Mojepočteníčko komentáře u knih

Markéta Lukášková je v mojí knihovně stálicí. Nicméně musím přiznat, že jsem se s Emou, hlavní hrdinkou její nové knihy zpočátku tak trochu prala. Až o několik dní později při mytí nádobí jsem přišla na to proč. Protože byla prostě jiná. Nebyla stejná jako Tereza s Bárou (hrdinky předchozích knih) ani jako její vrstevnice. A to bylo přesně ONO! Autorka její charakter vystihla tak přesně, že jsem s její postavou měla zkrátka problém. Zvyknout si, sžít se, přijmout ji takovou, jaká byla. Což je ve společnosti obecně pořád dost velkej problém. Odlišnost samozřejmě není jediným tématem, které autorka otvírá, podnětů k zamyšlení je mnohem víc. Ale to už bych mohla rovnou napsat román. Za sebe rozhodně tuhle knížku moc doporučuji!

4 07.04.2022

Nádherný a laskavý příběh o přátelství, lásce, odlišnostech a strachu, který je potřeba naučit se překonávat. Čtení jsem si užívala a těším se, až se do něj za čas pustím znova. Doporučuji :)

07.04.2022

Tuhle knihu jsem asi po třiceti stránkách odložila. Pavlína, přítelkyně hlavního hrdiny Nicka, mě totiž strašně štvala. Vím, bylo jí 16 let, ale stejně. Vrátila jsem se k ní o nějaký ten měsíc později, nespěchala a nechala si čas. Teď, po dočtení, bych se nebála tento román postavit vedle takových, jako je Remarqův Na západní frontě klid. Autentičnost - protože autobiografie, každodenní život námořníků během druhé světové války, pomíjivost okamžiku, protože z vteřiny na vteřinu mohlo být všechno jinak a strach byl všudypřítomný. Doporučila bych minimálně v rámci přípravy na maturitní zkoušku a všem, kteří tuto tematiku vyhledávají.

Felix...nejstatečnější kluk na světě. V mých očích.
Každá stránka příběhu mě hřála u srdce a každá mi ho zlomila na tisíc kousků. Více slov netřeba. Doporučuji!

4 07.04.2022

Hodiny v Paříži pro mě byly krásným, i když bolestivým čtením. Neznamená to ovšem, že by se mi příběh nelíbil. Naopak.
Máme zde čtyři postavy - Camille, Guillauma, Jean - Paula a Sourena. Guillaume se touží stát umělcem, Souren denně baví děti svým netradičním loutkovým představením, Camille je pokojská a vede spořádaný rodinný život, Jean - Paul je novinářem. Ačkoli se zdá, že rozdílnější už nemohou být, opak je pravdou. Spojuje je hluboký zármutek, který pramení z jejich minulosti a nedokáží ho odložit. Aniž by to tušili, jejich životy se na jednom jediném místě na okamžik neviditelně protnou...
Knížka se mi moc líbila, i když smutek a mnohdy i utrpení hlavních hrdinů pro mě byly doslova hmatatelné. Jejich protipólem je atmosféra meziválečné Paříže se všemi svými krámky, pekárnami, bary a obchůdky s knihami či uměním. I se způsobem zakončení jsem byla moc spokojená. Hodnotím 4*/5*, doporučuji

3 25.03.2022

Druhá kniha zabývající se tématem pedofilie a zneužívání dětí, která se mi dostala do ruky.
Autorka nejprve reflektuje své dětství. Mluví o otci, který je opustil a popisuje nepříliš vydařený vztah s matkou. Ve svých čtrnácti letech poprvé na večírku potká staršího, charismatického spisovatele. Ten jí na rozdíl od matky věnuje spoustu pozornosti, později dokonce vyzná lásku. Mladičká V. mu totálně propadá bez ohledu na to, jak skandální jejich vztah je. Až po nějaké době zjišťuje, že není jedinou mladičkou dívkou, se kterou G.M. navázal vztah. A že vše, co se kolem tohoto muže děje, je v podstatě už dlouhou dobu veřejným tajemstvím.
Celý tento text na mě působil nesmírně hluboce, uvěřitelně, a ještě nějakou dobu po dočtení ve mně rezonoval. Fascinovala mě představa, že onen spisovatel byl celou dobu prakticky chráněn tamějšími literárními kruhy a do jisté míry svou zálibu v mladých dívkách a chlapcích netajil, protože ji promítal do svých textů. Měla jsem pocit, jako kdyby jeho chování k dané době zkrátka patřilo. Autorka neopomíná zmínit ani fakt, že ji tato minulost prakticky nikdy nepřestala zasahovat do života.
Kniha Svolení pro mě byla velmi zajímavým čtenářským zážitkem, který rozhodně můžu doporučit.

