Mindy
komentáře u knih
Zpěv drozda
Walter Tevis
Úžasné, fantastické.
Děj knihy nás zavádí do New Yorku v roce 2467. V tomto roce žijí v Americe dva miliony obyvatel spolu se spoustou robotů různých generací. Lidé neumějí číst ani psát, jediným člověkem, který to umí, je Paul Bentley. Jak s touto dovedností naloží a jak ovlivní jeho život, to už prozrazovat nebudu. Opravdu skvělá kniha, ještě dlouho ve mně doznívá.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Překrásná knížka. V tomto případě je 600 stran málo, chtěla jsem číst dál a dál...
Osudy členů této rodiny mě občas hodně dojaly a emočně vyždímaly. Proto si nesmím příště zapomenout nachystat kapesník, protože se k celé sérii ještě určitě vrátím.
Kyselé třešně
Lenka Chalupová
Na válce je pěkné jedině to, že z tohoto období je tolik krásných knih. Tato doba je plná silných, smutných a dojemných osudů. V Kyselých třešních se seznamujeme se členy rodiny Skálovy a několika dalšími obyvateli obce Lověšice nedaleko Přerova. Děj začíná v roce 1944 a končí osvobozením republiky, což ale neznamená jenom radost z vítězství a svobodu.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Kniha popisuje osudy židovské rodiny Liebeskindových. Bohatý cukrovarnik Abrahám, jeho manželka Liliana a dcera Zuzana. Ta prožívá bezstarostné dětství v přepychu, jenže pak přichází rok 1939 a jak to se Zuzanou dopadne, to už si musíte přečíst sami. Jenom si dovolím podotknout, že moc příjemné čtení to není, obzvlášť tedy druhá půlka knihy.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Já nemůžu říct, že bych litovala nějakého svého rozhodnutí. Ale ze zvědavosti bych se chtěla podívat, jakým směrem by se můj život ubíral, kdybych se rozhodla jinak. Je to zajímavá knížka, zároveň moc pěkná a čtivá.
Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Tak to bylo skvělé. Ráda občas sáhnu po takovéto klasice, protože vím, že to nemůže být špatná volba. A opět se mi to potvrdilo. Hra je z roku 1836. Pojednává o zkaženosti tehdejší společnosti, ale je aktuální i dnes. Na kritiku Gogol reagoval: "Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu". To je krásný citát. Výborný je i doslov.
Pět malých prasátek
Agatha Christie
Obálka je příšerná, nechápu, jak mohl někdo něco takového navrhnout a další člověk to schválit (mám vydání z roku 1969). Já ale naštěstí budu hodnotit obsah a musím dát plný počet. Už jsem se těšila, že jsem jednou uhodla vraha správně, ale pan Poirot mi tu radost nedopřál a na poslední stránce určil za pachatele zase někoho jiného.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
To bylo strašně smutné. A děsivé. A nejsmutnější a nejděsivější na tom je, že to všechno byla pravda.
Hana
Alena Mornštajnová
Po Návratu z pekla od Jana Vavříka další kvalitní kniha o válce a holokaustu od českého autora (autorky).
Listopád
Alena Mornštajnová
To je opravdu hodně zajímavá myšlenka, co napadla paní Mornštajnovou. Co by bylo, kdyby...
Opět velmi čtivé, jako všechny její knihy.
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
Krásný příběh, který nám vypráví psík Gump. Líčí nám své zážitky a zkušenosti s různými lidmi (a psy), s kterými se setkává. Je to moc pěkné čtení, které nás má přimět se zamyslet nad naším chováním ke zvířatům.
Spasitel
Andy Weir
Naprosto skvělé, bravurní, dokonalé. Mám ráda přesně takové sci-fi a takový humor. A ten konec mě teda dostal! Trochu přetechnizované, ale fakt moc moc dobré.
O myších a lidech
John Steinbeck
No teda! Taková útlá knížečka a takový dojem ve mně zanechala. Po jejím přečtení jsem jenom zůstala sedět a hledět a vstřebávala všechny dojmy. Ty stále opakující se věty v rozhovorech mají svoje působivé kouzlo. Velmi emotivní. Závěrečnou scénu od vrbiček mám pořád před očima.
Devatenáct set osmdesát čtyři
George Orwell (p)
Naprosto vynikající kniha.
Při čtení jsem skoro ani nedýchala. Opravdu jsem místy četla se zatajeným dechem a hltala každé slovo.
Je to další z knih, kdy mě fascinuje rok, ve kterém byla napsána (1949).
Páté jablko
Lenka Chalupová
Moc pěkný příběh, který se odehrává v letech 1946 - 50 v Předmostí u Přerova. Bylo to opravdu nelehké období a já si zase uvědomila, jak se teď máme dobře.
Taky jsem si říkala, kdy mi nějak dá smysl název knihy. A na konci ho (pro mě tedy šokujícím závěrem) autorka vysvětlila.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Tak nejdřív mě zaujal ten název - Než vystydne káva - ten je kouzelný.
A co se týče knihy - chvilku mi trvalo, než jsem se začetla a zvykla si na ta japonská jména, ale dost věcí se tam opakuje, takže po tom počátečním zorientování se už se to četlo moc dobře a na konci i slzička ukápla.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Český kriminalista Josef Bergman odjíždí na dovolenou do vesničky na severu Norska, aby si zarybařil. Ale co se tam nestane - samozřejmě vražda. Trošku začne pátrat na vlastní pěst, protože mu to nedá. A zjišťuje, že skoro každý z obyvatel, které poznává, má nějaké tajemství. Žádný velký nervák, hodně se mi líbily popisy norské krajiny.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Moje třetí kniha od paní Mornštajnové a opět velmi čtivá. K některým postavám je osud více přívětivý, k jiným méně, někdy až příliš nespravedlivý. Ale takový už je život. A jako bonus jsem se v magazínu Práva dočetla, že autorka žije v mém rodném Valašském Meziříčí.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Propojení říše pohádek se skutečným současným světem, tak, jak to umí jedině Fredrik Backman. Líbily se mi pohádky o mrakoních, vílách, rytířích a princeznách a to vše na střídačku s příběhem Elsy, ke které bych sice měla nějaké výhrady, ale ona to neměla vůbec jednoduché, tak co.
Povídky z jedné kapsy
Karel Čapek
Z povídek přímo dýchá atmosféra starých časů. Napsáno krásným jazykem. I když jsou povídky vesměs kriminálního charakteru, nechybí jim i humor. Dobře se četly, líbily se.