Mojepočteníčko komentáře u knih

Tenhle příběh jsem bohužel poznala před přečtením jako film. Kniha se četla moc dobře, ale nemůžu tvrdit, že by se mi celý příběh zapsal nesmazatelně do srdce, i když byly pasáže, které jsem si velmi oblíbila. A nejoblíbenější postava? Jednoznačně pan Bennet a jeho břitký, ironický humor a postřehy s jakými reflektuje chování své manželky.

4 24.02.2021

Nezbláznila jsem se? Možná. Ale už zase tu bylo společné čtení a netýkalo se nikoho jiného než Colleen Hoover. Tentokrát šlo o starší kousek s názvem: Odvrácená tvář lásky. Navíc tento román vyšel nedávno v pevné vazbě a sešla se opět prima parta knihomolek. Nebylo co řešit – vzhůru do čtení!

Tate se stěhuje ke svému bratrovi Corbinovi, který se k ní už od mala choval až přespříliš ochranitelsky. Není divu, že pro ni nebylo na střední snadné najít si nějakého kluka. Nyní však studuje vysokou školu a zároveň pracuje na částečný úvazek jako ošetřovatelka v nemocnici.
Miles je Corbinův dobrý přítel a soused v jednom. Stejně jako on je pilotem a přestože ve svém bytě bydlí už celé čtyři roky, jeho strohost a nezabydlenost doslova bijí do očí.
Dvojice hlavních hrdinů se seznamuje za nepříliš příznivých okolností. Ona se právě stěhuje, on leží namol opilý přede dveřmi bytu. Po rozčileném telefonátu s Corbinem podává Tate Milsovi pomocnou ruku. Čekáte, že se tihle dva stanou přáteli? Chyba! Miles o pletky s láskou nestojí a Tate je natolik vytížená, že na ni nemá prakticky čas. A tak uzavřou dohodu s několika pravidly. Sex ano, láska ne. Jenže jak už to bývá, ne vždy jsme schopni konkrétní pravidla dodržovat. A Miles očividně něco skrývá…

Ani tentokrát nemůžu říct, že bych si tento příběh na 100% vychutnala. Ale pokud ho mám od toho předchozího odlišit, začetla jsem se hned a na závěr se neubránila dojetí. Tím spíš, že jsem knihu dočítala vedle dětské postýlky a syn mě svou drobnou ručkou držel za prst. To ovšem neznamená, že bych ronila krokodýlí slzy, posmrkala horu kapesníčku a naráz mi puklo srdce. Nicméně mě velmi potěšilo, že nešlo o plytkou romantiku nýbrž příběh, který v sobě skrýval závažnější životní téma.
Co ho podle mě zbytečně kazí, je množství milostných scén, kterých je tam na můj vkus přespříliš. Nejsem puritán, patří to k životu, ale když už příběh s přidanou hodnotou, pak si myslím, že všeho s mírou neuškodí.

