mira.l komentáře u knih

Tajemství Wilhelma Storitze patří rozhodně k těm slabším Vernovým knihám. Základní myšlenka "záškodníka - zhrzeného milence", páchajícího svoje zla pod rouškou neviditelnosti, je sice zajímavá, ale celé to je takové nedotažené. Zpočátku se kniha rozbíhá velice pomalu, skoro až nudně, je tam spousta nicneříkající omáčky, což trvá téměř do její poloviny, pak se to nějak rozjede, ale konec je zase takový poněkud unáhlený. Krom toho samotné propracování děje mohlo být promyšlenější, neviditelnost osoby - budiž, ale co její oděv? Chodil tedy W. Storitz nahý? Stejně tak závěrečné opětné zhmotnění Myry při porodu mi přišlo trochu jako z pohádky:).
Pokud se týká popisů stavů mezi oběma snoubenci a v Roderichovic rodině vůbec, také nic moc, přišlo mi to takové docela přeslazené...

Knihu jsem četl po letech podruhé a myslím, že víckrát se k ní asi nevrátím. I ty tři hvězdičky jsou takové slabší.

Jako vždy nemám námitek. Každý si v Toulavce vždycky najde to svoje. Už nejednou mi posloužila při plánování výletů při dovolené.

1 18.02.2016

Na pozadí skutečného objevu diamantu s názvem "Hvězda jižní Afriky", se kterým čtenáře seznámí v doslovu dr. F. Běhounek, vytvořil Verne dalo by se říct takový klasický příběh. Je v něm něco z techniky, zeměpisu, tentokrát i chemie, nechybí samozřejmě kladní i záporní hrdinové, nezbytná love story podaná tak, jak se na svojí dobu slušelo:), a na scéně máme tentokrát i zajímavý zeměměřičský omyl. A nebyl by to asi ani Verne, kdyby se jeho hrdinové nevydali alespoň na menší výpravu do neznámých, nebezpečných krajů. I přes některé čistě utopistické pasáže se to i po letech čte docela dobře.

Já nevím, na mně to působilo tak nějak divně. Ano, na jednu stranu je to docela skandální, ale na to, aby mně to srazilo do kolen, by to muselo být skandální poněkud víc. Tím neosobním stylem vyprávění, kdy tam za celou knížku padne snad jedno vlastní jméno, a to jméno najatého maséra, to vypadá tak nějak podivně.
Na druhou stranu je to asi o něco víc skandální než filmová podoba, kde se tuším bití, pouta vůbec nevyskytovaly. To byla spíš taková lehce eroticky lechtivá pohádka, založená tehdy na krásném těle Kim Basinger.
Ale je to taková zajímavá sonda, kam až se dá zajít, když tělo a mysl ovládne nezvladatelný chtíč. Ale chtělo by to asi víc rozvést, mně to připadá spíš jako nějaké torzo, kostra jakéhosi příběhu.

3 30.01.2016

Cesta kolem světa za 80 dní by mohla být - když si to čtenář řádně rozvrhne a mohutně se nadechne - takřka ideálním aspirantem na zařazení do Čtenářské výzvy 2016 v kategorii "Kniha přečtená za jediný den".
Verne tady vytvořil takřka prototyp (možná že až karikaturu) pravého anglického gentlemana, s poněkud tajemnou minulostí a nabitou prkenicí, jehož nevyvede z míry naprosto nic, vždy naprosto přesného, neznajícího rozčilení ani nedávajícího najevo své city, ať jsou jakékoliv. Je to jeden z jeho nezapomenutelných příběhů, který je ovšem prost jeho obvyklých poněkud zdlouhavých (i když já proti nim zpravidla nic nemám) popisování nejrůznějších zeměpisných, dějepisných nebo technických detailů, aby se vrhl po krátkém úvodu rovnýma nohama do cesty kolem světa v docela šíleném tempu.
Tohle je přesně ta knížka, kterou je téměř nemožné odložit, která ve stejně zběsilém tempu, v jakém se odehrává (a v jakém naskakuje účet za hořící plynovou lampu), nutí čtenáře obracet další a další stránky:). Za jeden den jsem to sice nestihl, ale i tak to byla jízda:)

P.S.: Přiznám se, že jsem asi nikdy neviděl žádné filmové zpracování, ale nejsem asi sám, kdo si pamatuje krásný kreslený seriál:).

