milary komentáře u knih

Nebudete tomu věřit, ale přemýšlela jsem, že dám tři. Jenže, jistá věc; v Kutscherovi jsem prostě definitivně našla svého ideálního autora, takže jsou z toho nakonec stejně zase čtyři - co s tím naděláte..?
Kymácivé hodnocení někde kolem 70% způsobily tentokrát dvě související věci. Málokdy - skoro nikdy, dá se říct, nežehrám na nadbytečný počet stránek. Baví mě to - čtu, nebaví mě to - pak je i stotřicet stran moc. "Goldstein" jich má 640, podobně jako ostatní díly. Ale klopotné úsilí dostát obvyklému rozsahu se tentokrát opravdu i při nejlepší vůli nepřehlédnutelně opírá převážně o - a to je ta druhá věc - neuvěřitelně stereotypní líčení vztahových peripetií Gereona a "Šárlí"; oč frekventovanější, o to monotónnější. Rozumím tomu, že je ještě (pámbuzaplať) pěkných pár stovek stránek před námi (jupíííí), ale pokud není vztahový posun, či jiný "kostlivec ve skříni" ještě na řadě, domnívám se, že by se dalo u autora tak dobrého (a v daném žánru) dostát požadovanému objemu stran vynalézavěji.
A jestliže se mi zdál v minulých dvou dílech Rath pro svou umanutou (leč, přiznejme, mnohdy funkční) neukázněnost "na pěst", tentokrát převzala podobnou roli doposud předpisově zásadová Charlie a - no, působí to místy trochu křečovitě a její konání je - řekněme - poněkud nepravděpodobně impulsivní. Což nese opakovaně nevyhnutelně odpovídající výsledky, vyvolávající u čtenáře mírné osypky.
Znovu jsem poslouchala; je to trochu zápřah na šedé buňky mozkové, protože se cyklicky střídají tři čtyři dějové linky i aktéři. Ale to nevadí; a také vše, co je v předchozích dílech skvělé, zůstává; včetně zajímavé zápletky.
Tak proto čtyři :).

20 22.05.2020

Milá knížka, zejména kvůli radostnému setkání s plejádou vynikajících kreslířů – karikaturistů, u jejichž vtipů jsme se chechtali a těšili se jimi na stránkách časopisů převážně za dob socialismu.
Zajímavý je slovníček významů tématicky souvisejících, pozoruhodnosti ze světa knih i výroky klasiků. Pro mě trochu pokulhával humor u výňatků z dopisů čtenářů a taky, jak řečeno, autentických záznamů hovorů kolem knihkupeckého pultu. Nevadí. Knížku ráda postoupím dál, tak jako se ona dostala nahodile ke mně…

20 28.02.2020

Zdá se mi, že zvolené prostředí "idylu anglické venkovské komunity" od samého začátku ničím nepřipomíná. (Tolik k prezentaci "odvrácené strany" zmíněného v anotaci). Četlo se mi docela dobře, zejména první třetina knihy mě zaujala hodně . Drobná dějová škobrtnutí a nedořečenosti mohly jít na vrub i mé nepozornosti; na prvotinu bych je nutně neházela. Děj se slibně nastartoval, originální charaktery mne zajímaly, a taky atmosféru dokázal autor vytvořit zkušeně a přesvědčivě. Druhá třetina byla vyčkávací, četla jsem s napětím, ale už v tom bylo trochu víc nároků a očekávání. Za mě částečně utekl závěr; působil na mě malinko bezradně, jako by se drobil a ztratil počáteční "tah na bránu". Detektivka mě ale určitě nezklamala. Dávám útlejší 4 hvězdy a těším se na eventuální pokračování, pro které si Marrison vytvořil dostatečný prostor.

20 28.08.2019

Mně se to moc líbilo a bavilo mě to. Mělo to hlavu a patu a přirozený spád. A těší mě spousta dílů přede mnou. A taky to, že do děje Miko nevlítnul jako superman do kurníku; nebo - li, že všechny karty zdaleka nejsou na stole. Tak dávám 4 hvězdy a červené čtverečky mě ujišťují, že na pátou asi taky dojde...

