Miramarek komentáře u knih
Úžasné dílo. Ačkoliv je kniha vydupána z archívů, autorův styl je čtivý a mnohdy i vtipný. Zajímavá osobnost tenhle Zdeněk!
Tak trochu schizofrenie. První půlka skvělá, čte se samo. Druhá půlka opruz - i když jen díky němu jsem prožíval frustraci nešťastného emigranta spolu s hlavním hrdinou.
Ať už si o Kohoutovi jako o člověku myslíte cokoliv, psát prostě umí - bohatá faktografie nepříliš známého oboru "popravnictví", ty prolínačky mezi kapitolami a naprosto geniální závěr. Knihu vnímám jako alegorii toho, jak vychovat novou generaci schopnou úplně čehokoliv.
Z děje si na zadek asi nesednete, ale ten dokonalý jazyk! Čtenářský orgasmus!
Co lze během dvou tisíciletí udělat z poměrně racionálního a jednoduchého programu jednoho vizionáře založeného na lidskosti a křehké spiritualitě jednotlivce? Jak lze stvořit dogmatického molocha, který během svého vývoje absorboval ideje odporující lidskému rozumu jen proto, aby zůstal vnitřně konzistentní a odolal neustále se měnícím podmínkám vnějšího světa? Jak je možné, že o pravdě rozhoduje většina zdvižených rukou účastníků koncilu? Pan Johnson ukazuje alespoň cestu k nalezení odpovědí.
Mongolsko-čínským pohraničím prochází průvodce, rozhazuje rukama na obě strany a komentuje: "Vlci ... vlci ... vlci ... vlci..." - alespoň první polovinu knihy jsem měl tento pocit. Když pak z děje začne vysvítat autorova kritika zemědělské povahy Číňanů, chápu, proč měla kniha v Číně takový úspěch - vyšla v pravou chvíli na pravém místě. Pro nás Evropany možná poněkud šokující vyprávění, ekologa a milovníka zvěře všeho druhu nejspíš píchne u srdce. Inu, jiný kraj....
Autor sice v předmluvě varuje, ale až po přečtení jsem pochopil před čím. Docela těžké čtení, často monotónní a doslova se opakující věty a myšlenky. Každopádně jsem měl z textu (také díky perfektnímu překladu) jasný pocit "čínského způsobu myšlení".
Skvělý nápad v poněkud upovídaném podání. Bohužel jsem kolem strany 350 nabyl dojmu, že čtu něco na způsob Cimrmanova "já nejsem tvůj otec, jsem tvoje sestra a tvoje matka je ve skutečnosti tvůj děda". I když jsem byl stále schopen sledovat děj a myšlenky (včetně nádherného hraní s časem), od té chvíle jsem tomu nějak přestal věřit.
Zaujat recenzemi zakousl jsem se do knihy. Vtipná a velmi čtivá mi chutnala. Tak dlouho, dokud byly otázky náboženství, rasismu a osobní svobody v USA pro mě nové a překvapující. Od půlky knihy jsem jich ale byl plný. I opakovaný vtip přestává být poživatelný. Ocenit musím autorovu odvahu, s jakou své menu čtenáři předkládá, i snahu a nadhled, se kterými proniká k jádru věci.
Chcete-li si historii zprotivit, učte se letopočty a čtěte Dějepis pro 9. ročník ZŠ. Chcete-li jí být okouzleni a být do ní vtaženi, čtěte knihy jako je tahle. Brňáci navíc dostanou bonus.
Každý se zájmem o historii, kdo si knihu přečte, musí uznat, že jde o jedinečný počin. Udělena Cena Magnesia litera.
Autor souvislým vyprávěním popisuje svůj útěk z ruského zajetí, dvouměsíční pouť přes pohoří Altaj až k místním Kalmykům, u kterých strávil celou zimu, než se vrátil zpět do civilizace. Místy strhující dobrodružství s poetickými popisy divoké přírody.
Výlet prvorepublikové levicové novinářky do Afriky. Co od toho očekávat? Hodně zajímavé čtení. My postižení normalizačním pojetím české literatury můžeme mít předsudky, ale u Afrických vteřin zcela zbytečně. Všímavá reportérka píše čtivě úsporným a poetickým stylem, jako cestovatelka si nezadá s dnešními baťůžkáři křižujícími v sandálech svět. Povedené čtení.
Milovníci matematiky a starořečtiny budou ucvrkávat blahem. Ti první ocení vysokou úroveň "základní" matematiky, které Řekové dosáhli, ti druzí krásu Eukleidovy mateřštiny užitou v důkazech vět. Užívám ji po kapkách před spaním.
Když název "Intelektuálové" čtete ironicky posměšným tónem, víte přesně, jakým stylem je kniha napsána. Chvílemi jsou medailonky zbytečně bulvární. Ale člověka to čtení baví - "oni" jsou totiž stejní jako my.
Obsahem bohatá kniha. V dnešní době však čitelná velmi obtížně - jazyk starý téměř sto let se dá zvládnout soustředěným čtením, avšak časté prolínání autorova "vyprávění" s doslovnou citací Masarykových slov bez jakéhokoliv formálního odlišení zanechává čtenáře mírně zmateného. Mimochodem v uvedeném roce 1946 vyšlo už čtvrté vydání doplněné kapitolou napsanou Janem Masarykem.
Pokud si odmyslíte časté nářky samozvaného dědice Skotska Michaela, dají se z knihy docela dobře pochopit dějiny Skotska. Ale ty nářky dost prudí.
Úžasný a kultivovaný jazyk. Hodně zajímavé kulturní Brno šedesátých let. ˇPorevoluční" část memoárů trochu nudnější.