milary komentáře u knih

Medvědín? Ne.
Úzkosti a jejich lidé? Ano!!
Muž jménem Ove? Babička pozdravuje a..? Sbírám odvahu.

Tady byla Britt-Marie? Jedno velké a nadšené ano!!
(Nerada to dělám, ale pokud se nechci dopustit plagiátorství, nebudu se pokoušet konkurovat komentáři tygřík2. Nedokázala bych dojem z téhle knížky stručně vystihnout líp).

Autor je pro mě jedna velká záhada. Jeden - bezpochyby výborný - spisovatel, a moje zaujetí? Koukám na ostatní knížky a komentáře k nim, a očividně nejsem sama, čí škála hodnocení se dá shrnout pod sofistikovaný pojem "kam kerý" :))
Co zbývá? Zkoušet číst dál.

30 14.07.2023

Jeden z nejúžasnějších příběhů. Když nepodlehne člověk netrpělivosti. Když zaujatě poslouchá znovu a znovu totéž. A znovu. A zas.
Totéž? Kdepak! Drobné nuance, nepostřehnutelné odlesky tehdy a teď, malé lži, které se tak dobře schovají za ochabující paměť, proměna zúčastněných v průběhu dlouhých šestnacti let "poté", - nebo že by zase až tak velká nebyla?

Šestnáct let starý případ. Ukončený. Žena zavraždila svého muže malíře a po roce ve vězení zemřela.
Teď je tu ovšem její dcera, tehdy ještě úplně malá, se svými pochybnostmi a dopisem od matky, která v něm píše o své nevině. Jinak se není čeho chytit. Leda rozplétat s úmornou pomalostí zteřelé nitky dávných svědectví až (snad) k pevnější osnově současných výpovědí. Pokud k nim bude vůbec někdo ochoten.
Ale Poirota případ zajímá a výzvu přijímá...

Mám ráda interpreta Pavla Soukupa a dobře se mi poslouchalo i tentokrát.

30 01.03.2023

Zvláštní, moc pěkná knížka. O dětech, ale...

Tak málo stačí, aby byl člověk označen za "divného". Třeba - že v jednom kuse čte. Jí. Nedokáže se soustředit. Je prcek. Kulhá.
Což znamená, že je jiný. Jiný než my! Chchudááák... (v rádoby empatické verzi).
V té neempatické to znamená vyhýbavost a nezájem, přinejlepším. Nebo rovnou šikanu rozličného druhu.

Líp se holt srovnáváme s fazónou "přes kopírák". Protože tak se cítíme jaksi na domácím hřišti. A víme, co čekat. Nebo si to aspoň naivně myslíme, dokud se v té naší jistotě párkrát nevykoupeme.
Kdybychom se totiž míň báli jinakosti, mohli bychom zjistit nečekané. A Petra Soukupová dokazuje, že bychom netratili.

Poslouchala jsem audioknihu. Vřele ji doporučuju.
(A knížku si dávám do své imaginární knihovny hned vedle Soběstačného).

30 14.11.2022

Agatha... Divím se, že dosud nemám čichový orgán přinejmenším dvojnásobné délky. Jak ta dovede člověka "tahat za nos"!
A jak já to miluju... :)

Vražda Rogera Ackroyda patří určitě k jejím nejlepším detektivkám...
Průběh vyšetřování je opět založen (jak je u Poirota zvykem) na trpělivém shromažďování titěrných kousků skládačky - skutečně mi to vždycky připomíná stavbu lodě v láhvi -, až jsou odkryty všechny detaily a zloduch je odhalen.
Klamná pomalost děje ukolébává, člověk se ochotně utvrzuje v nabízených verzích (jasně, je to ten a ten, jinak to být nemůže, proč se to tak vleče?!), ale zdánlivě seriózní až trochu nudné značení cesty je prostě jen návnada, na kterou netrpělivý čtenář zpravidla skočí, aby byl důmyslnými rozuzleními znovu a znovu ohromován a coby amatérský detektiv na hlavu porážen malými šedými buňkami. :)

Tentokrát je můj obdiv zcela mimořádný.
Poslouchala jsem jako audioknihu; nevzrušené, poklidné podání Ladislava Lakomého se hodilo výborně.

30 04.06.2022

Jestli jsem si doteď myslela, že po přečtení devíti dílů Oty Finka už mě pan Velinský zas až tak nepřekvapí, tak to byl omyl přímo gigantických rozměrů.

