miseb komentáře u knih
Krásná knížka, ze které mrazí. Myslím, že v současné době by měla patřit mezi doporučenou četbu. Až při čtení si člověk uvědomí tu děsivou dobu, hrůzu, bezmoc. Dobu, kdy člověk nic neznamenal. Krásně napsáno, určitě stojí za přečtení.
Milá knížka, která pohladí. Člověk se zasměje a krásně si odpočine. Kdo čeká klasický cestopis, bude zklamaný. Já byla tedy příjemně překvapená.
Všechno asi bylo napsáno níže. Moc krásná knížka, určitě doporučuji k přečtení.
Julie Garwood - její knížky mám moc ráda. Vím, že někdo odsuzuje červenou knihovnu, ale proč si někdy nepohladit dušičku. Jak psala níže Hospodyňka, sklenka vína, napuštěná vana a Julie Garwood.
Občas, když se vrátím ke knížce, kterou jsem četla před x lety, se mi stává, že mi knížka přijde rozvláčná, bez děje, a nemohu pochopit, proč jsem ji tenkrát tolikrát četla.
To ale určitě není případ "Z neznámých důvodů". I po tolika letech se mi četla sama, děj ubíhal a vůbec mi nepřišlo, že od vydání uběhlo tolik let.
Přečteno za necelý den. Krásná, i když smutná knížka. Trochu mě to nutilo srovnávat s knihou "Jaká je cena člověka". Zatímco té jsem moc neuvěřila, kniha "V šedých tónech" mě naprosto dostala. Toto by měla být povinná četba pro ty, kdo neustále vzpomínají na to, jak údajně bylo lépe. Aby všichni pochybovači věděli, co ty zrůdy provedly miliónům lidí, i vlastních lidí.
Vždy mám trochu problém napsat u knih s tématem holocaust, že jsou krásné. Možná smutné, děsivé, silné. Ale tahle kniha byla opravdu krásná.
Kniha není vůbec špatná, je napínavá, ale mě se špatně četla. Nebo se mi prostě zdála hrozně natahovaná. Někdy mám pocit, že autoři chtějí za každou cenu šokovat, kriminálky jsou překombinované a vraždy co nejvíce úchylné a hlavně, nestačí jedna. Ke konci jsem knihu četla jen proto, že málokdy knížku nedočtu, ale vzpomínala jsem na starého, dobrého Maigreta či Poirota.
Když čtu všechny ty nadšené komentáře, až se stydím přiznat, že mě se knížka vůbec nelíbila a vlastně jsem ji zatím ani nedokázala dočíst.
Krásná knížka. Viděla jsem film a byla tedy zvědavá, jak bude tento příběh vypadat v knižní podobě. Příběh je postavený na vzpomínkách a rozhovorech s pamětníky, využívá i dokumenty z archivů a dobové fotografie. V knize je detailně popsán život bratrů Bělských, od narození, po okupaci jejich země Němci, až k osvobození. Seznamuje nás s životem židovských partyzánů, kterým se povedlo v běloruských lesích vystavět vesnici určenou pro židovské uprchlíky, nejen bojovníky, ale i ženy, děti a starce. Vesnici se říkalo "lesní Jeruzalém". V této obci založili i školu, jesle, nemocnici a velké množství dílen. Podařilo se jim spolupracovat s ruskými partyzány a tím zabránit napadání židů z této strany. Konce války se díky neuvěřitelné odvaze bratrů Bělských dožilo kolem 1200 židovských osob.
Tahle knížka je mojí srdcovou záležitostí. I když je to kniha o válce, a to je téma vždy kruté, stále se k ní vracím. Prolíná se zde příběh několika osob.
Generál Serpilin, v roce 1937 odsouzený jako nepřítel lidu do gulagu. Po očištění bojuje proti Němcům, nutí svého syna, aby se také přihlásil do armády. Je tvrdý nejen k ostatním, ale i k sobě. Riskuje, když píše Stalinovi, aby propustil jeho přítele Griňka, který je stále zavřený v gulagu.
