milan3144
komentáře u knih
Jarní horečka
Pelham Grenville Wodehouse
Ztřeštěné a potrhlé jako vždy, přesto poněkud méně vtipné a nebo jsem si měl dát od autora delší pauzu, abych hodnotil více jak třemi.
U pramenů Zlaté řeky
Jevgenij Konstantinovič Ustijev
Důležitým společníkem při čtení této knihy mi byl internet a v něm mapy. Dařilo se mi poměrně dost dobře rekonstruovat popisované cesty a tak jsem mohl putovat společně s hlavnímu aktéry i tímto způsobem a vidět ty nedozírné dálavy a lesy, ale i smutné důkazy o devastujících důsledků těžby zlata či jiných nerostných surovin. Ve druhé části se mi podařilo najít i onu sopku s lávovým čedičovým proudem, vyplňujícím celé dlouhé údolí, které je skutečně výrazně černé a ona sopka je, při troše trpělivosti při pátrání, docela pěkně zřetelná, jak na Mapách cz, tak na Googlu Earth.
Dávám pět hvězd vonících tajgou a dobou, kdy ještě byla bílá místa na mapách.
Dívka na parníku
Pelham Grenville Wodehouse
Typicky vystavěná wodehouseovina, plná ztřeštěných nápadů a náhod.
Dávám lepší čtyři hvězdy.
Povím vám, jak zahynul
Joe Alex (p)
Má to celkem švih a dokonce jsem trefil pachatele poměrně brzy i s motivem, což se u mne stává poměrně výjimečně.
Lepší tři, skoro čtyři hvězdy.
O parazitech a lidech
Petr Horák
Protože jsem již dříve četl Tajné stezky smrtonošů, věděl jsem tak nějak do čeho jdu. Věděl jsem, že to bude svědivé čtení plné různých breberek, které mě mají rády a moc touží, abych se jim stal domovem. Tak nějak jsem byl přesvědčen, že s vysokou pravděpodobností žádné takové nemám. A vlastně ano, to trvá. Jenže v této knize, podle širší definice parazita, bych byl vlastně raritou, kdyby tomu tak bylo. Další z mnoha zajímavých informací, které jsem se dozvěděl, je počet buněk v lidském těle. O těch co jsou moje a co jsou cizí. Na základě tohoto, jsem došel k závěru, že kdyby se konalo v mém vlastním těle hypotetické referendu, třeba o tom na co se budu v televizi dívat, jestli na hokej nebo StarDance, a ty cizí by hlasovaly pro tanec (už jen podle toho bych poznal, že jsou cizí), byl bych poražen v poměru cca 1:3. Z toho vyplývá, že co se týče počtu, jsem ve vlastním těle vlastně menšina.
Prostě kniha, která přinese pro většinu čtenářů mnoho nového, netušeného a také může dopomoci podívat se na tuto problematiku i z jiného úhlu.
Pět hvězd.
Jdi za zeleným světlem
Edvard Valenta
K uzoufání roztahané. Je zde mnoho pasáží, kdy se děj deseti dvaceti stran dá vyjádřit v pár větách. Nejvíc mě kniha bavila zpočátku, ale v půlce se můj zájem o děj začal rychle vytrácet a v závěru, kdy má gradovat, se vytratil úplně. A tak posledních asi třicet stran jsem nedočetl vůbec a ty předchozí od půlky s vynecháváním stránek a ne jen jednotlivých. Samotný děj není špatný, ale pro způsob vyprávění jsem nenašel vůbec pochopení a trpělivost.
Lomikámen
Isaj Kalašnikov
Sibiř, vesnice Tajšicha a časové údobí: konec I. světové války až po padesátá léta. Nelehká léta a především bouřlivá, kdy ze všeobecného rozvratu se začal rodit nový řád, který měl být spravedlivý k těm co nejvíce trpěli bídou a nespravedlností. Jak to všechno bylo dál dobře víme. A v této době začíná příběh tří bratrů a nejen jich. Je to příběh výše zmíněné vesnice a jejich obyvatel, na které doléhají revoluční změny. Boření zavedených postupů a zvyků, včetně majetkových poměrů, souvisejících se vznikem kolchozu. Dalo by se očekávat, že to bude jasná oslavná propaganda. Jenže zas takové to není. Kniha mě docela chytla a překvapila. Jasně, ideologická rovina je prostě dána už jen dobou vzniku knihy, ale není to jakýsi výčet úspěchů, kažených jen nepřáteli nového zřízení. V podstatě se dozvídáme, jak ona cesta za oněmi světlými zítřky je zhusta lemována neúspěchy, přešlapy, nedůvěrou a zklamáním. To vše pramenící z neochoty, nepochopení, nepřátelství, ideologické demagogie a taky neschopnosti ať už těch ve spod, nebo těch co rozhodují. A tak tato kniha přináší i nepřikrášlený pohled na tuto dobu.
Čtyři dobré hvězdy.