Mně vám už skoro ani nesejde na kvalitě detektivní zápletky - pravda, občas v komentáři něco jako srovnání jednotlivých částí ubreptnu, ale to jen, aby řeč nestála; beztak jsou ty zápletky vedle většiny (nejen retro) detektivek domácí produkce tak (přinejmenším) standardně dobré, že se o tom ledaskomu z autorů může - zvlášť v tomhle množství - akorát zdát.

To překvapení? Ještě stokrát úžasnější jazyk, postavy, ještě vtipnější a živější dialogy, ještě nápaditější situace, ještě bizarnější, neuvěřitelně uvěřitelný :) reál.

Chtěla bych citovat a citovat. Klekí Petra s mucholapkou, Ljuba Wonder /stříbrnej hádek, Jukóni a jejich náramnej bál, Guma Coural a dům Ušerů, Prokrista, - pardon, Prokrusta :)... Ale citovala bych do zejtřka.
Tak jenom - cenkjú, pane Velinský...

30 27.07.2021

V dávném šerověku jsem sérii viděla. Pamatovala jsem si, že to bylo hodně drsné koukání, - a jinak? - sotva oba hlavní protagonisty.
Mám ráda hlas pana Stránského. A zcela nahodile jsem tuhle narazila na pár komentářů k jednotlivým dílům Milénia. K poslechu mě však postrčil jeden s atypickým závěrem ohledně autora: ...čest jeho památce... Hmm... No tak jsem si rozklikla životopis - a pochopila.

První část se mi "líbila" v podstatě nejmíň. Tak na - řekněme - slabých deset? :) Zejména proto, že tématicky už to bylo za hranou toho, do čeho bych se pustila normálně. Ale "normálně" by krutost popisovaného nepřevážilo fenomenální zpracování.

Druhá část byla něco, od čeho už dost dobře nešlo se odtrhnout. Pro mě nejlepší.

Před třetím dílem jsem o mezipauze už ani neuvažovala, k poslechu se vracela v co možná nejkratších intervalech a poslouchala po co nejdelších kusech. I proto, že záplava postav a švédských jmen dávala pozornosti řádně zabrat. Ale pokud člověk nepauzíruje moc, určitě ze souvislostí nevypadne. Také po téhle stránce se Larsson ukázal nejen jako úžasný autor, ale precizní a mimořádně zkušený novinář, výsostně schopný uspořádat a přehledně předložit složky komplikovaného děje a vygradovat ho k přesvědčivému závěru.

Mě osobně moc nelákají pokračování oblíbených děl jinými autory; málokdy se to povede. U Milénia bych to nejen neriskla, ale ani neudělala z úcty k autorovi.

30 16.05.2021

Jeden z mnoha dobrých tipů kamarádů na databázi. Pravda, "kouzlo" není dostupné pro každého. Je třeba přistoupit na hru. Netrápit se tolik logikou, netrvat na profesionálních postupech, naopak! - užít si atmosféru "vyšetřování", nostalgickou noblesu i jiskřivé dialogy, nápaditost zápletky. Neurazit se zdánlivou jednoduchou obyčejností, nadchnout se pro to v současnosti vymizelé, neobyčejné, skryté. Nechat se zkrátka okouzlit... Což lze jen doporučit :)).

30 06.03.2021

Tohle mi dalo zabrat. Famózní Rudiš, geniální Čermák (tady si postava našla do puntíku ideálního interpreta). Vandam...

Štvalo mě to a fascinovalo. Štvala mě - na rozdíl od Českého ráje - agresivní repetitivnost. Fanatismus, který vyzařovala. Štvalo mě, že nerozumím.
Fascinovala mě ta nesrozumitelná útočnost v kombinaci s melancholií, obyčejností, vzpomínkami, jakousi bezbrannou rozervaností, touhou po něčem, po NĚČEM...
Fascinovala mě reálná prostředí i mysteriózní obraz lesa, všechny postavy, minulé i současné, všechny útržky, které pořád ne a neposkytovaly to cosi, v co nakonec příběh vyústil.
A to vyústění bylo jako zásah na solar.

Číst bych to asi nechtěla. Poslouchání bylo náročné, ale zážitek mocný. Dozvuk dlouhý. A spousta věcí k zamyšlení.

29 14.11.2023

Zase jedna pozapomenutá, skoro se mi zdá nikdy nečtená (?) detektivka se slečnou Marplovou...
Slečna M. je tentokrát drobátko "naftalínovější", jak jsem tuhle - bez znevažující nactiutrhačnosti samosebou :) - nadhodila v komentáři k Zapomenuté vraždě (kde se ovšem jednalo o opak). Křehčí a méně potutelná, ale stejně všímavá, obdařená neslábnoucí pamětí, schopná vyvolat si v pravou chvíli vzpomínku na situaci, osobu, či chování, jež vrhá na aktuální dění nové světlo.