3 25.03.2022

Historická detektivka není žánrem, který bych běžně vyhledávala. Proto není divu, že jsem knihu chtěla po necelých sto stranách odložit.
………………………………………………………………………………………
Rakousko – Uhersko kapituluje a náš stát se začíná pozvolna měnit. Přesto se najdou tací, kteří jsou se stávající situací nespokojení a nebojí se přiložit ruku k dílu. Závodčí Jindřich Kališ má za úkol vyřešit vraždu mladé dívky. Jeho už tak nelehký úkol mu výrazně stěžuje textilní dělnice Anna Malíková, která ho pronásleduje snad na každém kroku. S obětí ji pojil úzký vztah a ona by nerada, aby se na případ zapomnělo. Ani jeden z nich netuší, že je vyšetřování přivede na stopu velkého spiknutí, jehož výsledkem má být silné a nikým neohrožené Rakousko.
…………………………………………………………………………………........
Dlouho jsem se čtením fakt trápila. Nebavily mě pasáže, ve kterých byla zpracovaná především politická a kulturní situace – neustálé cesty po městech, četnických stanicích či jiných orgánech státní správy. Diskuze, rozmluvy a plánování. Ne, to nebylo pro mě. I když vím, že pro ukotvení příběhu a zasazení do kontextu to bylo důležité.
Vše zachránila detektivní linka s Jindřichem Kališem a Annou Malíkovou. Oba jsem si nesmírně oblíbila. Za poslední dobu je to jedna z nejsympatičtějších literárních dvojic, které jsem měla možnost poznat. A závěr? Doslova pohlazení po duši. Po tom všem opravdu nelze knížku hodnotit negativně, i když byly začátky čtení obtížné.
…………………………………………………………………………………….....
Jsem čtenářem historie, ale nikoli detektivek. Proto dnes hvězdičkami hodnotit nebudu, nepřijde mi to objektivní. Příběh se mi líbil a moc ráda ho doporučuji i vám ostatním.

2 14.03.2022

Nová láska...

Vanda píše Aldovi nespočet dopisů. Touží po vysvětlení, chce znát důvod, proč ji i jejich děti opustil. Bilancuje sama nad sebou. Je nešťastná a vyčerpaná.
Postarší manželský pár se vrací z dovolené. Prší. Zatímco Vanda odchází napřed, protože se chce přivítat s milovaným kocourem, Aldo promočený na kost doluje kufry z auta, aby je dopravil do jejich domova. Respektive do toho, co z něj zbylo. Jejich byt je totiž příšerným způsobem zdevastovaný. Kdo jen mohl něco takového udělat?
Aldo při úklidu nachází zapomenutou obálku plnou dopisů. Obálku, kterou už nikdy v životě nechtěl otevřít…
Anna zkouší kontaktovat svého bratra. Sejdou se v bytě rodičů, aby obstarali kocoura, kterého dostali od rodičů na starost. V nepříliš přátelském rozhovoru se vrací zpět do dětství. Je evidentní, že si každý z nich uložil vzpomínky do paměti jiným způsobem. Na povrh postupně vyplyne jediná otázka – znají doopravdy své rodiče?
Tohle bylo přenádherné! Už dlouho jsem nečetla text, který by se mi větu po větě takhle dostával pod kůži! Nádherný jazyk, příběh plný emocí, s postavami prožijete úplně všechno a na konci vyčerpaní odpadnete. Jsem nadšená, zamilovaná a věřím, že ještě hodně dlouho budu.
Hodnotím 4,5*/ 5* (….a to jen proto, že mě ještě další autorovy knihy teprve čekají)