8 27.01.2016

Není jednoduché tuhle knihu nějak objektivně stručně zhodnotit. Já se jí doteď (nevím proč) vyhýbal, k jejímu přečtení jsem se dokopal až po shlédnutí dvou filmových verzí. A jaké to bylo?
No moc pěkné čtení, je to zkrátka kniha, která se řadí ke klasice anglické literatury.
Autorka vytvořila příběh osudové lásky Jany Eyrové a Edvarda Rochestera, citového i intelektuálního osvobození mladé ženy v období viktoriánské Anglie. V Janě stvořila postavu vřelé mladé ženy s pohledem na svět, který se poněkud vymykal tehdejším zvyklostem. Vlastně po celou dobu můžeme sledovat povahu Jany, která rozhodně není jednoduchá, ani klidná, nicméně s obrovským darem svobodné vůle a práva rozhodovat o svém osudu, což nakonec taky učiní. Prostě krásná kniha o škaredé hrdince s pevnými morálními zásadami:)

Nejsem asi sám, komu se dost příčila povaha a chování J. Křtitele. Z dnešního pohledu zabedněnej magor...:)). A stejně tak asi nejsem sám, kdo miloval ty debaty mezi Janou a Rochesterem:), podobně jako anglickou krajinu, pošmourné počasí, nesobeckou povahu Jany, charakterní, upřímnou lásku hlavních hrdinů...

25 24.01.2016

No co k tomu dodat? Je snad nějaký kluk, který tohle aspoň jednou nečet??:)

To je neuvěřitelně zákeřná knížka. V šest večer si k tomu člověk "na chvíli" lehne, jedna, druhá, třetí kapitola, no tak dobře, tak ještě jedna...no zbývá ještě jedna kratší k další vyprávějící osobě a ... a ... a sakra, vždyť ono je deset hodin pryč, a bude za mě někdo v pět ráno vstávat?? Asi ne, co:)??
Je to snad první knížka, kterou vidím napsanou ich-formou z pohledu 3 osob, dvou černošských služebných a paní (no spíš slečny) Skeeter. Černošské hospodyně mají poměrně netradičně docela hovorovou mluvu, styl vyprávění Skeeter je přece jen uhlazenější.
Co se týká obsahu, popsal jsem to už na csfd.cz v komentáři k filmu, je to docela zarážející, když si člověk uvědomí, že v tom nejcivilizovanějším a nejvyspělejším státě světa, v té zemi neomezených možností (nebo je to jinak??) se ještě v polovině 60. let 20. věku - vždyť to není zase tak dávno - takhle ostře oddělovali černoši od bílých, a to na základě mnohých platných zákonů, že tehdejší služebné nesměly ani na stejný záchod...mimo jiné. Ostře s tím kontrastuje život tehdejších mladých - bílých - žen z očividně poněkud lepší společnosti (aneb když děti mají děti), scházejících se na pravidelné partičky bridže, případně pořádajících "charitativní" večírky na pomoc africkým dětem, které s každou možnou příležitostí dávají najevo svoji nadřazenost nad černými služkami. Ale i mezi nimi se najdou jisté "bílé vrány", jako třeba paní Celia.
V tomto kontextu vyniká to, co napsala Elanie Stein v prvním dopise Skeeter: "Pište o tom, co vás znepokojuje, zvláště pokud to všechny ostatní nechává chladnými". Skeeter tato rasová segregace chladnou nenechávala, a tak nakonec dotáhla k úspěšnému konci to, o čem zpočátku pochybovala, že se jí vůbec podaří začít.
Je to krásně, neobyčejně čtivě napsaná kniha. V poslední zhruba třetině dochází k jisté gradaci děje, jsou objasněny některé dějové linky, které jsou v úvodních dvou třetinách zmiňovány jen v jistých náznacích. Skeeter postupně poznává, že to co napsala, bylo správné, zároveň si proti sobě vytvoří řadu nepřátel, pozná, kdo ji naopak pochopil, a nakonec jí nezbývá, než rodné město opustit. Naštěstí se tak děje z důvodu získání práce v New Yorku. S touto dobrou zprávou je naopak docela v kontrastu propuštění Aibileen od Elizabeth, víceméně na popud Hilly.
Proti filmu je knižní podoba, jak už to bývá, o něco obsáhlejší, jsou tam místa, která se ve filmu neobjevila nebo se do něj prostě nevešla. Ale mě se moc líbilo obojí. Knihu si rád někdy přečtu znovu.
A poslední poznámka k pravopisu. Několik uživatelů tady hořekuje nad příšernou prací korektora. Už jsem v poslední době četl několik knih, u kterých jsem pochyboval, zda vůbec nějakými korekturami prošly, a při čtení takových paskvilů dost trpím. Odolal jsem tedy bazarovým nabídkám a zvolil nejnovější vydání z r. 2015. A ejhle... pár chyb se tam našlo, záměna jsme/jsem, nejvíc jsem asi nadskočil u slova "polikám", ale jinak to nebylo tak strašné, jak jsem čekal, někdo tu píše, že co strana, to aspoň jedna chyba. Tak to určitě ne, zřejmě si tu knížku opravdu někdo přečet a drtivou většinu chyb před novým vydáním opravil.