Hodnotím 3,75*/5*

4 24.02.2021

Tvorbu Colleen Hoover jsem poznala prostřednictvím knih Námi to končí a Pravda nebo lež. Ačkoli řadíme první z výše zmíněných titulů mezi romantickou četbu, měl tento příběh přesah, což na tomto typu knih velmi oceňuji. Když bylo na Instagramu uspořádáno společné čtení na nejnovější román Nelituji ničeho, neváhala jsem a pořídila si ho, protože mě zajímalo, co mi Colleen naservíruje tentokrát…
Příběh je vyprávěn ve dvou liniích. První z nich patří Morgan, kterou poznáváme v sedmnácti letech, spolu s její o rok mladší sestrou a jejich partnery Chrisem a Jonahem. Morgan otěhotní, založí s Chrisem rodinu a narodí se jim dcera Clara. Právě jí patří druhá část vyprávění. Je to šestnáctiletá puberťačka se vším všudy, která právě prožívá první velkou lásku. Jen si k tomu nevybrala právě ideálního kluka. Rodiče jí ho totiž kvůli pověsti otce zakázali. A to se Claře rozhodně nelíbí.
Ve chvíli, kdy rodinu poznamená velká tragédie, se všem nejen otočí život naruby, ale zároveň začnou na povrch vyplouvat tajemství, která měla nejspíš zůstat navždy ukrytá.
A jak se kniha líbila mně? Musím říct, že jsem byla poměrně zklamaná. Měla jsem pocit, že jsem na prvních sto stranách prožila s hlavními hrdiny úplně všechno, co se prožít dalo. Neměla jsem příliš velké nutkání se ke čtení vracet a celkově mi trvalo poměrně dlouho, než se mi ji podařilo dočíst. Navíc nemám ráda klasické klišé konce a la – vše se v dobré obrátí a všechno do sebe nakonec zapadne, jako skládačka puzzle. Jediné, co knize nemůžu upřít byla reálnost a lidskost toho, co postavy v příběhu prožívali. Věřím, že něco obdobného může klidně potkat někoho z nás.
Hodnotím 3*/ 5* a jsem si jistá, že si román své čtenáře určitě najde.

2 20.02.2021

(SPOILER) Před Vánoci všichni toužíme po odpočinku a k tomu mnohdy směřuje i výběr knih ke čtení. Na tuto novinku nás nalákala Janička s týmu nakladatelství Grada a následně bylo uspořádáno společné čtení. Já osobně tuto formu vítám, protože díky ní můžete poznat spoustu dalších lidí, kteří milují knihy stejně jako vy. Navíc je mnohdy velmi úsměvné, jak se jednotlivá hodnocení liší. A nyní už se pojďme společně podívat na to, o čem tato kniha je a jak moc se mi líbila...

Příběh vypráví o novinářce Jane, která po neúspěšné vztahu prakticky zanevře na Vánoce a veškerý mumraj, který se kolem nich každoročně odvíjí. Její šéfka ji za odměnu vyšle na pracovní cestu do Norska. Jejím úkolem je sepsat reportáž o kácení vánočního stromu, který následně poputuje do Anglie jako poděkování za pomoc v době druhé světové války. Její kamarádka ji nabádá, aby si cestu maximálně užila. Což v podstatě znamená užít si všeho, co jí cesta nabídne, nahodilého románku nevyjímaje. Mimo Jane odjíždí do Norska i velmi pestrá skupinka reportérů a bloggerů. Hlavní hrdinka tedy rozhodně nebude mít nouzi o zajímavá setkání.

Upřímně? Já ty "romanťárny" moc nemusím. Romantika v knihách mě neodrazuje, ale potřebuju v ní vidět nějakou přidanou hodnotu. Špetku něčeho navíc, jak s oblibou říkávám. Nicméně ano, přiznávám, tenhle příběh se mi vyloženě trefil do nálady a dění v něm mě kupodivu nerozčilovalo. Vlastně jsem si ho hezky užila.
Moc se mi líbily pasáže, které se odehrávaly přímo v Norsku, protože autorka skvěle zachytila tamní atmosféru. Ať už se jednalo o cestu přírodou, průběh ranního rybolovu, večeře, při kterých se podávaly norské speciality nebo dění odehrávající se v prostorách hotelů. Zimu z duše nenávidím, ale na cestu do Norska bych si v tu chvíli nejraději zabalila ihned.
Knížka se čte velmi dobře a částečně se odehrává ve dvou dějových liniích. Nemůžu však tvrdit, že bych z celkového obsahu či zápletky byla úplně paf. Taky mě mnohdy rozčilovalo myšlení a zároveň jednání hlavní hrdinky. Ale předpokládám, že tomu tak mělo být, aby ji vývoj událostí přivedl na tu správnou životní cestu.

Pokud budete příští rok hledat vánočně laděnou, oddechovou a čtenářsky nenáročnou knížku, pak vám Strom splněných přání mohu jenom doporučit.