Doktorka Táňa Ovsjannikovová, malá doktorka jak jí říkají vojáci, bojuje nejprve u partyzánů, později se nechá převelet k bojové jednotce jako lékařka.
Knížka mě možná zaujala i proto, že nelíčí Sovětskou armádu jako nejmocnější, vždy vítězící vojsko. Líčí i chyby, kterých se dopouštěli nezkušení velitelé, popisuje i lidi chybující. Do té doby většina podobných knih popisovala pouze hrdinství sovětských lidí. Tady je na jednu stranu popsána neuvěřitelná obětavost lidí v zázemí, dělníků vyrábějících pro armádu, vojáků riskujících život, ale najdeme i záporné hrdiny, dezertéry, lékaře vyhýbající se službě, šmelináře, kteří prodávají nedostatkové potraviny. Armáda pouze nevítězí, ale ustupuje a dochází k neskutečným ztrátám na životech. Život ostatně nemá žádnou cenu.
Tak před třiceti lety jsem tuhle knihu (i ostatní od Štorcha) četla pořád dokola a milovala jsem je. I dnes se k nim občas vracím. Možná i proto jsem se těšila, až budou děti větší a v rámci našich "černých hodinek", kdy jsme si četli, se dostaneme i k těmto knížkám o pravěku. Děti odchované Harry Potterem na mě koukaly jak na cvoka, co jim to čtu. Je pravda, že jsem si sama uvědomila, že třístránkový popis plížení Kopčema za zajícem je asi nebude bavit a text jsem podstatně zkracovala. Díky tomu jsme e knížkou prokousali a díky tomu ji děti zvládly jako povinnou četbu od jedné starší učitelky.
Takže za mě - výborná, za děti - hrůza.
Nádherná, úžasná kniha. Koupila jsem ji, protože měla hodně doporučujících a kladných komentářů. Splnila veškerá má očekávání. Četla se úplně sama. Nestalo se, že by mě nějaká část nudila, nebo že bych chtěla knížku odložit. Naopak, občas se k ní vracím a pokaždé jsem překvapená jak mě pořád baví.
Je těžké o této knize napsat, že byla krásná. Možná skvělá, možná děsivá, krutá. Určitě se dobře četla, byla zajímavá a hlavně jiná. Jiná než ostatní knihy z války, které jsem četla.
Byla to prostě neuvěřitelná kniha o neuvěřitelné a hrozné době z pohledu žen, které tu dobu zažily, a hlavně přežily.
Knížka nebyla špatná, ale nebyla nijak úžasná. Příběh mě zajímal, protože jsem četla "Stínové válečnice" o agentkách SOE, a tak jsem čekala, že se seznámím blíže s Nancy Wake. Ale příběh mi přišel neuvěřitelný, zrychlený. Prostě pro mne existují lepší knihy s touto tématikou (Slavík, Alicina síť).
Po hektickém, vyčerpávajícím týdnu příjemné, milé čtení. I když od začátku víte, jak vše dopadne, samozřejmě dobře, knížka se hezky čte, dobře to skončí a člověk si krásně odpočine.
Krásná kniha, na svoji dobu velmi odvážná. I když musím přiznat, že další část "Člověk se nerodí pro válku" pro mne byla daleko čtivější a daleko častěji se k ní vracím.
Měla jsem velký problém knihu vůbec dočíst. Pokud mě něco bavilo, tak kapitoly týkající se minulosti.
Začátek se mi zdál trochu rozvláčný, ale potom se příběh rozběhl. Vždy, když jsem si myslela, že vím, jak to bude dál, objevily se nové skutečnosti a kniha mě opravdu bavila. Konec už mi přišel opět přehnaný, moc sladký. Ale jinak knížka nebyla vůbec špatná.