Modrina komentáře u knih
Kukačka se mi docela líbila, Hedvábník mě zcela pohltil. Knížka se mi perfektně četla od prvních slov, nenarazila jsem na jediné hluché místo. Cormoran a Robin jsou lidští a uvěřitelní, spisovatelé jsou poněkud pošahaní, ale zcela normální a obyčejný člověk by nepsal knihy, doplňoval by v supermarketu zboží, zápletka je tedy taky pro nás, normální (snad) a obyčejné lidi, poněkud pošahaná, nicméně pro mě uvěřitelná. Doufám, že paní JKR už chrlí další pokračování. :)
Hluboce lidský příběh. Uvěřitelný. Nějak se z něj nedokážu vymanit. Prostě skvělá kniha!!!
Historické detektivky mám ráda a tahle se četla docela dobře. Nic extra objevného, ale po další určitě sáhnu.
Drsná doba, drsný kraj - drsný příběh. Přečetla jsem knížku jedním dechem.
Když jsem mezi novinkami narazila na (i mně již pár let) známý znak na obálce, bylo jasné, že si knihu musím přečíst. I přes jistou drsnost se čte velmi dobře, ostatně od vpádu severských detektivek jsme vycvičení. :) Hodně se mi líbilo, jak tuto "multi mystery" owner pojal (nechci prozrazovat), to autorka vymyslela fakt skvěle. Jednu hvězdu dolů dávám za to, že mi owner připadal trochu jako superman, jeho tělo toho zvládlo na můj vkus trochu moc. Přes tuto lehkou výhradu knížku rozhodně doporučuji.
Dnes nehodnotím, protože nevím, jak bych hodnotit měla. Knížka byla napsaná skvěle, jinak by se mě příběh starého pána tolik nedotkl. Ale zároveň si asi nechci číst s výsledkem, že budu psychicky rozhozená. A tady to bylo ponuré od první do poslední stránky. Nevím, jestli si něco z téhle řady ještě přečtu..
Velmi zajímavé nakouknutí do zákulisí podnikání, a to okem povolaného. Přečetla jsem jedním dechem a před panem Bernardem smekám. A pivo má opravdu výborné. :)
Nemohu hodnotit, nedokázala jsem se knihou prokousat..
Dívám se na svůj obličej.. co všechno dnes lidi nezničej.
Tahle knížka se vám prostě neomrzí. :)
Čtu Haryho trochu na přeskáčku a po přečtení Přízraku jsem se bála, že ty zbylé už mě nemůžou tolik uchvátit. A hele - můžou. :) Jak ten chlap dokáže naslátat tolik knih, po jejichž přečtení dokážete jen hlesnout - nodoprkennývohrady..
Stejně jako Zátiší, i vražedný chlad jsem přečetla jedním dechem. Autorka podle mého vystihla díru na trhu - klasickou detektivku. Čte se velmi dobře, zápletka je zajímavá - jen na konci člověk zjistí, že dýchá, že není totálně vtažen do děje, zkrátka jen: dočetl jsem to, fajn, co tam mám dál? Jen pro toto dávám o hvězdičku méně. Ale už se těším na další příběhy, doufám, že se autorka teprve rozjela. :)
Skandinávie je moje velká vášeň, už pár let netrávíme dovolenou nikde jinde. Z Laponska jsme zatím viděli jen málo, ale když jsem četla tuhle knihu, vyloženě jsem veškeré scenérie viděla. Příběh jsem doslova zhltla a moc se mi líbil.
Čekala jsem suchý anglický humor, ale jsem cca v 1/3 - a zatím nic. Hodně mě to nebaví, takže odkládám ad akta. Třeba se k tomu někdy vrátím. Nicméně - Zápisník majora Thompsona to bohužel opravdu není..
Tohle je takové pohlazení po duši, k téhle knize se strašně ráda vracím. :)
No, přečetla jsem to. Ale dost jsem se nudila. Holt jsem čekala Oscara Wilda. :)
Uffffffff.......... Dočetla jsem to v noci a ještě se z toho vzpamatovávám. Nesbø je magor. Geniální magor.
Když moji synové na střední škole dostali za úkol zdolat Kytici, byl to pro ně dost náročný úkol. Protože já - knihomol jsem je nedokázala k pořádnému čtení nikterak přivést. :( A školy se v tomto ohledu rozhodně neangažovaly. Tehdy jsem si vzpomněla, jak jsem ve 12 letech viděla Kytici v Semaforu, a to proto, že originál jsem dobře znala. Netvrdím, že to byla moje oblíbená knížka, a kdyby mi z ní četli před spaním, asi bych hrůzou oka nezamhouřila. :) Proto nehodnotím. Ale domnívám se, že tahle knížka k životu prostě patří.
Další z historických detektivek pana Vondrušky, tentokrát s jinými hlavními protagonisty. Je to milé čtení, nicméně souhlasím s komentáři pode mnou, že by pan Vondruška mohl trochu zvolnit. Když chrlí jednu knihu za druhou, nutně to musí být na úkor kvality. Policejní pes mě taky trochu překvapil, nicméně věci znalý kolega říkal, že psi se ke stopování používali daleko dřív. Takže situace popsaná v knize je prý pravděpodobná. Knížka za přečtení určitě stojí. :)