1 25.01.2021

(SPOILER) Konečně jsem se dostala k přečtení časopisu Page, který mi na nočním stolku ležel už pěkných pár týdnů. S oblibou čtu rozhovory se zajímavými lidmi, proto mi neunikl ani ten, ve kterém časopis vyzpovídal herečku Janu Bernáškovou. A ejhle! Vydala dokonce knížku! No, co si budeme – další týden jsem si knihu Jak přežít svého muže vyzvedla na poště, odložila vánoční (a stále nedočtenou) Jenny Colgan a pustila se do čtení…

Kniha vypráví o mladé herečce Lucii, která je zároveň svobodnou maminkou. Tří a půl letá Kristýnka mnohdy vydá za dvě a s jejím otcem Tomášem není v rámci komunikace vždycky lehké pořízení. Navíc se jí nedaří sehnat práci v oboru, ačkoli se o to aktivně snaží. Její život je bohatší o tři přítelkyně – Denisu, Alenu a Radku, se kterými se všechny nesnáze přece jen snáší o něco lépe.
Během vyprávění nás Lucie provede svým životem, jak minulým, tak tím stávajícím. Zažijeme veselé, trapné, smutné i vzrušující situace, zkrátka prožijeme všechno, co k takovému obyčejnému lidskému bytí patří.

Už dlouho se mi nestalo, abych otočila poslední stránku knihy a cítila, jak ve mně rezonuje vlna emocí. Tohle bylo vážně skvělý! Příběh je svižný, čtivý, humorný (smála jsem se po hodně dlouhé době nahlas), ze života, psaný s láskou a od srdce. Hlavní hrdinku Lucii jsem si maximálně oblíbila. Nejen, že mi byla v mnohém podobná, ale zároveň mě přiměla nahlédnout do vlastní minulosti a zhodnotit některé vlastní peripetie. Mimo jiné jsem v knize objevila spoustu vtipných a trefných přirovnání, jimiž jsem obohatila svůj vlastní slovník. Čímž v podstatě narážím i na způsob autorčina vyprávění. V příběhu nenajdete žádnou "vatu“, do které by se snažila zaobalit některé výrazy či situace. Vše líčí tak, jak nám "zobák narostl“ a život přináší. Pro příklad uvedu situaci, kdy hlavní hrdinka sedí v divadle vedle muže, který ji přitahuje. Místo sáhodlouhého popisu o vzrušujících pocitech se dočtete o nervozitě, pocení v podpaží a kalhotkách, které by se nejraději svlékly samy a odkráčely pryč. Mimo jiné jde o jedinečnou příležitost nahlédnout nejen do hereckého zákulisí, ale i mnohdy komplikovaného ženského světa okořeněného velkou dávkou pravého holčičího přátelství.

Zkrátka a dobře – s knihou Jany Bernáškové se rozhodně nudit nebudete. Za mě jednoznačně velké doporučení!

4 25.01.2021

(SPOILER) Milé dítě je kniha, kterou jsem přečetla na doporučení svojí mamky - ta z ní byla mimochodem víc než nadšená.
Jde o příběh Leny, která se jednoho dne nevrátí z párty domů. Následně je dlouhou dobu vězněná v lesní chatě, spolu s dvěma dětmi, které má se samotným únoscem.
Pozdě v noci přijíždí do nemocnice sanitka, která přiváží ženu po těžké nehodě a malou holčičku. Jak sama později policistům uvede - i ona je Lena. Jde však o jednu a tu samou osobu? Jediným člověkem, který by byl schopen tuto záhadu rozluštit a předat policistům své svědectví je právě třináctiletá Hannah. Ta však hovoří v hádankách nebo odmítá mluvit úplně...
Mílé dítě je autorčiným debutem. A myslím, že velmi zdařilým. Oceňuji čtivost, propracování, názvy jednotlivých kapitol (jsou pojmenovány podle postav) - neztrácela jsem se v ději i způsob, jakým autorka dokáže čtenáře vodit za nos. Když už jsem si myslela, že mám správný odhad, byla jsem vzápětí hodně rychle vyvedena z omylu.
Postrádala jsem více napětí a tísnivou atmosféru. Po celou dobu čtení mě rozhodně zajímalo, kdo za vším stojí, ale pocity, které bych při čtení takové knihy chtěla mít, se prostě nedostavily. A neupoutal mě ani závěr samotný. Hodnotím 3,75 hvězdičkami a doporučuji! Kniha by mohla být skvělou filmovou předlohou.

