miska98
komentáře u knih

Co napsat, aby to nebylo jen nekonečné opakování již milionkrát vyřčeného? Snad jen to, že se tímto omlouvám všem, kterým jsem do očí tvrdila, že seriál, kde umírá jedna hlavní postava za druhou, je na... nic. Seriál možná, knižní podoba nikoliv. Kniha je prostě a jednoduše geniální.
Takže závěr? Hře o trůny jsem dala šest hvězdiček z pěti, takže mi nezbývá nic jiného, než dát 7, protože Střet králů je ještě lepší, a protože STRACH SEKÁ HLOUBĚJI, NEŽ MEČE!


První díl série, který je napsaný odlišně, než ty předcházející - najednou je cítit, že se něco děje, najednou je něco jinak... začátek toho, co má teprve přijít.

Geraldova hra bude vždycky tak trochu stát ve stínu ostatních Kingových knih, protože jak vyplývá už ze samotné anotace, dohromady nic se v ní neděje. Příběh samotný by se dal shrnout pár větami, které by dozajista obsahovaly vše podstatné, což zcela jistě neuspokojí celou řadu autorových příznivců zvyklých na početné dějové zvraty, umírající či trpící oblíbené postavy, hustě zalidněná městečka a obecně široký kontext, který příběhům dodává reálné vzezření. Pokud ovšem není znakem spisovatelského génia schopnost napsat skvělé knihy o desítkách postav a zároveň i neméně dobrou o jedné, která je většinu času osamotě připoutaná k posteli, jak byste potom definovali slovo génius?


Napínavé, silné, dobře čtivé. Jen mi malinko vadí to "přesunutí" pointy doprostřed knihy, protože zbylá půlka - Potom - už prostě nemá šanci držet tempo první poloviny.
Ještě malé srovnání: Hledání Aljašky mi přišlo o něco horší než Hvězdy nám nepřály, ale v některých detailech vlastně dost podobné. Docela se bojím začít s další Greenovkou, protože zatím mám ten dojem, že se autor opakuje, alespoň co se stěžejních motivů týká. Funguje to, neříkám že ne. Jen je to škoda.


Netvrdím, že se jedná o přelomové dílo, které se zapíše do dějin. Jak už tu bylo řečeno, toto téma už bylo zpracované tisíckrát. Je těžké slovně vyjádřit, co přesně se mi na tom líbilo - nejpřesnější slova, která mě napadají jsou ta, že ačkoliv je hlavní osa příběhu naprosto jednoduchá, vtip je v jeho rozvětvení, které velice chytře a nenásilně mapuje vše, co mělo na válku vliv. Kdyby Cormac vyprávěl příběh jen ze svého pohledu, jednalo by se o typický dystopický román. Takto jde o víc, jde o sugestivní záznam doby, kterou autor vytvořil.
Napadá mě srovnání s Čapkovou Válkou s mloky, kterou jsem taktéž hodnotila velmi vysoko. Robokalypsa je více o příběhu, Válka s mloky o skrytých významech a podtextu, který musíte hledat. Obojí má něco do sebe, obojí doporučuji.


Souhlasím, že Hostina pro vrány je možná nudnější, než ostatní díly ságy. Na druhou stranu - množství postav je tak obrovské, že je nejspíš dobře, že se Martin rozhodl nakouskovat příběhy jednotlivých postav do Hostiny pro vrány i do Tance s draky. Pro větší přehlednost je to lepší. Rozhodně mi zde chyběl John nebo Tyrion, ale takového Davose nebo Daenerys (nekamenujte mě) jsem zase nepostrádala.
Kromě toho bitvy a rojení se x králů bylo dost v předchozích dílech. Takže příběh prostě vyžaduje nějaké to "období zdánlivého klidu". Chápu to, což ale neznamená, že se mi to zamlouvá.
Takže, protože tato sága stojí vysoko nad ostatním fantasy, a protože NA HOSTINĚ PRO VRÁNY JE MNOHO HOSTÍ - ALE JEN PÁR JICH NAKONEC PŘEŽIJE, dávám 5*


Pěkná, nepříliš náročná knížka popisující socialismus očima dítěte. Hrdý Budžes (teď když vím, kdo to je, musím se smát :D ) je rozhodně zdařilé dílo, i když se musím přiznat, že naprosto mimo mého obvyklého žánru. Jednoduché, milé, vtipné - vřele doporučuji.


Musím přiznat, že tahle kniha pro mě byla dost zklamání. Pořád jsem poslouchala, jak je Atlas mraků skvělá kniha, potažmo film, kterou stojí za to si přečíst / podívat se na něj. Film jsem neviděla, kniha byla... jednoduše zklamání. Pořád jsem čekala, kdy to celé pochopím, kdy se ukáže další rozměr jednotlivých příběhů, ale pořád nic. Prostě jsem čekala nějakou velkolepou myšlenku, která tomu všemu dá smysl. Možná tam byla..., ale já ji prostě neobjevila. (Pokud se teď usmíváte nad mou hloupostí, uvítám vaše vysvětlení, předem děkuju!)
Nejlepší byla rozhodně linka Sonmi. A ten její konec... par excellance. Za ní si kniha zaslouží o hvězdičku navíc. Tzn. ** za kompletní dojem, * za bravurně zvládnuté střídání forem jednotlivých příběhů a poslední * právě za výše zmíněnou Sonmi. Dohromady tedy 4*


Stále skvělé pokračování příběhu. Dozvídáme se zde některé další podrobnosti a věci se stávají ještě složitějšími. Jedinou vadu na kráse spatřuji v tom, že protův/Robertův příběh ztratil svoji ambivalentnost... Minimálně já mám totiž jasno v tom, jak to celé bylo. I když mnozí se mnou zajisté nebudou souhlasit.
Poznámka na závěr: napadlo mě, jestli se to celé vlastně nedá vykládat úplně jinou optikou. Třeba jako příběh doktora, který si je svojí pravdou tak moc jistý, že odmítá vidět to, co mu leží přímo před nosem. A to navzdory jasným důkazům. Ačkoliv... i doktor Brewer nakonec vzhlížel ke hvězdám.


