Miramarek komentáře u knih
Autor souvislým vyprávěním popisuje svůj útěk z ruského zajetí, dvouměsíční pouť přes pohoří Altaj až k místním Kalmykům, u kterých strávil celou zimu, než se vrátil zpět do civilizace. Místy strhující dobrodružství s poetickými popisy divoké přírody.
Skvělý nápad v poněkud upovídaném podání. Bohužel jsem kolem strany 350 nabyl dojmu, že čtu něco na způsob Cimrmanova "já nejsem tvůj otec, jsem tvoje sestra a tvoje matka je ve skutečnosti tvůj děda". I když jsem byl stále schopen sledovat děj a myšlenky (včetně nádherného hraní s časem), od té chvíle jsem tomu nějak přestal věřit.
Zaujat recenzemi zakousl jsem se do knihy. Vtipná a velmi čtivá mi chutnala. Tak dlouho, dokud byly otázky náboženství, rasismu a osobní svobody v USA pro mě nové a překvapující. Od půlky knihy jsem jich ale byl plný. I opakovaný vtip přestává být poživatelný. Ocenit musím autorovu odvahu, s jakou své menu čtenáři předkládá, i snahu a nadhled, se kterými proniká k jádru věci.
Výlet prvorepublikové levicové novinářky do Afriky. Co od toho očekávat? Hodně zajímavé čtení. My postižení normalizačním pojetím české literatury můžeme mít předsudky, ale u Afrických vteřin zcela zbytečně. Všímavá reportérka píše čtivě úsporným a poetickým stylem, jako cestovatelka si nezadá s dnešními baťůžkáři křižujícími v sandálech svět. Povedené čtení.
Milovníci matematiky a starořečtiny budou ucvrkávat blahem. Ti první ocení vysokou úroveň "základní" matematiky, které Řekové dosáhli, ti druzí krásu Eukleidovy mateřštiny užitou v důkazech vět. Užívám ji po kapkách před spaním.
Chcete-li si historii zprotivit, učte se letopočty a čtěte Dějepis pro 9. ročník ZŠ. Chcete-li jí být okouzleni a být do ní vtaženi, čtěte knihy jako je tahle. Brňáci navíc dostanou bonus.
Z děje si na zadek asi nesednete, ale ten dokonalý jazyk! Čtenářský orgasmus!
Každý se zájmem o historii, kdo si knihu přečte, musí uznat, že jde o jedinečný počin. Udělena Cena Magnesia litera.
Když název "Intelektuálové" čtete ironicky posměšným tónem, víte přesně, jakým stylem je kniha napsána. Chvílemi jsou medailonky zbytečně bulvární. Ale člověka to čtení baví - "oni" jsou totiž stejní jako my.
Co lze během dvou tisíciletí udělat z poměrně racionálního a jednoduchého programu jednoho vizionáře založeného na lidskosti a křehké spiritualitě jednotlivce? Jak lze stvořit dogmatického molocha, který během svého vývoje absorboval ideje odporující lidskému rozumu jen proto, aby zůstal vnitřně konzistentní a odolal neustále se měnícím podmínkám vnějšího světa? Jak je možné, že o pravdě rozhoduje většina zdvižených rukou účastníků koncilu? Pan Johnson ukazuje alespoň cestu k nalezení odpovědí.
Obsahem bohatá kniha. V dnešní době však čitelná velmi obtížně - jazyk starý téměř sto let se dá zvládnout soustředěným čtením, avšak časté prolínání autorova "vyprávění" s doslovnou citací Masarykových slov bez jakéhokoliv formálního odlišení zanechává čtenáře mírně zmateného. Mimochodem v uvedeném roce 1946 vyšlo už čtvrté vydání doplněné kapitolou napsanou Janem Masarykem.
Tak trochu schizofrenie. První půlka skvělá, čte se samo. Druhá půlka opruz - i když jen díky němu jsem prožíval frustraci nešťastného emigranta spolu s hlavním hrdinou.
Mongolsko-čínským pohraničím prochází průvodce, rozhazuje rukama na obě strany a komentuje: "Vlci ... vlci ... vlci ... vlci..." - alespoň první polovinu knihy jsem měl tento pocit. Když pak z děje začne vysvítat autorova kritika zemědělské povahy Číňanů, chápu, proč měla kniha v Číně takový úspěch - vyšla v pravou chvíli na pravém místě. Pro nás Evropany možná poněkud šokující vyprávění, ekologa a milovníka zvěře všeho druhu nejspíš píchne u srdce. Inu, jiný kraj....
Ať už si o Kohoutovi jako o člověku myslíte cokoliv, psát prostě umí - bohatá faktografie nepříliš známého oboru "popravnictví", ty prolínačky mezi kapitolami a naprosto geniální závěr. Knihu vnímám jako alegorii toho, jak vychovat novou generaci schopnou úplně čehokoliv.
Pokud si odmyslíte časté nářky samozvaného dědice Skotska Michaela, dají se z knihy docela dobře pochopit dějiny Skotska. Ale ty nářky dost prudí.
Úžasné dílo. Ačkoliv je kniha vydupána z archívů, autorův styl je čtivý a mnohdy i vtipný. Zajímavá osobnost tenhle Zdeněk!
Autor sice v předmluvě varuje, ale až po přečtení jsem pochopil před čím. Docela těžké čtení, často monotónní a doslova se opakující věty a myšlenky. Každopádně jsem měl z textu (také díky perfektnímu překladu) jasný pocit "čínského způsobu myšlení".
Úžasný a kultivovaný jazyk. Hodně zajímavé kulturní Brno šedesátých let. ˇPorevoluční" část memoárů trochu nudnější.