1 30.09.2020

Nakladatelství Yoli mám ráda. I když nejsem cílovou skupinou, mnohdy si u jejich knih odpočinu a najdu téma, které mohu využít v rámci svojí pedagogické profese.
Pět kroků od sebe je příběhem, pojednávajícím o dvou hlavních hrdinech - Stelle a Willovi. Oba trpí závažnou nemocí plic a každý z nich přikládá léčbě úplně jinou váhu. Ovšem pouze do doby, než se při společném pobytu v nemocnici setkají...
Této knížce nemůžu upřít překrásnou obálku a několik úsměvných a milých scén, které se v ní odehrály. Pravdou ale je, že mě spíše zklamala. Netvrdím, že nenese závažné téma či poslání (o záměru autorů se můžete dočíst na samém konci), nenajdete v ní smutné momenty nebo zvraty. Jen jsem prostě asi měla trochu jiná očekávání. Navíc se v příběhu hojně vyskytovaly názvy různých léčiv, často byl zmiňován název nemoci obou hlavních hrdinů a Stella mi v počátcích přišla vůči Willovi zbytečně moc odměřená. No a při čtení závěru jsem měla pocit, jako když se dívám na konec nějakého amerického filmu.
Věřím, že se knížka bude líbit především mladší skupině čtenářů.

3 26.09.2020

Nejsem komiksová holka, ale kniha o Stanu Leem mi doma chybět nemohla. A nelituji. Krásné grafické zpracování, čtivost, humor a životní příběh autora našich oblíbených "marvelovských" hrdinů. Užila jsem si to a moc doporučuji!

1 26.09.2020

Mnoha lidmi oblíbený příběh. Já se do této skupiny bohužel nepřidám. Přitom mám autorčiny knihy ráda. Román mě neoslovil, hlavní hrdinové mi byli lhostejní, text se mi četl obtížně.
Nehltám romantické knížky, ale milostné linky mi v příbězích nepřekážejí. Pokud mám možnost odnést si z nich něco pro sebe, jsem ráda, když to objevím. A ačkoli byl závěr doslova srdcervoucí, se mnou nedokázal pohnout.
I tak jsem ale ráda, že má kniha spoustu svých fanoušků a věřím, že budou stále přibývat.

4 22.09.2020

Tento příběh mě příliš neoslovil. Nejsem cílovou skupinou, ale nemyslím si, že by právě tento fakt byl důvodem, proč tomu tak bylo. Přiznám se, že jsem si nedokázala oblíbit žádnou z postav, nenadchlo mě ani pojetí posmrtného života, které autorka vytvořila.
Knížku doporučuji spíše mladším čtenářkám, které příběh určitě ocení.

1 22.09.2020

Dokonalá manželka nebyla můj šálek kávy. Přitom se mi obě předchozí autorovy knihy moc líbily. Nemám ráda tematiku umělé inteligence. Závěr byl překombinovaný, mnohdy jsem se ztrácela, chaos.
Chválím obálku, čtivost, kratší kapitoly, podle kterých se dalo snadno orientovat - díky názvům jsem aspoň přibližně věděla, kde jsem.
No, jsem zvědavá, co si pro nás autor připraví příště.

