mira.l komentáře u knih

Celkem zajímavá kniha o automobilech Tatra, a to minimálně ze dvou důvodů. Za prvé proto, že je zde historie výroby Tater podána s důrazem na osobnost geniálního a dnes neprávem poněkud pozapomenutého konstruktéra a duchovního otce tatrovácké koncepce Hanse Ledwinky, a za druhé proto, že je první knihou, kterou jsem na toto téma četl ( a že už jich pár bylo), která nepochází z pera českého autora. Autor se sice narodil v Praze, ale dlouhá léta žije v Anglii.
Originál tedy vyšel v angličtině, a to poprvé v roce 1990. Což je asi trochu znát hlavně tam, kde se mapují události po tomto datu, které jsou zpracovány kulantně řečeno velmi stručně a někdy poněkud kostrbatě.
Zpracování knihy je velmi pěkné, možná trochu netradičně není na křídovém papíru, ale na tuhém nelesklém papíru, což nepovažuji za nedostatek, nicméně je pravda, že i vzhledem k absenci "křídy" se její cena jeví až poněkud přemrštěná, za Kč 1000,-- bych čekal něco, nad čím mi fakt spadne brada. A to se zase upřímně řečeno nestalo. Ano, už jsem uvedl, že kniha je zajímavá, pěkně zpracovaná, ale i vzhledem k tomu, že jsem už pár publikací o různých modelech Tater četl, jsem se zase tak moc nových informací nedozvěděl.
A proto zkrátka do plného hodnocení jít nemůžu.

3 14.05.2021

Jednohubka na deštivé odpoledne nebo na dva večery. Velmi zajímavá knížka o vzniku Orlické přehrady. Ale nejen o něm, zabývá se i současností, údržbou a modernizacemi přehrady. Kdyby měla dvojnásobný rozsah, vůbec bych se nezlobil!! Ale i tohle je ode mě na plný počet.

3 02.05.2021

Asi před půl rokem jsem viděl film, který byl v r. 2015 podle této knihy natočen. A ten se mi dost líbil, a tak jsem zapátral po knize. Po nějaké době se mi ji povedlo sehnat, byl jsem na ni docela zvědavý.
A musím říct, že počáteční radost a nadšení nejpozději někde kolem poloviny docela vyprchalo. Ona ta samotná cesta dvou už ne úplně nejmladších docela slušných samorostů Billa Brysona a Stephena Katze zabírá v knize ... no já to přesně nepočítal, ale kdoví, jestli polovinu z těch 330 stran. Ten zbytek je taková mixovaná miniencyklopedie všeho možného. Čtenář se sice dozví docela hodně (tak, jak kniha pokračuje, jakože fakt hodně) informací o historii jak Appalačské stezky samotné, tak o území, jímž prochází, a to až od pravěku, čili o geologii, biologii, zoologii, historii osídlení, také o systému správy těchto stezek v USA a financování jejich údržby, dále řadu informací o národních parcích, kterými prochází - a tak, jak to autor podává, to vypadá, že vláda USA si hledí nebo aspoň v době napsání knihy hleděla těchto přírodních pokladů snad ještě hůř než ta naše silnic III. třídy, nechybí náhledy do ekonomiky, politiky a ... a připadá vám to, co jsem napsal, poněkud chaotické? Tak přesně takhle na mě ta knížka s tou náloží pro samotný příběh vlastně úplně zbytečných informací působila.
Navíc někde za půlkou knihy hlavní protagonisté ze stezky odešli, což si nevybavuju, že by ve filmu bylo, respektive film tímto končí, jestli se nepletu, a B. Bryson potom po splnění nějakých pracovních povinností objížděl její fragmenty autem v rámci krátkých jednodenních, maximálně víkendových výletů. Vždycky někam přijel, kousek popošel, následovala další miniencyklopedie, aby prostě zase došel k autu a jel pryč. Smysl téhle části jsem nějak nepochopil vůbec.
Na stezku se opět se Stephenem vrací až v samém závěru knihy za účelem ujití posledních 100 mil, ale poté, co se nejdřív pohádají a pak navzájem ztratí jeden druhého, stezku poměrně kvapně opouští.
Musím konstatovat, že pro mě tohle rozhodně není konkurenceschopný předchůdce Divočiny. Asi se úplně neshoduju se zdejší většinou, ale mně se teda o dost víc zamlouval ten film. Od té knihy jsem čekal něco poněkud jiného, dva neustále hláškující týpky na cestě divočinou a ne encyklopedii všeho možného, která je tu a tam přerušena nějakou tou příhodou z cesty.