5 08.03.2022

Troufám si říct, že příběh nizozemské dívky Anny Frankové, která se byla nucena během druhé světové války skrývat, zná téměř každý. Ani já nejsem výjimkou. Přestože mě její příběh oslovil, nikdy jsem neměla potřebu dohledávat informace navíc. Nejspíš proto mě kniha Gerarda Kremera ml. svým námětem hned oslovila. Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji…
Gerard Kremer st. pracoval během války jako správce kancelářské budovy. Spolu s místem získal i nevelký byt, kam se s manželkou ihned přestěhoval. Později však sklepní prostory spolu s několika patry zabrali němečtí vojáci. Sklep zaplnili velkými bednami a z pater vytvořili vlastní kanceláře. Jedné noci přiměla zvědavost Gerarda, aby do beden nahlédl. Když zjistil, jaké bohatství skrývají, popadla ho obrovská zlost. Zakrátko se díky dalším kontaktům stal aktivním členem nizozemského odboje. A to až do doby, kdy kvůli své činnosti málem přišel o život.
Celý tento příběh je založen na skutečných událostech. Gerard Kremer st. o tom, co během druhé světové války prožil, nikdy nemluvil. Vše vyšlo najevo až v době, kdy u něj nějakou dobu pobývala synova manželka Toos. Během nocí, kdy nemohl spát, jí o všem vyprávěl. O mnoho let později si jeho syn uvědomil, jak zásadní úlohu v životech mnoha lidí jeho otec během války sehrál. Tím spíš, že budova, ve které pracoval, těsně sousedila s místem, kde se tehdy Anna Franková ukrývala. Byl tudíž jediným člověkem, který díky vlastní zkušenosti mohl odhalit udavače rodiny Frankových.
Kniha je velmi čtivá a přístupná i těm, kteří potřebují získat informace o dění během druhé světové války jemnější formou. Zobrazuje každodennost napohled obyčejného člověka, jeho pocity, starosti, strachy i obrovské odhodlání. Za mě rozhodně velké doporučení, hodnotím 4*/5*

1 06.03.2022

Rebelky z Oxfordu se ke mně dostaly prostřednictvím knižní štafety. Absolutně jsem netušila do čeho jdu, a pak jsem se nestačila divit.
Annabelle získá stipendium, díky kterému se stane jednou z prvních žen, studujících na Oxfordu. Nic ale není zadarmo. Na oplátku musí přijmout roli sufražetky a bojovat po boku ostatních dam za volební právo pro ženy. Jejím hlavním úkolem je nadchnout pro tuto věc nějakého velmi vlivného muže. A Annabelle si nevědomky vybere toho nejhoršího…
Pokud máte rádi Kroniky prachu, Pýchu a předsudek, 50 odstínů šedi a Indiana Jonese, pak věřím, že se vám tenhle příběh zalíbí a přečtete ho jedním dechem. Já bych se tentokrát škatulkování ve stylu líbilo/nelíbilo ráda vyhnula. Snad postačí, když vám povím, že jsem se mnohdy doopravdy pobavila

2 06.03.2022

Ráda poznávám lidi skrz knihy, které čtou. Moje kamarádka miluje cestopisy. Já je v podstatě nečtu. V knihovně mám tři. Četla jsem jeden. Hlavně proto, že tam jezdili kluci na motorkách.
Když mi do ruky vrazila do ruky knihu Pěšky mezi budhisty a komunisty, s nadšeným TO SI PŘEČTI, usoudila jsem, že je načase zkusit něco novýho. A tak si Prázdniny v Evropě, s tvrdě vydobytým podpisem po besedě v Pardubicích, smutně setřely slzu a dál pokračovaly v čekání na svou chvíli.
Líbilo se mi to. Málokdy jsem se při čtení nezasmála. I když některé cestovatelské útrapy bych asi úplně zažít nechtěla. Taky jsem se dozvěděla, spoustu nových informací. Konečně vím, kde se nalézá taková Annapurna. S tou se totiž téměř denně setkávám při sledování rodinné komedie. Můj syn totiž Vaška, v podání Tomáše Holého, naprosto zbožňuje.
Jenom mi to čtení úplně neutíkalo, což není chybou knihy, ale mojí. Jsem zkrátka člověk románový. První knižní setkání s Láďou Ziburou tedy rozhodně hodnotím kladně – 4*/5*