Bonviván
Roman Ráž
Dávám čtyři, ale s odřenýma ušima. V jiných autorových knížkách jsem s postavou, byť třeba i ne zrovna moc kladnou, dokázal sympatizovat a bavil se rozpracováním myšlenkových pochodů v podobě vnitřního hlasu postavy. Tady si mě nezískala žádná z důležitých postav a žádné jsem vlastně nefandil. Přívlastek knihy tragikomická je výstižný, humorná už poněkud méně. U některých jiných knih od tohoto autora jsem se smál i nahlas, tady mi ani ten úsměv moc nešel.
Čekal jsem, a přál si, něco jiného, ale i tak ty tři až čtyři hvězdy je pořád dobré čtení.
Nebýt jezevčíka...
Christianna Brand
V celku hodně dobré. Sázka na pachatele mi, jako takřka vždy nevyšla, a odhalení tedy bylo překvapující. Nicméně chyběla mi tam ona tajemnost motivu a rafinovanost. Ovšem to nesnížilo mé hodnocení na tolik, abych tuto detektivku nechválil.
Čtyři oddechové hvězdy.
Pomsta v pralese
Vladimír Šustr
Pokud bych se zaměřil pouze na logičnost jednání všech zúčastněných, tak by to tato knížka na tři hvězdy nedotáhla. Tohle je prostě taková ta rodokapsová záležitost, kdy je důležitý souboj dobra a zla, čestnosti a podlosti a dalších antagonismů, kdy čtenář nesmí příliš hloubat nad důvody jednání aktérů, protože by došel k názoru, proč něco dělat jednoduše, když to jde složitě a kdy zase naopak, složité věci se řeší naprosto bez zádrhele. To platí nejen o postavách, ale i o samotném ději.
Máto spád a je to dobrodružné, tím si to u mě vysloužilo tři hvězdy.
Poslední pocta
Viktor Astafjev (p)
Jak už píše přede mnou Dudu, v knize je popisována část autorova dětství ve vesničce na břehu Jeniseje. Humor rozhodně nechybí a způsob vyprávění mi navozoval pocit, který jsem zažíval při čtení, nebo poslechu Svěrákova Po strništi bos či Procházkova Ať žije republika. Prostě onen pohled dětských očí a rozumu, pro který je každý nový den plný nádherných a dobrodružných zážitků. Je to něco, co jsem už dávno ztratil a u těchto knih jsem si to s nostalgií připomněl a znovu navodil.
Druhá část knihy nás společně s autorem zavede daleko dolů po Jeniseji, do Igarky. Dětství, co se týče let stále sice pokračuje, ale jeho život se změní často o boj o samotné přežití. Humor se naprosto vytrácí a s ním i ona dětská poetika. Odtud poputujeme ještě na několik míst, včetně bojiště II. světové války a několikrát se nakrátko vrátíme do Ovsjanky. Rozhodně je tato část také zajímavá, ale jak jsem byl první částí, dá se říci až okouzlen, tak v této už tomu tak není. Autor se často pouští s opravdu značnou rozvláčností, do odboček a skoků v ději, místech a času a tak to z mého pohledu notně ubralo na čtivosti a plynulosti. Poetika je zastoupena, při návratech do Ovsjanky, popisem přírody a srovnávání s tím, jak to bylo tenkrát, když zde byl ještě jako dítě. Vše opět náležitě zpomaleno. Jak jsem byl pětihvězdně nadšen z první části, tak tuto druhou bych hodnotil za tři.
Celkově jde o velmi otevřenou a syrovou zpověď o životě lidí, pro nás v tak vzdálené části světa, jako je řeka Jenisej. Ačkoliv je na deskách hvězda a děj se odehrává ve 30. a 40. letech, není zde ani stopy po nějaké ideologii, která má čtenáře přesvědčit, jak to už tenkrát bylo všechno skvělé a pokrokové. Životní podmínky, příbuzenské vztahy a chování obyvatel, jsou zde popisovány až s překvapivou otevřeností a drsností.
Po zprůměrování čtyři velmi zajímavé hvězdy.
C.k. dezertéři
Kazimierz Sejda
Problém této knihy je v tom, že se nabízí, ať už díky anotaci, nebo prostě spontánně, to srovnání se Švejkem. Sám jsem se tomu nevyhnul a právě v onom srovnávání to knize dost ubližuje. Švejkovi jsem dal čtyři hvězdy a tak abych dodržel nějakou odstupňovanost, dávám tomuto příběhu tři, byť neznat Haškova hrdinu, dám nejspíš čtyři.
Prostě za tři hvězdy, které k těm čtyřem nemají vůbec daleko.
Legenda o řece
Anatolij Vasiljevič Kuzněcov
Možná až překvapivě to nebylo vůbec špatné. Ano, je to budovatelský román, ale nechybí mu i značná míra realističnosti.
Čtyři hvězdy.