3 01.05.2021

Zajímavá publikace z dílny Správy NP Šumava o jednom z tamních fenoménů, o rašeliništích.
Je zde přehledně podáno vše podstatné ze světa těchto poněkud tajemných lokalit, od základního rozdělení jejich typů, představení toho, co vše na kterém typu rašeliniště roste či běhá přes nástin vazeb života v těchto ekosystémech, to vše v první části.
Druhá je pak věnována podrobnějšímu popisu toho, čím se vyznačují a co lze nalézt na jednotlivých typech rašelinišť, autoři představí detailněji nejtypičtější rostliny. Dále následuje výčet a popis těch nejvýznamnějších lokalit.
Závěr knihy je pak věnován kapitole o tom, jak člověk zdejší rašeliniště využíval v minulosti a zmíněna je i otázka ochrany do budoucna a také problematika obnovy v minulosti těžbou narušených místech.

Příjemná knížka, do které jistě občas rád nahlédnu i po jejím přečtení, i když se tam najdou i pasáže, které pro mě jako neodborníka v tématu zase tak záživné nejsou.

3 20.04.2021

Krásná knížka!! Velký formát, velice kvalitní papír, nádherné fotky z povětšinou velmi málo navštěvovaných oblastí, a k tomu velice zajímavě pojaté texty, ve kterých autor čtenáře provádí po vybraných lokalitách vždy s nějakým zasvěceným odborníkem. Při čtení jsem měl pocit, jako bych v těch magických místech byl s autorem také a tu se prodíral neprostupnými porosty, tu se zase kochal dalekými výhledy do kraje, a při tom všem pozoroval staleté pamětníky, kteří ne vždy musí dorůstat monumentálních rozměrů a ne vždy jsou takové pralesy na místech, kde by je člověk čekal a ne vždy vypadají tak, jak je všeobecně chápána definice slova "prales".
Celou knihou neustále prostupuje jedna základní skutečnost, a sice ta, že nejlépe se obnova lesa daří tam, kde se to ponechá přírodě.

Bravo!!

3 17.04.2021

O něco níže mám obsáhlý komentář k prvnímu vydání této knihy, tak snad jen doplním, že když jsem zjistil, že vyšla po dvou letech znovu v aktualizovaném vydání, to první jsem prodal a pořídil si druhé. Nějakou - docela dlouhou - dobu jsem ho nechal "uležet" a vrátil se k němu v těchto dnech.
A pokud tedy pominu to, že ta pravopisná hrůza, co se týká především čárek ve větách, je stále stejná, musím konstatovat, že ta kniha je vlastně na každé stránce tak nabitá informacemi, že vůbec neuškodí si ji čas od času zopakovat, protože vyprávění J. Kaliny prostě chytne a nepustí!!
Na plném hodnocení z prvního komentáře se samozřejmě nic nemění.

Tahle kniha mě zaujala už na první pohled v nějakém přehledu vycházejících novinek, který mi chodí. Rallye Dakar tak nějak sleduju odmala, tak to byla celkem jasná volba. Už na první prolistování se to jeví jako velmi zajímavě udělaná kniha, navíc vzhledem k velikosti, kvalitě papíru i fotek za docela přijatelnou cenu. Je to její druhé, doplněné vydání z roku 2020, poslední zmapovaný ročník rallye je tedy ten první v Saudské Arábii v r. 2020. První verze knihy se věnovala 11 "zlatým ročníkům", tu nemám, ale dle názvu předpokládám, že tedy převážně těm, v nichž K. Loprais získal 6 a J. Macháček 5 vítězství ve svých kategoriích.