2 22.09.2020

Od tohoto příběhu jsem čekala nenáročnou letní oddechovku. Bohužel byl pro mě tento příběh jednoduchý až moc a kromě velmi pěkné obálky, je pro mě tentokrát těžké najít něco, čím by mě oslovil.
Snad jen, že by reálném životě takové setkání rozhodně nebylo nepříjemné :)

22.09.2020

(SPOILER) Jeden z nejpovedenější prvních dílů série, které se mi kdy dostaly do rukou! Většinou jsou tyto knihy spíše popisné. Uvádí nás do děje, prostředí a seznamují s postavami. Ano, souhlasím, že JE to důležité. Ne každá však od začátku dokáže odsýpat stejně jako Renegáti.
Nova si z dětství přináší nejen hrůzný zážitek, ale také nenávist vůči Renegátům. Ti se prezentují jako ochránci slabých a zastánci spravedlnosti. Kde však byli, když je doopravdy potřebovala?! A proto je jejím životním cílem pomsta - jejich zničení. Jejím strýcem je jeden z nejslavnějších Anarchistů, který kdy žil. A Nova se rozhodne jít v jeho šlépějích. To by však nesměla potkat Adriana, který patří mezi Renegáty. Na povrch vystoupí spousta různých faktů a událostí, které Novu pořádně zviklají.
Otázkou zůstává jediné - dokáže jít stále za svým?
Krásná obálka, čtivé od první stránky, superhrdinové se schopnostmi, které se jen tak nevidí. Hlavní hrdinka si mě získala - nebyla neporazitelná od začátku, ale velmi lidská a mnohdy chybující. Stejně tak tým, do kterého se později dostala.
Nemyslela jsem si, že tohle někdy řeknu, ale ANO, jsem zvědavá na vývoj romantické linky. Ta svůj prostor sice dostala, ale autorka ji prozatím plně nerozvedla.
Doporučuji! Ať už jste fanoušci tohoto žánru nebo hledáte čtivou knihu na odreagování.

2 22.09.2020

Tato kniha mi rozhodně rozšířila obzory, co se týče působení žen v pracovních a koncentračních táborech během druhé světové války. Zároveň jsem nemohla uvěřit tomu, co všechno lidské tělo zvládne snést, ačkoli mu není možné poskytnout péči, kterou potřebuje. Zvlášť v období těhotenství, kdy střeží další lidský život.
Na druhou stranu nemohu říct, že by mi tato faktografie dokázala zlomit srdce. Možná to zní hloupě, ale pokud se pouštím do knihy právě s touto tematikou, chci ho mít po dočtení rozbité na tisíc kousků.
I tak knihu určitě doporučuji. Věřím, že každému přinese něco, co na ní ocení.

3 22.09.2020

Sci - fi není žánr, ve kterém bych se cítila jako doma, ale na tuto knihu jsem slyšela nemálo pozitivních ohlasů. Proto jsem se ji rozhodla vyzkoušet v rámci knižní štafety.
Spensa je dcerou zrádce. A vlastně i skvělého pilota, kterého si do jisté doby mnoho lidí vážilo. I přes nepříjemnosti, které kvůli němu dnes a denně snáší, se rozhodne jít stejným směrem. Chce být skvělou pilotkou. Takhle cesta je ale hodně trnitá a Spensa nikdy nedostane nic zadarmo. Přesto je odhodlaná jít dál a vybojovat si nejen své vysněné povolání, ale také získat zpět místo ve společnosti.
První třetina knihy byla super. Nevadil mi ani charakter hlavní hrdinky - a to je co říct! Jenže pak jsem začala mít pocit, že se děj zastavil mezi školou/učebnou - boji - cestou zpět do jeskyně. Spensa mi byla kapitolu od kapitoly protivnější a měnila se v typ hrdinky, které nemám moc ráda: všechno vím, všechno znám, všechno zvládnu. Začala se opakovat slova - výraz "zatroleně" doufám hodně dlouho neuslyším.
Oceňuji čtivost, která cílovou skupinu čtenářů jistě přitáhne a zároveň poselství, že ne vždy získáme všechno, co si přejeme, ačkoli se pro danou věc snažíme vynaložit veškeré úsilí.
Doporučuji spíše mladším čtenářům.