Bajkal - Sibiřská výzva
Petr Hanzlík
Drsné prostředí v zimních měsících u nejobjemnějšího sladkovodního jezera, u tajemstvím opředeného a úžasně čistého Bajkalu. Zkouška českého plemena psů a svým způsobem i lidské odolnosti. V knize se prolínají dvě návštěvy, zimní a letní a to na mě působilo trochu zmatečně. Jednu chvíli popisuje autor třiceti stupňové mrazy a v další kapitole se jdou s koňmi vykoupat do Bajkalu. Jinak i zajímavý pohled na fungování, nebo spíš lépe řečeno nefungování Sovětského svazu v dobách jeho blížícího se zániku, kdy věci co do té doby měli nějakou špatnou, ale přeci jen úroveň a pro obyčejné lidi i jistotu, se naprosto hroutí a nechávají je tak ve většině případů bezbranné bezradné a naprosto nepřipravené, pro nově rodící se dobu.
Zajímavé je i srovnání proměn a vývoje, při autorových cestách do Sovětského svazu potažmo Ruska, zachycených postupně v knihách Sibiřským trailem, Bajkal a Kolyma.
Čtyři zajímavé hvězdy.
Otec Kondelík a ženich Vejvara
Ignát Herrmann
Mám rád tyhle knihy, kde čas tak nějak jakoby byl pomalejší a vzdálenosti větší, tudíž cesta do míst vzdálených řádově v desítkách kilometrů, byl zážitkem o kterém se dalo vyprávět nezúčastněným několik poutavých večerů. Jistě, doba v mých představách jistě zidealizovaná, ale řekněte sami, co nás může v dnešní době, technický technologických a informačních vymožeností, zaplavující a obklopující nás v nepřetržitém proudu, co nás dokáže opravdu překvapit, ve smyslu objevování neznáma a prožívání dobrodružství. Tehdy bylo toto všechno mnohem dostupnější a ten kdo procestoval několik států se stal pro místní takovým "malým Holubem".
Jinak mi autorovo podání osudů rodiny Kondelíků se smolařem Vejvarou, který co naplánuje, tak se změní, bez jeho zavinění v pohromu, je velmi sympatické a několikrát mě rozesmálo i nahlas. Pokud se mi dostane do rukou pokračování, tak si ho s chutí rovněž přečtu.
Pět humorných hvězd.
Konfliktní společenství
Jan Křen
No, nebylo to zrovna nejlehčí čtení. K tomu, abych zde mohl napsat, že mě kniha nějakým způsobem obohatila, osvětlila část historického období a rozšířila povědomí a snad i obzor, jsem se jejím textem musel doslova prosoustředit a místy i dost násilím. Jelikož ale mám v tomto směru sebekázně značné mezery, jsem si vědom toho, že potenciál informací a souvislostí, předkládaných v této knize, se mi podařilo vytěžit se značnou nedokonalostí. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi a nakonec se přiklonil k vyššímu hodnocení. Čtyři hvězdy.
Faust umírá dvakrát
Roman Ráž
Počáteční rozpaky, až dalo by se napsat, nechuť pokračovat v četbě, se postupně rozplynuly s přechodem času vyprávění v knize z přítomnosti do minulost a postupným se propracováváním, a tím i osvětlování toho podivného začátku, zpět do přítomnosti. Rozhodně to je zcela jiný Ráž, než kterého jsem doposud četl. Čekal jsem nějakou humornou linii a to naprosto marně. Ale zklamaný nejsem. Dávám čtyři hvězdy.
Spravedlivá pistole
Jaroslav Velinský
Způsob psaní, ten specifický humor, to je to, co mě na knihách tohoto autora baví a v čem si s Otou Finkem, nebo jako zde, s Augustinem Velikým a jeho přáteli, velice rozumím. Dávám pět hvězd, ale popravdě, slabší mi připadal závěr. Ono, pro každou detektivku, velké finále, kdy se dozvíme proč, jak a kým byl zločin spáchán. Zdálo se mi to prostě drobet přitažené za vlasy a překombinované, a to i z pohledu deduktivního pátrání tohoto velikého detektiva Velikého. Přesto pět hvězd.
Velká hra
Jurij Petrovyč Dold-Mychajlyk
Pokud mám vedle sebe položit Příběhy kapitána Klosse v knihách S nasazením života a Velkou hru, tak mi právě tato kniha připadá lepší, poutavější a děj je mnohem celistvější a propojenější. Jinak si myslím, že vše podstatné je již zaznamenáno v předchozích komentářích.
Pět zasloužených hvězd.
Bill dobyvatel
Pelham Grenville Wodehouse
V podstatě jsou všechny knihy, co jsem zatím přečetl od tohoto autora, na jedno brdo. Ale to brdo je velmi zábavné a ztřeštěné, plné omylů a nečekaných náhod, které ony omyly opět napravují a nebo naopak ještě více zašmodrchávají.
Čtyři hvězdy.