Když jsem knihu začal číst, tak mě trochu zarazilo, že na jejím začátku ani konci není obsah, já tohle nemám moc rád, už jen proto, že tady je dost pravděpodobné, že čtenář bude někdy chtít nahlédnout na nějaký konkrétní ročník, což by při nahlédnutí do obsahu byla otázka okamžiku. Navíc by to na první pohled ukázalo, jak je kniha členěna, systém jejího členění mi zpočátku trochu unikal a moc jsem se v něm neorientoval. Budu se mu věnovat trochu obšírněji, aby vynikla jistá chaotičnost a přeskakování od jednoho k druhému. Nebo mně to aspoň tak přišlo.

Úvod se krátce věnuje prvnímu většímu úspěchu našich závodníků v roce 1986, který ovšem zhatilo africké bahno, aby v dalším ročníku poprvé výrazně vysvitla budoucí hvězda K. Lopraise, který dojel na 2. místě v kategorii kamionů a vše pečetil třetím místem J. Moskal s Liazem.
Následuje představení největší tuzemské hvězdy této soutěže, Karla Lopraise a poměrně obsáhlý rozhovor s ním.
Další kapitola nese název "Historii kamionů na Rallye Dakar psali Češi", ta podrobněji popisuje to, co bylo nastíněno už v úvodu, od prvních pokusů Liazů k bohaté a úspěšné historii účasti značky Tatra, od prvních vlastně sériových valníků modelu T 815 přes "hasičáky", legendární Pumu až po jisté tápání a řadu neúspěchů po změně pravidel, která vedla ke zhoršení jízdních vlastností vozů, které jim náhle musely vyhovovat. Tato kapitola končí v r. 2007 (poslední odjetý Dakar na území Afriky) a zmiňuje i návrat Liazu s Martinem Macíkem.
Další stránky knihy patří několika tabulkám se statistikami československé a české účasti po dobu trvání rallye na území Afriky - jména, značky strojů, počty účastí, úspěchy.
Dále je zařazen další poměrně obsáhlý rozhovor, tentokrát s Josefem Macháčkem.

Poté již následuje to nej-, jak z celkového pohledu, tak co se týká naší účasti na rallye, zkrátka to nejzajímavější z každého ročníku africké historie Dakaru, od prvního ročníku 1979 po ten poslední zrušený v r. 2008, shodou okolností to měl být jubilejní třicátý. U každého ročníku je text s údaji o počtu účastníků, délce soutěže a státech, kterými vedla a krátký popis, co se v příslušném roce událo, dále tabulka s celkovým pořadím v kategoriích, tabulka s rozpisem a délkou etap a jejich vítězi. Ty informace o vítězích etap mi přišly skoro až zbytečné, to si myslím, že ocení jen opravdoví fajnšmekři. Dále každý ročník obsahuje mapku trasy. Tady bylo zajímavé porovnat čáry v mapce s délkami etap v tabulce, mnohdy ty vzdálenosti neodpovídaly ani jen velmi přibližně. Např. etapa (zároveň RZ) mající 412 km je zde znázorněna čarou dlouhou 12 mm a etapa (RZ) mající 570 km je čárka dlouhá asi 4 mm. Toto jsem pozoroval mnohokrát. Zajímavé, myslím, že by ty vzdálenosti mohly aspoň přibližně odpovídat... Také se stávalo, že ve výčtu států v textu někdy vůči mapě evidentně některé pro příslušný ročník přebývaly či chyběly. Toto vše spolu s pravopisnými chybami (shoda podmětu s přísudkem, napsat značku italských speciálů ve tvaru "Perliny", či popisek u fotky "Šplhání Tatry Aleše Loprajze" to je taky docela síla), mě docela utvrdilo v tom, že této knize rozhodně nedám plné hodnocení, docela mě to zklamalo. V souvislosti s pravopisem ještě jedna věc. Co vedlo autora k tomu, že název knihy je ve tvaru "Češi na Rally Dakar", když všude v textu je uváděn tvar "rallye"?? Africkou historii rallye opět uzavírají poměrně obsáhlé statistiky.

