mnohoknih
komentáře u knih
Úděl Hvězdorozených
Jan Yenkee Kalina
To bylo tak skvělé čtení, že ani nevím, odkud začít. Tak za prvé svět. Ten náš, pozemský se tam moc nevyskytuje, jen jako odrazový můstek pro příběh. Zato ten mimozemský je velmi působivý. Rozhodně jsem takové vysvětlení nečekala, i když jasné indicie v příběhu byly. Děj začíná hodně akčně, pak je klid na vysvětlení a přijetí situace a pak zase akce. Nuda ani chvíli. Další, co zaujme, je rozmanitost postav a hlavně myšlenka, že ať se člověk octne kdekoliv, vždycky se chová jako člověk. Potkáme tu mladé, staré, zdravé i hendikepované, skromné i nafoukané, spokojené i nespokojené. Myslím, že ani tak nejde o postavy, ale o myšlenky. Těmi je příběh opravdu hodně nacpaný a je více než žádoucí číst s otevřenou myslí. Autor se totiž nevšedním a nenásilným způsobem dotýká horoskopů, ezo, duševní i fyzické lásky, vztahu k přírodě, k recyklaci a ke smrti. Doufám, že žádný další díl už nebude, protože mám strach, že by se mi tím zničil ten krásný konec. Všichni jsme vesmírem a vesmír máme i ve své duši.
Tajemství čokoládovny
Paula Brackston
Nezvykle dobré pokračování, což se většinou druhým dílům nedaří. Všechny pstavy se pěkně posunuly, další starožitnost zazpívala a Xanthe začíná tušit, kudy povede její další cesta. Příprava na další díl taky dobrá.
První stříbrná kniha snů
Kerstin Gier
To bylo rychlé počteníčko. Nápad s dveřmi super, sestry super, rozkošná čtyřka plná překvapenī.
V bouřlivých časech
Marie Lacrosse
Tak a s rodinnými ságami si dám pár let pokoj. Čte se to dobře, děj utíká. Ale opravdu to chce jednu ságu za rok a né za měsíc :-)
Rej švábů
Meja Mwangi
Výborné počtení. Periférie je všude stejná a je jedno, jestli v Keni nebo v Praze. Rasismus je taky všude. A blázni, podvodníci, zloději taky. Překlad je také skvělý.
Bouřlivé časy
Anne Jacobs
Autorka ví, jaký používat rytmus psaní, aby se příběh dobře četl. Dobrý nápad je i využít vzpomínky aktérů. Ale je to prostě druhý díl, klasická nuda.
Knihovnice z Troublesome Creeku
Kim Michele Richardson
Číst si jen když manžel dovolí? Pracovat jen když manžel dovolí? Kniha je primárně o něčem jiném, ale ta nadřazenost bílých mužů se táhne celou knihou. Příběh je na základě skutečnosti, popisuje těžké začátky pojízdného knihovnictví v Apalačském pohoří, kde byla bída a utrpení na denním pořádku. I představa, že v roce 1940 nechodí děti do školy a číst se učí podle knih, je dost hrozná. Mínusem příběhu je rádoby milostná linka. Překlad je tak za 3 hvězdy, jednou Pěnkava jindy Červenka.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Běžím si do lékárny pro glukometr. Napsat něco takhle sladkého, to chtělo odvahu :-) Romantika v cukrárně v cukrářském kurzu. Autor si drží svůj styl. Fajnový popis místa i pracovních postupů. Jen toho cukru bylo trochu moc.
Půl žlutého slunce
Chimamanda Ngozi Adichie
Naprostá bomba. Tedy téma samozřejmě ne. Válka a s ní spojené utrpení, je vždycky strašná. Ale líbí se mi, když jsou dějiny vyprávěné jako příběh. Autorka zvolila dvě časové roviny a ty mezi sebou střídala. Někoho to možná mate, ale mě se tento postup líbil. Zvyšovalo to napětí už tak dost drsného příběhu. A je fajn vědět, že i ve válce jsou lidi schopní chovat se lidsky. Bohužel člověk taky zjistí, že je úplně jedno, zda jsi bílý, černý nebo puntikatý. Když chceš mučit, trápit a nadřazovat se, tak barva kůže nehraje roli.
Jako bych žila dva životy
Milan Ohnisko
Zajímavý přístup, kdy půl knihy je rozhovor s D.Drtinovou a půl knihy hovoří její různě nejbližší. Rozhodně zajímavé čtení.
Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy
Tim Burton
Morbidní, divné, příšerné básničky. A taky luxusní, nápadité, neotřelé. Podle toho, jestli Tima Burtona milujete nebo nesnášíte.