20 09.11.2018

Hrozně mě to bavilo. Všechny charaktery, všechny situace, všechny "osoby a obsazení" (od dospěláků po ty nejmenší včetně psa). Všechny z odlišných pohledů vyplývající reakce, každá k pláči i smíchu autentická věta, neúprosně logické plahočení se v neporozumění a komunikační hluchotě. Všechno to křehké mezi rodiči a dětmi. Všechna vztahová klišé. Všechna ta ramenatá sebejistota. A přes všechno - to neúnavné trmácení se směrem k nadějím... V celistvém gradujícím příběhu bez hluchého místa. Jojo, hrozně mě to bavilo...

20 08.10.2018

Anotace postihuje výstižně všechno podstatné. Těžké čtení.

Víceúrovňový příběh se rozbíhá v žánrové různosti do nekonečných hlubin lidského konání, mrzačeného otupělostí a hrůznou svévolí, aby se beze vší naděje prodral důsledky dávného k bezvýchodné tragice současného.

Je to silné. A další rozměr přidává audiokniha. Vynikající interpreti svým projevem umocňují výpovědi jednotlivých osob; ty příběh jedna po druhé skládají a postupně nám jej odkrývají. Nejen příběh.
Mocně na mě zapůsobily přímluvy vklíněné do textu. A v kontrastu s tím také jejich sborové - odříkávání...

Vyústění skutečného případu bylo prozaičtější; autorka uzavřela příběh po svém. Ničemu to nevadí, myslím. Co mělo být řečeno, bylo.

19 05.02.2024

Taky moje "čekatelka", tahle knížka. Už nečeká, už je přečtená. A já jsem nadšená, kolik věcí jsem se dozvěděla a kolik si jich ujasnila. Na kolik otázek, které bych stěží dokázala formulovat, se mi dostalo jasných a zřetelných odpovědí, se kterými můžu nějak pracovat.
Kolik témat (která mají mnozí, zdá se, dávno "vyřešená", neb jsou křesťané odjakživa a vědí, jak se věci mají), já teprve - uznávám, mnohdy nevhodně až trucovitě, - předkládám dokola pánubohu. A hle - ono prý to nevadí! Hlavní prý je se ptát, přemýšlet a hledat. A nebát se nemít nikdy "hotovo".

Nejde vybrat rozhovor, který mě zaujal nejvíc. Všechny mi toho přinesly spoustu. Čtyři generace řeholních sester předkládají vlastní osudy, náhledy, zkušenosti, výpovědi o době, změnách, zápasech.
A vedle líčení toho, co obnáší být sestrou, je respektuhodný obraz služby, kterou, navzdory nejrůznějším překážkám, sestry vykonávají a vždycky vykonávaly.

Knížka je nejen skvěle napsaná, ale taky sestavená. A fotky jsou nádherné.

19 02.10.2023

Ze série s Tomášem Volfem jsem nečetla pouze Polednici; ostatní díly se ke mně dostaly netradičně napřeskáčku - a nevadilo to. Každý díl jsem zkusila nějak podrobněji komentovat; na rozloučenou to bude bez mých "odborných" analýz :), líbilo se mi to samé, jako u předchozích tří dílů.
Dobrá a zajímavě podaná zápletka, atmosférické prostředí, metoda šetření, aktéři. A přitažlivě civilní způsob vyprávění Jiřího Březiny. Četlo se mi to samo a bavilo mě to.
Pět hvězd, podobně jako JezinkaJ.

19 26.08.2023

Četlo se to zase dobře, od Kutschera nelze nic jiného čekat. (A taky prozatím nešlo jen tak pominout další díl série, která se mi průběžně hodně líbila).
U jednoho z dřívějších dílů jsem připojila přání, ať pan Kutscher neumdlí, ale ať ví, kdy přestat. U Transatlantiku jsem pochopila, že umdlím já, protože on přestat patrně ještě dlouho neplánuje.

To, že se knížka dobře čte, nestačí.
Vůbec by mi nevadil další díl, aťsi by měl otravně předimenzovaných 600 a víc stránek.
Prominula bych i nepřeložené cizojazyčné špalky, jakkoliv mi to připadá nemístné a vůči mnoha čtenářům bez jazykové výbavy nesympaticky přezíravé.
Kdyby...

Poslední knížka už postrádala informativnost, sevřenost i atmosféru většiny předchozích dílů.
Rozmělňovaná podrobným itinerářem jednotlivců je linka samotného Ratha jen v pozadí a nezajímavá (přestože udržet jej v ději stálo autora dost krkolomné úsilí).
Vůbec ta úporná snaha šetřit si pro další díl(y) všechny kdy zmíněné postavy (s jedinou výjimkou), dohromady nic neukončit, nevygradovat, mi přišla na tolik stran zkrátka trochu moc jako prostý kalkul. Škoda.