Poslední částí knihy je zmapování posledních 11 ročníků (2009 - 2020). Ty jsou pojaty tak, že na začátku každého ročníku je výčet českých účastníků, na celou stranu A4 mapa trasy, rozpis etap a něco obecnějšího textu o příslušném ročníku, který obsahuje to nejzajímavější. Následuje vždy několik rozhovorů autora s účastníky, ať už těmi úspěšnými nebo těmi, kteří neměli to štěstí postavit se na cílovou rampu. Tady se mi celkem živě vybavily některé situace, které jsou v rozhovorech či úvodních textech zmíněny, namátkou třeba na Youtube dohledatelný defekt Aleše Lopraise, který vedl k jeho odstoupení v roce 2010, porucha turba v r. 2011, těžká havárie v r. 2012, několik havárií Tomáše Tomečka či dojezd jedné etapy Martina Kolomého po třech kolech v ročníku 2014. Jen mě tady trochu mrzelo opakování se v textu. V té úvodní pasáži jsou vždy použity v textu citace některých účastníků, které se pak víceméně doslovně opakují i v těch rozhovorech. Asi by bylo dobré citace použít v rozhovorech a v úvodním textu totéž vyjádřit trochu jinak, ve většině případů by to asi šlo. Závěr každého ročníku tvoří tabulka s vítězi kategorií a umístěním těch našich závodníků, kteří dojeli do cíle.

A celkové hodnocení? Aspoň pro mě neříkám, že nezajímavý, ale trochu neuspořádaný úvod knihy, poněkud stereotypní střední část s nejednou pravopisnou chybou a docela zajímavá závěrečná třetina. Je ale fakt, že v té závěrečné části jsem knihu vzal docela na milost, ta je poměrně zajímavá a čtivá. Co je třeba jednoznačně pochválit, je grafická úprava, kvalitní papír už jsem zmínil v úvodu, stejně jak fotografickou část. Fotky Petra Luska jsou prostě skvělé!! Nevím, nevím, jsou tam jisté nedostatky, které mi brání plnému hodnocení, ale poctivé čtyři * dám rád. Určitě v budoucnu do knihy občas nahlédnu něco si připomenout.

3 02.02.2021

Zhruba dvouhodinová jednohubka:).
V úvodu je asi 30 stran, mapujících velmi stručně, leč docela srozumitelně historii Tábora. Následuje 150 fotografií starého Tábora, to bylo skoro zajímavější. Některá místa jsem celkem bezpečně poznal, u jiných si domyslel a někde jsem byl zcela mimo.
Poctivé čtyři *. Do plného počtu by to asi chtělo krapet větší rozsah především textové části.

3 25.10.2020

Historie rodu Rožmberků je pro mě jakožto rodilého Třeboňáka tak trochu "povinnou četbou", historie jižních Čech a Třeboňska je s tímto rodem neodmyslitelně spjata, podobně jako tomu bylo v případě Schwarzenbergů. Kniha má stejný formát jako dvě předchozí, které jsem od autora četl - Kinští a Schwarzenbergové.
První část je věnována představení jednotlivých členů rodu, v několika generacích od jeho zakladatelů až po poslední členy. Obzvláště dvěma významným a zároveň posledním - Vilémovi a Petru Vokovi - je věnováno (zaslouženě) poměrně dost prostoru.
Druhá část pak představuje jednotlivá rodová sídla.

Ač jsem v knize zaznamenal několikero překlepů, chybějících písmen, předložek a podobně a myslím, že by se to v takových knihách vyskytovat nemělo, i tak dávám plný počet. Takováto kniha je pro mě zkrátka srdeční záležitostí. Svůj účel beze zbytku splnila.

3 18.10.2020

Ani po třicáté nezklamala. Zase jsem se dozvěděl něco nového, co mi třeba v televizní podobě uniklo, zase je nějaký tip na výlet.

