Monačte komentáře u knih

Holduji filmům a knihám, které jsou složené z různých příběhů a průběžně se prolínají za více či méně pravděpodobných situací. Protože takový život doopravdy je a každému se někdy stalo, že objevil nečekané spojení ve svém okolí. Bábovek je dvanáct, každá je jiná, od 15 do sedmdesáti let, od chudých po milionářky. A stejně se nakonec všechny zamíchají v jedno těsto.
Takže potud dobrý.

Jenže... všechny bábovky jsou hrozný pipiny, blbky nebo naivky. Vážně. Ani jedna není sympatická. S ženami se průběžně seznamujete ve vedlejších rolích, takže zhruba víte, čí příběh vás příště čeká. Takže se těšíte. Jenže nic. Další nesympatická kravka...

A pak ten styl. Jasně - nikdo nepřemýšlí ve složitých souvětích, pokud se tedy někomu chceme dostat do hlavy, měl by tomu odpovídat i styl. Ale jako fakt? Fakt to v hlavě podnikatelky vypadá stejně jako v hlavě prodavačky z lahůdek?

No a nakonec emoce. Ty tu absolutně chybí. Rakovina s vámi nezacloumá, láska ve vztazích úplně chybí...

Takže pro koho je tato kniha? Pro emocionálně vyprahlé intelektuálky nebo pro čtenářky blesku? Pro ženy vdané nebo rozvedené? Nebo snad svobodné? Má to za cíl povzbudit nebo hodit do deprese? Takže znovu - pro koho je tato kniha? No, pro mě tedy určitě ne...

24 10.08.2016

Kdybych byla na střední, užívala si právě prázdniny a maturita byla ještě vzdálenou budoucností - tuhle knížku bych milovala! Nevykresluje náctileté jako děti, ale takové, jací skutečně jsou - jako mladé dospělé, kteří nejen že nejsou už tak naivní, jak si jejich rodiče myslí, ale na denním pořádku řeší vztahy, sex ale i vážná společenská témata.

21 07.08.2023

Julie Caplinová jede podle zajetého scénáře, jen se mění kulisy. Někam se cestuje a něco se tam ochutnává. Je vidět, že se autorka dřív živila jako kulinářská PR - restaurace a jídla dokáže popisovat tak, že je dost možné, že si i tuhle knížku trochu oslintáte. (Já kupříkladu už hledám recept na chorvatský "brudet") Jenže proč ten scénář měnit, když to zase všechno tak skvěle funguje? Trošku jsem se bála, jak bude po třech metropolích fungovat obyčejné pobřeží Chorvatska. Ale zbytečně, Julie Caplinová to zase zvládla! Chci na plavbu po Jadranu! Sakra! Snad ty hranice otevřou!

18 28.04.2020

O Trhlině se svého času mluvilo všude a tak, když jsem měla náladu na nějaký poctivý horor, sáhla jsem po ní najisto. Nezklamala, naopak i docela překvapila. Pátrání party mladých lidí v záhadné oblasti, kde už desítky let mizí lidi. Po čem vlastně pátrají? Co od toho čekají? Doufají, že se jim samotným “podaří” zmizet? Zajímavě vygradovaná atmosféra - od lehce znuděného až nudného začátku až po poslední třetinu plnou zvratů. Tak mě to chytlo, že bych klidně snesla i dalších 50 až 100 stránek navíc! Haló, pane Kariko, nechcete napsat Trhlinu 2?

15 30.11.2022

Druhá současná česká próza co jsem četla za poslední dobu, kde se objevuje střídavý pohled různých členů rodiny na jeden "problém." Sugestivně popisovaná autmosféra, která je tíživější a tíživější a paralela s příběhem vran. Zajímavá jednohubka, kterou sice přečtete hned, ale v žaludku vám bude ležet hodně dlouho...
Mimochodem – občas se tu někdo v komentářích vzteká, že knížka jde po povrchu, neřeší různá PROČ, lépe nepopisuje charaktery... sakra! Viděli jste tu knížku, než jste začali číst? Je celkem tenká. A víte, co to znamená "novela" a jaký je rozdíl mezi novelou a románem?