15 31.12.2015

Poslední Verneův román ze sklonku jeho života, dokončený jeho synem... Co k němu říct? Snad to, že je vlastně stejně dobrý jako většina ostatních. Nechybí tu dobrodružství, cestování neznámými končinami, tentokrát v Africe v ohbí Nigeru, odvaha, statečnost hlavních hrdinů ve formě snahy Jane Buxtonové o očištění jména jejího rodu, stejně jako nezbytná várka sci-fi prvku v podobě technicky vyspělého města v poušti, sloužícího zločinu a nakonec (asi) právem zničeného svým tvůrcem i s ním samotným. Takže Verneův syn Michel vlastně odvedl dobrou práci, protože napsal většinu té knihy, a já konstatuju, že jsem si jí po letech zase rád připomněl.

4 22.12.2015

Dneska už klasika, první Vernův román, kterým jasně ukázal, kam se bude jeho dílo ubírat. Po letech jsem si znovu rád přečet.

No má smysl k téhle klasice něco psát? No nemá:).

Popravdě řečeno, čekal jsem od toho asi víc. Ne že by se to číst nedalo, je to takové mrazivě betonově smradlavě chladné, ale nevím, jestli budu mít někdy náladu to přelouskat znova.

5 15.11.2015

Zajímavá publikace, představující značné množství nejrůznějších technických památek po celé naší republice. Jsou tady zastoupeny nejrůznější mlýny, těch je tu opravdu požehnaně, asi z celé knihy nejvíc, vodárenské věže, mosty, tunely, továrny, resp. tovární budovy ať už dávno zaniklé nebo dodnes fungující, muzea, vysílače, přehrady, hamry, železárny, vápenky, nádražní budovy, důlní stavby, pivovary, objekty vojenského opevnění, ale i další méně obvyklá technická zařízení, jako třeba meteorologické budky, rosírny lnu nebo sušárna čekanky.
Co mi trochu vadilo, tedy ani ne tak teď při čtení celé knížky, ale spíš mi to bude vadit v budoucnu při nahlížení do některých pasáží, je poměrně složitě odhadnutelné umístění jednotlivých objektů v rámci republiky v knize. Pokud se člověk třeba chystá na dovolenou a chce se podívat, co v dané oblasti je, musí aspoň přibližně vědět o nějakém větším městě, to si dohledat v rejstříku a podle toho prolistovat několik stran před a za tímto městem. Celou věc ještě komplikuje případná lokace na rozhraní několika krajů. I z tohoto důvodu bych uvítal třeba na předsádce knihy mapu ČR s vyznačením větších měst a jejich umístění v jednotlivých krajích. Jinak ale přínosná publikace zejména pro ty, kdo rádi tráví dovolenou poznáváním naší vlasti.
Za velmi záslužné považuji i to, že u celé řady objektů je uvedeno, v jakém jsou stavu a k jakým účelům jsou dnes využívány, třeba v řadě mlýnů jsou mlynářské expozice s možností do nich nahlédnout nebo slouží jako ubytovací či rekreační zařízení, stejně tak se čtenář dozví o osudu mnoha továren, ať už dnes stále slouží svému původnímu účelu (což není v dnešní době k zahození, do dnešních dnů přežil jen zlomek fabrik, vyrábějících před 40 či 70 lety) nebo jsou přestavěny pro jiné využití.
Stejně tak je na mnoha příkladech vidět, kolik financí se za posledních cca 20 - 25 let investovalo do obnovy těchto památek.
Celkově hodnotím plným počtem hvězdiček, kdyby to tu šlo, uberu půlku za chyby a překlepy, nějaké se najdou a třeba v jednom z hesel ke konci knihy u jakési přehrady se pletou jednotky rozlohy, délky a také objemů. Ale to je vcelku detail, bystrý čtenář si při troše přemýšlení domyslí...:)).