4 23.02.2022

Tak jo, přiznávám! Ta knížka měla nádhernou obálku. Takovou hřejivou, letní. Doslova. A tak jsem zkusila štěstí. Tímto děkuji Katce Valterové a Knihy Dobrovský za možnost přečíst knížku v rámci spolupráce jako recenzní výtisk. No a teď už se pojďme vrhnout na moje dojmy :)

Flora jako malá holčička přišla o svou matku. Dětství prožila u tety, která jí dala jasně najevo, že není ničím jiným, než obrovskou přítěží. Celý svůj život se proto snaží lidem okolo sebe zavděčit. Touží konečně někam patřit a mít někoho, kdo by ji miloval. Když se v květinářství poprvé objeví bezradný Jack, Flora se ani náznakem neodvažuje zadoufat, že by mohl být tím, kdo ji z té dlouhotrvající samoty vysvobodí. Izzy je sedmnáctiletá puberťačka, která si po smrti své matky klade za cíl jediné. Postarat se o rodinu a udržet ji pohromadě. V jejím nitru se však odehrává obrovská citová bouře, kterou se doposud úspěšně snaží skrývat. Rozhodně ale není připravená na otcovu novou přítelkyni. Clare a Beccu pojilo dlouholeté přátelství. Těsně před Bečinou smrtí se Clare dozví tajemství, o které absolutně nestojí. Trápí ji svědomí. Tím spíš, že s rodinou své kamarádky i nadále udržuje vřelé přátelské vztahy, které všichni společně tolik let budovali. A léto, kdy se opět mají všichni setkat, se nezadržitelně blíží...

Upřímně? Jsem nadšená! Tohle totiž není klasika ve stylu, ona miluje jeho, on miluje ji, pak přijde komplikace a na konci - tadááá, happy end jako blázen! Ano, řadím ho mezi ty oddechovější, ale se špetkou něčeho navíc. A to já mám moc ráda. Bavily mě všechny postavy a obdivovala jsem, jakým způsobem se autorka dokáže dostat do kůže každé z nich. Zejména pak sedmnáctileté Izzy. Kromě milostné linky otvírá i vážná rodinná témata jako ztráta člena rodiny, dopady na psychiku jedince, přijetí nového partnera a křehkost, kterou budování takového vztahu po všech směrech provází.

Pokud hledáte citlivě a laskavě napsaný příběh o lásce, přátelství a rodinných vztazích s postavami, které si rozhodně zamilujete, pak vám tuhle knížku můžu jenom doporučit!

P.S. Až se potkáte s Julií, potrháte se smíchy. Její humor s nádechem ironie, jsem zbožňovala :)!

3 14.02.2022

Petr Ginz. Obyčejný kluk? Možná. Sama jsem dlouho nechápala, co na něm bylo tak výjimečného. Přišla jsem na to až v průběhu čtení této knihy.
Fascinovalo mě, jakým způsobem Petr vnímal a reflektoval svou dobu. Jeho literární i výtvarné nadání. Zvídavost, organizační schopnosti i nadšení. Přišlo mi, že svět byl tehdy větší, prostornější, dobrodružnější. A děti k sobě chovaly vřelejší vztahy.
Zasáhly mě celostránkové rodinné fotografie. Zejména ty, na kterých je jako malý chlapec se svou mladší sestrou Evou. Usmívá se na nich a vůbec netuší, co ho čeká. Co mu život přinese. Ale já to věděla. A bylo mi z toho zle.
František Tichý odvedl obrovský kus práce. V jeho knize je navíc řada Petrových textů publikována zcela poprvé. Líčí nejen jeho životní příběh, ale popisuje i každodennost židovských dětí, žijících v protektorátní Praze a Terezíně.
Děkuji za skvělý, i když smutný čtenářský zážitek.
5⭐/5⭐

2 07.02.2022

Krásný pohádkový a zároveň poučný příběh. Víc netřeba dodávat. Moc doporučuji!