14 09.09.2021

Uhrančivá kniha. Smrt se dívá na svět tak trochu dětskýma očima, bez příkras a fascinovaně sleduje všechno co nezná. Něco jí dává smysl a něco naopak vůbec. Malé dobro střídá velké zlo a naopak. Zlodějka knih obsahuje všechno co od ní čekáte - dospívání v době 2. světové války, Žida ve sklepě, Hitlerjugend, hnusný válečný jídlo a samozřejmě hromadu ukradených knih. A pak taky něco, co nečekáte - hřejivou ruku, která sevře vaše srdce a nepustí ho až do poslední stránky.

14 26.04.2016

Když mě bolely zuby ze sladkostí od Jojo Moyesové a Nicholase Sparkse a z mračení nad Slabostmi Victorie Bergmanové se mi začala dělat vráska mezi obočím, dostala se mi do ruky hypnotizérka. A dokonale mě zhypnotizovala.
Kniha je to čtivá, ale ne zas tak, takže se od ní v klidu odtrhnete a nezapomenete jíst ani spát. Průběžně vás děsí a uklidňuje, takže udržuje příjemnou hladinu adrenalinu, přesně takovou, která vás donutí vyhledat si na Googlu meditační techniky a aplikovat je na sobě před spaním. Hrdince fandíte, ale na druhou stranu jsou tu i okamžiky, kdy fandíte záporačce, případně kdy nefandíte vůbec nikomu a myslíte si, že se všichni zbláznili.
Takže jestli je tohle jedna z těch horších knih od Liane Moriarty, tak od ní budu muset brzy vyzkoušet víc...

13 10.08.2016

Ikonický román, na který se odkazují mnohé (zejména americké) autorky až do dnešních dnů. Hodně se v něm moralizuje a dnešním ženám mohou připadat některá "doporučení" z něj přitažená za vlasy. Přesto zaujme přístup všech čtyř sester, které si vybírají svůj osud na základě toho, co chtějí a ne toho, co jim diktuje společnost. Názor jistě velmi kontroverzní na konci 19. století, kdy kniha vyšla poprvé, ale i v této době stále aktuální a hodný následování. Malé ženy ukazují, že i "na objednávku" lze napsat něco, co ovlivní tisíce, možná i miliony lidí. A Jo (tedy vlastně Louisa May :) ) psát rozhodně umí.

Po přečtení jsem se hned vrhla na poslední dva filmy natočené podle knihy - ten z roku 2019 a ten z roku 1994. Starší z nich téměř doslovně přenáší příběh, novější bych ale nejspíš bez znalosti knižní předlohy nedoporučila. Co se mi u něj ale naopak líbí je nejednoznačný konec, který zohledňuje nejen to, co je napsáno v knize, ale také to, jak "dopadla" autorka.

11 01.07.2024

Všechny knížky Julie Caplin jsou super, některý jsou ale suprovější. Někdo třeba sní o Návštěvě New Yorku (takže je pro něj nej Pekárna v Brooklynu), jinej si zase nedokáže představit léto bez Chorvatska (takže miluje Pláž v Chrvatsku)... no a já už mám roky ráda sever, takže se mi Hotýlek zcela trefil do vkusu! Mám ráda filmy podle skutečných událostí, protože si pak můžu dohledávat fakta. Tyhle knížky mám ráda ze stejného důvodu - stejnej čas, kterej věnuju čtení, totiž strávím na Google maps a prohlížením fotek na Instagramu s hashtagem #sólheimajökull.