3 17.09.2020

Tohle byla velká rychlovka. Asi první knížka, kterou se mi podařilo přelouskat zhruba za dvě a půl hodiny. Textu tam věru mnoho není a písmo skoro jak ve slabikáři.
Po Olze Roučkové, první Češce, která dojela Dakar a Gabriele Novotné, první Češce, která dojela Dakar na motorce, jsem zvolil příběh Tomáše Tomečka, který rozhodně naopak není žádným nováčkem a který zůstal věrný závodění v opravdové Africe s cílem v hlavním městě Senegalu. I on svým způsobem také přepsal dějiny závodění. Je prvním, kdo absolvoval rallye, v tomto případě Africa Eco Race, sám v kamionu.
Tomeček se závodění věnuje dlouhé roky, tato kniha mapuje pouze jeho dvě sólo jizdy Afrikou. Nebyl nikdy velkým vypravěčem, což je na textu vidět, je to velmi zkratkovité, a opravdu to popisuje prakticky bez nějakého úvodu příslušný ročník od vyjetí na technické přejímky, ale číst se to dá. To v případě první části, druhou jeho sólo účast tvoří přepis novinových článků do knižní podoby. A je to znát, tato část pro mě byla docela zklamáním, literární úroveň a informační hodnota vcelku odpovídá tomu, že jsou to přepsané články z novin.
Co je milé, hodně kvalitních fotek a kvalitní papír. Ale v kontextu knih o dámách zmíněných v úvodu prostě za čtyři dát nemůžu. Kniha O. Roučkové byla o dost zajímavější a G. Novotná, to byl ve srovnání s tímhle úplně jiný level, příběhem i literárně. Tohle je takový solidní průměr, bez kterého by se ale dalo v klidu obejít.

3 01.05.2020

Poté, co se neuvěřitelné stalo skutkem a po neuvěřitelných 30 (slovy TŘICETI) letech vyšlo pokračování této knihy, které bylo v prvním díle avizované ihned po návratu expedice z cesty (asi nejdelší IHNED v dějinách literatury:) ), jsem si pro pořádek a pro zachování kontinuity vyprávění znovu přečetl i první knihu. Kdysi jsem ji už četl, ale přece jen už to trochu zapadlo.
A jaké to bylo? No uznávám, je to trochu "dějepis". Výpravu si tak nějak v hrubých rysech pamatuji, v době jejího startu mi bylo 8 let. Matně si vybavuji občasné články v časopise Pionýr, které jsem tehdy hltal jedním dechem. Tato kniha vyšla ještě v době, kdy výprava byla na cestě a asi je to trochu znát, text by to chtělo poněkud vybrousit a také je asi ještě trochu poplatný době, ve které kniha vyšla, před listopadem 1989. Styl psaní je docela strohý, je to spíš přehled ekonomicko/politický, historický a zeměpisný o oblastech, kudy výprava projížděla, vlastních zážitků z cesty tam zase až tolik není.
Jedinou výjimkou, kdy se autor věnuje vlastním zážitkům výpravy nějak souvisle delší dobu a začíná to být čtivé, je její zatčení v Guatemale a následný diplomatický "souboj". Kdyby se to opravdu nestalo, tak by se to dalo považovat za celkem vydařenou komedii... Nebýt aktivity štábu tehdejší Čs. televize a následně diplomatů, mohlo to dopadnout pro posádku dost špatně. Jinak musím bohužel konstatovat, že text není zdaleka tak čtivý a záživný, jak by se dalo čekat, takový neosobní, místy trochu naivní, občas obdivuje výdobytky kapitalistického světa, občas se k nim staví poměrně kriticky, přece jen je vidět že Stanislav Synek nebyl v první řadě novinář. A ano, nezbývá mi, než dát za pravdu uživateli Atlantis. Viděno dnešní optikou, když se čtenář dostane do oblasti Kanady a hlavně USA, tak je docela do očí bijící, jak se členové výpravy podivovali věcem dnes naprosto samozřejmým, jak z toho všeho koukala ta socialistická zaostalost.
Ale i tak jsem si knihu rád připomněl, na plné hodnocení to určitě nebude, za čtyři dám tak nějak spíš z nostalgie. A jsem docela zvědavý, jak je pojatý druhý díl, který krom zbytku původního textu obsahuje i pasáže viděné dnešníma očima.