22.09.2020

(SPOILER) Od knihy jsem měla díky různým informacím konkrétní očekávání, která se nakonec nenaplnila. A bylo to jen dobře!
Děj se odehrává cca od 20.let 20. století a trvá až do 70.let 20. století. Nejprve se ocitáme na Novém Zélandu, později se přesouváme do Austrálie. Kniha je rozdělena do několika částí - každá je pojmenována podle jedné z postav, která v ději účinkuje. Nevypovídá však pouze o ní. Pokaždé se přihodí zvrat, který buď nějakým způsobem posune/ukončí její osud nebo posune děj zase o kousek dál.
Příběh mapuje život farmářské rodiny Clearyů. Hned na úvod potkáváme maličkou Meggie, nejmladší z dětí a jedinou dívku. Popíše nám své narozeniny, život s bratry, první školní dojmy až do chvíle osudového setkání, které její život ovlivní navždy.
Moc jsem si tuhle knížku užila! Fascinovaly mě popisy přírody, způsob jakým autorka zachytila proměnu generace i doby, zlobila se, když mi nečekaně sebrala některou z postav a byla mile překvapená z prostoru, který propůjčila tématice zakázané lásky, tedy milostné lince. Ta prostupovala celým příběhem. Někdy nepatrně, pak intenzivně, jindy vůbec.
Po dočtení mi chvíli trvalo, než jsem si myšlenky v hlavě dokázala srovnat. Za mě spokojenost a rozhodně doporučení!

8 22.09.2020

(SPOILER) Vítr z hor je příběhem, který se mi dostal do rukou především díky samotnému autorovi, za což bych mu chtěla na úvod moc poděkovat :)!

Krátce k ději:
Jon – thar Lovec pochází z Jižního království, kde žije se svou rodinou. Do poklidného života obyvatel však vstoupí krutí Sáhové, kteří uctívají kult Temnoty a spolu s armádou dalších, ještě krutějších příšer, utiskují celé Taarské království.
Odchod do války je nezbytný a ačkoli se Jon snaží bojovat ze všech svých sil, o to nejcennější – své bratry, svobodu i první lásku během válečných let přichází. Následně je osm dlouhých a těžkých roků držen v trestanecké kolonii a odkázán k tvrdé práci v lomech. Díky zraněnému starci, kterému zachrání život, se však Jonovi z otroctví podaří uprchnout. Touha po svobodě a vůle žít, ho i přes minimum sil pohání stále vpřed. Touží nejen po pomstě, ale i nalezení sebe samého a novém, lepším životě.

Na to, že je Vítr z hor autorovou prvotinou, musím hned na úvod vyzdvihnout čtivost a poutavost, s jakou svůj příběh čtenářům předkládá. Moc se mi líbil i způsob, jakým autor dokázal věnovat jednotlivým popisům. Ať už se jedná o líčení přírody, prostředí, vzájemných vztahů nebo běžného denního života. Navíc si mezi postavami určitě dokážete najít svého oblíbence. Žádná z nich mi nebyla vyloženě nesympatická. A to už je v mém případě co říct :).

Pak tu ale mám i několik věcí, které mi na textu vadily. Ve větách se za sebou mnohdy opakovaly stejné výrazy. Totéž se dělo u charakteristik některých postav, jednání či situací. Mnohdy se objevovala přespříliš dlouhá souvětí (např. líčení Jonovi lásky k horám a svobodě). Také mi přišlo, že navázání nového vztahu mezi hrdiny bylo náhlé, uspěchané. Co se týče charakteristik – autor dokázal postavám vdechnout lidskost, kterou jsem vítala. Na druhou stranu byl např. Jon typickým příkladem hrdiny, kterého prostě „nic nepoloží“, což už mi tolik sympatické nebylo.
Knížku bych hodnotila 3 hvězdičkami, protože věřím, že se spisovatel bude s každou další knihou posouvat stále výš a výš. Umění vyprávět mu rozhodně nechybí!