6 07.02.2022

Můj kluk ví, že mám ráda příběhy z druhé světové války. Básnil o jakýmsi filmu, podotkl, že bych to nedala, ale že existuje kniha. Zkrátím to. Sehnal ji a přinesl jako překvapení. Potřebovala jsem si spravit chuť, a tak jsem se do ní rovnou pustila.
Jan Baalsrud byl norským odbojářem, který se účastnil spolu s dalšími muži operace v severní části okupovaného Norska. Tato akce byla díky zradě odhalena a Němci všechny muže, mimo něj, chytili, mučili a pozabíjeli. Jan se vydal na cestu do Švédska bez vybavení, jídla, výzbroje a adekvátního oblečení. Zcela sám se prodíral pustou ledovou krajinou a nebýt jeho pevné vůle, odhodlání žít a pomoci mnoha statečných lidí, nikdy bychom se o jeho putování nedozvěděli.
Tohle bylo perfektní čtení! Napínavé, mrazivé, poutavé. Autor skvěle vykreslil prostředí, ve kterém se Jan pohyboval. Nevynechal sebemenší detail. Měla jsem pocit, že dýchám ledový vzduch, do tváří mě štípe studený sníh, cítím bolest v okamžiku, kdy se Jan potápěl do ledové, aby doplaval na jiný ostrov. Nechápala jsem, kde se v něm bere tolik odhodlání a vůle žít, ačkoli zažil nejedno zklamání a bylo mi zle z toho, jak drastickým způsobem se rozhodl sám sobě zachránit život.
Tato kniha pro mě byla velmi silným čtenářským zážitkem a nemůžu hodnotit jinak než 5 ⭐ / 5 ⭐

1 07.02.2022

Poslední kniha roku 2021 a zároveň první dočtená kniha roku 2022. Tak nějak se mi stalo, ze jsem se dobu nedokázala pustit do ničeho jinýho.
Víte, dost často sdílíme společný prostory, sem tam se pozdravíme, ale v podstatě se neznáme. Stejně tak to bylo s hlavními hrdiny této knihy. Pak se jejich cesty propojily a mohl za to právě Axel, malý kluk s obrovským srdcem.
Držela jsem mu palce, fandila a obdivovala ho za to, jak dokázal zůstat statečný. O to víc jsem autorce vděčná za to, jakým způsobem ho příběhem provedla.
Knížka se mi moc líbila. A zase jsem si připomněla, jak moc je na světě vzácný, když si lidé navzájem pomůžou a nejsou k sobě lhostejní. Vždyť i jeden úsměv zmůže hodně. A nic nestojí ....5⭐/5⭐

4 07.02.2022

Jenny Colgan je moje stálice. Nicméně z této trilogie se mi líbil a líbí stále nejvíc první díl. Její kniha s vánoční tematikou se mi líbila zhruba do poloviny. Měla takovou příjemnou, hřejivou atmosféru. Pak ale přišly na řadu vztahy, nějaké rodinné problémy a ve finále na můj vkus přeslazený závěr. Škoda. Nicméně i tak zůstávám autorce a jejím knihám nadále věrná.