19 16.07.2023

Smrt v oblacích... Jeden z nejdůmyslněji zosnovaných příběhů paní Agathy. A také jeden z nejznámějších.
Smrt v letadle. Včela. Střela. A Poirot? Indisponován. A vedle něj se vraždí! Mon Dieu!

Samozřejmě, jen co se vzpamatuje ze zažívacích potíží, kterými trpívá na lodi i v letadle, okamžitě aktivuje činnost malých šedých.., no - víte o čem mluvím. A neprodleně začne v tomto francouzsko-anglickém vyšetřování fušovat do řemesla jak Jappovi, tak francouzským kolegům. Klade nástrahy, otázky, spřádá hypotézy, spolčuje se tu s tím, tu s oním. Je to fuška, motá se v kruhu, vaří z vody. Japp jeho mravenčí práci klasicky znevažuje. Jestlipak to velký Poirot i tentokrát rozlouskne? To sou nervy, co? :))

19 13.07.2023

K tomu, jaká je "Maigretova trpělivost" (a už vím, že buldočí), jsem se dostala až nyní; poté, co mě k ní marlowe nasměroval jako k pokračování titulu "Maigret se brání".
A tak mi utekla - jistě báječná - brožovaná verze s fotkami Gabina z devětašedesátého, což musí být lahůdka. 8 Kčs? No, to už je legenda, stejně jako toho času cena smažáku s hranolkama... :)
Já Maigreta poslouchám a taky tuhle novelu mi četl Jan Vlasák.
Propojení obou příběhů skrze společné figury Palmariho a Aliny a vleklé šetření krádeží v klenotnictvích je už samo o sobě skvělé. A nedokonalá satisfakce z prvního příběhu v tom druhém nabízí Maigretovi dostatek prostoru pro to, aby dokázal, že ani jeho letité metody vyšetřování ani důchodový věk pětapadesát :)) jej v žádném případě neřadí do starého železa.
Atmosféra a napětí, které strmě graduje jakoby z ničeho a na minimálním počtu stránek. Mistr Simenon...

19 30.03.2023

Kdysi jsem přečetla všechny díly a viděla celkem pěkný seriál. Ráda jsem se vrátila, tentokrát formou audioknihy. Četl ji "filmově" Pavel Soukup.

S odstupem času mi knížka nabídla kromě žánru historické detektivky (který miluju), pořád stejně báječné atmosféry, barvitého příběhu a řady živoucích postav i četné příležitosti k rozjímání nad neměnností. Toho, co chceme a toho, pomocí čeho se na to snažíme dosáhnout. A nic neposvětí mnišská kutna, ani jakékoliv jiné mimikry. Ani nezmaří. I když to tak vždycky a bezprostředně nemusí vypadat.

Mám ráda lidi, jako je bratr Cadfael Ellis Petersové. Pokorné NEvzory ctnosti s nohama na zemi a laskavým pochopením pro druhé.
Bezvadná knížka.

19 12.11.2022

V životě jsem neslyšela nic o fascinujícím projektu a fungování Pojízdných knihoven (takto součásti Rooseveltových Programů pro podporu zaměstnanosti ve 30. letech 20. století). Ohromilo mě, že za dobu asi osmiletého fungování se díky knihovnicím, dopravujícím knihy stovky mil nehostinným a často neschůdným terénem na koních, mulách, dokonce na vorech či pěšky, dostala jakási četba k téměř 600 000 obyvatel vč. těch nejnuznějších, žijících v nejodlehlejších oblastech třiceti okresů východního Kentucky.

A neslyšela jsem nic ani o "modrých" lidech", k nimž patří i hrdinka knihy. Neměla jsem ponětí o lékařské diagnóze, vysvětlující zvláštní zbarvení kůže těchto jedinců, vzbuzujících pro svou nápadnou jinakost u pověrčivé a zaostalé většiny obyvatel Apalačského pohoří hrůzu, odpor i projevy rasového násilí.

Jinak bych ale bezezbytku opsala komentář Pajaroh. Nevyrovnanost pojetí, rádoby dramatické, avšak jen teatrálně působící postavy a úplně nekorigovaná příchylnost K. M. Richardson k atmosféře sladkobolné dojímavosti ženských románků v té nejkrystaličtější podobě mi čtení pokazily.