Příběh se mi moc líbil. Bylo to nádherně zamotané, vzrušující, a rozuzlení bylo opravdu nečekané. V jistých chvílích jsem vnímala určitá úskalí, která se týkala proveditelnosti toho, či onoho; šlo hlavně o fyzickou kondici konajícího (nechci spoilerovat). Ale cenila jsem si domyšlenosti detailů, které hrály roli, toho, že nic nešlo dovytracena, vše, co bylo zmíněno, bylo řádně zužitkováno. Žádná samoúčelnost kvůli vodění čtenáře za nos, naopak, - řada indicií ukrývala poctivou nápovědu. Tedy, aspoň pro někoho. :))

Co dál? Nádherná atmosféra, člověk se do ní úplně zachoulí. A? Dáma Agatha měla skvělý smysl pro humor, mimo všechno to ostatní...

Opět jsem poslouchala a znovu to byl zážitek. Obzvlášť Jitka Ježková v roli Mici, - to nemělo chybu. :))

29 17.02.2022

V dětství jsem tuhle knížku četla docela často. Později už ani ne, naposledy jsem viděla celkem zdařilý seriál a i to už je nějaký ten pátek.
A jak jsem jako dítě milovala Edudanta a Francimora, u rovněž oblíbeného kousku Bylo nás pět jsem se vždycky zasekla na místě, kdy Péťa Bajza onemocněl a nastala část blouznění o výpravě do Indie. Nevím proč, fantazie mi asi úplně nechyběla, jestli to byla přílišná exotika, jestli jsem jen chtěla pokračování obyčejných příběhů v obyčejném bezpečném světě, - nevím...

Zvědavá, jak se bude na knížku tvářit moje víc než dospělé já, jsem si ji nechala číst skvělým Janem Zadražilem.
Jistěže je báječná. Legrační. Plná fantazie. Laskavá a lidská.
Teskná. Nevím...

Měla bych dát pět. Ale ta malá holka ve mně mě nenechá. O tom obyčejném "bezpečném" světě (nejen) Poláčkově víme dávno každá své.

29 08.12.2021

Knížky Františka Niedla si ujít nenechávám; jen zcela výjimečně, podobně jako u Petera Maye, ojedinělé tituly vědomě pominu.
U Františka Niedla se ale určitě nejedná o historické série. Ty mám moc ráda, třebaže úroveň částí občas drobně zakolísá (třeba u Hynka Tase z Boru ta závěrečná).
Dlužím si ještě poslední dva díly Rytířů z Vřesova - těším se na ně.

Ano, můj pane, - úvodní část série o Ondřejovi z Rohatce mě zaujala spíš svou druhou polovinou, i když už v té první mě potěšilo propojení právě s jednou z postav vřesovských rytířů. Zpočátku jsem se nemohla nějak přenést přes místy jaksi soudobě působící slovník obou hrdinů, pak ale děj nabral spád a četlo se mi dobře.

Moc se mi zamlouvá zvolené historické období, - a postavy? No, to bude možná chvilku trvat, než k nim člověk přilne. Taky - jak už řečeno níže: ...tvořte nového hrdinu po Wolframovi..! :))
Já mám prozatím trochu problém spíš s tou "něžnější" polovinou. :)

Takže: protentokrát tři a půl, plus půlka hvězdy pro autora z nejoblíbenějších. Těším se na pokračování.

29 21.11.2021

Chtěla jsem dát 4, dávám pět. A vlastně si po pár dnech, kdy jsem si Marlowa nechala uležet v hlavě, nejsem jistá, zda i to stačí. Dost obtížně se popisuje proč.

Chtěla jsem citovat úryvek, kdy Ratha - zcela proti jeho přesvědčení - převálcuje, byť na chvíli, úděsná síla davového nadšení na sjezdu v Norimberku. Skvěle už ale cituje jiným neméně působivým úryvkem Jaruš7.
Z duše mi mluví Gracian1964 a potkávám se s Mats 379 i jaroiva v názoru, že série nejenže nemá klesající, nýbrž stabilní či vzrůstající úroveň, ale že Marlow určitě patří k nejlepšímu. Stejně jako jaroiva a konicekbily (jehož komentář báječně postihuje charakter celé Kutscherovy série) se hluboce přimlouvám za chronologické čtení. Tedy nejen kvůli tomu, že mnoho postav je průchozích, ale právě kvůli geniálně kompaktní sociální sondě do historicky velepoutavého období, která Kutscherovy "kriminálky" nadřazuje žánru.
A spolu s broskev 28 sdílím zaujetí pro další osudy Fritze i ostatních, skvěle vyfabulovaný příběh J.M. (no teda, chtě nechtě mi byl chvílemi i sympatický, zlosyn jeden!!), a samozřejmě - pro "škatuli Petersonovou"!!!