Dobrodruh z Paříže
Dirk Husemann
Zvenku huj a uvnitř fuj. Pěkná obálka i název. Ale proč je kniha na obálce označena bestseller, to jsem nepochopila. Postavy se chovají jako blbci, situace jsou šroubované, děj se posouvá vynucenými náhodami. Popis míst je příšerný, člověk si nic nepředstaví. Tenhle blábol se ani nedá označit jako letní čtení. Pouze jako naprostá ztráta času!
Pod nebesy
Guy Gavriel Kay
Tolik nadšených komentářů! Tomu se nedalo odolat. Trochu jsem se bála, ze se ztratím v čínských jménech. Ale nestalo se mi to ani jednou. Za chviličku všechny postavy znáte tak, že když autor místo jména osoby použije např.popis některé vlastnosti té osoby, hned víte. Děj je v podstatě o třech sourozencích a o tom, že nikdy nevíte, které vaše rozhodnutí ovlivní chod velkých dějin. Jak píše sám autor: “Příběhy se skládají z mnoha pramínků, menších i větších. Kdo je v jednom vedlejší postavičkou, jinde prožívá drama a vášeň vlastního života a smrti.” Čte se to skvěle. Už po přečtení odstavce jste duchem v Číně. A jak zde už někdo napsal: “ čím víc se blížil konec, tím víc jsem si konec nepřála.”
Robinsoni a donkichoti
Aleš Palán
Po přečtení nemohu souhlasit s tím, že zrovna těchto sedm lidí je jedinečnějších. Vhodnější by bylo slovo "jinější", kdyby existovalo. Chápu, že nám autor chtěl ukázat, že i lidé ztroskotaní, jsou lidé. Za mě mi ale nemají, co říct. Do čtení jsem se nutila a doufala v alespoň jednu myšlenku. A nic. Nemám pro lidi, co chlastají a nepracují pochopení. Za to musím pochválit fotografie. Ještě, že v knize jsou a v takovém množství. Teprve tyto obrázky dali těm rozhovorům trochu duše.
Jak vyřešit vlastní vraždu
Kristen Perrin
Napínavé to bylo od první stránky, i když jinak než autorka zamýšlela. Než jsem zjistila, kdo ke komu patří a proč v příběhu je, tak to byla slušná detektivní práce. Frances si vyslechne věštbu, podle které má být zavražděna. Chápu, že taková zpráva člověka nenadchne, ale podřídit tomu celý život? Ještě že má v příbuzenstvu spisovatelku detektivek Annie. Taková Ariadne Oliverová od Agathy Christie, včetně toho anglického venkova. K tomu švarný detektiv, Francesiny deníky, sympatická atmosféra v Castle Knoll a oddychový detektivní příběh je na světě. Samozřejmě, že Frances mohl zabít snad každý, kdo se ve vsi jen ukázal. Já vraha neuhodla a dost mě překvapil. Příběh se čte dobře, i když je, hlavně ze začátku, dost zmatený. Zase na druhou stranu, Annie v té vesnici nikoho neznala a nejspíš si připadala stejně zmateně. Více mě bavila detektivní část v denících než ze současnosti.
Emilka
Ivana Fajnorová
Začíst se do knihy šlo ze začátku hodně špatně. Vím, že jde v podstatě o kroniku a vím, že lidé umírají, ale těch smrtí tu bylo zatraceně moc. Také zvyknout si na autorčin styl bylo náročnější. Málo přímých vět. Ale dobře, je to vyprávění a zhruba od třetiny už je čtenář zaháčkovaný. Taky proto, že ubylo zdlouhavých popisů zvyklostí. Pokud nemáte načtené rodinné ságy, bude vás to bavit.
Princezna celým srdcem
Connie Glynn
To snad není možné. Všichni něco tají, nikdo nikomu nic neřekne a pak už je na všechno pozdě. No nic, jdu na poslední díl, protože jsem fakt zvědavá, jak to autorka dotáhne do konce. Ještě že čtení nezabere moc času.
Město z popela
Cassandra Clare (p)
Jak jinak začít nový rok než fantasy. Pěknou, čtivou fantasy, tak snad i ten rok bude pěkný :-) postavy se nám vyvíjejí, příběh nabírá na obrátkách a sviští. V první díle mě štvala Clary, teď Jace. Takže vzhůru na třetí díl.
Město z kostí
Cassandra Clare (p)
Čtivě napsaná dětská fantasy. I když hlavní postavy by měli jít k psychologovi a ne honit démony. V jednu chvíli neskutečně hysteričtí a pak jsou zase ledově klidní. Holt puberťáci. Popis míst, příšer i bitev je velmi barvitý. Těším se na další měto.