3 08.03.2020

Já to stejně nechápu, jak on to dokáže nakreslit do posledního šutru!!
Nezbývá než poděkovat za další várku inspirací k \"rozhlížecím\" výletům, tentokrát po našich hradech a zámcích, a ... a co to bude příště? Kostelní či radniční věže:-)?

3 02.02.2020

Stromy, nejlépe ty staré, památné, to já rád. Takže když jsem v knihkupectví v J. Hradci uviděl tuhle knížku s velkým stromem na obálce, navíc z oblasti, kterou mám vlastně za humny nebo lépe řečeno v jejímž středu žiju, bylo jasno:).
V úvodní části seznamuje autor čtenáře vymezením a stručnou historií území, jemuž se kniha věnuje. Dále následuje takové obecné seznámení s lesními dřevinami, jejich skladbou a typizaci prostředí lokality Doudlebska a širšího okolí. Neškodí ani trocha osvěty ve věci stanovištní klasifikace lesních půd, jejich skladby a typů prostředí - co kde rostlo, roste a jak se to asi bude vyvíjet v budoucnu.
Další kapitola si všímá dřevin na nelesních pozemcích. Historie toho, co a proč se kde sázelo, skladba dřevin, památné stromy, aleje, na nelesních pozemcích, to znamená v obcích, městech, u sakrálních staveb, při cestách a tak dále.
Další a dá se říct převážná část knihy mapuje výskyt jednotlivých drhů dřevin na území, nejprve jehličnaté - smrk, borovice, jedle, a dale další méně běžné druhy, s tím, že si všímá zajímavých jedinců každého druhu a nemusí to být zrovna stromy památné, i když se dá říct, že v popisu převažují. Poté následuje totéž u listnatých stromů, výčet zajímavých (opět povětšinou památných) listnáčů, tedy lip, dubů, buků, javorů, ale i některých dalších. Závěr knihy patří stručnému seznámení s některými exotickými listnatými dřevinami, vysazovanýnmi převážně v parcích.
Celou knihu doplňují pěkné fotografie. Musím uznat, že mě kniha inspirovala k návštěvě některých starých stromů, které zatím neznám. Ale na druhou stranu musím upřímně přiznat, že do toho uznalého "Wau" a plného hodnocení tomu něco schází. Během čtení se to nadšení z knihy trochu vytrácelo, přišlo mi, že text je někde "na půli cesty" mezi knihou čistě o památných stromech a knihou o lesních dřevinách a hospodaření v hospodářských lesích. Možná i proto, že kniha vyšla i v elektronické podobě ve větším rozsahu a tím, že v tištěné podobě část textu chybí, je to takové nesourodé a ochuzené. Tím, jak je kniha členěna podle druhů dřevin se v textu dosti skáče geograficky.

Co mě úplně nepotěšilo, bylo jisté množství překlepů a chyb. A pak ještě jedna věc. Již zmíněná elektronická verze, kterou jsem ovšem na webové adrese v knize uvedené nenašel a zatím se mi to nepovedlo ani nikde jinde, což mě trochu mrzí.
Jak už jsem uvedl výše, na plné hodnocení to určitě nebude. Ale ... prostě památné stromy, na to já slyším. Takže za čtyři žaludy. Teda hvězdičky:).

3 27.01.2020

Tento mediálně poměrně známý příběh jsem před časem taky zaznamenal, ale zase tak moc detailů jsem o něm nevěděl, a tak jsem si útlou knížku pořídil při návštěvě táborské ZOO letos v srpnu. Po stránce věcné se od p. Korce jistě jedná o nadmíru záslužný počin, protože nebýt toho, co udělal, s celou ZOO by to asi dopadlo hodně špatně.