Neupírám autorce vynaložené úsilí ve shromažďování materiálů, jež ostatně ona sama mnohoslovně zmiňuje v závěru knihy (kde také nabízí dotazník "K diskuzi a zamyšlení", který jako by vypadl z batohu gymnazisty :)).
Ocenila jsem fotky i mapky.
Je mi však hodně líto, že se zpracování tématu tak mimořádně zajímavého nechopil někdo způsobilejší.

19 15.10.2022

Do Robina jsem se pustila kvůli jednomu bodu Čtenářské výzvy; nějak mi ta knížka přišla momentálně z nabídky nejstravitelnější.
Naběhla jsem si. Neoblibuju úplně humoristické romány. Respektive, čím jsem starší, tím - asi paradoxně - víc a víc rezignuju na to, čemu sama pro sebe říkám "bakalářský humor" ( podle legendární komediální TV série Bakaláři). Nostalgie nefunguje.

Zajímají mě psi. I vztahy. A Zdena Frýbová byla všestranná autorka a obliba jejích knížek mluví za mnohé. A taky měla smysl pro humor jako hrom a mnohé její výroky jsou neodolatelné.
Nikoliv neUdolatelné...
Kdyby třaskavě akční historky o Robinovi & spol. (vylíčené od začátku do konce tím samým hýřivě hutným jazykem a doslova prošpikované trochu stereotypními a přehnaně komickými dialogy) zaujímaly polovinu stávajících stránek, asi bych dočetla bez pocitu zahlcenosti a víc bych se zasmála. Tohle mě spíš zmohlo.

19 11.10.2022

Líbil se mi třetí díl, který jsem četla nejdřív, líbila se mi i jednička, kterou jsem brala do ruky v očekávání odpočinkové četby (a zvědavá, jak to všechno s Lizzie začalo).
Mám ráda viktoriánskou Anglii i poklidné detektivky, vyhlídka na sérii mě potěšila.

Spisovatelku jsem zatím neznala, a píše skvěle. A hodně se mi líbí, jak o knížce referuje Sidonka3: ...Je to oddechové, ale rozhodně ne zbytečné čtení...

Důvodem pro to je, že ani v opravdu skličující redakční "úpravě", kterou zmiňují mnozí, se naštěstí nevytratilo, jak neplytce umí Ann Granger vplést do romantického příběhu sociální rovinu, jak přesně dokáže vykreslit charaktery, formulovat propastnou společenskou rozdílnost, sugestivně a srozumitelně vést čtenáře Londýnem druhé poloviny 19. století.
A to vše je pozadím pro příjemnou čtivou detektivku, která nenudí.

19 07.09.2022

Prvotřídní vražda pro mě byla prvotřídním prázdninovým čtením.
Londýn druhé poloviny 19. století, pochmurná atmosféra temných ulic a nábřeží, neproniknutelné mlžné příkrovy, zděšení budící záhadný přízrak, vyšetřování násilných úmrtí.
Sympatický inspektor a jeho bystrá manželka rozkrývají pomalu ale jistě rozvětvený případ, ve kterém hraje nepominutelnou roli rovněž společenství zapálené pro potírání alkoholismu. A jako obvykle, všechno je jinak...
Moc hezky se to četlo. Zkusím také další díly této série, třeba mi přivodí stejně příjemný pocit bezčasého odpočinku i mimo prázdniny. :)

19 01.08.2022

Drásavá a skvělá knížka z těch, kdy dávám pět jen neochotně; kdy se mi nijak zvlášť "nelíbí", co čtu, a přesto nadšeně vnímám mimořádnou kvalitu textu. Kdy se nořím do bolavé nostalgie po odžitém i marněných osudů žitých někým jiným. A kdy mi vše zprostředkovává jazyk tak bohatý, byť místy křehký, že rozumím - až příliš dobře - všemu popisovanému, jakkoliv ledacos v duchu odstrkuju ve zbytečné snaze, aby se mě to tolik ne(do)týkalo.

Celé vyznění díla umocňuje mimořádně zajímavý doslov upřesňující okolnosti vzniku knihy. Odůvodňuje nejen jazyk, ve kterém autor rukopis psal, ale objasňuje i další detaily a zodpovídá otázky, které by si čtenář mohl klást.
Překlad je naprosto úžasný.