Přeju nám všem, ať pan Kutscher neumdlí. Ale ať, proboha, umí přestat včas, jakkoliv se budem těžko loučit a bude nám to líto.

29 16.05.2021

Pořád mě to hrozně baví číst. Nenapsala jsem to už minule? Napsala. Vidíte. Setrvalý stav :).
Ano ano, zase je tam spousta overstolzek. S tím nic nenaděláte. A zase je tam spousta stránek zmarněných tou čím dál umanutější a nadutější Charly. A spousta protivných domácích rozbrojů. A...
... mezi tím, úplně nepostřehnutelně, vsakujete pach té doby. Smrad, charakteristický pro jakoukoliv totalitu. Puch násilí, strachu, ohrožení, iracionality, politické a rasové segregace, morálního rozkladu. Vnější i vnitřní nesvobody. Nejen tam "venku". Ale doma, u stolu. Uvnitř sebe sama. Tak jak s tím žít. A žít se přesto nějak musí...

Myslím, že pro tohle čtu Kutschera s takovým obdivem. A vlastně jsem mu vděčná, že zlo epochy, kterou dovede tak bravurně postihnout, rozmělní tu trochou lehce otravné romantiky, tu malinko přepáleným arzenálem dějových aktivit, - a tu nějakým tím cigárkem nad běžný limit. :)
Prostě to hrozně ráda čtu...

29 06.05.2021

Ch. J. Sansom... Všechno, co mám ráda. Historické období, excelentní vypravěčství, "staří známí", Shardlakeova právnická ekvilibristika, detektivní případ, fiktivní příběh v reálných kulisách. Žádný z dílů pro mně nebyl "slabší", tenhle se mi ale, skoro překvapivě, líbil úplně nejvíc.
Myslím, že Sansomova schopnost načerpat informace z nesčetných zdrojů a předat je čtenáři v neuvěřitelně plastické podobě tady dosáhla naprostého vrcholu. Víc než 750 stránek jen tak někomu neodpouštím. Zde se týkají rebelií šířících se Anglií sotva dva roky od smrti Jindřicha VIII. a ústících ve vznik povstaleckých táborů. Nic, o čem by člověk (já) doteď moc věděl. Navíc, když trochu nadsadím, kauza se odehrává víceméně na jednom místě. Přesto jsem neztratila pozornost ani na chvíli.

Závěrečná část knihy je věnována zdrojům a tomu, co na Sansomovi miluju úplně nejvíc. Obsáhlému a pobratelnému objasnění reálných okolností v přehledných kapitolách. Nemusíte zdlouhavě "googlit"; odpovědi na své otázky (a že jich bylo!), dostanete vzápětí, včetně dostupných informací o těch postavách, které mají svůj historický předobraz. Pro mě nádherné čtení.

29 25.04.2021

Další Velinský, jako obvykle jazykově úchvatný a nabitý vtipnými hláškami, které plynule a nekostrbatě prolínají textem; žádné "utírání si nosu židlí", což je herecké rčení, charakterizující klopotné vytváření srandy. Jen jsem v tramvaji zběžně nakoukla. A pak už jsem musela dočíst do konce, samosebou... :)

29 10.11.2019

Nějak se stává, že mi dobré knihy přicházejí pod ruku po dvojicích. No ano, Houbařku jsem četla po Do tmy. A ne, nepřipadají mi vůbec stejné, snad jen na první, ještě neusazený dojem. Koukám, že žánrově je Houbařka zařazena do Románů, a to Pro ženy. Proč? To fakt nevím. Mám za to, že jedinečný příběh, plný napětí a napsaný krásným jazykem, obohatí hledače kvalitní literatury bez rozdílu pohlaví.

29 26.09.2018

Přečetla jsem si o Carstenu Hennovi. Přečetla jsem si (výjimečně) pár komentářů. Pak už jaksi nešlo nepustit se do knížky.
Začínala jsem opatrně. Nerada se překotně dojímám a nemiluju knížky, které se citů příliš nezakrytě domáhají. Tahle taková nakonec vůbec nebyla.
Obsahovala hezky vymyšlený příběh, spoustu neopotřebovaných vět a půvabných nápadů, nabízela laskavost, brzdila sentiment vtipem, neodříkala se pohádkovosti. Byla "jen" něžná, neutápěla se v bezbranné křehkosti. Líbila se mi.