11 11.01.2021

Za největší umění považuji, když autor (nebo jakýkoliv jiný umělec) dokáže vytvořit něco, co si čtenáři (posluchači, diváci...) zamilují. Proto je pro mě Kavárna v Kodani daleko větší umění, než kdejaký "výjimečný literární počin." A proč jsem si ji zamilovala? Protože popisuje Kodaň tak "chutně," že se tam potřebuji nutně podívat. Protože na každé druhé stránce jsou skořicové rolky, které jsem si během čtení musela koupit tři (což je o tři víc, než za uplynulých pět let). Protože když je Kate zamilovaná, cítím motýlky v břiše i já. A hlavně - protože ten PR výlet do Kodaně přinesl hygge nejen do životů většiny účastníků, ale hlavně do života mého! Už teď se těším na další dobrůtky z dalších měst...

Mimochodem - myslím, že obrázek na titulce se výjimečně povedl! Oproti originálu je podstatně víc "hygge," vystihuje útulnost kavárny Varme a navíc mi ladí ke "čtecí dece." Takže hygge na druhou!

11 26.11.2018

Mistr hororu tentokrát nenapsal horor, ale obyčejný thriller. V čem se ale Billy Summers od ostatních kousků Kinga neliší, to je precizně vykreslený vnitřní život hlavního hrdiny, včetně všech pohnutek, myšlenek i charakterových twistů. A že je na tohle přemýšlení času dost, zejména když Billy dlouhé týdny čeká pod skrytou identitou na svůj poslední job. Tenhle vnitřní horor z výčitek svědomí, zapomenutých vzpomínek a co by kdyby je možná ještě děsivější a horší, než kdyby tam bylo ještě víc mrtvých a krve. Mimochodem - závěrečná myšlenka o psaní je moc hezká! Až se mi z toho chce taky něco napsat!

10 04.03.2023

Málo Bohyň, hodně "za všechno můžou komunisti." Detektivní pátrání v historii a historických dokumentech je zajímavá forma románu. Možná ne pro každého, mě ale nevadila. Ráda se probírám starými dokumenty a tady to podporuje dojem autenticity. Nebo spíš iluzi autenticity, protože je to fikce. I když možná na motivy skutečných událostí, ale pořád fikce. A to je spolu se zvolenou formou matoucí. Bohužel díky té formě je tam málo samotného čarování, bylinkaření a vůbec praxe Bohyň. Což je škoda.

10 09.09.2021

Peter Wohlleben touto knihou vzdal hold lesu a mimoděk napsal učebnici lásky k přírodě. Až tuhle knihu přečtete, už se na ulámané větve stromů nebudete nikdy koukat stejně. A pokud bydlíte v okolí kůrovcové kalamity, nečtěte si ji radši vůbec. Budete pak spát klidněji.

10 22.02.2021

Při čtení každé knihy Moriarty se minimálně jednou objeví tyto jevy
- V zápalu čtení přejedu stanici metra, kde mám vystoupit
- Cestuji prstem po mapě a streetview po Austrálii
- Hledám ceny letenek do Austrálie

Poslední výročí nebylo jiné!

Co mě baví, je že to je i není holčičí román, že to je i není o záhadě, že je to uvěřitelné a zároveˇ%n děsně pošahané. A to pokaždé, protože...

Poslední výročí nebylo jiné...

10 31.07.2017

Svírání v břiše, strach z větru za okny, bušící srdce... Sakra! Ten King to ale umí! Kniha, ve které nikdo není jednoznačný Mirek Dušín a přesto všechny milujete. Brak, kterej ví, že je brak, přesto vám položí nejednu filozofickou otázku. FIlm z roku 2019 je slabej odvar toho, jak vás tahle knížka rozloží. A pozor - máte-li doma kočku, raději ji při čtení dejte sousedům, mohli byste totiž dostat infarkt!