19 19.07.2022

(SPOILER) Nic proti, já se díky knížkám ráda něčemu přiučím. A k detektivkám od Dany Stabenow to patří. Na druhou stranu - dosavadní díly s Kate, obklopenou dalším svérázným ansámblem vč. Obludy, mi přinesly takovou porci skvělého odpočinkového čtení, že jsem nijak neváhala uškudlit si poslední doposud vyšlý díl pro pár volných dní. Jenže...
Z mého pohledu byly tři čtvrtiny téhle knížky věnovány encyklopedickému přehledu, zahrnujícímu problematiku všemožného aljašského uspořádání. Hodně témat, hodně jmen, žádný děj. Vůbec nepopírám důležitost souvislostí, ale jako podkres pro žánr (nenáročné) kriminálky mi to přišlo pro svou složitost nešikovné.

SPOILER!!! SPOILER!!! SPOILER!!!
Zklamala mě i trochu laciná úlitba „ději“ v podobě četných popisů společenských outfitů vč. předlouhého líčení nákupu v prvotřídním butiku, kde Jack nasadil tvář přitroublého seladona a Kate vzdorovitého fracka. Protentokrát jen nejiskřící vata.

A rádoby rozuzlení? Po vší té námaze (čtenářově)? Nebudu rozmazávat.
I když, je to přece jen komentář a spoilerové varování tu je...
Vážně by stačilo, aby na trestně nepolapitelného chlápka s vazbami na organizovaný zločin a obklopeného prvotřídními právníky udělala Kate s Obludou bububu, a on by zrušil všechny své projekty?
A umělohmotná barbie s kvérem? To jako vážně?

Jediné, co mi připomínalo mou milovanou Stabenow byla roztomilá ekvilibristika Kate se zcizenými platebními prostředky. Tak za to dvě malé usmáté hvězdy. A - ať nejsem nespravedlivá, za nepřeslechnutelný „hlas krve“ autorky ta třetí, nejzářivější.

19 16.06.2022

Nepamatuju si to asi přesně, protože následovala spousta dalších věcí, které mě zaujaly. Ale týkalo se to vítání Martina po příchodu do práce jedním z "jeho dětí", asi takhle nějak: Přišel Selner, miluju...

Jo, mám to taky tak. Martina Selnera miluju a obdivuju, protože přišel ne aby na mě vyhrnul spoustu srandovních a dojímavých historek o autistech, ale aby mi umožnil pobýt s autisty; prostřednictvím svých úvah, motivujících apelů, humoru,
zkušeností, vhledu. A daru nevídané empatie. A i když tohle obdarování má (či právě proto), není možné přehlédnout, že restart energie k dalším a dalším pracovním dnům není hračka. Přeju, aby se to pořád nějak vedlo, pane Selnere... A až už ne, tak vám dál do života jen to dobré.

Poslouchala jsem oba díly v jedné audioknize; Pozdní sběr na mě zapůsobil ještě o dost víc, než první část. Posun - jaksi ve všem - nelze přehlédnout.
Čte báječně David Novotný. A doprovodná muzika je bezva.

19 01.02.2022

Skvělá ultrazábavná krimi, v závěru nadsazená ve skoro čistokrevnou rodokapsovou dobrodružku. Moc jsem se bavila, od začátku. Ne, to není úplně poctivé doznání. Podléhala jsem neovladatelnému veselí i v pasážích jindy a jinde jen s bídou akceptovaných, kde na mě Filip Švarc hrnul bezskrupulózně přímočarý anatomický slovník postihující různé zajímavé varianty úmyslů, pocitů i jednání zúčastněných osob. Mřela jsem smíchy při naprosto úžasně vymyšlených scénách, záviděla jsem sama sobě poslech jedinečných dialogů (viz citace kap66 níže :)).
Je to moc chytré. Mimořádně vtipné. Napínavé. A nejlepší je ten průběžný dojem, že to samo sebe vůbec nebere zas tak úplně vážně...

Komiky "na stojáka" nemusím. Spisovatele typu Caimh McDonnell (ten, jehož jméno neumí nikdo vyslovit :)) vyhledávám. Překlad je padnoucí. A Filip Švarc čte tak našlápnutě, že těch pár drobností o které ucho škobrtne (chybný výraz, tvar) nic nepokazí.

Doporučovat bych se neodvážila. Musí to prostě sednout, jinak je každé doporučení na nic (viz poměrně nízké hodnocení). Já se ovšem těším na další díl :).

19 15.01.2022