1 07.02.2022

Válečným románům zůstávám věrná, jen už mě málokterý z nich dokáže očarovat. A pokud se v názvu knihy rovnou objeví slovíčko "Osvětim" jsou moje pochyby dvojnásobné. Jenže tenhle příběh vychází ze skutečných událostí a na to já slyším...
...................................................................................
Alma Rosé je skvělou a váženou hudebnicí. Její hra na housle je známá po celé Evropě. Ani ona však díky svému židovskému původu neunikla transportům. Poprvé se s Almou setkáváme v experimentálním bloku, kde její talent nakonec vyjde najevo. Velitelka ženského tábora, obávaná Maria Mandlová, ji proto převede do tábora hudebního, kde ji jmenuje dirigentkou ženského osvětimského orchestru. Jejím úkolem je pozvednout jeho úroveň. Almě se tato funkce protiví. Ve svém nitru odmítá před Němci hrát, tím spíš doprovázet každodenní pochody zubožených pracovních čet. Záhy jí však dojde, že by díky možnosti orchestr rozšířit, mohla třeba něco změnit. A proto se svého úkolu nakonec odhodlaně zhostí.
...................................................................................
V tomhle případě byly obavy úplně zbytečný. Už dlouho razím heslo, že dobrý příběh by měl ve čtenáři vyvolat emoce. A to se autorce povedlo na 120 % Věřila jsem jí každý slovo, usmívala se, měla strach i plakala. Rozumíte? PLAKALA! Já NIKDY nepláču! V obecné rovině se kniha četla výborně. Líbilo se mi, že spisovatelka položila důraz na samotnou hlavní hrdinku, nikoli na všechny ty hrůzy, které se děly. Ty pouze podtrhly atmosféru a poukázaly na to, jakým způsobem každodennost tábora formovala člověka a jeho psychiku. Nechybí zde ani jemná romantická linka, která můj čtenářský zážitek jen umocnila. A co víc, celý příběh je založen na skutečnosti. Doporučuji!

1 07.02.2022

Jak to, že neznáš Návrat do ráje? Ptal se mě s nevěřícím pohledem můj kluk. Vždyť to byla pecka! Dívala jsem se na něj jako na blázna a nenapadlo mě nic lepšího než se zeptat, jestli náhodou nevyšla knížka. Bohatá dědička, pokus o vraždu, návrat a pomsta. To si sežeň! Doporučil mi ještě…
Tenhle příběh mě bavil od první stránky. Četl se pěkně a užívala jsem si překrásné popisy australské přírody. Jenom ty milostné scény se číst nedaly. Působily nepřirozeně a popis reakcí ženského těla při milování vyzněl mnohdy až nechutně. A to nejsem žádný puritán. Muž se dal ještě snést, což mě překvapovalo o to víc, protože knihu napsala právě žena. Na konci mi počínání hlavní hrdinky přišlo dost nepochopitelný, ale co. Jako celek mi knížka sedla a nakonec ji hodnotím. Na volné pokračování se nechystám. Prý bych si zkazila dojem i chuť

07.02.2022

Do knih Patrika Hartla jsem se zamilovala díky Malému pražskému erotikonu - byl to dárek k narozeninám. Jáchym z Okamžiků štěstí byl první literární kluk, do kterýho jsem se zamilovala. A pak jsem samozřejmě pořídila i přečetla i ty ostatní. Kdysi jsem někde slyšela, že autor vydává novou knížku po dvou letech. Nutno dodat, že jsem byla pekelně naštvaná, když to nedodržel. A pak to konečně přišlo – 15 roků lásky!
Aleš se zamiluje do Jeleny, která má chorvatské kořeny a perfektně hraje na housle. Jenže jejich vztah je od začátku, mírně řečeno, komplikovaný, stejně jako Jelena sama. Jenže když máme někoho rádi, často dokážeme spoustu věcí přehlížet. A přesně díky tomu se Alešovi ze dne na den obrátí život naruby.
No. Nenapadlo by mě, že to někdy řeknu, ale tentokrát jsou moje dojmy rozporuplný. Příběh se mi líbil, byl ze života, četl se skvěle, proplula jsem knížkou ani nevím jak, ALE…Přišlo mi to zdlouhavý, neoblíbila jsem si žádnou z postav, rozčilovalo mě opakované používání některých slov v textu. Kupříkladu divočáci nebo varlata (pokud přečtete, snad mě pochopíte). I když jsem vyslechla jeden rozhovor a vím, jak osobní toto dílo pro autora je (postavu Aleše prý napsal hodně blízko sobě), pořád přemýšlím nad tím, co mi kniha měla do života měla předat. Nebo co obecně chtěl prostřednictvím příběhu autor říct. Čili za mě ani nadšení, ani zklamání.

6 07.02.2022