3 10.11.2015

Na jednu stranu je to Jules Verne ve své nejklasičtější podobě, jeho typický sci-fi román, tentokrát se spoustou čísel z oblasti sluneční soustavy, který teda na člověka mého věku působí už trochu humorně, věcnou stránku nechám tedy bez komentáře:).
Na stranu druhou ale nemůžu dát plný počet, na mě prostě působil konec toho příběhu poněkud "odflákle", uspěchaně, to, na co by asi dětský čtenář čekal nejvíc - jak se dostanou zpátky na zem při průletu atmosférou, prožít s nimi ten let naplno vteřinu po vteřině, je tam odbyto několika málo velmi neurčitými větami o tom, že to vlastně zaspali v bezvědomí, trochu mi to připadá, jakoby tím autor vyřešil otázku, se kterou si sám nevěděl rady - "jak já to udělám, abych je poslal na zem a dobře to dopadlo?"
Neříkám, že je to špatný román, to vůbec ne, některé dialogy jsou na dobu svého vzniku poměrně ostré a peprné, na postavě židovského kupce se Verne taky docela vyřádil, ale ten konec mě malinko zklamal a nevím, jestli narozdíl třeba od Dětí kapitána Granta si budu tuhle knížku chtít ještě někdy přečíst znova.

7 12.10.2015

S radostí dávám za tuhle knihu plný počet. Velmi pěkně zpracovaná historie firmy Metalex, která čtenáři podrobně přiblíží a představí všechny důležité mezníky z její dlouhé činnosti, tak úspěšné na závodních tratích, ale i v oblasti komerční výroby při úpravách mnoha typů automobilů jak pro civilní využití - především zákazníky, kteří se chtěli lišit, tak i od poloviny 90. let trvající úpravy policejních vozů. Stejně tak se čtenář dozví o nepříliš známých činnostech, jako je třeba renovace veteránů a prodej dálničních známek. Dneska už vypadá skoro až neuvěřitelně, co dokázala vytvořit - navrhnout, vymyslet, nakreslit a vyrobit hlavně v začátcích činnosti v podstatě "na koleně" parta nadšenců, která se postupně vypracovala ve špičku v oboru, a to nejen u nás, ale uznání má i ze zahraničí.

Po několika ne zrovna ideálních zkušenostech s knihami z této řady mi tahle svým stylem napsání opravdu sedla, je to přehledné, věcné, čtenář se neztrácí ani v textu samotném, ani v časové lince.

1 04.10.2015

Nikdy by mě nenapadlo, že Verna ohodnotím dvěma hvězdičkama a napíšu, že je to pěkná blbost. Nevím, mě tohle nezaujalo, připadá mi to, jak kdyby to napsal v chvatu někde na záchodě při čekání na ranní stolici, jakby to byla jenom kostra nějakého příběhu, která by potřebovala patřičně rozvinout... A o "románu" bych v tomto případě taky pomlčel, je to spíš povídka, novela...

2 23.09.2015

Jako vždy několik zajímavých námětů k výletům.

1 20.09.2015

Nevím, jak je možné, že mi tahle klasika doteď unikala. Něco víc možná napíšu po druhém přečtení, ke kterému jistě za nějakou dobu dojde, přidávám si do seznamu knížek na druhé přečtení, tohle je třeba vstřebat aspoň dvakrát, je to knížka, do které se musí zapadnout a nepustit, neumím si představit, že bych to s přestávkami četl třeba pět týdnů, to bych si z toho nepamatoval nic.
Tak aspoň pár základních postřehů. Pýcha předsudek je krásná, s lehkostí a humorem napsaná knížka o zvycích, způsobech a chování anglické lepší společnosti. Děj už tu byl nastíněn mnohokrát a je všeobecně znám, tak ho tady nikterak rozepisovat nebudu. Vpodstatě ho poměrně přesně vystihuje všeobecně známá první věta románu:).
Po prvním přečtení už jsem si - kromě takového příjemného pocitu z krásně napsané knihy - ale odnesl i pár základních věcí a poznatků ze života lepší společnosti, čili životně důležité je:
- dobře se vdát/oženit
- s kým kdo, kde, kdy a kolikrát poobědvá/pověčeří/popije čaj
- kolik kdo uspořádá plesů
- jak vznešeně ten/ta osoba konverzuje a chová se
- mladé dívky by neměly jezdit samy dostavníkem, je to krajně nevhodné
- sluší se, aby mladá slušně vychovaná dáma dlouho tajila své city před ctihodným džentlmenem, stejně tak je možno se zasnoubit vpodstatě okamžitě a na povel
- "Kdybyste pochopila, co se pro vás sluší, nepřála byste si opustit prostředí, v němž jste vyrostla" (slova lady Catherine k Elizabeth, když se jí pokoušela vymluvit sňatek s Darcym - vpodstatě to do značné míry vystihuje "definici" životního údělu ženy té doby).
:))
V knize je vůbec mnoho geniálních vět, které jsem si prostě musel podtrhnout obyčejnou tužkou:). A jelikož neznám až tak důvěrně podrobnosti ze života anglické smetánky té doby, při čtení jsem si mnohokrát říkal, co je vlastně sakra živilo, když celý dny proklábosili:)??
A jen tak mimochodem dodávám, že knihu jsem četl po shlédnutí filmu a musím říct, že mnohokrát jsem při čtení "viděl" výraz Keiry Knightley coby Elizabeth, to byla asi geniální volba. A obojí, kniha s filmem, mi přitom do sebe krásně zapadlo.