Bohužel narozdíl od předešlých dvou dílů poněkud zdlouhavé, ke čtení jsem se vracela vždy po delším čase. Zvraty sice jsou v rámci možností nečekané, ale zase jich je tolik, že už nemáte chuť na další "zase to je jinak, než jak to původně vypadalo".
Příběh celé trilogie není špatný, ale hned po odchodu z labyrintu ztrácí tempo a až do samého konce stále více upadá. Možná by neškodilo třetí část lehce zkrátit.


Divadelní hry obyčejně nemusím, protože mi v nich chybí širší kontext. Shawův Pygmalión mi ale spíše evokuje scénář k filmu, než klasickou divadelní hru - autorovy rozsáhlé poznámky mi v tomto případě naprosto vyhovují. Nejspíše nejlepší hra, kterou jsem kdy četla, mohu jen vřele doporučit.


Pro mě strojené, přecitlivělé dílko, do kterého jsem se pořádně nedokázala začíst. Nepochopila jsem, co na sobě ti dva viděli, stejně jako v Romeovi a Julii. Zřejmě pro mě tento typ knih o teenagerovských láskách na první pohled není. Ještě jsem nečetla žádnou, která by mne dokázala přesvědčit, že se něco takového může stát. Obě hlavní postavy mi připadaly ploché a nezajímavé, asi jako Daisy v knize Velký Gatsby. Jediný a podstatný rozdíl je v tom, že Velký Gatsby o Daisy není...
Dvě hvězdičky dávám za kouzelný jazyk, kterým je to psáno. Pro mě nezvyklá poetičnost byla prakticky tím jediným, co se mi na knize líbilo.


Za mě další kniha ze série, která dokonale zapadá do kontextu zbytku. Samozřejmě, je psána jiným stylem, ale to vlastně každá z Nadací (a ještě výrazněji jsou tyto rozdíly patrné v celém universu)... což je přesně něco, co bych očekávala od popisu událostí celých staletí - vždyť Asimov vlastně psal příběhy lidí z období různých důležitých milníků tisíců let historie jedné galaxie.


Příkladná ukázka Asimovova daru vyprávět epický příběh skrz v zásadě banální zápletku. Geniální záležitost.


Zajímavý námět, dystopie je už docela vyčerpané téma, ale Labyrint je originální a poměrně čtivý, jen v některých pasážích malinko zdlouhavý, ale zas tak moc to neruší. Celkově spokojenost, jdu na další díl.


Co na to říct a neopakovat tisíckrát opakované... Prostě jedním slovem paráda!


Takže... Selekce. Popravdě nevím, co napsat, protože jsem se na tyto knihy dost těšila... Výsledek mě bohužel dost zklamal.
Něco mi na tom vadilo. Nevím, jak to pojmenovat, jde zkrátka o tu, řekněme, nepropracovanost světa, který měl poměrně velký potenciál. V Selekci mi to ani tak nevadilo, brala jsem tuto první knihu spíš jako úvod do děje, seznámení se s postavami, světem, realitou odlišnou od hrdinčina dřívějšího vnímání, atd., jenže když v podobném duchu pokračovaly i další dvě knihy, přestávalo mě to pomalu ale jistě bavit. Kurňa, když někdo chce být královnou, měl by se víc zajímat o politiku, měl by chtít něco dělat, ne? Kromě nějakého uvítání delegace a groteskního soudu se nic moc nedělo. Možná je to jen můj dojem, ale měla jsem pocit, že America dostatečně nebojuje za svůj lid. Navíc je tu ta záležitost s Aspenem - vytáčelo mě, jak se neumí rozhodnout, jak stále váhá.
V rámci literatury pro děti a mládež to není tak špatné, pro starší ročníky to ale začíná být dost na nic.


Pražská legenda byla skvělá. Hezky psaná, pěkný příběh, nemám co vytknout. PĚT HVĚZDIČEK.
Toledská byla o maličko nudnější, ale taktéž pěkná. 4 HVĚZDIČKY
Slovenská legenda mě bavila nejméně, ale nebylo to nejhorší. 3 HVĚZDIČKY
Dohromady tedy 4 hvězdičky. Přiznávám, že kniha byla příjemným překvapením. Rozhodně jsem takto hezké počtení neočekávala.


Tak jo, přiznávám, že dvě hvězdičky nejsou úplně spravedlivé, ale... to je opravdu myšleno vážně? Tohle se s Bavettovými snad ani nedá srovnávat. Ano, vím, že to má být hlavně romantika, ale takovýhle slaďák je fakt moc. Jednoduché, naivní, příliš romantické a prostě bez nápadu. Kdyby ten samý příběh byl více rozepsaný, tak SNAD, ale takhle? Ne, tohle se opravdu nepovedlo.