Doporučuji a přeji hodně úspěchů v další tvorbě!

7 10.09.2020

Červencové čtení jsem zahájila knihou Simona Mawera Pražské jaro. Bylo to moje první setkání s autorem a absolutně jsem nevěděla, co od knihy čekat.
Děj je zasazen do období komunismu a má dvě linie. První z nich patří anglickému diplomatovi Samovi, jehož úkolem je mimo jiné vstřebávat atmosféru a získávat informace z prostředí, ve kterém se pohybuje. Jeho život je poklidný, bez výrazných změn. Ale pouze pokud pomineme vztah se Stephanií, která ho žádá o pauzu a odjíždí na čas do Německa. O něco později se Sam účastní setkání v kostele, kde se jedná nejen o stávající politické situaci, ale zároveň i o vzniku nového politického hnutí. Mezi přítomnými ho zaujme Lenka. Je usměvavá, nedokonale krásná, zkrátka úplně jiná…
Druhou linkou nás provází mladí, povahově značně odlišní studenti oxfordské univerzity, Eleanor a James. Oba měli na léto velké cestovatelské plány, které jejich přátelé nakonec zrušili. Proto se rozhodnou vyrazit na cestu do Evropy olečně.
A protože si Eleanořina povaha doslova libuje ve zvratech, změnách plánu a nečekaných rozhodnutí, není divu, že je kroky zavedou i do Prahy…
Přiznávám, že je pro mě doposud těžké tuto knihu nějakým způsobem zhodnotit. Možná proto, že jde z mého pohledu o velmi kvalitní literaturu, kterou si neberu do rukou tak často, a proto pak mívám jiná očekávání. Četla se výborně, rozšířila mi obzory ohledně české historie a je úctyhodné, že se tímto tématem zabývá právě zahraniční autor. Moc se mi líbily pasáže z cest Eleanor a Jamese. Dýchala z nich volnost, nespoutanost, chuť dobrodružství. Něco, po čem mnohdy toužíme, ale nakonec se to neodhodláme realizovat. Moje sympatie si získala i Lenka a sice tím, že byla energická, podnikavá, odvážná a zůstávala sama sebou. Prostředí a dynamické scény jsou vykreslené velmi působivě, neměl by tedy být problém do děje proniknout a naplno ho prožít. Na závěr oceňuji způsob uzavření obou dějových linií. Za mě maximální spokojenost.
Na druhou stranu mi chybělo NĚCO. Možná větší emoční prožitek, ono pomyslné WOW. Nevím.
Knihu rozhodně k přečtení doporučuji! Já sama se výhledově chystám na další dílo a sice Skleněný pokoj. Ať se vám příběh líbí!
P. S. Slyšela jsem, že je dobré podívat se na pár rozhovorů s autorem. Umocní to prožitek z četby :)

3 15.07.2020

O tom, že Colleen Hoover umí psát už jsem věděla. Přestože jsem četla pouze jednu její knihu. Někdy to prostě stačí. A já mám oddechové, případně romantické příběhy se špetkou něčeho navíc opravdu ráda. Je fajn, když si po přečtení něco odnesete s sebou. I tak jsem se ale do autorčiny nejnovější knihy příliš nehrnula. Už proto, že kolem ní čtenáři na sociálních sítích ztropili obrovský povyk (míněno v dobrém). Jenže když jdete do knihkupectví ve dvou, někdy si odnesete i to, co jste původně neplánovali – to jistě známe všichni. Kniha Pravda nebo lež si ke mně našla cestu skrz výměnný obchod. Doslova…

Lowen je mladá, nikterak výrazná spisovatelka. Knihy, které píše, by mohl milovat celý svět. Její uzavřená povaha jí však brání proniknout do vod autogramiád, sociálních sítí nebo besed. Pak přijde osudové setkání a nabídka, jenž nelze odmítnout. I když se o to samozřejmě pokusí. Je vybrána, aby dokončila sérii úspěšné spisovatelky Verity Crawfordové.
Veritin manžel ji kvůli množství materiálů pozve na několik dní do jejich domu. Když se Lowen probírá papíry s poznámkami, objeví rukopis, který s původní sérií nemá nejspíš vůbec nic společného. Jeho obsah je šokující a opravdu velmi mrazivý. V domě se začínají dít podivné věci a Lowen si uvědomuje, že tahle rodina nejspíš ukrývá nějaké děsivé tajemství.
Jakou ženou tedy doopravdy je Verity Crowfordová?