9 04.07.2019

Tahle kniha má jedno velké mínus - Evelyn Hugo nenajdete na wikipedii. Ani se nemůžete podívat na žádný z jejích filmů, které jsou zde zmiňovány. Je to totiž fiktivní postava, jakkoliv je těžké tomu uvěřit. Věděla jsem to už před tím, než jsem knihu otevřela, ale i tak mi ruka cukala pokaždé, když se na scénu dostal nějaký nový manžel. I tak mě ale historky stárnoucí hollywoodské hvězdy neskutečně bavily a knížku jsem přečetla během pár večerů. Autorka dokázala vše popsat neskutečně uvěřitelně, až jsem měla pocit, že já sama trávím dny posloucháním vyprávění Evelyn Hugo. Finální zápletka byla už trochu navíc a za mě zbytečná, ale chápu, že bez ní by tam nebylo to napětí (i když od jistého momentu už zkušenější čtenář tuší, jak to bude) Mimochodem - pokud se vám líbila tahle kniha a štvalo vás, že Evelyn není skutečná - přečtěte si S láskou Pamela. Tam najdete skutečnou Evelyn, i když mladší a se jménem Pamela Anderson. Skoro i ten počet manželů sedí...

8 12.02.2024

Hodně zvláštní kniha. Je těžké o ní něco napsat, je těžké ji popsat a vlastně nevím, jestli se mi líbila nebo nelíbila. Působí trošku, jako by byl autor na tripu. Základní message by mohla být zajímavá, ale v množství příběhů v příběhu a odboček se poněkud ztrácí. Znáte takový ten pocit, když máte horečku a zdá se vám několik snů zároveň a do toho občas probleskne realita, když vám někdo nese čaj? Taková je tahle kniha.

8 14.09.2023

Po Modré jsem hned sáhla po tomhle bestselleru a zároveň prvním dílu klimatické série (která nenavazuje, takže ji můžete číst v pořadí, jak vám přijde pod ruku). Už to naznačuje, že jsem věděla do čeho jdu a že jsem z psaní paní Lunde byla dost nadšená už napoprvé. V tomhle včelím příběhu ale předčila mé očekávání a naprosto mě nadchla pro toto téma (takže teď budu beletrii chvíli nevěrná, protože si musím nutně přečíst nějaké odborné knihy o včelách a včelaření). Kniha se čte skvěle, 3 časové roviny se střídají po krátkých kapitolách. Zároveň každý z příběhů (minulost, současnost, budoucnost) gradují vyváženě a vrcholí v jednu chvíli, takže nemáte tendence přeskakovat některý z nich, protože vás zajímá, co se děje v jiném. No, co si budem, jdu si koupit Koně Převalského...

8 20.07.2023

Patnáct let už jsem zažila. Bohužel hned dvakrát. Ale, milá cílová skupino této knihy, i když jsem taková stará baba, kniha se mi líbila!!! Vážení náctiletí booktubeři, i když je mi 30, vím, co se v knize a v hlavě hlavní postavy děje. Protože, věřte nevěřte, taky mi bylo 15! Dokonce dřív než vám, tím pádem i blíž k devadesátým létům, kdy se kniha odehrává. Kniha je to skvělá, to ne, že ne. Ale byla by asi o dost skvělejší, kdybych měla načteno o patnáct let méně. Přesto jsem se ale díky ní přenesla do období, kdy jsme s partou bezcílně bloumali městem, popíjeli a tak. Takže díky, chlapíku s nevyslovitelným jménem, stálo za to si to přečíst. Jen zvrat na konci mi přišel skoro až zbytečný, protože samotná "dospívací" atmosféra celého příběhu bohatě stačí.

8 05.01.2018

Hraní si se slovy a s formou, tíživé téma i atmosféra. Současnost popsaná tak dusivě, že vás při příštím pobytu mezi lidmi sejme úzkost. Duševní nemoci a psychické nepohodlí. Srpny se zařadily mezi tvorbu, kterou u českých autorek v posledních letech vídám hodně (a vesměs se jí vyhýbám). Jsou tu ale dvě zásadní odlišnosti - tuhle knihu napsal muž (i když v první osobě a hlavní postavou je žena) a především je extrémně čtivá! Fakt! Napínavá a neodložíte ji, dokud nezjistíte, jak to vlastně bylo! (Což nezjistíte, ale to je vlastně taky součást téhle literární hry.)

7 28.01.2024