a snad vtipné. Nemám rád rozečtených více knih a tak jsem se snažil číst rychle a to u téhle knihy, která je psaná starou češtinou s pražským a občas slangovým ozvláštněním, moc dobré není. No bylo tam pár míst co mě zaujaly a trochu i úsměv vyvolaly, ale celkově mě ta knížka nechytla. Nedokázal jsem se začíst a nějak s těmi postavami sžít. Na druhou si umím představit, kdyby tuto knihu načetl někdo s tou správnou dikcí, která je potřeba k použité češtině, mohlo by to být velmi zajímavé poslouchání. No já jsem nebyl v takovém rozpoložení, abych si to takhle dokázal v duchu skloubit a tak dávám jen dvě hvězdy.

8 13.03.2018

Bez výhrad se připojuji k fandům této knihy. Narazil jsem na ni náhodou, při pročítání komentářů mojí oblíbené knížky Den Trifidů, kde uživatel Reacher tyto dvě řadí k nejlepším ve svém žánru. No a dávám mu plně za pravdu. Po delší době jsem měl problém knížku před spaním odložit a vždycky jsem si říkal ještě jednu kapitolu a jdu spát...a pak zase a zase. No však to znáte, když vás příběh čapne, tak často to, že ráno se musí brzy vstávat, jde na vedlejší kolej a člověk čte a čte a čte... No netvrdím, že se všichni musí tetelit při hodnocení jako já, ale kdo byl "zasažen Trifidem v jeho dnu", tak by Malevilem zklamán být snad neměl.

70 10.03.2018

Matějkovy knihy jsou velmi čtivě napsané, to musím napsat hned zpočátku. Toto pokračování navazuje tam, kde první část končí, a to poválečným vývojem, až po jaro 1948. V knize je tak více toho politického dění a to z pohledu vítězné strany (Strany). Rozhodně neodsuzuji popisované nadšení z očekávání lepších zítřků, jelikož po mnichovských a následně válečných zkušenostech je naprosto pro mne pochopitelné. Koneckonců výsledky voleb v roce 1946 hovoří jasně. To, že se ten ideál začal rozplývat a nadšení se časem muselo vykazovat, je už věc druhá. A tady srážím hodnocení za ten jasnozřivý popis správné cesty. Jinými slovy, ti správní správně konají a pokud ne, a sejdou na scestí, vždy je dostatek morálních autorit co je opět kupředu nasměrují. Dále pak ti dosud popletení prohlédnou a najdou tu správnou cestu (tady abych autorovi nekřivdil se objevuje kritika, kdy popisuje zištnost některých postav při vstupu do strany a tyto nejsou s koncem příběhu potrestáni). No a ti co neprohlédli a nepřidali se, tak s těmi je třeba zatočit bez přehnaného slitování. Chybí mi na rozdíl od Ptáčníkovy trilogie, takové to rozčarování u některých postav, které by za tu poválečnou myšlenku lepšího a spravedlivějšího světa dýchaly a postupně zjišťují, že to co se říká začíná být důležitější, než to co se dělá a kvalifikace na posty jsou: nejprve to správné politické (veřejně deklamované) "přesvědčení" a teprve pak odbornost. A tu jejich ideu pak přebírají jiní, kteří ji přetvoří v zcela něco jiného a jsou to ti, co se nikdy nespálili a nespálí a budou vždy a všude na té vítězné straně.
Pravdou je, že Ptáčníkova trilogie zachycuje delší časový úsek po válce až do padesátých let a tak vlastně je tam větší prostor pro tyto pochyby.
Ale pryč od politického komentáře. Dobrý příběh, v podání výborného vypravěče o mladém studentovi, který je díky okolnostem nucen předčasně dospět a zmužnět, a kdy doba na něj nakládá kolikrát více, než je schopen ve svém mládí zcela bez následků unést. Zajímavý pohled na poválečnou dobu politických půtek i vcelku běžného tehdejšího života.

12 04.03.2018