Pokud si na tuto knihu vyhradíte dostatek času, věřím, že zvládnete přečíst během jednoho dne. Možná i několika hodin. Děj odsýpá, autorka ho prošpikovala drobnými, napínavými zvraty a okořenila erotickými scénami. Na druhou stranu sama za sebe musím říct, že i přes všechna pozitiva, jsem text četla dlouhou dobu spíše mechanicky. Nebyla jsem dějem od začátku zcela pohlcená.
V okamžiku, kdy jsem se začetla, dostal příběh neuvěřitelný spád. Poslední stránky jsem přečetla s obrovskou nedočkavostí a touhou vědět, jak to všechno vlastně dopadne. Paráda a velké WOW! Navíc autorka nechala čtenářům prostor pro vlastní představivost a to je věc, kterou já rozhodně vítám.
Co se týče postav, žádná z nich si vyloženě nezískala moje sympatie. Zejména Lowen mi nesedla. Byla pro mě přespříliš impulsivní, někdy možná až hysterická. Jeremy byl zase typ velmi přitažlivého muže, který (nevědomky) vybízí ženy k tomu, aby ho „zachránily“. Moc nechápu, proč se hlavní hrdinka po všem co prožila, byla ochotna obětovat takovému životu…

Věřím, že se vám kniha bude líbit. Tentokrát si totiž na své nejspíš přijdou i náročnější „thrilleroví“ čtenáři. Užijte si ji!

8 24.06.2020

Mlčící pacientka měla spoustu pozitivních ohlasů. A popravdě řečeno – i mě svou anotací nalákala. Jde o prvotinu spisovatele Alexe Michaelidese a měla jsem možnost přečíst si ji ve společném čtení s IG parťačkou Aničkou.

Alicie Berensonová, slavná malířka, zabila svého manžela. Nikdo neví, co se přesně stalo, protože od té doby nepromluvila ani slovo. Jedinou výpovědí je obraz, který měla možnost nějaký čas po incidentu namalovat.
Theo Faber její případ už dlouhou dobu sleduje. Je jím natolik uchvácen, že odchází z původní pracovní pozice, aby jako psychoterapeut získal místo v Grove, kde je Alicia kvůli svým psychickým poruchám umístěna. A tak se po několika letech od tragické události setkávají na půdě léčebny dva napohled odlišní lidé…

No, přiznávám, že jsem se nejspíš zase nechala unést a nalákat davem. Na druhou stranu bych lhala, kdybych autorovu prvotinu označila za vyloženě špatnou. Mezi přednosti tohoto příběhu rozhodně patří fakt, že je velmi dobře napsaný a čtivý. Lze ho přečíst během jednoho, dvou dní. A užijete si ho. Líbila se mi i zápletka, kterou jsem na první pohled neodhalila, i když jsem své podezření měla. Závěr měl přiměřenou dynamiku, autor se na konci vyhnul sáhodlouhým popisům událostí, které následovaly po rozuzlení a vyhnul se i velkému happy endu.
Na druhou stranu se u mě nekonalo žádné WOW. Chyběla mi thrillerová dávka napětí a něco, čím by se příběh od ostatních odlišoval.

Knihu hodnotím spíše pozitivně. Věřím, že si najde mnoho svých čtenářů a já osobně určitě vyzkouším další autorovu tvorbu, abych se podívala, kam se s dalším příběhem dokázal posunout.

4 24.06.2020