13 06.08.2015

Dobrodružství tří Rusů a tří Angličanů je určitě jedním z těch slabších děl J. Verna. Jedním z mála pozitiv téhle knížky je její přijatelná "stopáž", řečeno filmovou hantýrkou.
Verne tady na pozadí Krymské války, která vstupuje (ale jen nepřímo) do děje zhruba za polovinou knihy, velice obšírně popisuje příhody party 6 astronomů, kteří se snaží kdesi v jižní Africe pomocí trigonometrických výpočtů určit délku poledníkového oblouku. Už to samo o sobě jako námět nic moc, je to záležitost, bez níž by jistě Anglie nepřežila další roky...:). Mezi Angličany a Rusy panuje jistá řevnivost, která je umocněna právě tím, že po vypuknutí Krymské války byly obě skupiny vědců nuceny se jaksi "povinně nenávidět" a rozdělily se.
Kdo by měl zájem si cvičně změřit zemský poledník direkt v terénu, tady má celkem slušný návod. Popisu trigonometrických měření je věnován značný prostor, možná až příliš značný; dlužno říct, že běžný čtenář tomu rozumí asi stejně jako skupina domorodých Křováků, kteří výpravu provází...
Dalším poměrně výrazným dojmem z téhle knihy je pro mě popis loveckých choutek jednoho z anglických členů výpravy, jehož lovecká vášeň značně převyšovala potřebu opatřit si potravu... Už mi začíná být trochu jasné, kde může být jádro problému drastického úbytku afrických divokých zvířat v době (převážně) britské nadvlády v Africe.
Zkrátka v knize se měří, měří, měří, střílí zvěř, měří, měří, střílí...a jen tu a tam se děje něco jiného.
Jo, a myslím, že tady Mistr lehce nedomyslel jeden technický detail:). Popisuje, že výprava s sebou měla elektrické svítilny, kterými si astronomové označovali vrcholy trojúhleníků, pokud měřili v noci. Dle děje celá výprava trvala déle jak rok, tak mi nějak uniká, jak těm svítilnám opatřovali "šťávu", agregát se spalovacím motorem v r. 1854 asi nevlastnili...
Ale to byl jen detail v příběhu, který mě zase až tolik nezaujal, průměrné hodnocení vytahuje ke 3 hvězdičkám teda jenom to, že je to Verne...
Jinak je to už druhá Verneovka ve vydání nakl. Návrat z r. 1994, kde jsem měl poněkud problémy s českým překladem, resp. slovosledem. Věty jsou tu dost často formulovány dosti kostrbatě, s podivným slovosledem, čárkami ve větách na místech, kam podle mého názoru nepatří, čte se to dost divně.

3 25.07.2015

Pro mě rozhodně jedna z těch slabších Verneovek. Skoro po celou dobu mi dělalo problém se do toho začíst, přišlo mi, že to nemá žádný spád, nikam se to neposouvá, vlastně to byl víceméně takový třísetpadesátistránkový report o válce Severu proti Jihu.
I když i tady nechybí kladní neohrožení hrdinové pevných charakterů a morálních zásad, tak si myslím, že příběhem s víceméně dá se říct politickým pozadím (válečné události považuju za politiku) se Verne vydal do oblasti, která není zrovna jeho parketou... a koneckonců ani mojí, že nějaká taková válka v USA proběhla, sice vím, ale to je tak všechno, asi i proto mě to až tolik nebralo. I typický prvek Vernových knih, nějaká výprava hlavních hrdinů někam, na záchranu někoho, se tady smrskne na výlet po řece a jezerech Floridy v několika posledních stranách knihy.
Nevím, nevím, mě prostě tohle moc "nejelo", s hodnocením váhám někde mezi 2 a 3 hvězdičkami, no nakonec za tři, že je to Verne, ale myslím, že tento titul už nikdy víc.

3 15.07.2015