28 13.07.2023

Pátá hvězda tak trochu napůl, říkám si, - z vděčnosti za poklidné a pohodové čtení a přece s vědomím, že některé díly série byly... Co? Lepší? A v jakém smyslu vlastně?

Pavel Hrdlička není nikdy laciný. Přes zdánlivou jednoduchost "případů" v knížce, která je jakoby předskokanem celé nesmírně vydařené historické série, prostě jen nepřekombinovává. Vypráví jednoduše jednoduché, ale... Reálie, atmosféra, jazyk, mapka, vysvětlivky, souvislosti - nic v tom hluboce zasvěceném a přesto tak nevyumělkovaném vyprávění nedrhne. Nechybí. Nepřebývá. To umí jen ti opravdu dobří.
Obrázky? Miluju!

Moc bych si přála pokračování. Ale teď zaskočeně koukám na letopočet za pomlčkou.., už to asi nepůjde. Díky, pane Hrdličko.

28 21.11.2021

Zatímco "Do tmy" mě opředlo jinakostí a zmámenou a zcela pohlcenou vlákalo do tenat vůní, barev a tajemna, kterými překypovalo jako vřící čarodějný kotlík, a "Ke dnu" zanechalo vyčkávající a trochu vystřízlivělou, četba "Před povodní" ve mně průběžně budila nutkavou potřebu jít si umýt ruce a vykloktat. Mýdlem. Prostě toho vazkého ulpívání a vhledů do "zásvětí" duševního zdraví bylo nějak moc.

Do tmy 3. byla jedna z knih, kterou jsem se určitě nechystala pro případný nezájem odložit (a důvodem nebyly investované dvě stovky). Zajímalo mě, kam skvělá Anna Bolavá posune své psaní i postavy, s jejichž osudy jsem se už dvakrát potkala. A lhala bych, pokud bych nepřiznala, že některé pasáže jsem četla se zaujetím, byť chvílemi poněkud schizofrenním (což se k textu docela dobře hodilo). Nebo-li s respektem k autorčiným schopnostem a s až fyzickou nechutí k tomu, co čtu. Snažila jsem se uchovat si odstup a přeskakovala jen málo. A tak se mi dostalo hned několikerého ponaučení. A sice, že jeden autor může napsat knížku, která patří k tomu úplně nejlepšímu, co jsem kdy četla (díl 1), i knížku, která se mi líbí míň (díl 2), - což je asi úplně běžné, - ale že tentýž autor může zcela ochromit mé čtenářské pohárky něčím (díl 3), co pro mě reprezentuje koncentrovanou ošklivost ve škále, jaká razantně potlačí jakékoliv moje nadšení pro sebeuznávanější osobitý styl.
Z duše mi mluví komentář od uživatele mahdal. Žánrová změť.., taky mi to vadilo.
Jinými slovy se téhož v podobném smyslu dotýká ve svém komentáři také InaPražáková.
Tak snad příště...

28 28.03.2021

Ještěže jsem žena. (???) No přece - Literatura světová, Romány, Pro ženy... Být chlap, nepočtu si. To mě vždycky dostane :)) Věřili byste, že se mě jednou v knihovně snažil příslušník mužského pohlaví (i když...) zapudit od regálu významnou gestikulací k ceduli "Pro muže"? Nekecám!
Báječná knížka. Taková, kdy mě od začátku baví formulace, styl psaní. Celý ten úchvatný nápad s "detektivní kanceláří". Společník opička. Mikrosvět obchoďáku. Podhoubí vztahů houstnoucích v propojení, která košatí zdánlivou jednoduchost tak, že nestačím obracet stránky. Což mě štve, protože je chci obracet co nejpomaleji a číst si ty úžasně vymyšlené scény znovu. Třeba tu o třídění odpadu :). A další. A to ještě nejsme na konci. A konec je překotný, až se vám kroutí uši do kornoutku. Připadala jsem si, jako když mě vyplivla kdysi v Prátru horská dráha (mlátilo mi srdce a asi jsem i dezorientovaně šilhala). Teď už jsem velká. Takže jsem si dala panáka a jsem schopná napsat bez třasu to, co zpravidla nedělám. DOPORUČUJU!

28 16.11.2020