Ovšem po stránce literární... ještě že to bylo tak krátké. Ze 110 stran knihy jich příběh záchrany ZOO čítá prvních asi 25 a pak asi 15 stran o příbězích některých zvířat. Ten zbytek, to je něco, za co bych tu knížku nejradši hodil proti zdi. Jakýsi dosti neuměle, až chvástavě popsaný výčet autorových obchodních i soukromých aktivit (Ekospol sem, Ekospol tam...) kolik zvířat chová na soukromé farmě a jak k ní přišel, atd. Tak nějak jsem opravdu nepotřeboval čtyřikrát (třikrát v textu a jednou u fotky) číst, čeho všeho šampionkou je fenka, kterou chová. Nechybí ani kontakt, kdyby někdo chtěl (za jistě rozumný peníz) štěňátko. Část textu tvoří blogy, které se sice zabývají docela závažnými tématy ohledně chování lidí ke zvířatům, ale nějak nechápu, co to dělá tady, v knize o záchraně táborské ZOO.

Jak už jsem uvedl, pět hvězdiček nestačí na to, že ZOO zachránil, ale po stránce literární mi to přišlo dost strašný. Ani se nedivím, že knížku vydal ... Ekospol, developerská firma, kterou vede. Asi těžko by hledal nakladatele, který by tohle vydal. Hodně bídné tři*, a to jen za zásluhy o ZOO.

3 26.11.2019

Nejnovější pokračování několika předchozích knih o rozhlednách ČR. Od vydání poslední knihy zase několik desítek staveb přibylo a autor je znovu všechny pečlivě objel, prozkoumal a nakreslil.
Zase přibylo několik tipů na výlet i pro mě, díky!!

3 06.10.2019

Vzhledem k rozvětvenosti rodu Kinských tu asi autor podal jeho maximálně přehlednou historii, od jeho počátků až k dodnes žijícím potomkům, která je poměrně srozumitelná i čtenáři, který předtím o Kinských nic moc nastudováno neměl. To je nápní první části knihy, druhá pak tvoří přehled a popis nevýznamnějších sídel, která Kinští obývali či dodnes obývají.

3 24.08.2019

Já nevím, mně se tahle knížka hodnotí docela těžko. Na začátku jsou kapitoly, které čtenáři stručně představí životopisy jednotlivých členů skupiny do doby, než se sešli ve skupině Queen. Začátek slibný.
Pak ale kniha připomíná spíš takovou strohou kroniku napsanou z větší části formou jakéhosi "časového itineráře". Poměrně podrobně je tu popsáno, jak nahrávali, koncertovali, cestovali po nejrůznějších turné, od menších až po obrovské stadiony a jedny z největších rockových koncertů historie, k tomu se čtenář dozví, že kapelu provázely velmi bujaré večírky, ale taky poměrně velké množství z nejrůznějších důvodů zrušených koncertů či částí celých turné. Stejně tak výčet, kdy, kde a na jakých nosičích vyšel jaký singl je možná až zbytečně detailní. Knihu tak ocení spíš nějaký skalní fanoušek/sběratel, který je ochoten se šťourat v tom, kdy, kde, co přesně vyšlo, co, kde a kdy natočili, kam jeli, co tam dělali, kam odtud pokračovali, atd...
Z textu taky vyplývá, že prakticky všichni členové kapely (snad s výjimkou Johna Deacona, ten tolik aktivní nebyl) měli poměrně velké množství vedlejších hudebních aktivit, nahrávali sólové projekty nebo hostovali s jinými hudebníky, výčet těchto "bokovek" mi přišel v některých kapitolách v závěru knihy až rušivý. Ono by to bylo možná i zajímavé, ale chtělo by to asi napsat trochu jinak. Tady to bylo třeba v případě Rogera Taylora pojato tak, že spolupracoval s nějakou kapelou a najednou jsme byli u nahrávání sólové desky té kapely, u jejích koncertů a ...a nic. Tečkou za větou informace ukončena zcela vyšumí a pokračuje se v další větě či odstavci úplně o něčem jiném. Někdo tady v komentářích uvedl, že osmileté dítě by to napsalo líp. Ano, v některých pasážích tomu dávám zapravdu. Zvlášť pokud ke knize člověk sedne a zvládne třeba víc jak padesát, sedmdesát stran naráz, je docela markantní, že styl psaní není zrovna vytříbený.
Naproti tomu vpodstatě chybí jakákoliv informace třeba o vzájemných vztazích členů kapely, jak spolu vycházeli či o tom, jak složitou osobností byl Freddie Mercury, dozvíme se jenom něco o jeho nákupní vášni pro oděvy a porcelán.
Neříkám, že se ta knížka nedala číst, to určitě ne, ale asi jsem čekal něco trochu jiného a vzhledem k tomu, že je to spíš historie toho, co Queen vytvořili než povídání o kapele samotné, se tak asi nejhodnotnější částí knihy může stát podrobný výčet diskografie na konci knihy.
A i když to ve Čtenářské výzvě je myšleno asi trochu jinak, tak vezmu-li v úvahu minimálně Brianovu kytaru a Rogerovy bicí, tak proč si ji nepřidat do bodu č. 3:).

3 03.08.2019

Ještě z vysílání socialistické Československé televize si matně pamatuju televizní verzi tohoto seriálu. Roky jsem o něm neslyšel, teď jsem natrefil na tuhle knihu.
Je to vlastně poměrně věrně přepsané knižní ztvárnění seriálu, doplněné o některé aktuální informace. Místy je to krásné čtení o zaniklých řemeslech, řemeslnících či místech, ale občas jsem z těch textů měl dojem, že jsou takové nesourodé, že se v rámci kapitoly skáče mezi dvěmi, třemi tématy, někdy poměrně nesouvisle. A některé z textů mi přišly i docela naivní.

Knížka je to pěkná, i svou grafickou úpravou, tohle Jota umí, ale do plného nadšení (a tím i do plného hodnocení) přece jenom trochu chybí.

3 02.06.2019

Souborné vydání knih Plující město a Milionář na cestách, obohacené o nepříliš známou novelu Prorazili blokádu.

První část, Plující město, je sice označováno jako román, ale nevím, nevím, k románu v pravém smyslu slova to má docela daleko. Je to popis plavby jistého muže na zaoceánském parníku Great Eastern z Evropy do USA, inspirovaný stejnou cestou samotného autora a jeho bratra, spojený s krátkým výletem k Niagarským vodopádům. Celé je to vlastně jen popis lodi, jejích předností i nedostatků. Dějově nepatrně obohaceno postřehy z postupu plavby a o postavy jakéhosi gaunera, jeho pološílené manželky a jejího milého, který "nebyl hoden" toho, aby se s ní mohl oženit. Celý "problém" graduje soubojem mezi oběma muži, který končí velice naivně... Na Verna docela slabé, je to krátké (možná naštěstí), docela nudné, ale i mistr měl asi občas slabší chvilky.

Druhá část, novela Prorazili blokádu, se odehrává v období americké občanské války za federalistické námořní blokády některých amerických přístavů. James Playfair, kapitán lodi dovážející do Ameriky oblečení a zbraně, se snaží tuto blokádu svou lodí prorazit, vyložit náklad a naložit náklad bavlny, které se v té době evropským závodům nedostávalo, a zároveň chce osvobodit otce Jenny Halliburttové, dívky, kterou miluje, ze zajetí Konfederace. Je to docela svižně napsané, i když opět dosti naivní a (možná opět naštěstí) krátké.

Ani poslední část, Milionář na cestách, nepatří zrovna k tomu Top, co Verne vytvořil. Dějově velice jednoduché až předvídatelné, neustálá snaha těch dvou bratranců zachránit Clovise Dardentora z nějaké šlamastyky proto, aby je mohl adoptovat v prostředí, které k tomu moc příležitostí nenabízí, je až směšná.

Jako celek hodnotím opravdu velmi průměrnými třemi.

3 22.05.2019